Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Jiri_auf_Wiedersehen: Z Vaultu

   Tuto povídku jsem dal na stránky Vaultu šílené brahmíny v den jeho založení. Už tehdy (tehdy? hehe, před čtyřmi měsíci, sakra, to už jsou čtyři měsíce? no jo letí to. to už vás pěkně dlouho seru, co?) jsem myslel na to, že by to mohla být povídka na pokračování, ale měl jsem tolik věcí, které měly být udělané dříve, že jsem to odložil a odložil a odložil a ... . Až teď mě Ratman doslova dokopal k tomu abych tak učinil a pokračoval v příběhu. To mu nikdy nezapomenu! Ještě teď mě bolí obě půlky. Auu. Toto je tedy úvodní povídka, kterou jsem mírně upravil:

   15.5.02 Jak vidíte výše, tak už byla "povídka" připravená na stránky někdy v srpnu, ale nedostala se na ně jen proto, že se mi pořád nezdála dobrá. A ani teď si nemyslím, že je to něco moc povedeného. A to jsem ji o trochu doplnil. Posuďte sami. Málem bych zapomněl. Než začnete, sežeňte si pořádně velký pytlík nebo ještě lépe, čtěte ji s hlavou u mísy bidetu s rukou na splachovadle, protože něco tak špatného jste ještě nikdy nečetli! Věřte mi!

   22.7.2003 Mno, tak jsem JaWa konečně dokopal k zveřejnění této povídky... ufff, byla to fuška! :)))) Ratman

<<< setkání >>>

   Oddaně jsem tři dlouhé týdny sloužil v Bratrstvu oceli. Za moje statečné činy jsem byl degradován z vojína na civilistu a potupně vyhozen.

   Holt to už je osudem Vyvolených, býti neuznán. Je ovšem pravda, že jsem se nechoval přesně podle Řádu. Ráno vstát, sprcha, rozcvička, vyčistit si zuby, nasnídat se, zase si vyčistit zuby, nástup s odpočítáním, jít na průzkum tam, kde byla před hodinou jiná jednotka, návrat do bunkru na oběd, zase špenát, šlofíka po obědě, přednáška z kvantové fyziky a podobné kraviny, večer možná, když není služba, tak na jedno XXXXXbeer s ostatníma blbečkama z Bratrstva, pak do sprch, dávat si bacha aby vám nevypadlo mýdlo z ruky, když už upadne, tak ho nechat ležet, vyčistit si zuby a jít spát, samozřejmě, že s rukama na peřině, za to jsou tvrdé tresty, ráno vstát, vyčistit si zuby, … . Kdo by vydržel takovou buzeraci od rána do večera, od pondělí do neděle, jaro, léto, podzim, ...sakra jak se jmenuje to poslední roční období, kdy je taková strašná zima? To je fuk, stejně na tom nesejde. No řekněte mi popravdě, vy by jste to vydrželi? Co? Že jo? To teda nechápu. Že tak normálně žijete? Sakra. To vás teda lituju, to je peklo, že?

   Já sem to nevydržel! Asi se zeptáte: "Proč jsi tam tedy, proboha, lezl?" Abych pravdu řekl, tak si to ani nepamatuju. Né, že bych byl hloupý, mentálně čili nějak duševně zaostalý, ani nejsem neinteligentní, teda to už jsem říkal, nebo měl špatnou paměť, to teda né. Doktor mi říkal, že jsou všechny testy, co mi dělali, pozitivní, že se nemám ničeho bát. Sice nevím co znamená slovo pozitivní, ale nemůže to být nic zlého, protože já všechny špatné a zlé věci znám. Maminka mi vykládala jenom o špatných věcech a vždycky mi říkala: "Ty můj malý chlapečku, poslouchej ty nechutnosti co ti vykládám! Až budeš velký, tak se ti bude zdát všechno kolem tebe krásné, uvidíš." A nelhala. Jen co jsem vyšel z naší chatrče uplácané z hlíny, trávy a brahmíních hoven, otevřel jsem oči jak nejvíc to šlo a hleděl na tu spoustu krásy co na světě je. Doktor říkal, že je moje intligence a bystrost v Bratrstvu nadprůměrná. Když jsem byl malý, tak jsem měl jenom těžké příušnice, zánět vaječníků, svrab, spalničky, zánět prostředního, levého i pravého ucha, astma, záškrt, katar hrtanu, otylost a rakovinu prsu a varlat, prostě nemoci, kterými si projde v dětství každý. Ze všeho jsem se dostal a v současnosti mě trápí pouze hemeroidy a těžká deprese. K doktorovi s tím nelezu, protože má divný doktorský praktiky. A nejenom praktiky, ale i jméno. Říkají mu Řezník Cruge. Nosí bezbarvý, kdysi bílý plášť upatlaný od krve a bůhví ještě čeho. Bojím se pomyslet.

