Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Benny - Naštvaný a ponížený Ralf si lebedil ve svém křesílku na terasce. Na terasce své hospůdky.V Medfordu byla pohoda jako obvykle. Nad pouští pomalu zapadalo slunce a přívětivost stínu mohlo využít celé město. Medford bylo takové středně velké město daleko na severu. Nebližší osada směrem na jih byl Klamath, půl dne cesty autem. Ale auto tady nikdo neměl. Města ještě výš na severu Medfordu na obchod stačila. Na jihu bylo neklidně. Na celém tohle severním cípu civilizace vládl zvláštní stav. Otrokaření, obchody tady jen kvetly a nikomu to nevadilo. Ti silnější vzali pod svá křídla ty slabší a na oplátku si vzali něco, co se jim zrovna hodilo. Když pak občas ze severu přišli Kanaďané, ti silnější je zahnali zase zpátky a byl klid. To byl zákon pustiny. Ralf patřil k těm silnějším. Na jihu lovil otroky se svými chlapy, od východních sedláků nakoupil jídlo a chlast, a pak to draze prodával do velkých měst na severu. Znal každého, koho bylo třeba. A pak tu byla jeho láska. Jeho hospoda. Byla proslulá široko daleko. Kdysi našel knihu ve které byly na fotkách staré westernové saloony. Ten pohled jej uchvátil. Zaměstnal pár otroků a za pár měsíců měl pěknou imitaci. Každý mu tu hospodu záviděl. Ralf mohl být bezstarostný, navíc byl i dost oblíbený. Přivřel oči, aby vychutnal poslední paprsky slunce. Pak vstal a šel dovnitř. Jeho hoši dnes porazili brahmína a Ralf se těšil na pečeni. Před hospodu přišlo pět chlapů, jejich vesty vypadaly,že prošly hezkou řádkou bojů. Jen jeden z nich vešel dovnitř. Když vstoupil do baru, pomyslel si, že tady na sebe lidi kalí, stejně jako v New Renu. "Komu patří ti otroci tam v tý kleci u studny?", zařval ten chlap na bar. Ralf se nadechnul a jako obvykle klidně pravil: "To jsou mí otroci, něco ti udělali?" "Ne, ale ty jim ano, sebral jsi jejich svobodu. Za to zaplatíš. Jsme Rangers of America!!" Ralf nabral naoko podřízený ton: "Ou, Rangers of Amerika, a přišli si pro mě, co teď budu dělat?? Hele nech tý šaškárny, co je to sakra zač, ti Rangers?" "Jsme organizace bojující proti otroctví!!", řekl zkušeně Ranger a odplivl si. Ralf se postavil a s ním celá hospoda. "Je mi jedno, kdo jste, ale asi jste pěkný hovada, když vás neučili, že se neflustá na podlahu!!" "Dědku zavři zobák, pusť ty otroky a pojď s námi!!", rozkázal Ranger. Ralfův obličej ztvrdl. "Tak dost, vysmahni." Do hospody vešli i ostatní Rangers. "Pojď s námi a to hned", zařval Ranger a vytáhl Glocka. V ten moment se ozvalo chřestění, natahování závěrů, cvakání pojistek a pět rangerů hledělo do hlavní všech možných zbraní. Začínaje Ralfovým 45.Coltem, konče kulometem M60. Pak jeden z Rangerů udělal osudovou chybu. Stisknul spoušť AK-117 trochu víc než chtěl. Ozvala se dunivá dávka, charakteristická pro tuhle zbraň a sedm nábojů se zarylo do flašek a čutor za barpultem. Chvíli bylo hrobové ticho, bylo jen slyšet, ak alkohol čůrkem teče na podlahu. Ralf se podíval na dva nejbližší hromotluky, pak na své lidi a nakonec i na ostatní hosty. "Dám sto dolarů