Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

DAEMON - Jonnyho putování za bájným vaultem

Díl 1.:

Byl už večer. Jonny seděl opřený o vysoký železný plot s ostnatým drátem nahoře a začínala mu být zima. Nesnesitelná denní vedra už střídal nepříjemný noční mráz. Nezdálo se, že otrokáři, kteří ho sem zavřeli, by měli v úmyslu dát mu nějakou deku na nebo cokoliv čím by se alespoň trochu zahřál a tak se Jonny snažil zahnat myšlenky na zimu přemýšlením, co bude teď dělat. Už to bylo přes půl roku, co Jonny opustil svojí rodinu, své město, aby se vydal hledat bájný Vault a za tu dobu, už byl v mnoha nebezpečných situacích, ale takhle beznadějně na tom ještě nebyl nikdy. Nebyla to ani jeho vinna, jen procházel pouští a náhodou narazil na skupinku otrokářů vracejících se z lovu divochů. Otrokáři samozřejmě nepohrdli další snadnou kořistí a Jonnymu nezbylo nic jiného než se vzdát jejich přesile.

Teď tedy Jonny seděl opřený o plot, který mu bránil ve svobodě a přemýšlel co udělá, ale nic ho nenapadalo kromě myšlenek, že měl poslechnout své rodiče a zůstat doma. Ale rychle tyto myšlenky zahnal, i kdyby tehdy věděl jak teď dopadne, šel by stejně. Už od malinka býval objevitelský typ, neustále lezl kam neměl a kde to neznal, což ho dost často dostalo do různých problémů a jeho rodičům to jen přidělávalo starosti. Bylo nevyhnutelné, že když se do jejich vesnice dostala jedna z mnoha pověr kolujících pouští o Valtu Šílených Brahmín, vydal se okamžitě na cestu. Všichni mu to usilovně rozmlouvali, protože už mnoho lidí zemřelo při hledání jakéhokoliv Vautlu natož pak Vautlu, který podle nich existuje jen jako pohádka. Oni to nemohli pochopit, pro ně byl brahmin jen tupé užitkové zvíře, ale Jonnyho nikdy moc nezajímalo zpracování brahminí kůže nebo oblíbené hospodské debaty, které brahminí maso je nejchutnější, on chtěl víc a když slyšel o bájném Vaultu musel se vydat na cestu nedbajíc ostatní obyvatele města, že se brzo vrátí a ještě rád se bude přehrabovat v brahminích sračkách. Z části měli pravdu, Jonny občas některé brahminí výkaly prohrábnul, jelikož se mu zdálo, že už je jedné šílené brahmině na stopě a toto byl také druh stopování. Taková normální brahmína dokáže sežrat úplně všechno na co přijde (oblíbená zábava malých dětí u něj doma, je házení různých starých krámů a kouřících vajglů před hubu konzumující brahmíny a následné žasnutí nad tím, že brahmina všechno bez problému sežrala), zato šílená brahmína je vybíravější než obyvatel Vaultu, který všechno přejede Geigerovým počítačem, než se to vůbec odváží vložit do úst. Když už se zdálo, že onu šílenou brahmínu najde, objevili se ti zatracení otrokáři.

Teď už se Jonnymu začínalo opravdu stýskat po domově a tak se začal přehrabovat ve svých věcech a přemýšlet co z věcí, které má s sebou, jsou ještě z jeho rodného města. Ale i přesto, že ho otrokáři prohledali dost ledabyle, protože se více zajímali o unesené divošky nežli o něho, pouze dvě věci měl od počátku své výpravy. Byla to kožená zbroj z brahminí kůže od jeho otce a štípací kleště, které ukradl u nich v obchodě. Najednou se Jonnymu v hlavě objevila geniální myšlenka, jak se dostat pryč a hned na to několik dalších, jakej je debil a naprostý hovado, že na to nepřišel dřív. Vzal proto kleště a jal se potichu přestříhat v drátěném plotě díru. Když byl hotov, prolezl skrz a začal se pod rouškou tmy plížit pryč. Uvězněné divochy nechal spát, není přece žádným spasitelem nebo snad Vyvoleným a navíc by jen naděli hluk a přilákali pozornost stráží.

