Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
30. KAPITOLA "A tak se tak stalo," uzavel Slartibartfast sv vyprvn a souasn uinil chab a nepesvdiv pokus alespo zsti uklidit pern binec ve sv pracovn. Z vrchu jedn hromady sebral jaksi kus papru, ale nepodailo se mu vymyslet pro nj lep umstn, a tak ho odloil zpt na pvodn msto na vrku hromady, kter se okamit sesypala. "Hlubina mylen navrhl Zemi, my jsme ji postavili a vy jste na n ili." "A pak pili Vogoni a zniili ji pt minut ped dokonenm programu," dodal Arthur, ne bez trpkosti. "Ano," pisvdil kmet a rozhldl se beznadjn po mstnosti. "Deset milin let plnovn a prce obrceno vnive - pro nic za nic. Deset milin let, pozemane... Dovede si vbec pedstavit takovou rozlohu asu? Za tu dobu by se z nepatrnho zrodku staila ptkrt vyvinout civilizace v cel Galaxii. A vechno je pry." Na chvli se odmlel a pak dodal: "Vy tomu kte byrokracie." "To by ovem vysvtlovalo spoustu vc," ekl Arthur zamylen. "Cel ivot jsem ml takov divn, nevysvtliteln pocit, e se na svt dje nco velkho a zlovstnho, a nikdo mi to nedokzal vysvtlit." "Kdepak," chlcholil ho staec. "To je normln paranoia. To m ve vesmru pln kad." "Kad?" podivil se Arthur. "Jestli to m kad, tak to teba pece jen nco znamen! Mon e nkde za vesmrem, kter znme..." "Mon. Co na tom zle?" peruil kmet Arthura, ne se stail rozohnit. "Mon, e u jsem star a unaven, ale vdycky si km, e pravdpodobnost zjistit, jak vechno doopravdy je, bude tak miziv, e nezbv, ne vykalat se na smysl toho veho a jen se prost udrovat v pohybu. Tak teba j. Navrhuju pobe. Za Norsko jsem dokonce dostal cenu." Chvli hrabal v hromad krm, nae vythl velk hranol plexiskla, na nm se skvlo jeho jmno. Uvnit hranolu byl zataven model Norska. "M to vbec njak smysl?" zauvaoval nahlas. "Alespo j jsem v tom dn najt nedokzal. Cel ivot sekm fjordy. Pak najednou pijdou do mdy a j dostanu velkou cenu." Chvli zamylen pevracel hranol v rukou, pak pokril rameny a nedbale ho odhodil stranou - ale zase ne tak, aby nepistl na mkkm. "Na t nhradn Zemi, kterou prv vyrbme, mi zadali Afriku. Samozejm, e ji udlm zase sam fjord, protoe mm prost fjordy rd. A jsem navc staromdn, a pipad mi, e dlaj kontinentu ndhernou barokn atmosfru. Jene vichni mi kaj, e to nen ten sprvn rovnkov styl. Rovnkov styl!" zasml se dut. "Co na tom zle? Vda jist dokzala spoustu asnch vc. Ale j bych vdycky dal mnohem radji pednost tst ped vcnou sprvnost." "Take jste astn?" "Ne. V tom je prv chyba." "To je koda," ekl Arthur s ast. "Ale jinak mi to pipad jako ohromn zajmav ivotn styl." Na stn zazilo bl svtlko. "Pjdeme," oznmil Slartibartfast. "Myi se s tebou chtj seznmit. Tvj pjezd zpsobil znan rozruch. Je veobecn povaovn, tum, za tet nejnepravdpodobnj udlost v djinch vesmru." "A co byly ty prvn dv?" "Nejsp njak nhody," ekl Slartibartfast lhostejn. Stl v otevench dvech a ekal na Arthura. Arthur se naposledy rozhldl po pracovn. Pak pohldl na sebe, na sv propocen a uvlen aty, v nich ve tvrtek rno leel v blt. "Zato mj ivotn styl je dost namhav," zamumlal pro sebe. "Prosm?" zeptal se staec zdvoile. "Nic, nic," ujioval Arthur, "jenom takov vtip." 31. KAPITOLA Neopatrn vroky mohou pijt draho, a dokonce zpsobit i ztrty na ivotech. To je znm vc. Mlokdy je vak zvanost problmu chpna v plnm rozsahu. Napklad prv v okamiku, kdy Arthur vyslovil: "Zato mj ivotn styl je dost namhav", vyskytla se v pedivu asoprostorovho kontinua porucha