Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
Hamster - Vyhlídka na zátoku
Máte rádi nudný historky nudných lidí? Já ne. Vždycky mě srali týpci, co se snažej rádoby-filosoficky předložit svoje existenční potíže a poukázat na svoje geniální pojetí skutečnosti a života. Potkal sem za svůj život spoustu lidí, který považovali dění kolem nich - a jenom kolem nich - za nějakou metafyzickou projekci podvědomí a snažili se tim pro ostatní ozvláštnit svojí ubohou existenci. Nejvíc těhle lidí sem očekávatelně poznal u sklenice. Pro někoho je těžký pochopit, že život neni dobrodružství. Každej hledáme svoje místo. Ty sračky co takový chlápci dokážou vyvodit ze svý každodenní nudy se ale poslouchat nedaj. Připomíná mi to jeden večer u hašišáka asi měsíc zpátky. Sedim a piju hašovu jabkovici. Nikdo v Christi nepálí tak čistou pálenku jako on. Je dost s podivem, že tu bejvá vždycky tak poloprázdno. Dolejval sem si z flašky a mžoural na starej nefunkční džůboks, kterej hašan pro efekt dotáh čert ví odkud. Myslel sem na Ritu a upíjel se z vědomí. Sednul ke mě chlap, tak pět a čtyřicet a že se ňák jmenuje. Měl knír a na místní slunce docela bledou držku. Začal vo tom, že rád vídá přátelský lidi a že vypadám nešťastně. Čim to je, že lidi nikdy neřešej cizí problémy, když sami žádný nemaj? Emocionální hyenismus z tohohle blbce zářil. Zíral sem na něho a zjišťoval, proč se nenechá poslat do hajzlu. Spousta lidí ve Městě přežívala parazitováním na okolních osadách. Jeden se moh buďto nechat vodsrat, jako většina lidí, nebo vlízt do řitě "radnici". Neni nutný mít o městským vedení jakýkoliv iluze. Skupina co stojí v čele si může řikat jak chce. Ta místní vzešla z nejúspěšnějšího gangu ze stoletý historie města. Měli nejvíc bouchaček. Vnitřní kruh se skládá z vojáků, vyděračů a podobných podnikatelů, který byli rádi za každej niklák, pro kterej si nemusej utírat čelo. Tenhle frája vypadal na jednoho z jejich poskoků, který maj nárok na provizi a kteroukoliv kurvu. Každej se mafii na kůži dostat nemůže. On teď seděl vedle mě a řešil moje potíže. Žiju tady v Corpus Christi od svýho narození před čtyři a třiceti lety a můj příjem převážně pochází ze šmelení a obchodů, do kterých občas ani sám nevidim. Ale co - na chlast mám dost.
Ptám se ho co chce a on že si navečer vyšel mezi lidi. Moc sem nestih, co to má společnýho se mnou ale řikám mu, že chci bejt sám. On na to, jestli chci cigáro. Ten chlap byl dost možná buzerant. To už je ale jedno. Vim, že sem tenkrát vzal flašku a šel na svý místo na útesu s výhledem na zátoku. Byla horká noc a já sem s ubejvající flaškou pozoroval rozdrobenej beton přístavu. Mám to místo rád, protože tu můžu bejt sám. V docích sice přespávalo dost lidí, ale v noci byl v týhle části města klid. Já od svý puberty moc nespim. Rozhlíd sem se po břehu pode mnou, kterej byl zanesej nějakým svinstvem a spoustou vyplavených odpadků. Na opačným konci města ňějaký skládky byly, ale lidi stejně házeli svůj bordel do moře s tim, že to odplave. Vůbec jim vadilo, že se tak očividně neděje, protože to co tu leží přece neni jejich. Spoustakrát sem přemejšlel o tom, jaký to tu muselo bejt před tim, než město zabydleli lidi.Teď v noci budil pohled na vysoký městský budovy děsivou atmosféru věčných kolosů, na kterých se přiživujou lidi podrejvající jejich konstrukci. Město dneska nikdo nebral jako výtvor, ale jako les, kterej přeživší války zabydleli.
