Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Válka se nikdy nezmění. Válka je vždycky stejná. Válka bude vždycky stejná. Nejde o použité zbraně či technologie, ale o vzájemné ničení lidských bytostí a důvody započetí války. A díky válce se lidstvo jednoho roku samo zničilo. Bylo by nefér, hodit vše jen na lidi. Ve skutečnosti to bylo trošku jinak. Pět let před tím něž došlo k nejhoršímu, se veškeré státy mající atomové zbraně dohodly, že atomové odzbrojení je další krůček ke vzrůstu důvěry mezi státy. Všechny atomové velmoci se začaly zbavovat raket osazených atomovými hlavicemi, aby ukázaly menším státům, že se všichni hodlají zbavit atomových pum. A jako vždycky, každý stát si nechal tři čtyři největší a nejvýkonnější střely, které měl. Jen tak co kdyby. Některé státy, které žádné střely neměly ( těch ovšem bylo jen nepatrné množství ), si sehnaly potřebný materiál ( samozřejmě z hlavic, které měly být zničeny ) a pustily se do svých vlastních super bomb. Takže výsledek byl téměř stejný. Bylo sice méně střel, ale zato každá z nich byla ohromný kolos, schopný znovu potopit Atlantidu, pokud by byl tak hloupá a opět se vynořila. Několik let po tomto slavném ‚Odzbrojení' přišla krize. Krize totiž vždycky příjde, když lidstvo odzbrojí a chce žít v míru. Lidstvo se přemnožilo. Kontinenty byly zaplněny k prasknutí, zdroje surovin začaly docházet, místa k pěstování potravy pro 15 miliard lidí téměř nebylo. A tak začala válka. Místní střety na hranicích lehce přerostly ve vážnější konflikt. Ten naštěstí trval jen chvílí, protože si uvědomili, že bez použití jaderné technologie, by válka trvala desetiletí, než by někdo vyhrál. Samozřejmě, že by pak bylo mnohem méně lidí, ale naproti tomu, by se zbrojením zničily i ty poslední ložiska a zdroje. Takže válka skončila, ale mezinárodní napětí se stále zvyšovalo. Každý stát byl připraven zmáčknout tlačítko, které by uvedlo svět do velmi děsivé noční můry, a čekal jen na podnět. A ten jednoho dne přišel. USA vypálilo jadernou střelu. A to zničilo svět. Ironií ovšem bylo, že střela měla za úkol svět zachránit. Tak jak se to tedy stalo? Zde se vám pokusím vše vylíčit. Téměř každý někdy slyšel o oblasti 51 umístěné v Nevadské poušti. Schovávají tam prý mimozemské talíře, zkoumají mimozemské technologie a studují mimozemšťany. Je zde několik nepřesností, ale jinak je to pravda. Tak na této základně náš příběh začíná.