Jonny se dokázal plížit dost potichu a tak mu nedělalo problém dostat se až ke konci otrokářského tábora, kde byla umístěna ohrada s brahminami. Zde se zastavil a obhlížel prázdné pláně jestli tam někde není hlídka otrokářů. Nezdálo se, že by si někdo dělal starosti s útěkem otroků a tak už chtěl běžet pryč, když v tom se najednou ozvalo: "Hej! Počkej, stůj!"
Jonnyho zachvátila panika, začal se rozhlížet okolo a hledal otrokáře, který ho nachytal při útěku, ale nikoho nikde neviděl.
"Tady sem!! Tady v ohradě ty troubo!!!" ozvalo se znova a pak ještě hlas potišejc dodal "To snad není možný, má jenom jednu hlavu a má takový problémy s její koordinací"
Jonny se konečně nevěřícně otočil směrem k ohradě a v tu chvíli zjistil, že kouká do jedné tváře brahmíny. Chtěl něco říct, ale byl tak konsternovaný, že jenom otevřel pusu dokořán a zíral na brahmínu před sebou. Ta mu na to odpověděla :
"Nečum na mně jako támhleto tele", při těchto slovech sebou její druhá hlava smýkla někam směrem mezi ostatní brahmíny, "a dostaň mě odsud!!"
Jonnymu se konečně podařilo zformulovat jednu překvapenou větu "Ty si šílená brahmína!!!" a potom zase dál zíral. Brahmína zakoulela očima (což vzhledem k tomu, že má čtyři, vypadalo velice efektně) a řekla:
"Nojo, sem šílená a ty zase úplně blbej! Tak teď když máme představování konečně za sebou, můžeš mě už pustit z ohrady!"
Brahmína už byla dost nervózní a tak už své odpovědi skoro křičela, ale stále ještě překvapený Jonny se nedal ze svého konsternovaného stavu jen tak vyvést a pouze zareagoval na pronesené slovo "představování" :
"Já jsem Jonny"
To už všechny čtyři oči brahmíny nabíraly extrémní točivé obrátky a jediná odpověď, na kterou se zmohla bylo "Ahoj, já jsem Bess", ale pak si uvědomila, že se nechává strhávat na Jonnyho myšlenkový pochod a tak rychle dodala "Tak dostaneš mě odsud nebo o to mám požádat támhle svoje příbuzné z nižší vývojové větve?!" Jakoby v odpověď se ze zadní části ohrady ozvalo "Bůůůů", Bess to na náladě rozhodně nepřidalo. Jonny jen nevěřícně zíral, ale jeho mozek už začínal pracovat:
"Ty si vážně šílená brahmína? Já totiž, ne že bych ve vás nevěřil, ale takhle najednou, já chci totiž říct, že už tebe nebo někoho z vás hledám už dlouho, ale už jsem skoro přestával doufat, to no to je neuvěřitelný!"
"Jo, já vim, ty si ten co mě už dlouho sleduje" odpovídala na to Bess "Ty si dost vytrvalej, snažila jsem se tě různě setřást, ale ty si mě dokázal vždycky vystopovat. Vlastně jsem tu kvůli tobě, abych tě zmátla, předstírala jsem tupou brahmínu a přidala se na nějakou dobu mezi divoké brahminí stádo. Nedokážeš si představit ty muka, celej den poslouchat to jejich debilní bučení a žvejkání!" ze zadu se opět ozvalo zabučení, Bess dost otráveně pokračovala "a pak se najednou objevili ti zasraní otrokáři. Jakoby jim nestačilo lovit lidi, ještě pochytali celý stádo a mně nezbylo nic jiného než se tvářit jako debilní kráva, což při mém inteligentním vzhledu není příliš snadné." Jonnyho výraz se začal měnit ve zvláštní úšklebek a tak Bess raději rychle pokračovala "Nech toho! Si snad myslíš, že ty vypadáš nějak inteligentně?! Hele, ty chceš vědět něco o našem vaultu. Pusť mě, utečeme a já ti pak pár věcí prozradím."
Jonny ale stále nemohl uvěřit:
"Ty si mě jenom zdáš! Já se praštil do hlavy a teď určitě sním!"
Tak to už byla Bess z Jonnyho hodně nervní a tak odpovídala dost otráveně: "To určitě, To spíš ty se zdáš mě! To je horší sen, než ten co se mi zdál, když mě bolelo vemeno! Sakra, já ti dokážu, že se ti to nezdá, pojď blíž."
Jonny opatrně přistoupil až úplně k ohradě a čekal co se bude dít. To co se stalo, ale opravdu nečekal, nejdřív spatřil obrovský brahminí zadek, když se Bess obrátila zády a pak už se jen svalil na zem a držel se za pravou ruku, protože ho do ní brahmína zadní nohou bleskově kopla.
"Tak! Bolí to? Tak vidíš, nezdá se ti to! A teď už mně od tud kurva pusť!! Ráno sem vpustěj býka a ten se bude určitě zajímat o nové členky svého harému a tomu zvířeti rozhodně nepůjde o inteligentní konverzaci!!" řvala skoro panicky Bess na Jonnyho, který se pomalu zvedal ze země, stále se držíc za pravou ruku.
"Já mám snad zlomenou ruku, sakra, doprdele!" začal klít Jonny, ale pak toho raději nechal a nebolavou rukou otevřel ohradu. Bess z ní vyšla se slovy "Příště netvrď, že se ti zdám, nesnáším to, příště ti ukopnu hlavu. Ty musíš mít vůbec zvláštní sny, nejsi doufám jeden z těch nadrženejch zoofilů" Jonny jen nesouhlasně zavrtěl hlavou. "To je dobře" pokračovala Bess "to bych ti musela ukopnou něco jinýho než hlavu a zavři už tu ohradu nebo to stádo půjde za náma!" Jonny se pro jistotu zeptal jestli si je jistá, že tam nejsou žádné další inteligentní brahmíny, ale když se na něj Bess podívala jak na debila (což je u brahmíny velice groteskní výraz, při kterém brahmína jednu hlavu nakloní na stranu a u druhé pozvedne oči k nebesům) a odpověděla, že je možná šílená, ale ne blbá, raději ohradu zase zavřel.

