Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Bodkin - Jsi jen zvíře! Touha se tomu říct už nedalo. Možná kdysi, ale teď to byla jen potřeba. Velmi silná a velmi nutná, ale stále jen potřeba. Nevěděl ani, kdy měl poslední dávku, ale u něj to nebylo nic divného. Mohly uběhnout vteřiny, ale taky roky. Jeho biologické hodiny dávno odešly na věčný odpočinek, pod vlivem alkoholu a drog. A taky nejspíš kvůli těm sračkám, co se rozlily po jeho úkrytu. Co bylo bylo, vše co potřebuje teď, je další dávka. Vyrazil se svého úkrytu, což byl polorozpadlý barák na východní straně New Rena, motavým, nejistým krokem po chodníku. Nohy ho nějak nechtěly poslouchat a v hlavě taky neměl zrovna čisto. Chuchvalce mlhy se mu rozprostírali před očima a za očima mu zastřeli veškeré myšlenky. Jen jedna byla zářivá jako polední slunce, tepala jako srdce a zařezávala se do mozku jako žhavá čepel. DÁVKA. Musí sehnat dávku. Ale kde? Nevěděl. Pokračoval ve svém narkotickém mátožení a propracovával se hlouběji do Rena. Pro své okolí byl jen další stín. Kdysi vysoké, teď nahrbené individuum, kterých bylo po celé pustině stovky. Ztracené existence propadlé alkoholu, drogám, banka pohlavních nemocí. Další z řady motajících se, smrdutých, do spousty starých hader oblečených ztroskotanců. Všichni je znali a neznepokojovali se nad jejich přítomností. Byli něco jako obtížný hmyz, kterého se nejde zbavit úderem dlaně. Většinou klidní, zvláště když se opili nebo sjeli a spadli do stoky, kde si poblili oblečení stejně jako stokrát předtím. Tenhle hmyzák byl ale jiný. Měl velmi ostré žihadlo. A v očích pohled, který by odradil i párače. Anna Bell stála na obvyklém fleku. Nebyl to přímo její obvyklý plac, ale byl obvyklý pro děvčata od Billa. A ten rozhodl, že se Anna Bell přesune na něj. Nebyl to flek u žádných rušných cest, tam měl nasazený mladší a hezčí děvčata. Anna Bell dodávala dobrý výkon za dobrou cenu. Trochu ji vadilo, že je úplně poslední na této straně ulice, téměř z dohledu ostatních. Bylo něco po třetí odpoledne a ona ještě neměla klienta. To nebylo nic strašného, většina zakázek se stejně nahrne až na večer, ale bývaly doby, kdy v tuhle dobu už měla pár čísel za sebou. Škoda že nejsem mladší, povzdechla si Anna Bell, stejně jako každý den už po několik let. Ucítila nepříjemný tlak v močovém měchýři. Rozhlédla se po ulici. Jediný člověk v dohlednu byla její kolegyně na rohu na opačné straně ulice. Ta si všimla jejího pohledu a zahleděla se na ni. Anna Bell ji naznačila mávnutím rukou, že jde za roh a chvilku tam pobude. Pak udělala několik kroků, čupnula si, zvedla sukni, zavřela oči a nechala se unášet pocitem prázdnoty. Když znovu otevřela oči, všimla si postavy, která se klátila po protější straně ulice. Leknutím vyskočila, ale si uvědomila, že od něj ji nic nehrozí. To byl největší a poslední omyl v jejím životě. Postava se začala potácet směrem k ní. I přes jeho celkovou dočasnou nevnímavost, zaregistroval postavu čupící u rohu ulice. Z domu vyrazil za mlhavým cílem, ale teď, jakoby ďábelskou vůlí, se jeho rázem střízlivý mozek rozběhl s neuvěřitelnou precizností. Prachy na drogy nemá. Ale ví, kdo by mohl mít. Ta šlapka. Ta má určitě balík prachů. V dohledu nikdo není. To bude snadný. Postava vyskočila na nohy, ale zůstala stát, když k ní vyrazil. Smůla. Její. Po té, co pěst zasáhla její obličej a ona padla v bezvědomí k zemi, zpanikařil. Co si představuje, že dělá. Ta děvka ho zná a až se probudí, tak půjde za svým pasákem a ten se o něj už postará. Přemýšlel, jak se z toho vyvlíknout, ale nic ho nenapadalo. Ale. Zarazil ji nuž, ostřím nahoru, do podbříšku. Čepel ostrá jako břitva, zajela