v podob nepatrn drky, kterou jeho slova pronikla daleko zptky v ase, pes tm nekonen rozlohy prostoru, a do dalek galaxie, jej obyvatel, podivn bojechtiv bytosti, prv balancovali na pokraji mezihvzdn bitvy. Vdci zneptelench stran naposledy vyjednvali. Konferenn stl halilo dsiv ticho. Velitel Vl'hurg v ndhernm bitevnm boru - ervench trenrkch poitch drahokamy, zral kamennm pohledem na vdce G'Gugvintt, depcho naproti v oblaku zelench sladce pchnoucch vpar. Milin lesklch, po zuby ozbrojench hvzdnch kink ekalo na jedin slovo, aby zaaly chrlit elektrickou smrt. Velitel Vl'hurg prv vyzval podlou stvru naproti sob, aby odvolala, co ekla o jeho mamince. Stvra se zavrtla v oblaku svho hnusnho, houcho odru, kdy vtom nad konferennm stolem proplula slova Zato mj ivotn styl je dost namhav. Nanetst je to ve vl'hurgskm jazyce nejhor urka, jak se kdo me dopustit, na ni nen jin odpov, ne straliv, stalet trvajc vlka. A po nkolika tiscch let, bhem nich staily zcela zdecimovat svou vlastn galaxii, pochopily ob strany, e cel zleitost byla jen tragick omyl. A tak vyeily zbvajc drobn nzorov rozdly, aby mohly spojit sly v toku na nai Galaxii, v kter te neomyln rozpoznaly vinka - pvodce on urliv poznmky. A po dal tisce let se mocn lodi tily kosmickou pustinou, a se nakonec s jekotem vrhly na prvn planetu, kter jim padla do cesty - shodou okolnost to byla prv Zem -, kde vak v dsledku chybnho odhadu mtka dolo k tragick nehod. Cel bitevn lostvo seral mal psk. Badatel, zabvajc se dopodrobna sloitm psobenm piny a nsledku v djinch vesmru, tvrd, e takovhle vci se dj v jednom kuse, jenome jsme proti nim bezmocn. Nejsou s to ct k tomu vc ne: "To je prost ivot". Po krtkm letu se Arthur a staik Magrathean octli pede dvemi. Vystoupili z aeroauta a veli do ekrny pecpan stolky se sklennmi deskami a plexisklovmi diplomy. Vzpt zazilo nad vchodem v protj stn svtlo. Vstoupili. "Arthure! Zaplapnb, e jsi v podku!" "Jo?" podivil se Arthur. "Tak fajn." Mstnost byla spoe osvtlena, take mu chvli trvalo, ne rozpoznal Forda, Trillian a Zafoda. Sedli u kulatho stolu obloenho krsn naaranovanmi exotickmi pokrmy, zvltnmi pamlsky a nevdanm ovocem a piln zamstnvali vkac svaly. "Co s vmi bylo?" zajmal se Arthur. "Hostitel ns nejdv zaplynovali, pak se nm snaili vygumovat mozky a vbec se chovali ponkud zvltn, tak te pipravili tohle bjen jdlo, aby nm to vynahradili," vysvtloval Zafod a toil pitom na grilovanou kost s pilehlou svalovinou. "Vem si," pobzel Arthura a vylovil z jedn masky palek belsky pchnoucho masa. "Nosoro kotlety z Vegy. ڞasn pochoutka, pokud m rd tyhle vci." "Hostitel?" nevil Arthur svm um. "O jakch hostitelch to mluv? dn tu nevidm..." "Nech si chutnat pozemsk tvore," peruil ho tenk hlsek. Arthur se rozhlel kolem a najednou nadskoil. "Brr!" otsl se. "Co ty myi na stole?" Zavldlo rozpait ticho, v nm vichni uprali na Arthura pohledy. Ten je vak nevnmal, protoe upen zral na dv bl myi, trnc na stole v nem, co vypadalo jako sklenice na whisky. Vtom zaslechl vznamn ticho a podval se po ptomnch. "Aha!" pochopil nhle. "Hrozn m to mrz. Nebyl jsem prost pipraven na..." "Pedstavm vs," vloila se do vci Trillian. "Tohle je myk Bda." "Ahoj," ekla jedna z my. Zejm se dotkla vousy njakho senzoru uvnit svho sklenicoidnho voztka, take zvolna popojelo vped. "A tady myk Fanou." "T m," ekla druh my a udlala stejn manvr. Arthur bezmocn civl. "Ale vdy to jsou pece..." "Sprvn," potvrdila