#tento soubor přeložil Vachy - http://vachy.moje.cz {100}{}{Vidíš malou štíhlou ženu v modrých sametových letních šatech.} {101}{}{Vidíš vdovu Ariel.} {102}{}{Vidíš malou štíhlou ženu v modrých sametových letních šatech. Vypadá dost nešťastně.} {103}{}{Ahoj, já jsem Ariel. Myslím, že jsem tě tu ještě neviděla. Kdo jsi?} {104}{}{Sem já.} {105}{}{Vypadáš smutně, proč to?} {106}{}{Radši už půjdu.} {107}{}{Ahoj Ariel, já jsem } {108}{}{Nazdárek, vypadáš sklesle. Co ti je??} {109}{}{Nepotřebuješ znát moje jméno, ale já chci pár informací od tebe.} {110}{}{Promiň, teď na tebe nemám čas.} {111}{}{Ráda tě poznávám. S čím ti mohu pomoct?} {112}{}{Můžeš mi něco říct?} {113}{}{Nic. Čau.} {114}{}{Ty mi nemůžeš pomoci. Zdar.} {115}{}{Můžu se tě na něco zeptat?} {116}{}{Nerad ruším tvé rozjímání, ale můžu se tě na něco zeptat?} {117}{}{Mám nějaké osobní problémy. Jsem v pohodě, opravdu.} {118}{}{Jen se vypovídej, pomůže to.} {119}{}{Ok. Nebudeme o tom mluvit. Zodpovíš mi pár otázek?} {120}{}{Jsem dobrý posluchač, Ariel, a povídaní o čemkoli, co tě trápí, může jen pomoci.} {121}{}{Ok. Zapomeň na problémy. Můžu se tě na něco zeptat?} {122}{}{Každý má problémy, ženská. Nauč se s nimi vypořádat.} {123}{}{Odpusť, ale nemám čas na někoho jako jsi ty. Přeji dobrý den.} {124}{}{} {125}{}{} {126}{}{Ok.} {127}{}{Co chceš vědět?} {128}{}{Jsi vězen?} {129}{}{Deathclawové s tebou zacházejí dobře?} {130}{}{Chceš odejít?} {131}{}{Takže, proč tak smutná?} {132}{}{Jak jsi se sem dostala?} {133}{}{Musím jít.} {134}{}{Jsi tady vězněm?} {135}{}{Deathclawové tě berou?} {136}{}{Chceš opustit vault?} {137}{}{Řekni mi, Ariel, proč jsi tak smutná?} {138}{}{Jak to, že jsi tady ve Vaultu?} {139}{}{Už musím jít.} {140}{}{Ne, můžu odejít, kdy chci. Deathclawové mi to dali jasně najevo. Nikoho tu nedrží proti jeho vůli, alespoň co já vím.} {141}{}{Uh, tak jo.} {142}{}{Mám to. Půjdu.} {143}{}{Vidím.} {144}{}{Myslím, že lžeš, ty děvko!} {145}{}{Vidím. Pokud by ti to nevadilo, chci se zeptat ještě na pár věcí.} {146}{}{Jo. Poskytují mi jídlo, vodu, přístřeší a ochranu. Cítím se bezpečně, a to je vše, co potřebuju.} {147}{}{Dobrá, musím už jít.} {148}{}{Bezva, chci vědět ještě něco.} {149}{}{V pořádku, chci se ještě na něco zeptat.} {150}{}{Ok, ještě něco.} {151}{}{Vynikající. Ještěrkofil.} {152}{}{Musím říct, že ne. Cítím se tu bezpečněji než kdekoli jinde. Stýská se mi po společnosti lidí jako jsem já, ale doufám, že sem další přijdou a bude veselo.} {153}{}{Asi půjdu. Pa pa páá.} {154}{}{Řekni ještě něco.} {155}{}{Bezva, pro mne za mne tady klidně shnij.} {156}{}{Ok, myslím, že zase půjdu.} {157}{}{Moc jsi mi pomohla, ale musím tě ještě potrápit.} {158}{}{Můj manžel nedávno umřel. Schází mi a nedokážu se s tím vyrovnat. To je všechno.} {159}{}{Promiň, jak se to stalo?} {160}{}{Jéje. Musím padat, slyším volání Starší.} {161}{}{Upřímnou soustrast. Jak se to stalo?} {162}{}{Aha, dobrý, ale musím jít. Ještě se uvidíme.} {163}{}{Kurva drát, lidi chcípaj. Obvykle když jsem poblíž já.} {164}{}{Už jsme probrali nájezd. Tehdá se to událo.} {165}{}{Můj manžel a já jsme cestovali v karavaně do NCR. Chtěli jsme začít nový život, my a naše dcera, Sandy. Jako na potvoru byla karavana v noci přepadena. Byli velmi brutální. Zabili každého: muže, ženy, děti. Rand, můj manžel, umřel když mne a Sandy bránil. Už jsme měly na kahánku, když se v poslední chvíli stal zázrak. } {166}{}{Jé.} {167}{}{Ok.} {168}{}{Bezva. Ahoj.} {169}{}{Panečku, to je věc.} {170}{}{To je pěknej kec....totiž, musím jít.} {171}{}{Díky bohu, že jste v pořádku.} {172}{}{Zdravíčko, jak to jde?} {173}{}{} {174}{}{} {175}{}{Vypadni grázle! Nechci s tebou nic mít.} {176}{}{Táhni děvko! Nemám ti co říct.} {177}{}{Pa.} {178}{}{.} {179}{}{. Jo, jsem tu chvíli.} {180}{}{Držela jsem Sandy za sebou, chtěla jsem ji držet co nejdál od monstra, co střelilo Randa. Stál hned vedle mrtvoly mého muže a smál se, když mi mířil na hlavu, když tu se ze tmy vynořil ten velký pařát, chytil ho zezadu a... no, díky bohu, že Sandy neviděla, co se stalo. Každopádně, banditi byli odraženi skupinou právě těchhle deathclawů. Ten co zachránil Sandy a mne stál kousek od nás a mluvil na mne. Stále mne ujišťoval, že jsem v pořádku, a že je mu líto, že nemohli přijít dřív, aby nám pomohli. Potom nás deatclawové vzali sem.}