Několik týdnu B.A.( before apocalypse = před apokalypsou ) totiž na zemi přistál létající talíř. Spíš se zaryl kousek od Skalistých hor. Na místě dopadu byla téměř okamžitě armáda a samozřejmě Oni. Oni nebo také Ti. Muži v černých oblecích, brýlích a naleštěných polobotkách( samozřejmě také černých ). Oblast byla neprodleně neprodušně uzavřena. Agenti se ihned vydali hledat svědky a vyždímat z nich informace. Během sbíraní informací, které vedly k tomu, že UFO se nestřetlo z žádným tvrdým předmětem ( tedy až do srážky se zemí), přilétlo několik ohromných dopravních vznášedel. Do nich bylo UFO uloženo a vznášedla se vydala zpět na jih. Všem zrakům se ale ztratily těsně u Nevadské pouště ( byla použita nová technologie stealth - zvaná zmizík ). A tak UFO šťastně doputovalo na No. 51. Ihned byly zformovány tři týmy vědců. Jedni se zabývali mimozemskou posádkou ( nevědělo se jestli jsou živí nebo v bezvědomí, byly dáni do izolace v nejspodnějším podlaží ). Další tým zkoumal jejich loď a ten poslední se zabýval technologií nalezenou v lodi. Technologické týmy spolu občas spolupracovaly, ale jen pokud to bylo nezbytně nutné. Mimozemšťané byly zajímavý z biologického hlediska. Těla byla menší, nejspíš pro vyšší gravitaci tam u nich, dýchali kyslík, avšak dovedli využít i ostatní plyny z naší atmosféry ( na co, to ovšem vědci nestihli zjistit ). Mozek byl vzhledem k tělu obrovský, což svědčilo o používání telepatických schopností. Technologie získané na palubě lodi byly také velmi zajímavé, hlavně zbraně. Ne, že by lidstvo potřebovalo mimozemský blaster, vždyť samo mělo laserové a plazmové zbraně na vysoké úrovni, ale inspirace není nikdy dost . Na lodi se hlavně snažili zjistit chod motorů, jejich stavbu a výkon a hlavně na co fungují. Největší problémy byly spojeny s lodí. Vědci totiž nenašli žádné ovládací prvky, proto se domnívali, že je také řízena pomocí telepatických schopností. Na stanici, která se hemžila lidmi jako mraveniště a všichni pracovali na svých povinnostech, bylo vše v naprostém pořádku. Do doby než se pasažéři z UFO probudili. Všechny vědce z biologického oddělení silně rozbolela hlava. Některým dokonce tekla krev z uší nebo nosu. Mimozemšťané chtěli jen komunikovat. Lidé to vzali jako útok. Mimozemšťané postřehli myšlenku nepřátelství jasně a čistě. Podivné stroje na palubě UFO začaly bzučet a vibrovat.

V té chvíli byl u generála Scota major Jack Cage, zbraňový expert a technolog, který ho byl informovat ohledně mimozemských zbraňových technologií.
"Na lodi jsme našli dvě velice zajímavé zbraně," vysvětloval Cage, "obě dvě na základě energetické technologie. Jakýsi solární vymazávač a nějaký blaster."
"Co mi můžete říct o té solární zbrani?"
"Na ní je zajímavé to, že nemá zásobník. Je dobíjena slunečními paprsky dopadajícími na solární panel na zbrani. Není nutné použít sluneční paprsky, stačí intenzivní umělé osvětlení."
"No a co dostřel a účinnost. Musí být v něčem nevýhodná."
"Dostřel má stejný jako naše plazmová pistole, ale účinek je větší."
"A ten blaster. Jak je to sním?"
"Ten se jde nabíjet normálními malými články. Je velmi účinný, ale má asi poloviční dosah než solární pistole a velmi malou kapacitu zásobníku."
"Hmm. Hned jak to dokonale prozkoumáte, tak je zašleme na inženýrské stanoviště v San Francisku."
Začalo blikat červené světlo. Sirény spustily svůj nepříjemný a varující jekot.
"Co se to kruci děje?" Zeptal se generál a v rukou rozdrtil doutník, který si právě hodlal zapálit. Poplach byl překvapivý. Ještě nikdy se nestalo, aby byl vyvolán.
Siréna se zeslabila a bylo slyšet umělý hlas, jak opakuje: "Pozor! Mimozemská kontaminace! Pozor! Mimozemská kontaminace! …" A tak pořád do kola. Generál zvednul telefon a začal do něj něco vyštěkávat. Cage, s pistolí v ruce, otevřel dveře a vyšel do zmatku na chodbách.