Trillian. "Myky, kter jsem dovezla za Zem." Pohldla mu do o a Arthurovi se zdlo, e pitom sotva znateln pokrila rameny. "Mohl bys mi podat tu misku s gratinovanm arkturskm megaoslem?" dodala. Slartibartfast si zdvoile odkalal: "Promite, ale..." "Dky, Slartibartfaste," ekl oste myk Bda. "Me jt." "Coe? Aha... ehm, jist," vypravil ze sebe kmet ponkud zaraen. "Nejsp se pjdu trochu ourat ve svch fjordech." "Vlastn to ani nebude teba," ekl myk Fanou. "Vypad to, e u nebudeme novou Zemi potebovat...," zakoulel rovma okama a dodal: "... te, kdy jsme nali obyvatele, kter byl na planet jet pr vtein ped jejm znikem." "Coe?" zvolal Slartibartfast okovan. "To nemete myslet vn! Mm pipravench tisc ledovc! Jen je nahrnout na Afriku!" "Aspo si me zalyovat, ne je rozmontuje," prskl Fanou jedovat. "Zalyovat!" zdsil se staec. "Ty ledovce jsou umleck dla! Elegantn modelovan linie, vznosn ledov fily, hlubok majesttn dol! Vdy by to byla svatokrde, lyovat na vysokm umn!" "Dkujeme ti, Slartibartfaste," ekl Bda pevn. "To je vechno." "Ano, pane," odpovdl chladn staec. "Dkuji mnohokrt. Sbohem, pozemane," obrtil se k Arthurovi. "Doufm, e se tvj ivotn styl trochu vylep." Pokvl ostatnm ptomnm, otoil se a smutn odkrel z mstnosti. Arthur se za nm dval a marn hledal slova. "Jde o zdar vci," zamumlal myk Bda s pohledem upenm do neurita. Ford a Zafod cinkli sklenikami o sebe. "Tak nazdar vdci!" ekli jednohlasn. "Prosm?" ekl psn Bda. Ford se rozhldl. "Promite, myslel jsem, e navrhujete ppitek." Myi rozilen apkali ve svch pojzdnch sklenicch. Po chvli se uklidnily, Bda pedjel a promluvil k Arthurovi: "Tak poslouchej, pozemsk tvore," zaal. "Situace vypad asi takhle. Poslednch deset milin let jsme, jak ses u jist doslechl, plusmnus dili vai planetu, jen abychom nalezli tu zatracenou Zkladn otzku." "Pro?" peruil ho Arthur oste. "Kdepak, takhle nezn, to jsme u zkoueli," vysvtloval Fanou. "Nehod se k odpovdi. Pro? - tyicet dva..., to pece nedv smysl." "Ale j se ptal, pro jste to vechno dlali?" "Aha," zvadl Fanou. "Nejsp u jen ze zvyku, kdy to mm ct bez obalu. A tady se prv dostvme k vci - mme toho prv tak po krk, a kdy si pedstavm, e bychom to mli kvli tm vygumovanm vogonskm mozkm podniknout vechno znova, dostvm z toho tanec svatho Vta kombinovan psotnkem. Byla to jen astn nhoda, e jsme s Bdou dokonili svj kol a vas odjeli z va planety na krtkou dovolenou. Pispnm vaich ptel jsme se promanipulovali zpt na Magratheu." "Magrathea je toti branou do na vesmrn dimenze," doplnil Bda. "Krtce nato jsme dostali asn vhodnou nabdku na turn ptidimenzionlnch pednkovch show a neformlnch pohovor u ns doma, v na dimenzi. Musm ct, e jsme v pokuen nabdku pijmout," vykldal opt druh myk. "J bych to rozhodn bral, co k, Forde?" ekl Zafod sugestivn. "Jasn," pisvdil Ford. "Skoil bych po tom vema deseti." Arthur se dval z jednoho na druhho a uvaoval, co se z toho nakonec asi vyklube. "Jenome njak vsledek pedloit musme," pevzal te zase slovo Fanou. "V idelnm ppad by to mla bt Zkladn otzka, a u v jakkoliv verzi." Zafod se naklonil k Arthurovi: "Teda jestli se budou takhle povalovat ze katedrou, tvit se lern a nadhazovat, e znaj Odpov na ivot, vesmr a vbec, a pak jim nakonec nezbude, ne piznat, e zn 'tyicet dva', tak ta show asi nebude moc dlouh. A tko bude mt pokraovn." "Potebujeme nco, co dobe vypad," vysvtloval Bda. "Nco, co dobe vypad," rozlil se Arthur. "Zkladn otzka, kter