Oba uprchlíci se spolu rozeběhli do pustiny, co nejdále od otrokářského tábora. Jonny se chtěl vzdálit po tichu, ale zběsilé Bessino dupání změnilo situaci a tak oba běželi co nejrychleji pryč. Jenomže jeden z mála hlídkujích otrokářů je zahlédl a už zdálky zařval:
"Stůj nebo tě sejmu ty zasranej otroku!"
Jonny a Bess se zastavili a otočili se směrem k otrokáři. Byl sice ještě daleko, ale držel v ruce Desert Eagle a mířil s ním na ně. Ani jednomu z nachytané dvojce se nechtělo zkoušet jak dobrou má otrokář mušku. Bess procedila mezi zuby k Jonnymu:
"Tak něco dělej, sejmi ho nějak!"
"Jak asi?! Klidně bych ho dokázal sejmou kamenem, na vrhání jsem dost dobrej, ale nějaká kráva mi zlomila pravou ruku!!!" odpověděl jí rozčíleně Jonny, ale nepřestal se při tom dívat směrem k přibližujícímu se otrokáři.
"Neříkej mi kráva ty jeden…bůů" Bessin výraz se najednou změnil tak, že vypadala jak normální brahmína, ve chvíli kdy se otrokář dostal až k nim. Aby byla iluze přesvědčivější dodala Bess ještě jednou "Bů". Teď když to Jonny slyšel, uvědomil si, že Bess doopravdy nebučí, ona to říká, ale ten rozdíl si dokážete uvědomit pouze tehdy, pokud to víte. Otrokář se úsměšně šklebil, brahmínu skoro ignoroval a promlouval směrem k Jonnymu:
"Tak kampak sis to namířil chlapečku. Přece by si nám nechtěl utéct a koukám, že jsi tak nadrženej, žes ukrad brahminu, aby sis užil." To ovšem už Bess povolily nervy a rozčíleně začala na otrokáře řvát:
"Co si to dovoluješ ty smrdutá náhražko člověka! Si snad myslíš, že jenom proto, že mám dvě hlavy a obrovský vemeno, tak budu ochotná píchat s každym?!!!! Mám snad nějakou úroveň ne?! Se na něj koukni, pořád vejrá jako tele!" Najednou se zarazila, když si všimla měnícího se pohledu otrokáře " Jo to je vono! To je snad nějakej nakažlivej výraz nebo co?! Vejráš teď úplně stejně jako von!"
Jonny si svůj šok zažil už u ohrady a tak v klidu sebral otrokářovy z ruky jeho zbraň. Otrokáře mluvící brahmína tak překvapila, že uplně ztuhnul na místě jako socha. Jonny ho chtěl praštit pistolí přes hlavu, ale když viděl ten jeho překvapený výraz, nechal ho na pokoji s vědomím, že tam bude stát ještě minimálně dvě hodiny. Zbraň kterou mu sebral, chtěl zahodit někam daleko, ale když ho Bess uviděla z hrůzou zakřičela "Co to děláš?!! Tu zbraň budem potřebovat! Vem jí a jdem." a vydala se opět na cestu pryč. Jonny jí doběhl, stále s pistolí v ruce a oponoval jí "A k čemu. Já s tim neumím zacházet!".
"Cože?! To je neuvěřitelný! Ty se mně snad opravdu zdáš!" prohlašovala na to Bess "Jak si moch vůbec přežít tak dlouho?! Ne, mlč, nechci to vědět. Prosímtě, vem tu stříbrnou kovovou věc a já tě s ní pak naučím dělat bum bum."

"Tomuhle snad rozuměl" bručela si otráveně pro sebe Bess. Jonny byl už raději zticha. I přesto, že ho ukrutně bolela pravá ruka a jeho společnice byla drzá ukecaná brahmína, která příliš nevoněla, byl Jonny šťastný. Už nebyl uvězněný jako otrok, byl opět volný a navíc jeho hledání bájného vaultu, se už začínalo blížit k úspěšnému cíli. Teď směřoval dále do pustiny s jednou šílenou brahmínu, v jejichž existenci většina lidí vůbec nevěří. Ticho noci protínal pouze zvuk brahminích kopyt a Bessininy nevrlé řeči, které si povídala sama pro sebe:
"Měla jsem raději zůstat ve Vaultu. Já sem ale hloupá, oni mi říkali, zůstaň zde, venku je to pro tebe nebezpečný, jestli se chceš podívat do pustiny, přidej se k naší armádě, ale nachoď sama a bez výcviku. Ale já ne, já musel mít svou, musela jsem jít sama. Sem já ale pitomá, mohla sem si teď užívat s JaWem, sakra, kdyť já bych teď byla vděčná i za chvíle s Petruschkou." a tak dále a tak dále

[ DÍL DRUHÝ ]