Když se to tak veme, tak na válku nevěřim. Jasně, k něčemu před těma stopadesáti lety dojít muselo, ale nezdá se mi děsivě apokaliptická vize, kterou mi jednou popisoval Bastard. Prej vo tom mluvil s nějakým dějezpytcem. Hlavně vůbec nechápu, kam moh zmizet duch Města. Lidi, který ho vystavěli museli mít spoustu prostředků a potenciál, aby jim to přišlo běžný. Ty prostředky by tu ale snad pořád měly bejt! Z Města krom obyvatel nic nezmizelo. Kam taky? Co byla jiskra, která ho držela v chodu? Bastard řikal, že šlo o palivo, který pohánělo každou píčovinu lidskýho dne. To podle něj byla ta ruka, co točí klikou. Je fakt, že Bastard do toho dost viděl a málokdy se mýlil, ale v tomhle s nim moc nesouhlasim, protože funkční potenciál přece nemůže bejt ve strojích. My sme přišli a vzali si co tu leželo. Oni tenhle startovní paklík neměli. Na druhou stranu je zase fakt, že měli na vystavění tohohle všeho mnohem víc času. Podle Bastarda prej tisíce let. Chudák Bastard... proč vždycky umíraj ti nejlepší lidi?
Hodil sem z útesu prázdnou flašku a opatrně se postavil. Vždycky si při tom připomínám, že tam jednou sletim. Žaludek, mrcha, se mi vyprázdnil za prvnim keřem a já se s vycházejícím sluncem v zádech vydal do města... stejně jako včera a noci před tim. I tady u moře bylo kurevský dusno.
Moc sem se nedokázal srovnat s rozchodem s Ritou. Docela špatně se o tom, mluví, ale teď zpětně vim, že prsty v tom mám sám... a to je na tom nejhorší. Kdyby mě prostě poslala do hajzlu, tak bych chvíli cítil vztek, ale tohle je vleklá lítost, která mě sžírá a trápí v každým nestřeženým okamžiku. Dost jí hlavně vadilo moje pití. Ne, že by byla nějaká abstinentka - občas si i šlehla - ale ona se na rozdíl ode mě "držela u země". Co to znamená sem nikdy přesně nepochopil a těžko říct, jestli ona jo, ale to jí nebránilo v tom, aby mi to neustále vyčítala. Často mluvila o věcech, jako sebeovládání, nebo sebeúcta... podle mě spíš kecy a přetvářka. Copak já si někdy namlouval, že piju jen přechodně? Že to neni žádná závislost? Že s tim jednou seknu? Jasně že ne. Fajn sem ochlasta, ale aspoň si to umim přiznat. To její fetování "jen tak pro pobavení" sem jí nikdy nežral. Má chyby, ale miluju jí. Copak spolu můžou žít dva lidi, co spolu ve všem souhlasej? O čem by asi takovej vztah byl? Ještě horší varianta je, když jeden z páru tupě přejímá názory toho druhýho. Chápu, že pro takovýho člověka je to snažší než sám přemejšlet. Některým takovejm lidem to i klape... Já se kvůli tomu rozešel s holkou. Bylo mi tak pět a dvacet a vydrželo nám to dva měsíce. Hrozná kráva. Slyšel sem, že teď kouří ňákýmu "podnikateli". To je asi taky jediná věc, co s tou svojí hlavou svede. No nic... Nemá smysl oplakávat bejvalky. Ono jich taky moc nebylo. Ženský sem vždycky spíš odpuzoval, než abych si je ňák obtáčel kolem prstu. To Bastard byl jiná sorta. Co sem ho znal, tak ženský střídal jak ponožky. Dobře... to zas ne, ale nikdy s nima neměl problémy. Chudák starej...