   Jednou se tak procházím bezcílně po bunkru a hledám něco co bych mohl otočit, když tu slyším nějaký odporně senilní hlas: „Hej ty, no ty, š tebou mluvím, nicko.“ Otočil jsem za zvukem, abych zjistil, kdo to na mě mluví. Uviděl jsem před sebou chlápka v seprané oranžové sukni s debilním obličejem plným vrásek, které se snažil zakrýt levným makeupem. A jéje jeden z těch důležitých páprdů. Optal jsem se ho, v domění, že po mě nebude chtít, abych mu vyčistil bagančata od hoven, co nejslušněji: „Co chceš vole?“ V očích se mu zajiskřilo, už zase vhodný objekt k buzeraci: „Jak jste mě to oslovil vojíne? Nemyslíte, že jste drzý? Tak si můžete říkat otci a ne nadřízenému!“ To už jsem zvýšil hlas: „Pane, mého otce sežrala šílená brahmína, neměl ani tu nejmenší šanci, roztrhala ho na kusy a já ho sbíral týden po celém okolí, než jsem ho poskládal a mohl ho pohřbít!!!“ „To mě nezajímá, jste drzý. Tak si takhle třeba můžete oslovovat vaši matku, ale né mne, rozumíte?“ Začínal jsem vidět rudě. „Pppane, moje ubohá matka byla znásilněna smečkou deathclawů, kteří si na ní, kupodivu, nepochutnali. Čtyři týdny ležela v horečkách, blouznila a už jsem myslel, že se z toho nedostane! Chuděra. Ach, bylo to strašné, už jsem měl jenom ji, víte pane? Jen co se postavila na nohy, řekla mi: "Synu pochop mne, prosím, já musím, MUSÍM!!!" Vyděšeně jsem na ni pohléhl. "Maminečko, co to kecáš?" Viděl jsem v jejích očích obrovské vzrušení. Rozběhla se a jako splašený mantist utíkala pryč, zakopla a spadla na hubu, vstala a zase se dala do běhu, zakopla, upadla, rozběhla se, zakopla, upadla, rozběhla se,..... Tři hodiny jsem ji takhle pozoroval, potom mě to přestalo bavit, zalezl jsem do chatrče a usnul. Ráno jsem se vzbudil a byl jsem sám. Pane, víte co to je, takhle přijít o rodiče?" S dědkem to ani nehlo, přiblble na mě čuměl a řekl jenom: "To mě nezajímá, jste dr". To už se, ale roztočil můj Gatling Laser a dědek se rozlétl po místnosti. Bylo vymalováno.

   Všem jsem se omluvil, těžko bych jim vysvětloval, proč mě tak vytočil, že jsem Galling roztočil. Okamžitě jsem musel odevzdat brnění, zbraň,odznak a suspenzor. Ovšem to veřejné zmrskání před bunkrem si mohli odpustit. Ne že bych cítil bolest, to ani náhodou, vždyť jsem Vyvolený. To ne, žádná bolest, ale tak trošku jsem si je znechutil.

   V současné době jsem absolutně v pohodě. Našel jsem nějaký Vault a nastěhoval se. Žiju tady s jedním ghoulíkem a máme se parádně. Máme tu slušnou zásobu piva, jedno patro je celé nacpané až po strop. Nikdy jsem takový Vault neviděl, z počítače v nejvyšším patře jsem se dozvěděl, že prý tady kdysi přebývalo spoustu nějakých Čechů, či co za havěť. Těm parchantům z Bratrstva jsem šlohl jedno jeté APCéčko a tak s milým ghoulíkem jezdíme každý měsíc na týden do New Rena za přáteli, do casina a za kurvama. Mohl jsem dopadnout lépe? Nikoliv.

<<< potrava >>>

   Protože musíme také něco jíst, rozhodli jsme se, že si seženeme sadbu na brambory a nějaká ta semínka tabáku a trávy, aby bylo co kouřit, protože pivo bez cigaretky nebo pořádného čouda trávy a smažených bramboráčků, tak to by zkrátka nebylo ono. Zásoba piva by nám vystačila na pár let, ale něco dobrého na zub a pevného, aby nezakrněly žvýkací svaly, žaludek bohužel vyžaduje také. Nenávidím ho!

   Maso si sháníme lovem divoké zvěře. Takový gulášek z prasopotkana v nejlepších letech, to věru není špatná pochutina. Jak už to v našem vaultu bývá, vyskytne se vždy nějaký alespoň menší problém. Spíše ale větší. Lov v tomto není žádnou neobvyklou výjimkou.

   Jedinou zbraň, kterou máme k lovu je stařičký Gatling Avanger. Dovedete si jistě představit, co udělá jedna dávka s takovým poměrně malým a velmi chutným prasopotkanem. Sbírat poté centimetrové kousky masa po ploše velikosti fotbalového hřiště není žádný med! Navíc náboje jsou v této době velmi drahým zbožím, nehledě na to, že se ještě k tomu velmi špatně shánějí. Ghoulí společník s prasečíma očičkama a osmi chápavými prsty na pravé ruce, vymyslel zajímavé řešení. Gatling upravil tak, aby mohl střílet jednotlivě i dávkou. Po této úpravě, která mu zabrala desítky nocí (dny většinou prospí) se pokouší už několik dní z této, podle něho,"dokonalé" zbraně vystřelit. Jediným výsledkem je spousta nových nadávek, které při zkoušce prototypu, vymýšlí.