Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Byl letní vlahý večer. V New Renu se začaly rojit kurvy, tedy ve větším množství než ve dne. Po ulici se válela spousta špíny, jako ostatně vždy. Kolem procházely trosky, které kdysi bývali lidmi. Ale pokud jste v Renu příliš dlouho, stane se vám to taky. Je to celkovou atmosférou tohoto města. Všude feťáci, dealeři, děvky, krupiéři. A samozřejmě taky hazard. A jedním z vlastníků zdejšího casina je Bishop.
Můj cíl.
Procházím tím bohem dávno zapomenutým městem a rozhlížím se po někom, kdo vypadá aspoň trochu jako normální člověk, který by mi odpověděl na pár otázek.
Uviděl jsem jednu dívku, která vypadala znalá zdejších poměrů.
"Dobrý den, prosím vás můžete mi říct, kde najdu casino pana Bishopa." optal jsem se slušně, když jsem k ním došel.
Podívala se na mě.
"Nechceš ho vykouřit," řekla laškovně, "dám ti dobrou cenu."
"Poslyšte, jenom chci odpověď na moji otázku a zase půjdu, to je vše."
Nebyl jsem ve stavu, kdy bych se chtěl nějak moc vybavovat. A obvzvlášť ne s děvkou.
"S tebou bych šla i zadarmo fešáku." vracela se zase k tomu prvnímu.
"Tak dost!" chytil jsem ji pod krkem a odhodil do malé postraní uličky.
"Jo, ty takhle, i ty divochu." řekla vášnivě, ale mě to znělo dost odpudivě. Vrhla se mi kolem krku. Bohužel stále ještě nepochopila o co mi jde. Jak se na mě vrhla, ucítila na břichu chladnou ocel. Odskočila a zazírala na Desert eagle v mé ruce.
"Sakra ty seš nějakej divnej, ne?!" vykřikla.
"Prosím vás potřetí: řekněte mi, kde je Casino pana Bishopa?"
"Ty hnusáku, ty budeš na dámu mířit pistolí a ještě ke všemu chceš odpověď, počkej teď dojdu za svým pasákem, to je pěknej vazoun a natrhne ti prdel.
Achjo, co se dá dělat.
Jak se chystala odejít, schoval jsem Deserta a vytáhl bojový nůž a přiložil jí ho ke krku.
"Poslyš, nemám čas ani náladu na blbosti, vyklop, řekni mi kde je Bishop a já si pudu po svém."
Trošku sípala, jak jsem ji nůž tlačil do krku, ale nakonec odpověděla.
"Jdi rovně tady po ulici a pak zahni doleva, jdi kus rovně a pak zahni doprava, a budeš tam."
"Děkuji." řekl jsem a podřízl jí hrdlo. Nepotřebuji, aby se o mně vědělo, tedy zatím ne. Otřel jsem si nůž o její špinavé hadry a šel cestou, kterou mi popsala.
Promiňte, ještě jsem se nepředstavil. Jmenuji se John Smith. Tuctové jméno, že? Ale já si ho nevybral a ani mi nevadí. Na tuhle cestu to tohohle hnusákova jsem si vzal svoje oblíbené oblečení: Velké černé okované boty, černé kalhoty, dlouhé černé triko s emblémem kříže, a nakonec dlouhý černý plášť. A přece jenom ještě něco. Klobouk, jak jinak než černý, se širokou krempou, aby mi nebylo tak vidět do tváře. Nestojím o publicitu. Jak jsem procházel Druhou ulicí, vítr šlehal do mé ostrými rysi řezané tváře. Zastavil jsem před casinem pana Bishopa.
Neubránil jsem se zlému úšklebku. Za všechno zaplatíš Bishope, pomyslel jsem si a vykročil ke vchodu do casina. Po stranách stáli dvě gorily. Jak jsem chtěl projít jedna si přede mne stoupla.
"Hele co si zač? Nepotřebujeme tu cizince. Hravě si vystačíme sami." odpověděla gorila
"Klid, chci jen vidět pana Bishopa." Řekl jsem.
"Hej, Lenny, on chce prej jen vidět pana Bishopa." řekl nabušenec nabušenci vedle.
"To musí bejt nějakej magor, řekl aniž by se na mě podíval. Pan Bishop se nenechá navštěvovat od kdejakém pobudů." laskavě mi vysvětlil.
"Ale já ho opravdu potřebuji vidět." naléhal jsem.
"To máš prostě smůlu," řekla jedna z goril, "a navíc v těch hadrech co to máš na sobě, by tě hned zastřelila jeho osobní ochranka." uchichtl se.
"No uvidíme." řekl jsem a bleskově tasil zpod pláště pumpovaní brokovnici.

Pan Bishop seděl pohodlně ve své křesle. Měl svůj byt nad casinem. Měl dokonce i bazén. Měl.
Zrovna hovořil s jedním najatým žoldákem o splnění jeho úkoly, když zaslechli vystřel.
"Co se děje?!" zařval na svou ochranku.
"Nevíme pane."
"Tak to kurva padejte zjistit!" zaječel Bishop.
Ochranka vyběhla ze dveří, jeden její člen zůstal. V casinu byla slyšet divoká přestřelka. Bishop nevěděl co má dělat, tak si došel pro zbraň a zase si sedl do svého pohodlného křesla. Jeho ochranka to vyřeší, zatím nikdy nezklamala. Pokračoval v hovoru se svým žoldákem.