každému, kdo se do nich trefí", pronesl ledově. Rangers si okamžitě uvědomili, že to je příkaz k popravě. Bohužel pozdě. O pár setin později se místnost zaplnila řevem zbraní a dýmem. Za chvíli leželo na podlaze pět Rangerů. Čtyři šli ztěží identifikovat, pátý nějakým zázrakem přežil a držel se za stehno, kde svou pouť zakončila devítimilimetrová kulka. "Odneste je a ukliďte ten bugr! A ty buď rád, že jsi přežil. A teď táhni tam, odkud jsi přišel, a vyřiď tam, že na severu o žádný Rangers nestojíme."řekl Ralf ke svým lidem a pak k polomrtvém Rangerovi. Příští den Ralf nechal otroky poslat do Wendu, na sever. Svému maníkovi dal dopis pro Falcona, jednoho z největších bossů severu. Bylo v něm napsáno o Rangers of America, a jejich úmyslech. Slunce se párkrát přehouplo nad Medfordem a Ralf opět seděl na terase. Už minutu pozoroval malý bod na obzoru, vypadalo to, že se hýbe, teď se však Ralfovi zdálo, že se zastavil. Ralfovi to nedalo. Sundal s hřebíku dalekohled a zaostřil. Čelist mu poklesla. Bod na obzoru byl něco mezi tankem a APC. Mělo to velkou hlaveň a ta mířila… Ralf vyvalil oči podruhé, mířila přímo na něj. "Doprdele…" ujelo mu z úst. Vrazil do hospody a rozeřval se. "Vypadněte, ven ven ven, dělejte!!!" "Lidi se zmateně zvedli od stolů a rychle opouštěli hospodu. " "Pryč od hospody, dělejte!!", řval Ralf dál a lidi mysleli že je mimo. Pak se na obzoru ozvalo hromové zadunění. Ralf chtěl ještě sekundu silou vůle odvrátit nevyhnutelné, pak v něm něco povolilo a naposledy se podíval na svou hospodu. Potom se ozval ostrý svist, střela z APC nadzvukovou rychlostí prolétla stěnou hospody a explodovala. Hospoda se rozlétla do všech stran. Ralf tam ještě chvíli stál, z očí mu sekly slzy a v zaťaté pěsti mu křupaly klouby. Nakonec mávnul rukou a šel do svého domu. Nevěděl, co to byl za typ tanku, nevěděl, kdo ho ovládal. Jedno si však pamatoval. Byla to velká bílá hvězda a nápis Rangers of America. Nápis, který měl ten tank namalovaný vepředu. Tu noc nešel Ralf spát, stál na dvoře u malého ohně. V tom ohni hořela kniha, ve které kdysi na fotce našel svou lásku. Lásku, která před pár hodinách dohořela na okraji městečka. Falcon dostal dopis od Ralfa a po krátkém uvážení vyhodnotil stupeň nebezpečí. Chtěl se s Ralfem domluvit osobně. Se svou početnou ochrankou nasedli do aut a vyjeli k Medfordu. Druhý den ráno dorazili. To, co se Falcon dozvěděl se mu vůbec nelíbilo. Měl v oblibě Ralfa i jeho hospodu. Ale jedna věc ho znepokojovala. Uvědomoval si, že ten, kdo má APC může mít víc nebezpečných zbraní. Poslední věc, kterou Falcon chtěl, byla otevřená válka. Falcon znal jednoho bosse z jihu. Jmenoval se Bishop a bydlel v díře jménem New Reno. Za pár dnů si od toho Bishopa koupil informace o Rangers. "Organizace potírající otroctví, sídlo v NCR, není součástí armády NCR, pět základen severně od NCR. Odhadovaná síla - pět tisíc Rangers. Tak proti tomuhle nyní stojíme." přemítal Falcon, když jednal s Ralfem o tom, co bude dál. "Podívej, Ralfe, tohle je i na mně, starýho dobrýho Falcona moc silný kafe. Jestli nechci