do těla až po rukojeť. Chytil nůž oběma rukama a táhnul ho nahoru. Zastavil se až o její prsní kost. Několik teplých orgánu mu vypadlo na boty. Padla na zem a z koutku ji začala vytékat krev. Sebral ji kabelku, kterou dosud svírala v prstech, a rychle zmizel. Našli ji za deset minut, ale už byla mrtvá. Seděla opřená o zeď, hlavu svěšenou ke straně, zaschlou krev v koutku úst a s rukama držícíma v klíně své střeva. Probudil se další den ráno. I když to mohlo být ráno téměř jakéhokoli dne, protože úplně ztratil pojem o čase. Jediný čas, který teď měřil, byl od dávky k dávce. A dávku si dal před tím, než šel spát. Podíval se kolem sebe, uviděl kabelku a vedle ni ležel její vysypaný obsah. Peníze, pudřenka, nějaké cetky a další kopa zbytečností, důležitých akorát pro ženské. Zrak mu padl na dvě prázdné nádobky od jetu, které se zakutálely až na protější stranu místnosti. Jedna z nich skončila v té hnusné břečce, která ji téměř celou rozpustila. Nechtěl bydlet poblíž těchhle sraček, ale nic jiného mu nezbývalo. Všechny jiné úkryty byly obsazené a nepustili by dovnitř nikoho cizího. Ať jsem spal, jak chce dlouho, je čas si zase něco dát, pomyslel si a začal vstávat. Oči mu padly na jeho boty. Špičky byly pokryty jakýmsi hnusným slizem, který divně smrděl. V tu chvíli si vzpomněl na průběh jeho minulého dne. Na střeva ležící na jeho botách a padnul opět na zem. Rychle pobral zbytečnosti do kabelky a hodil ji do protějšího rohu, na tu hnusnou sračku. Tam se pěkně rozloží a nikdo tu nic nenajde, zaradoval se a omdlel. Pussy Cat stála na svém obvyklém místě. To co se stalo před pár dny, ji vůbec neznepokojovalo. Ošklivé věci se většinou děli těm ostatním lidem. Nikdo nemá důvod přepadnout zrovna ji, když po městě je spousta dalších děvčat. Většina lidí by si myslela, že je hloupá, ale to nebyla pravda. Ona byla jen velmi sebejistá (a sjetá). Říká se, že zvědavost zabila kočku. Teď zjistíme, že nejen zvědavost, ale i sebejistota může vést k blízkému skonu. Právě teď se ji totiž měla stát ošklivá věc. Toho otrapy si všimla, až když byl kousek od ní. Pak ji teprve došlo, že s tím chlapem je něco šeredně v nepořádku. Ale neutekla, protože si byla jistá. Její chyba, že se spletla. Bylo to téměř stejné jako posledně. Téměř nevěděl co dělá, jakoby ho řídil někdo zevnitř, ale všechno mohl sledovat skrze růžovou mlhu, která se mu rozprostřela v mozku. Tvrdý úder pěstí ochromil jakoukoli reakci a ostrý nůž zajel do měkké a vlhké tkáně, pokračoval nahoru a zastavil se o bílou kost. Střev dopadajících s čvachtotem na tem, se tentokrát nezabýval. Nůž opucoval do boa, které měla Pussy kolem krku. Když se svezla po zdi na zem do polosedu, kleknul si k ní a začal ji prohledávat kapsy. Ještě dýchala a těkala po něm očima, ve kterých nebyl strach, ale překvapení, zloba která nakonec přešla do rezignace. Neustále se něco pokoušela říct, ale přes šumění v uších, které bylo spolčeno s mlhou v mozku, k němu nic nedolehlo. Když probral kapsy a popadl kabelku, rychle zmizel. Kdyby zde byl nějaký svědek tohoto hrůzného činu, slyšel by její poslední slova: "To… není pravda. To… nesmíš. To… Proč… já? Proč…? Pro…" Když se probudil, bylo všechno úplně stejné jako posledně. Kabelka a její obsah rozházený všude kolem, prázdné lahvičky od jetu, byly dávno rozpuštěné v tom bordelu. Musel jsem být mimo opravdu dlouho, vyvodil si závěr a začal uklízet. Kabelku a zbytečnosti hodil pryč, aby se rozpustily a nechal si jen peníze. Byl čas na další dávku a on to cítil. Tentokrát ale za peníze, rozhodnul se a opustil svůj úkryt. Bylo mu divné, že se pohybuje více hbitě, kdyby si pořádněji prohlédnul ruce, zjistil