Krčil jsem se za kulečníkovým stolem, který páraly kulky. Nějak jsem neodhadl počet strážců casina. Zabil jsem jich už pět, ale minimálně třikrát víc jich ještě je. Já se krčil za kulečníkovým stolem a oni za barovým pultem. Několikrát jsem naslepo vystřelil z brokovnice směrem k baru, ale nikoho jsem netrefil. Jak jsem tam byl tak schovaný, přemýšlel jsem jestli je nenapadne ke mně hodit granát. A napadlo. Sakra!
V tu chvíli jsem makal od stolu co to dalo. Kulky kolem mne jenom hvízdaly. V tom granát, který dopadl ke kulečníkovému stolu vybuchl.. Asi to byl nějaký speciální, zničilo to půlku velké místnosti, ve které jsme se nacházely, tedy v hazardérské hale.

Výbuch otřásl i druhým podlažím. To už se pan Bishop neudržel a vyšel ze svého bytu.
"Hej, magoři," zařval na ochranku, " co se to tam do prdele děje?!"
"Pane, nějakej magor postřílel několik našich chlapů a oni po něm hodily granát, ten nový typ."
"Ježiši, vy ste kreténi, zabte ho od čeho vás platim?!" a zašel zpět do svého bytu a pečlivě zabarikádoval dveře, co kdyby.
"Pane Bishope, doufám, že to vaši muži zvládnou?" zeptal se nervózně žoldák.
"Jasně že to zvládnou!" jakmile to dořekl otřásl budovou další výbuch.

Teda, druhej granát po mně házet nemuseli. Hodily ho kus přede mne, naštěstí jsem měl čas ho zvednout a hodit zpátky. Dopadl přesně za bar, kde se krčilo deset maníků s bouchačkami.
Následná exploze otřásla celou budovou. Vnitřnosti a kusy těl se v nádherných piruetách rozlétly do stran.
Rychle jsem se obhlédl a zjistil jsem, že za těch deset vteřin co jsem běžel, mi kulky těch grázlů prostřelily klobouk, ruku, a botu. Lepší klobouk než hlava, pomyslel jsem si. Bolest v ruce jsem potlačil, dobyl náboje do pumpovačky a vykročil do druhého podlaží.
Čekalo mne pěkné přivítání.
Dalších osm bouchačů se zbraněma. Teda měli obušky, ale byli asi nějaké trošku upravené, poněvadž když mne jeden z nich zasáhl odletěl jsem zpátky po schodech až dolů do prvního podlaží.
"Tak jo chlapci." řekl jsem a vytáhl Deserta. Zásobník na sedm nábojů. No, to mi ještě jeden zbude, myslím jako bouchač. Gorily si to zřejmě uvědomily a vrhli se na mě.
Ozvalo se sedm ran z mé zbraně, ale trefil jsem jen tři z nich. Zbytek se hnal dál na mě. Tak jinak. Zahodil jsem Deserta a sundal ze zad Pumpovačku. Brokovnice je na blízku strašná zbraň. Dva už byli skoro u mě, když jsem vystřelil. Oba, protože běželi za sebou, to nadzvedlo a praštilo to s nimi o zeď, svezli se na podlahu mrtvý s prostřílenýmy hlavami. Fajn, ještě dva.

Pan Bishop začínal být nervózní, před chvilkou se ozvalo sedm ran s Desertu. Poznal ten zvuk. Začínal mít trochu strach. Jeho najatý žoldák zřejmě také začal pochybovat o neporanitelnosti Bishopovi ochranky.
"Pane, co se děje, nějak se vám to vymyká z rukou, ne?" optal se.
"Držte hubu a radši mi konečně řekněte, jestli jste ho opravdu zab-" nestihl doříct. Ozval se totiž zvuk vykopnutých dveří. Pan Bishop k nim pohlédl a uviděl člověka, jemuž z očí sálala smrt.
"Teď zaplatíš." slyšel jak ten muž zašeptal. Ozvalo se pumpnutí brokovnice a výstřel. Pan Bishop se ani nezmohl na výkřik. Zůstal sedět ve svém křesle se stále tím samým výrazem, jako když muž vykopl dveře. Jen z břicha mu koukala střeva a neměl kus ruky. Pak zemřel.

Byl mrtvý, konečně, dostal jsem ho. Konečně zaplatil za všechny vraždy a zločiny, které spáchal na lidech.
"Tak a co s tebou?" řekl jsem směrem k žoldákovi.
"Prosím nezabíjej mě, nic jsme ti neudělal a Bishopa jsem stejně nesnášel."
"Tak proč si pro něj dělal?" opáčil jsem.
"Prosím ne, jsem jenom nájemném voják!" zakřičel.
Brokovnice vyšlehla plamen, projektily se zahryzli do žoldákova těla, a vyrazily si tudy krvavé tunely.
"Vybral sis špatnou armádu, chlape." řekl jsem a rychle opustil casino.