# tenhle fajl přelouskal: Mýval (myval@writeme.com). Naposledy editováno: 01/06/1999
{100}{}{Veselá baculka.}
{101}{}{Róza.}
{102}{}{Její šedé vlasy jsou stažené do drdolu a při chůzi se trochu kolébá. Nemůžeš si pomoci, ale cítíš se u ní uvolněně.}
{150}{}{Je mi líto, ale máme zavřeno. Máme úmrtí v rodině. [smrk]}
{151}{}{Hej! Do krabice ztrát a nálezů smím jenom já.}
{152}{}{Začínám si myslet, že jsi zloděj!}
{153}{}{Zloděj! Zloděéj! Zloděééj!}
{154}{}{Vítejte v Rózině penziónu. Božínku, vy jste ale urostlý mladík. Co pro vás může Róza dneska udělat?}
{155}{}{Vítejte v Rózině penziónu. Panečku, jaká jste pěkná slečinka. Co pro vás může Róza dneska udělat?}
{156}{}{Mám docela hlad! Copak tu máte k jídlu?}
{157}{}{Chci si pronajmout pokoj na jednu noc.}
{158}{}{Když tady pracujete, musela jste slyšet zajímavé věci. Nevadilo by vám pár otázek?}
{159}{}{[Hlasitě mlaskneš]}
{160}{}{Ráda vás zase vidím! Co pro vás mohu udělat?}
{165}{}{Oh! To jste vy. Každý povídá o tom, jak jste kvůli nám riskoval svůj život a odhalil tajemství Farmy Duchů. Samozřejmě vás tu vždy rádi uvítáme a všechno jídlo a pití jde na náš účet. A jako speciální odměnu si můžete
 prohledat naší krabici ztrát a nálezů a vzít si, co budete chtít.}
{166}{}{To je náš hrdina z Modocu! Vítejte zpátky.}
{167}{}{Mám hroznou chuť na jednu z vašich výtečných omelet.}
{168}{}{To ráda slyším. Mladý dospívající člověk musí pořádně jíst, a to vy neděláte. Koukejte si pěkně sednout a podívejte se na jídelní lístek.}
{169}{}{Kdy jste naposledy jedla něco pořádného, mladá dámo? Jste hubená jako lunt. Teď se pěkně posaďte, podívejte se na jídelní lístek a řekněte Róze, co si dáte k jídlu.}
{170}{}{Smažená brahmína. [$5]}
{171}{}{Omeleta z Pustin. [$25]}
{172}{}{Voda. [$1000]}
{173}{}{Brahmína ála pes. [$5]}
{174}{}{Pes-burger. [$7]}
{175}{}{Dušené ovčí maso. [$3]}
{176}{}{Ne, děkuji; teď nemám hlad.}
{177}{}{Bohužel to vypadá, že máte málo peněz. Přijďte, až na tom budete líp.}
{178}{}{Ale já hladovím! Můžu si objednat něco levnějšího?}
{179}{}{Počkejte! Můžu mít pár otázek?}
{180}{}{Vy si to chcete dát znovu? Páni, musíte krokety z brahmín opravdu milovat. Je mi ale líto. Dokud držíte rekord, nemůžete pokračovat v soutěži. Jedině až někdo jiný překoná váš rekord.}
{181}{}{Jsou to vlastně kroket z brahmín. Máme tady soutěž v pojídání kroket; rekord je zatím 36. Když rekord překonáte, nemusíte platit to, co sníte. A jak se tak na vás dívám, vy asi nebudete mít problém s překonáním rekordu. Chcete to zkusit?}
{182}{}{Dobře, zaplatím, za vaše vynikající smažené krokety.}
{183}{}{Mám takový hlad, ze klidně váš rekord zdvojnásobím. Noste na stůl...}
{184}{}{Ne, děkuji; dám si to jen jednou, prosím.}
{185}{}{Oh, to je skvělé. Každý chod obsahuje 10 kousků. Musím vás ale nejprve požádat o peníze. Jakmile zlomíte rekord, dostanete je zpět. Dělá to $20, prosím.}
{186}{}{Tolik nemám. Zkusím překonat rekord později. Teď si dám jen jednu porci. Díky.}
{187}{}{Doufám, že to dostanu zpátky, až překonám rekord.}
{188}{}{[Róza si bere peníze a vrací se s obrovskou mísou kroket. Mno... mohly být aspoň trochu menší. Jsou velké skoro jako golfový míček, obalené v těstíčku a smažené na oleji do zlatohněda. Bereš si sousto na ochutnání. Jsou vynikající! 