Mimozemští návštěvníci stáli ve svých celách dosti ztěžka, nenavyklí na naši gravitaci. Většina strážných odběhla nahoru, protože poplach byl nahlášen v místnosti u lodi. Mimozemšťané se snažili mluvit s vědci, ale tím jim způsobovali větší a větší bolest. Po několika marných pokusech to vzdali a jeden z nich se začal soustředit na nejlépe ovládnutelnou mysl. Druhý nadále komunikoval s vědci, ale jen slabě, nutil je klečet na podlaze, s rukama na třeštící hlavě. Jeden z vědců se náhle zvedl a vydal se ke konzoli u silových dveří mimozemských cel. Jediný strážný, který tady zůstal, vytáhl svou služební pistoli a vystřelil muži u konzole mozek z hlavy. Pozdě, muž stačil vymačkat kód, silové pole mrklo a zhaslo. Strážný namířil na mimozemšťana, ale než stačil zmáčknout spoušť, mozek se mu rozvibroval telepatickým křikem. Nezvyklost na telepatii a síla impulsu, muži poškodila mozek. Upustil pistoli a oběma rukama si chytil hlavu, jako by chtěl zachytit svůj mozek. Ten mu však právě expandoval ušima. Mimozemšťané zjistili, jak jsou jejich protivníci citliví a vyslali impuls, který omráčil celé osazenstvo laboratoře. Pak se vydali do vyšších pater, kde propukla jatka.

Kosmická loď stála ve velkém hangáru, všude se to hemžilo lidmi v bílých pláštích, kteří něco měřili, propočítávali a zapisovali. Pracovali v poklidu, když se jeden z prvních impulsů dostal k malému stroji, který ihned začal pracovat. Byl to docela nezvyklý přístroj na ochranu lodi a její posádky. Stroj začal materializovat přes metr vysoké obludky, kráčející po zadních nohách, hlavu dlouhou a oválnou s tvrdými, malými a ostrými zuby, přední končetiny byly jakási chapadla se srdcovitým zakončením. Tito tvorové začali opouštět plavidlo a podle přání svých pánů začali napadat lidi. Několik strážných spustilo palbu a zničilo první vlnu nepřátel, ale stroj pracoval dál a tvořil další a další hlídací psy. Jeden z vědců zmáčkl červené tlačítko poplachu a vzápětí byl rozsápán několikati tvory. Strážní se činili, ale těla nepřátel byla odolná a ke svému zničení potřebovala velkou míru poškození. Ze stroje vylézaly další obludy a roztrhaly všechny lidi v hangáru. Pak se mohly vydat do chodeb.

Cage zamířil nahoru po schodech. Slyšel dusání nohou, jak speciální ochranné komando právě uzavřelo perimetr o poschodí vyš. Objevil se jim za zády a prohlédl si jejich výstroj. Byly oblečeni do kompletního kevlarového brnění s taktickými přilbami. Zbraně byly energetické, plazmové a laserové pušky a dokonce několik laserových rotačních kulometů. Ze zatáčky se vyrojila nepřátelská masa. Cage byl překvapen podobou útočníků, očekával totiž, že útočící tvorové jsou stejní jako ti, které mají zamčeny dole. Vojákům nešlo o podobu nepřátel, zabývali se hlavně jejich přítomností. Zbraně spustily a nejhorší byla nepřítomnost zvuku. Žádné rány ani cinkot prázdných nábojnic, jen slabé bzučení letících výbojů a vrčení strojků otáčejících hlavněmi kulometů. Masa tvorů s chapadly zakolísala, energetické zbraně se prokousávaly jejich těly. Za několik málo okamžiků byla celá chodba zaplněna kousky útočníků.

Dva mezihvězdní cestovatelé stoupali po schodech do nejvyššího patra, a když se poblíž nich objevil nějaký člověk, šlehli ho impulsem a odeslali do bezvědomí. Postupovali pomalu, protože na používání schodů nebyli ani zvyklí ani stavění. Konečně se ocitli na stejné úrovni jako jejich koráb, a na dálku začali zapínat motory. Ty však potřebovaly energii a tak museli vypnout výrobu wanamingů. Nedaleko od vyústění schodů stály dvě řady lidí se zbraněmi. Mířili však na opačnou stranu. Jeden muž, který stál za nimi, se ale otočil a pozvednul pistoli. Impuls šlehl jako bič, lidem se podlomili kolena a padli na zem. Dvojka prošla přes ně a probrodila se uličkou, která se otevřela v řadách tvorů.