dobe vypad? Od dvou mravch my?" Myi se nattily. "Ale ano, jist, idealismus, vdeck etika, hledn pravdy ve vech podobch - to vechno je moc pkn. Ale nakonec lovk zkonit dojde k podezen, e - pokud vbec njak skuten pravda existuje - cel ten multidimenzionln nekonen vesmr tm skoro urit d banda maniak. Take kdy je potom na vybranou - bu strvit dalch deset milin let zjiovnm, jestli to tak skuten je, anebo vyinkasovat penze a vzt nohy na ramena, tak potom, aspo pokud jde o m, rozhodn bych dal pednost zdravmu pohybu," pronesl Fanou. "Ale...," snail se Arthur neastn. "Poslouchej, pozemane," skoil mu do ei Zafod. "Copak nechpe? Jsi soust posledn generace produkt operan matice toho potae! A dl: byls tam a do posledn chvle, ne vae planeta vyltla do povt, jasn?" "..." "Take tvj mozek je organickou soust jedn z poslednch konfigurac programu tohoto potae," doplnil Ford dvtipn, jak se alespo domnval. "Jasn?" kontroloval Zafod. "J nevm," ppl Arthur pochybovan. Kam jeho pam sahala, nectil se nikdy organickou soust nieho. Dokonce to povaoval za jeden ze svch hlavnch problm. "Jinmi slovy," pevzal Bda opt slovo a sunul se ve svm kuriznm voztku pmo k Arthurovi: "... se znanou pravdpodobnost lze pedpokldat, e struktura otzky je zakdovna ve tvm mozku. Proto od tebe chceme odkoupit..." "Tu otzku?" zeptal se Arthur. "Ano," volali Ford a Trillian. "Za podnej balk," dodal Zafod. "Ale ne," odporoval Fanou. "Chceme koupit tvj mozek." "Coe?!" "Co s mozkem?" usoudil Bda. "kali jste pece, e dokete v jeho mozku st elektronicky," protestoval Ford. "Jasn," potvrdil Fanou. "Jene se nejdv mus vyndat a vypreparovat." "Zpracovat," doplnil Bda. "Nakrjet na kostiky." "Pkn dkuju!" kiel Arthur a zden vyskoil od stolu, a pevrhl idli. "Vdy se d pece nahradit," domlouval mu Bda. "... pokud ti na tom tak zle." "Ovem, elektronickm mozkem," ujioval Fanou. "Stail by pln jednoduch." "pln jednoduch!" bdoval Arthur. "Ale jo," pipojil se nhle Zafod se zlm klebkem. "Stailo by ho naprogramovat, aby uml kat 'Coe?' a 'To nechpu' nebo 'Kde je aj?' - a nikdo by nic nepoznal." "Coe?" kiel Arthur a zden couval. "Tak vidte," ekl Zafod a zaval bolest, protoe ho Trillian pod stolem kopla do kotnku. "Ale j bych to poznal," brnil se Arthur. "Nepoznal," tvrdil Fanou, "protoe bys byl naprogramovan, abys to nepoznal." Ford vyrazil ke dvem. "Bohuel, kamardi myci, asi se nedohodneme," louil se zdvoile. "Asi se budeme muset dohodnout," ekly myi sborem. Vechna roztomilost z jejich pitivch hlsk rzem vyprchala. Jeiv vypskly, nae se jejich sklenn transportry vznesly ze stolu a pluly vzduchem k Arthurovi, kter se pozptku dopotcel a do kouta, naprosto neschopn inu ani mylenky. Trillian ho popadla za ruku a pokouela se vlct ho ke dvem, kter se Ford se Zafodem snaili otevt. Ale Arthur byl zoufale tk - vypadal jako hypnotizovan hlodavci, snejcmi se vzduchem k nmu. Ani kdy Trillian zavala, Arthur se nepohnul, jen dl civl. Ford a Zafod konen dvee rozrazili. Za nimi stla parta znan karedch chlap, zejm magrathejskch goril. Nejene byli okliv, ale ani nstroje v jejich rukou nebyly zrovna hezk. Zatoili. Kdy to tedy shrneme: Arthurovi chtli otevt lebku, ani mu Trillian byla schopna pomoct, zatmco na Forda se Zafodem se chystalo skoit pr mohutnch po zuby ozbrojench hromotluk. Take celkem vzato bylo ohromn tst, e prv v tu chvli se rozevaly ui drsajc zvonky vech poplanch zazen na cel planet. pokraovn |