skončit v hajzlu, nesmím se s těma Rangerama pouštět do křížku. Viď že to chápeš?" Ralfovi to bylo jasný hned při první větě. Musí do toho jít sám. Chápal Falcona. Byl to moc velký risk. "Dobrý Falcone. Chápu. Drž mi palce. Pomstím svoji hospodu a snad je zastraším. Kdyby něco tak…" Falcon se podíval Ralfovi zpříma do očí. "Ralfe, drž se. Sbohem." "Sbohem Falcone." O čtrnáct dní později v NCR… Ralf a jeho nejbližší ochranka seděli v hotelovém pokoji v NCR a čistili zbraně. Automatické brokovnice, útočné pušky, deserty, samopaly a pistole se jen leskly. Pod velkej kabát automat, do kapes zásobníky a granáty. Za opasek pistole a do boty kudlu. Tohle nevěstilo nic dobrého. Ralf zarval zásobník do Vymazávače M3A1. Dum-Dum kulky se shánějí těžko, ale Ralf si dal tu práci. Sedm chlapů a on. Radši se nechtěl dozvědět, kolik chlapíků sedí v hlavní budově Rangers. Párkrát se už ptal sám sebe, jestli má cenu riskovat život. Jako odpověď se mu vždy vybavil ten pocit, než se hospoda stala součástí povětří. Setmělo se a ve velení Rangers zůstalo asi jen padesát mužů. Většina to byli úředníčci. Ale jedna osoba určitě ven nevyšla. Generál Stone. Vrchní velitel. Tuhle informaci si u vrátnice ověřil Ralf osobně. Budova velení stála trochu stranou. Osm mužů se tmavou ulicí přemístilo až ke vchodu. Dva strážní vůbec nic netušili. "Pánové, velení Rangers je zavřený přijďte zítra v osm ho… Urp…", strážný větu nedokončil. Mihla se mačeta a jeho hlava držela jen na úzkém kusu kůže. Druhý nevěřícně koukal ale vteřinu potom se mihl bojový nůž. Ralfův maník jej zabodl strážnému přímo do břicha, otočil jím, párkrát zavergloval a pak vytáhl. Cesta byla volná. "Fajn, do akce.", zasyčel Ralf a rozrazil dveře do budovy. Za nimi byla dlouhá chodba. "Na boku jsou kancly, nechte je bejt, na konci chodby je operační místnost, a za ní kancelář generála. Jedem!!!" Muži spěšně prošli chodbou. U posledních dveří shodili kabáty. Brahmíni vesty se matně zaleskly a muži popadli zbraně. Pak vykopli dveře. Kolem stolu s mapami stálo pár vojáku, ostatní seděli kolem stolů, jedli, pili nebo hráli karty. Teď všichni otočili hlavu ke dveřím. "Zabte ty svině!!!"zařval Ralf a pokropil skupinku kolem mapy. Místnost se zaplnila dýmem a hlukem ze střelby. Rangers u stolů je převrhli a každý střílel, čím mohl. "Parchanti, parchanti, ÁÁÁÁÁÁ!!!!"řval Ralf a pořád střílel do stolů. Dum-Dum střely si leckdy proklestily cestu i přes desku stolu. Rangers se trochu vzpamatovali a někteří vybíhali z kanceláří. Byla jich plná chodba a jeden z gangsterů tam začal střílet z Pancoru. Brzo tam bylo něco,co připomínalo Golgotu. Rangers měli pořád přesilu, za těmi stoly jich byla hezká řádka. Pak to nějak živelně přišlo. Gangsteři se schovávali za sloupy a najednou se jich zmocnil berserk. Vyběhli přímo proti stolům a stříleli hlava nehlava. Byl to strašný pohled a Rangerů se zmocnila panika. Gangsteři přeskočili stoly a i za letu stříleli. Když pak došly náboje, tak ty poslední Rangers zabili noži a boxery. Občas z nějaké kanceláře vyběhl osamocený vojín, který