Pár dní na to sem seděl u Hašišáka se Spacákem a ňákým jeho divným známým. Trochu pošuk, ale prej dobrej na techniku. Se Spacákem se známe od dětsví. My dva a Bastard sme byly vždycky obáváná trojka, která ukradla všechno co šlo i se stolem, ke kterýmu to bylo eventuelně přivázaný. Jednu dobu sme se trochu rozhádali, ale Bastardův skon nás dal zase dohromady. Obraceli sme do sebe calvados a řešili, jestli pilířníci myslej svojí víru vážně. To je taková flegmatický víra která ve Městě vypučela před pár lety a jednu dobu to byla dost módní záležitost. Nadšení ale opadlo a zůstalo jen jádro věřících, který hlásaj po ulicích svoje postoje a pomáhaj lidem... je jasný, že něco takovýho je v Christi dost podezřelá činnost. Viděl sem, jak na ulici ošetřili postřelenýho dýlera, kterej na ně pak vytáh kvér, když ho začali přesvědčovat o zprávný životní cestě. Lidi ve Městě sou v tomhle dost podezřívavý. Je fakt, že nic za svojí pomoc nechtívaj, ale celá sekta je trochu moc neprůhledná.
Ne, že by někoho z nás zajímali, ale o čem mluvit při chlastání?
Když odcházeli, ignoroval sem Spacákův schovívavej pohled. Zůstal sem tam sám. Nesnášel sem tyhle noci u Hašišáka, ale stejně sem je jinak trávit nedokázal. Nesnášet je budu zas až zejtra. K vedlejšímu stolu sedla trojice žoldáku a pustili se do jídla, který před ně hodila servírka. Vždycky mi bylo na nic z lidí, který se schovávaj za bouchačky. Zbabělost, kterou tihle týpci skrejvaj za brnění je tak evidentní, že nechápu jejich chacharský sebevědomí. Bohužel právě tenhle typ lidí lídroval tomuhle městu. Díky Freetownský zbrojovce si každej dement může nakoupit náboje po hrstech a po dávkách je pak střílet do blbců jako voni... Bastard jednou spekuloval o tom, jak je možný, že se militaristi ještě nevyvraždili - mlel něco o genech a tak. Bastard dycky rád dělal chytrýho.
Je to docela ironie - tu noc někdo Spacáka zastřelil. Vůbec se neví kdo to byl a v podstatě se to taky neřešilo. Takový věci se ve Městě stávaj. Christi samo o sobě symbolizuje zločin, ale v takový míře, že se požírá zevnitř. Nikdo tu nechce žít, ale kam jinam asi jít? Vždyť lidi jezděj do Města za lepším životem. Jak to asi někde může bejt lepší, než v týhle kobce? Dost by mě zajímalo, jestli bylo Corpus Christi takovouhle zločinnou dírou i před bombama... ať už teda bouchaly nebo ne. Já nikdy žádnej kráter neviděl a historky o nich mám jen z druhý ruky. Bastard sice řikal, že to právě bomby způsobily vznik spousty hnusů, který se potulujou pouští, ale to je dost divný... když existuje malá krysa, proč by nemohla existovat velká? To je ale fuk... prostě tu jsou.
Je fakt, že smrt Spacáka mě docela vzala. Nikdy sem neměl moc přátel a Bastard se Spacákem byli jediný, kterých sem si cenil. Seděl sem tentokrát na útesu až do úsvitu a snažil se vyvolat vzpomínky na svoje mrtvý parťáky, který se teď snad bavěj na nějaký velký posmrtný pařbě. Třeba vzpomínaj na mě. Třeba prostě jen hnijou v hlíně. Třeba je to lepší než sedět na útesu a srkat jabkovici. Vybavil sem si písničku, kterou občas zpívala Rita o holčičce, který umře pes. Text si už ale moc nepomatuju. Ritu sem ztratil taky...
Teď sedim tady na útesu a pozoruju zátoku. Zapil sem flaškou jabkovice hrst prášků, která mě má spolehlivě zabít a sjetej už sem teda dost, takže snad to vyjde. Smrt na útesu při západu slunce sice vypadá hrozně efektně, ale až pude někdo kolem mý hnijící mrtvoly, tak mě prostě skopne dolů abych se připojil k tomu svinstvu naplavenýmu na pláži. To už ale budu pařit s Bastardem a Spacákem, tak co?