# Tento soubor přeložil Radek "Sengaia" Friedrich.......Level
{100}{}{Vidíš Amandu.}
{101}{}{Vidíš udřenou ženu. Zdá se, že nedávno plakala.}
{102}{}{Vidíš Amandu.}
{103}{}{Vidíš sedřenou ženu. Vypadá to, že nedávno plakala.}
{104}{}{Vidíš Amandu. Teď když je Joshua volný, vypadá mnohem šťastnější.}
{105}{}{Vidíš Amandu.}
{106}{}{Vidíš Amandu. Teď když je Joshua volný, vypadá mnohem šťastnější.}
{107}{}{Ach, můj Joshuo...}
{108}{}{Co si mám počít?}
{109}{}{Všechny peníze už mi došly...}
{110}{}{Kdyby ho jen Občané nechali jít...}
{111}{}{Joshuo, jsem tak šťastná, že jsi volný. Tolik jsem se bála...}
{112}{}{Promiň, nemám nic, co bych ti mohla dát.}
{113}{}{Prosím, nech mě být, nebo zavolám stráže.}
{114}{}{Co chceš?}
{115}{}{Jsi v pořádku? Vypadáš rozčileně.}
{116}{}{Tak nic. Promiň, že ruším.}
{117}{}{Já...no, můj... jde o mého manžela Joshuu. On... dostal se do potíží v...tom baru. Nechtěně udeřil Občana a oni ho zavřeli. On to tak nemyslel, ale byl opilý a...}
{118}{}{Zavřeli ho? A kde je teď?}
{119}{}{Pokud se opil a někoho napadl, tak je ve vězení právem.}
{120}{}{To je mi moc líto. Doufám, že ho propustí.}
{121}{}{Ve městě, v Centru rozdělování služebníků... říkají, že si svůj trest může odpracovat jako sluha, ale to může trvat léta!}
{122}{}{Dá se něco dělat?}
{123}{}{Pokud se opil a někoho napadl, tak je ve vězení právem.}
{124}{}{To je mi moc líto. Doufám, že ho propustí.}
{125}{}{Ale to byla nehoda! Já... on určitě nechtěl!}
{126}{}{Kde je teď?}
{127}{}{Nechtěl nikoho napadnout? To určitě. Snad to pro vás oba bude dobrá lekce.}
{128}{}{To je mi moc líto. Doufám, že ho propustí.}
{129}{}{Moc peněz mi nezbylo a když nebudeme mít na zaplacení za ochranu, tak budeme muset brzo odejít. Říkají, že pokud tu chceme s Joshuou zůstat, tak jen jako sluhové...}
{130}{}{To zní jako rozumné řešení. Ve Vault City se chovají ke sloužícím poměrně slušně, nebo ne?}
{131}{}{Zjistím, co se s tím dá dělat, OK? Zkusím promluvit s někým v Centru rozdělovaní služebníků.}
{132}{}{Pomůžu ti, ale bude tě to něco stát.}
{133}{}{To je mi moc líto. Doufám, že ho propustí.}
{134}{}{Nechci, aby můj syn vyrůstal jako otrok! Přišli jsme do Vault City, protože jsme slyšeli, že je to svobodné město... ale když jsme přišli... samé zákony, nařízení, placení strážím... všechno jinak, než nám tvrdili.}
{135}{}{Zjistím, co se s tím dá dělat, jo? Zkusím promluvit s někým v Centru rozdělovaní služebníků.}
{136}{}{To je mi moc líto. Doufám, že ho propustí.}
{137}{}{Velí tam Barkus, důstojník Barkus. Nemohla jsem se ani dostat do města, abych s ním promluvila. Nevím, jestli je Joshua vůbec v pořádku! Já...}
{138}{}{Neměj strach, zjistím, co se dá dělat.}
{139}{}{Ale já nemám skoro žádné peníze a...}
{140}{}{Neměl jsem na mysli peníze.}
{141}{}{To nic. Zkusím promluvit s někým v Centru rozdělovaní služebníků.}
{142}{}{To je mi moc líto, vážně. Doufám, že ho propustí. Sbohem.}
{143}{}{Co tím myslíš...? Ach, ne. To... nejde. Já.. ne...}
{144}{}{Chceš, aby manžela pustili, nebo ne? A on se to nemusí nikdy dovědět.}
{145}{}{To nic. Zkusím promluvit s někým v Centru rozdělovaní služebníků.}
{146}{}{To je mi moc líto. Vypadá to, že tvůj manžel už se nikdy na svobodu nedostane. Sbohem.}
{147}{}{Když slíbíš, že ho osvobodí, já...já...dobrá. Já...zavřu stanový vchod. Myslím, že syn si hraje venku... takže nás tu nevyruší.}
{148}{}{Bez obav, tvého muže osvobodím. Až dostanu svojí odměnu.}
{149}{}{Zapomeň na to. Zkusím promluvit s někým v Centru rozdělovaní služebníků.}
{150}{}{No nic. Zapomeň, že jsme se potkali.}
{151}{}{Hej, a co já?!}
{152}{}{Prosím, zachraň Joshuu. Je ve městě ve Centru rozdělování služebníků.}
{153}{}{Díky za záchranu mého muže! Prosím... přijmi to jako odměnu. Není to moc, ale...}
{154}{}{Ještě jednou díky za záchranu mého muže. Brzy se odstěhujeme.}
{155}{}{Uf... díky za záchranu mého muže... prosím, neříkej mu, co se mezi námi odehrálo.}