by, že mu lehce povyrostly a mají drápy. A že kůže je lehce zrohovatělá a zelenější. Toho všeho si nevšímal, protože se dnes po dlouhé době cítil sám sebou. Velmi zajímavá myšlenka, když uvážíme, že ho ovládala jeho posedlost. Vyšel ven a vyrazil ulicí. Po chvíli zjistil, že je venku temná noc.On ale viděl jako ve dne. Super, byl opravdu v dobré náladě a tohle mu ji ještě zvedlo. Liu Po stála na svém novém místě, které kdysi patřilo nějaké Anna Bell, ale co se ji stalo, si už téměř nepamatovala. Mohl za to nejen chlast, ale i fet, kterého si často a ve velkém množství dopřávala. A také ten fakt, že se to stalo téměř před měsícem. Pro většinu lidí to už skončilo. Zabil dvě holky krátce po sobě a zmizel. Je opravdu neuvěřitelné, jak se lidi často pletou v důležitých věcech. Právě v tuto chvíli se domlouvala se zákazníkem, nějakým mladíkem, který, jak se chlubil, udělal skvělý obchod a je v balíku, má spoustu drog a chlastu a jediný co mu chybí, je ženská. Liu váhala je nepatrný okamžik a přijala. Pak si ale všimnula dvou mužů, kteří se k nim přibližovali. Jeden z prava a druhý z leva. Toho prvního si ignorovala, protože poznala svého pasáka Billa, ale ten druhý byl mnohem divnější. Hrozně vysoký a otrhaný a nějak divně vypadající. Pasák Bill se k nim připojil a zadíval se na příchozího člověka. Mladík sledoval jejich pohled, sáhnul do kapsy a odtud vytáhl malou jehličkovou pistolku, kterou ihned ukryl do dlaně. Billovi to neušlo a souhlasně pokýval hlavou. V levé ruce držel nůž tak, aby čepel byla schována v rukávu, a pravou strčil do kapsy, kde pevně sevřel pažbu desítkového Wessona. Věřil, že jednoho chlapa v pohodě zabije. Příliš sebejistoty, dovede zabíjet stejně dobře jako vodíková puma. Bill udělal několik kroků směrem k postavě. "Kampak, kampak, VELKEJ chlapče?" Nebyla to ani tak otázka jako spíš výhružka. Bylo ale vidět, že ji postava pochopila, protože vydala zvuk, něco mezi zasyčením a zachrčením, které mohlo znamenat: "Zmiz mi z cesty!" Bill vytáhl čepel nože z rukávu a skoro vytáhnul pistoli z kapsy. Ten velký chlap byl ale rázem u něj a s děsivou rychlosti a brutální silou seknul nožem přes Billův krk. Čepel prořízla krkavici a přerazila krční obratle. Hlava mu zůstala vyset na kousku masa a kůže. Krev pokropila celé okolí sprškou a nejvíce jí skončilo na Liu. Mladík se pohnul o krok dozadu, namířil a dvakrát vystřelil. Bylo ale vidět, že střely na něj neměli pražádný účinek, protože se do něj téměř nezaryly. Vytáhl je rukou, jakoby to byly jen maličké trny, přistoupil k mladíkovy, chytil ho za krk a zvedl do výše. Mladík do něj v panice vyprázdnil zbytek zásobníku, ale stejně nezabránil ruce s nožem, aby na něj dvakrát nedopadla. Nůž projel kolem kostí a propíchl obě plíce skrznaskrz a hrozivý úder polámal většinu žeber. Mladík se svalil na zem, když ho nedržela žádná ruka, a pokoušel se popadnout dech. To se mu nedařilo, protože jeho plíce to již vzdali, a tak tam hekal a na rtech se mu tvořily krvavé bublinky. Když praskla ta poslední, byl mrtev. Liu se nehýbala, protože byla naprosto šokovaná a ochromena děsem. A to, že dostala pěstí do obličeje, ji vůbec nepomohlo. Byla vlastně mrtvá dřív než ji nůž, udělal precizní a rozmáchlý císařský řez a nechal ji porodit svá střeva. Obírání mrtvol mu tentokrát zabralo delší dobu, protože se jejich počet ztrojnásobil. A se svým úlovkem se vydal nazpět. Posadil se do svého rohu a před sebe rozložil svůj poklad. Znenadání ho opět přepadla růžová mlha, a když ho po určité době přešla, otevřel oči a zjistil, že už nic nezbylo, a jen pachuť v ústech mu dávala představu, co do svého těla dostal. Natáhl se pro flašku