 Nadšeně se pouštíš do jídla.]}
{189}{}{[U 34. krokety cítíš, že už máš dost. Okolo se shromáždil velký dav, aby všichni viděli, jak překonáš rekord. Chceš získat ztracenou rovnováhu a tak se pokoušíš konverzovat s Rózou.]}
{190}{}{[Strkáš další kroketu do úst.] 'Mmff... mfvaký... chro...' Nemluv s plnou pusou, drahoušku. [Polykáš.]}
{191}{}{Jaký máte recept? Tedy jestli to není tajemství. Mé přátele by to velmi zajímalo.}
{192}{}{Ó ne, to není tajemství. Musíte je obalit v těstíčku, osolit a smažit na tuku. [Nacpeš si další kroketu do úst.]}
{193}{}{A jak připravujete maso z brahmín? Má jedinečnou barvu. [Polykáš další kroketu. VYNIKAJÍCÍ!]}
{194}{}{To je 37. kroketa! Rekord je tímto překonán! [Dav okolo tleská!]}
{195}{}{[Chytáš druhý dech a polykáš další kroketu.]}
{196}{}{[Dav okolo křičí: "38!"] Takže; ta chuť je tak vynikající, protože maso odřezáváme z brahmín ZAŽIVA. Popadnu brahmíního samce za varlata a ušmiknu všechny čtyři jedním řezem. Musíte být ale opatrný; vůbec se jim to nelíbí.}
{197}{}{[38. lahůdku vyplivuješ rychlostí světla.]}
{198}{}{Ten poslední nemůžeme počítat, ale i tak byl s neuvěřitelnými 37 kousky rekord zlomen! Tady jsou vaše peníze. GRATULUJI!}
{199}{}{[Je ti na zvracení.]}
{200}{}{Ah, to je moje specialita. Doufám, že máte hlad; zaručuju vám, že takovouhle omeletu jste ještě nikde nejedl. [Vrací se s největší zatracenou omeletou, jakou kdy viděl svět.]}
{201}{}{[Po takovém pořádném jídle se ti začínají vracet síly.]}
{202}{}{[Rychle mizí za pultem a za chvíli se vrací s tvojí objednávkou.]}
{203}{}{Mohu mít pár dotazů?}
{204}{}{Je mi líto, drahoušku, musím obsluhovat ostatní zákazníky. Když si ale objednáte nějaké jídlo, možná si udělám chvíli čas na otázky.}
{205}{}{V tom případě mám pořádný hlad. Co máte k jídlu?}
{206}{}{Jasně, ale hoď sebou, brouku. Nemůžu nechat ostatní zákazníky čekat.}
{207}{}{Můžete mi říct něco o zmizelých Corneliových hodinkách?}
{208}{}{Slyšela jste někdy věci zvané GECK?}
{209}{}{Co víte o Farmě Duchů?}
{210}{}{To je ale velká omeletu, to snad není možné. Jaké zvíře snáší tak velké vejce?}
{211}{}{Z čeho je ten pes-burger?}
{212}{}{Oh, zlato! Mluvil jste s mým manželem Corneliem? Celá ta věc s jeho hodinkami je hrozná. Celé město si myslí, že mu ty hodinky sebral Corneliův nejlepší přítel - Farrel. No, možná že už víte, že Farrel je jaksi... jak bych to řekla... no, není úplně v pořádku. Jsem si téměř jistá, že je ten chudák někde zapomněl a teď neví kde...}
{213}{}{Tak teď snad víte všechno a já půjdu obsluhovat další zákazníky.}
{214}{}{Ještě pár otázek, prosím.}
{215}{}{Chvilečku. Mám pořád hlad.}
{216}{}{Říkáte GECK? Ne, tak to neznám. Znám jeden dobrý recept na omáčku z geckonů. Ale nikdy jsem neslyšela o GECKu.}
{217}{}{[Mimoděk se otřese.] Tam nechoďte! Od cestovatelů jsem slyšela, že tam jsou hnijící těla nabodnutá na sloupy a v noci se tam pohybují světélkující stíny. Nevím, kolik z toho je pravda, ale vím, že tam Karl odešel a už ho nikdo neviděl.}
{218}{}{Ach, mívali jsme pouštní omelety. Bývaly vynikající. Někteří lidé tvrdili, že měly uzdravující účinky. [Vypadá trochu nervózně.] Oh! Přišli noví zákazníci. Za chvíli budu zpátky. [Hmm... na otázku už neodpověděla.]}
{220}{}{Naše burgery jsou z nejlepších, vybíraných, prvotřídních psů. Jejich maso potom krájíme na půl-librové placky. A tu skvělou uzenou chuť, tu získáváme pomalým grilováním nad hnojem z brahmín.}
{221}{}{Ty chudáčku. Vždyť hlady umíráš. Posaď se a Róza ti přinese něco k jídlu. [Za chvíli se vrací s velkou omeletou.] Teď se nehneš z místa, dokud to nesníš do posledního drobečku.}
{222}{}{Bohužel, máme obsazeno. Všechny pokoje jsou pronajaty.}
{225}{}{Opravdu!? Musíte mít fakt velkou žízeň. Trochu jsem zvedla cenu, aby to odradilo zákazníky. Pitná voda je to nejluxusnější zboží, co tu máme, protože skoro neprší a studny vysychají. Skutečně ji chcete?}
{226}{}{Ano! Zoufale potřebuji vodu.}
{227}{}{Teď mám pořádný hlad.}
{228}{}{Je mi líto, omelety už nepodáváme. Nějaký šílenec se vloupal do kurníku a zabil naše... ehm, slepice.}
{229}{}{Mám opravdu velký hlad, tak ukažte, co máte k jídlu.}
{230}{}{Jéé škoda, že si nemohu dát vaše věhlasné omelety. Asi tedy zůstanu hlady.}
{231}{}{Aááách!}

{300}{}{[Rychle se vrací se sklenicí nahnědlé tekutiny. Připadá ti, že ve sklenici je víc smetí než tekutiny. Ale máš takovou žízeň, že to stejně vypiješ.] Přinesu ti k tomu koláčky, zlato.}