asi chtěl zvrátit průběh přestřelky. Žádný to nepřežil. Ralfovi lidé už dnes viděli tolik krve, že ušetřit nepřítele už prostě nešlo. Pak střelba utichla. Jen občas na zem spadl oddrolený kamínek ze stěny, či nějakému umírajícímu vojákovi nadobro poklesla hlava. Nyní byl před Ralfem jediný cíl. Velké dubové dveře s cedulkou Gen. Stone. Chvíli tam tak stáli a pak se rozhodli. Jeden pořízek vykopl dveře. Šero kanclíku je obklopilo. Uprostřed malé tmavé místnosti stál velký stůl. Jen malá lampička ozařovala nejbližší okolí. Za stolem seděl na první pohled statný muž. Za ním pak další dva muži. Podle stinných siluet se dalo poznat, že muže u dveří mají na mušce. Ralf se bůhví proč cítil trapně. Ticho přerušil sám Stone. Ze šera své poslední štace začal hovořit. "Proč, ptám se, proč jste přišli kdoví odkud, a vzali životy mnoha schopným mužům. Kdo jste? Khanové? Něčí zabijáci z New Rena? Poslední Metzgerovi muži? Je to jedno, za pár minut už budete zářezem na pažbě některého z policistů. Tak tak." Ralf dokráčel až ke generálovu stolu. Pohlédl mu do tváře a na stůl položil svůj Colt. "Jsem Ralf. Daleko ze Severu. Před měsícem ke mně přišli tví muži. Chtěli mé otroky a rušili návštěvníky mé hospody. Dal jsem tedy tvým vojákům výstrahu. Pár dnů na to moji hospodu srovnali se zemí. Zbaběle, na dálku z tanku. Ta hospoda pro mě byla vším. Byla jako můj život. Teď už nemám proč žít. Alespoň teď poznáš, jaké to je…" Ralf vzal zpět svůj Colt a místo něj popadnul do ruky Vymazávač. "Skončeme to hned", řekl a namířil na Stona. Stone se malinko pousmál. Zpod stolu se vymrštily obě jeho ruce a v každé držel stařičký velkorážový Mauser. Vzápětí začal on i jeho muži střílet. Než si Ralf uvědomil,co se děje, vlítl jeden projektil do jeho pravého ramene. Téměř celé ho rozdrtil a sprška krve ochrstla muže za Ralfem. Vzápětí už dunivý zvuk Vymazávače přehlušil všechno ostatní. Vymazávač Ralf držel pouze v levačce a to je na tenhle šílený samopal strašně málo. Zpětný ráz mával z rukou sem a tam a dum-dum střely pronikaly celou místností, dokud nezačala zbraň cvakat naprázdno. Ralf si upevnil samopal mezi nohama a zbylou rukou chtěl vytáhnout nový zásobník. Pak se zarazil. Místnost byla tichá. Všichni okolo byli mrtví. Jen v troskách křesla těžce krvácel Stone. Podíval se na Ralfa a Ralf na něj. "Zasraný hrdino, jsme všichni stejní. Jde jen o to, kterou stranu si vybereš…" řekl Stone a jeho srdce naposledy uhodilo. Pak se křeslo rozpadlo a Stone teď ležel bezvládně na zemi. Ralf se k němu dobelhal a chtěl se mu naposledy podívat do očí. Ve chvíli, kdy se sklonil nad mrtvolou, ozvalo se pět rychlých zasvištění a pět dvoumilimetrových kulek prolétlo Ralfem a zahryzlo se do betonové stěny. Ralf ještě žil. Díval se do kaluže své krve,smíšené s krví těch ostatních. Na krátký okamžik opět spatřil svou hospodu, západ slunce nad rodným Medfordem, a potom už jej další zasvištění poslala do temnoty. Četa policistů NCR sklopila gaussovy pušky k zemi a nevěřícně se rozhlížela po místnosti. Nikdo z nich nevěděl, jaké je ztratit svůj sen…