whisky, kterou sebral mrtvole mladíka, a ze záhybu jeho špinavého kabátu se vykutálela malá, zelená tabletka. Hodil ji do pusy a nasucho polkl. Pachuť to nezahnalo a tak sundal víčko z láhve nožem a na ex ji do sebe vylil. Ruka mu padla s prázdnou láhví na zem a urazila ji dno. On se ale již propadal do svého bolestného snu, který tvořila z velké části vlhká tkáň, tabletky a zelené svinstvo, ve kterém žil. Když se probudil kvůli hluku, který byl před jeho úkrytem, otevřel oči a uviděl jak leží na tom hnusném svinstvu. Zaklel. Z úst mu ale uniklo jen temné zavrčení. Byl to poslední pokus jeho lidské mysli, která tím vzala za své. Postavil se a jeho postava, přes dva metry vysoká a přes sto kilo těžká, vyzařovala jemné světlo. To záření bylo spíše způsobeno zbytky jeho kabátu a kalhot, které nebyly tak velké, aby mu rozměrově stačili, a roztrhly se na několik dílů. Řev z venku sílil, takže vyšel ven. Kolem jeho skrýše byl velký zástup lidí, který začal ječet, když ho poprvé spatřil. Z davu přiletělo kromě nadávek také pár kamenů, které ho jen rozčílily a donutily ho zařvat. Větší nebezpečí, ale bylo nad skupinkou asi dvanácti mužů, kteří se dobře ozbrojeni, pomalu sunuli v řadě vedle sebe. Když vykročil směrem k nim, zmáčkly všechny ukazováčky spoušť a z hlavní se vyřítilo střelivo. Škoda že nemíří, pomyslel si muž, který nešel se střelci, ale byl první v zástupu lidí, kteří se přišli podívat, jak se zúčtuje z vrahem. Byla to totiž většina pasáků a dealerů, kteří se strachovali o svoje zboží, a kteří zbraně většinou moc nepoužívají. A když ano, tak věří na velké ráže a ne na přesné střely. Většina kulek totiž zasáhla hrudník a břicho, několik jich zasáhlo nohy nebo ruce, ze kterých sedraly trochu masa, a pár jich dokonce proletělo kolem něj a zabořilo se do protější zdi. Nepodařilo se jim ho srazit k zemi, kde by ho snadněji dorazili a tak se k nim dostal celkem snadno. Prvnímu chlapovy jednu ubalil a ten už nevstal. Už nikdy. Dalšího strčil tak, aby srazil toho co stál vedle něj. Bitka se přesunula do hloučku, ze kterého tu a tam vyletěla kulka, která ohrožovala ponejvíce dav lidí. Muž si dřepl a pomyslel si, s takovou se postřílí navzájem. A měl pravdu. Většina mrtvých opravdu byla zastřelena a ne potrhána. Z celého hloučku zůstalo na nohou jen monstrum a u jeho nohou ležely mrtvá těla. Monstrum se zařváním vykročilo k davu, který ihned o několik kroku couvnul. Jediný kdo zůstal na místě, byl dřepící muž. Netvor se na něj pokusil zaostřit a vykročil k němu. Teď zblízka si ho mohl lépe prohlédnout. Některé kulky mu utrhly kusy masa, někde dokonce prosvítala žebra. Měl být už mrtví, ale když se to tak vezme, neměl vůbec existovat. A když pohlédl na jeho ruce bylo mu jasné, proč ten muž po první ráně nevstal. Vypadalo to, jakoby mu do jedné ruky zarostl nůž a do druhé uražené hrdlo láhve. Muž rychle vytáhl pistoli a protože neměl s mířením problémy, zamířil na hlavu. Když paprsek kolimátoru zamířil na netvorovo oko, zmáčkl dvakrát spoušť. Z hlavně vyletěly dvě dávky plazmy, které monstru sežehly hlavu. Netvor setrvačností udělal několik kroků a dopadl na zem. Při dopadu praskla rána na těle a postříkala mu boty světélkující krví. Zavrčel a vystřelil ještě jednou. Nová rána byla zacelená a tak se otočil a vyrazil zpět k davu. Pistoli zastrčil do pouzdra a dav se rozestoupil. Když mezi ním procházel, zaslechl někoho mluvit. "Hele, není to Štěně?" "Kdo?" "Ten chlap, co zabil Mordina." "Myslíš?" "Jo, určitě je to Štěně." Než prošel na konec davu, to slovo se rozšířilo jako stepní požár. Zanechal dav svému šepotání jeho jména a vyrazil ulicemi New Rena. Za zábavou po těžké práci.