Cage otevřel oči. Ti dva emzemáci ho srazili k zemi nějakou psychickou silou, ale odstavili ho jen na chvíli. Podíval se po zbytku komanda, které leželo na zemi a krev jim vytékala z nosů a z uší. Zkusil svůj nos, ale krev tam nenašel. Asi jsem odolnější, pomyslel si a sebral svou pistoli ze země. Všimnul si přibližující se řady malých tvorů, a snažil se probudit ležící vojáky. Neúspěšně, všichni až na něj byly v hlubokém bezvědomí. Je to jen na mě, prolétlo mu hlavou, když se sehnul pro kulomet a stáhnul helmu ležícímu kulometčíkovi. Nasadil si helmu na hlavu, a kabel spojující helmu se zbraní, mu dodával informace na malý display. Baterie byla na devadesáti dvou procentech. Namířil všech šest hlavní proti přívalové vlně z chapadel a podlouhlých hlav. Hlavně se pomalu roztáčely, pak začaly stroboskopicky blikat. Paprsky krájely tvorečky a sliz z jejich těl začal zaplavovat celou chodbu. Když byl stav baterie na padesáti procentech, začal sliz máčet Cageovi boty. O třináct procent později začal stékat po chodech jako odporný vodopád. Na display se mu promítnul stav baterie, který hlásal vybito, jen o chvilku před tím, než se přestaly točit hlavně. Nepřátel bylo stále velké množství a vojáci se stále neprobouzeli, někteří se možná utopili ve slizu. Vytrhnul kabel z kulometu a přešel ke druhému. Do zdířky zastrčil svůj kolík. Šedesát dva procent. Hlavně se opět začaly otáčet v kruhu smrti. Jak nepřátel ubývalo, tak přibývalo hladiny jejich tělních tekutin. A samozřejmě ubývalo energie baterie. Když se hlavně opět přestaly točit, Cage si strhnul z hlavy přilbu a odhodil kulomet. Mířilo k němu už jen několik oblud. Vytáhl svou plazmovou pistoli a začal pálit. Žádná zběsilá palba, ale přesně mířené zásahy, v kterých mu pomáhal zafixovaný kolimátor. Jakmile poslední tělo s plesknutím dopadlo na zem, Cage právě měnil článek. Z hangáru k němu dolehla ohromná rána, a tak vyrazil tím směrem. Po vnitřnostech chapadelnatců, se spíš klouzalo než běželo, takže do hangáru nedoběhl, ale dobruslil. Uviděl, jak se loď hodlá protáhnout dírou, kterou udělala do stropu. Cage namířil na loď a vystřelil. Plazmový výboj pohltilo modré pole, které se objevilo kolem lodi. Plavidlo se dostalo z podzemí, ale pohybovalo se nějak pomalu. Nejspíš naši mechanici něco pokazili, napadlo Cage. Pak se otočil a vydal se zpět chodbou. Vojáky odtáhl za schody, po kterých stále ještě stékal sliz. Naštěstí se nikdo z nich neutopil. Zavolal zdravotníky a sjel po zábradlí o tři poschodí níž, protože na slizkých schodech by mohl uklouznout. Vběhnul do generálovy kanceláře, kde generál právě mluvil do telefonu.
"Unikli nám…" začal, ale generál ho umlčel gestem ruky.
"Ano, právě teď se do vzduchu vzneslo plavidlo mimozemské civilizace. Podařilo se jim zabít několik lidí od nás. Jejich technologie je velice pokročilá, snadno by nás zničili," vysvětloval generál do telefonu a nervózně si pohrával s doutníkem ve své ruce.
"Mají kolem lodi energetický štít," řekl jen tak Cage.
"Prý mají kolem lodi energetický štít," předával generál dál informace, "takže bude potřeba použít něco na zničení štítu." Dokončil a po chvíli zavěsil.
"Něco rychle vymyslí. Prý." Ufrknul si generál, zamyšleně si zapálil doutník a začal z něj popotahovat. Pak mu oči padly na Cageovi boty, kolem kterých se tvořily loužičky slizu.
"Zničil's mi perský koberec, Jacku." Řekl to bez stopy zloby v hlase, jaksi rezignovaně.
"Ano pane." Když se Cage podíval na své nohy, musel souhlasit.
"A kromě toho máš po botách," informoval generál Cage.
"Vím. Když jdu, tak to hnusně čvachtá," postěžoval si Cage.
"Kolik je mrtvých generále," zeptal se Cage a přešel na vážnější téma. Generálovi ztvrdly rysy.
"Ještě to nevím přesně, ale může to být kolem stovky," generál si povzdechl a pokračoval. "Takhle to dopadá, když si člověk zahrává s čím nemá…" Myšlenku dále nerozvedl, protože zazvonil telefon.
"Ano?" generál tiše poslouchal, ale tvář mu začala rudnout. Když už to nevydržel vybuchnul.
"Cože? Já snad nevěřím vlastním uším. Vy na ně chcete vystřelit atomovku?... Ano mohlo by je to zastavit, ale co na to okolní státy?... Já vám to povím. Budou se považovat za ohrožené. Ne, s tím nesouhlasím. Zrušte to!... Co myslíte tím, že jsem tady malý pán?... Co? Schváleno prezidentem. Prezident půjde do prdele i s celou planetou." Třísknul s telefonem "K čertu!" Podíval se na Cage.
"Chtějí na ně poslat atomovou střelu. A nechtějí si to nechat rozmluvit, debilové jedni," generálův hlas zněl unaveně. Opět sáhnul po telefonu.
"Vyhlaste atomový poplach, ať se všichni přesunou do krytu. Není to cvičení." Popadl několik věcí ze svého stolu.
"Pojďme Jacku," Cage mu otevřel dveře z kanceláře.
"Měl by ses jít převléct. Dost to smrdí," poradil a vyšel po zaplněné chodbě. Cage se za ním chvíli díval a pak vyrazil ke svému pokoji. Převlékl se, vzal si sebou nejdůležitější věci a vyšel na chodbu. Teď byla prázdná. Všichni lidé se už přesunuli do krytu. Šel pomalu a vychutnával si své poslední okamžiky mimo kryt. Dost možná z něj už nikdy nevyjde.
Konečně se přiloudal ke dveřím krytu. Venku stáli jen dva muži navlečeni v energo zbroji, v rukou rotační kulomety. Prošel kolem nich a vstoupil do krytu. Vojáci vstoupili za ním a dveře se zavřeli. Sbohem světe, pomyslel si Cage a se shrbenými rameny se vydal k výtahu.

Nad pouští se přehnala raketa, mířila k černé tečce, která se držela nízko nad zemí. Mimozemšťané měli poruchu na stroji, způsobenou při tvrdém dopadu. Oba dva se zabývali její opravou a proto si rakety všimli pozdě. Stejně s ní nemohli nic udělat. Raketa vybuchla několik metrů za lodí a mrštila s ní kupředu. EMP vlna poškodila štít a většinu technologie na lodi. Stroj se zřítil k zemi a narazil do ní. Otevřel se východ a ven vypadli dva cestovatelé. Vlna z výbuchu je pohltila. Jejich poslední myšlenka byla trpká: Vždyť jsme si jen vrátili pro Elvise!

Téměř každý stát při zjištění americké střely ve vzduchu, odpálil své vlastní. Jedinou výjimku tvořilo Evropské společenství, které přeneslo většinu obyvatel do základen na měsíci a na oběžné dráze. Zbytek se schoval v podzemních krytech.

Navečer tohoto nádherného jarního dne propuklo peklo.