Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
V pustinách není nikdy nic jistého. Masterovy sny o říši mutantů se rozplynuly i s katedrálou, pod kterou spřádal své plány. Jeho pravá ruka, velitel jeho vojsk zmizel i s káděmi plnými FEV viru a byl pomalu zapomenut. Možná nebyl, ale ve světě nebyl nikdo, kdo by si ho pamatoval, nebo o něm vyprávěl. Armáda mutantů se ocitla bez pevné ruky. Hnána paladiny Bratrstva Oceli zmizela v dalekých neznámých zemích na východě. Svět se pomalu vzpamatovával a Mladá Tandi vyhlásila vznik republiky Nová Kalifornie. Zajišťováním bezpečnosti na území nového státu byl pověřen Sethův syn Nick. Pod jeho dohledem začali povstávat první NCR Rangers. Všechno vypadalo v pořádku a i přes mnohdy krkolomné začátky se Rangers dostali do všeobecného podvědomí. Na Supermutanty se zapomnělo, byli jenom pohádkou, kterou se strašily děti. Bratrstvo oceli bylo mocné a mnozí k němu vzhlíželi. Když začali budovat velkou leteckou sílu, která by pronásledovala uprchlou mutantskou armádu, byli na vrcholu své síly. A tak se stalo, že malé skupiny supermutantů patrolám unikly. Nějaký čas to trvalo. Bratrstvo odeslalo velkou část své síly na východ a zůstalo téměř bezbranné. A velkou pánev obsadila nová síla. Supermutanti. Nebyli sice tak silní, jako za Masterových časů, ale byli hrozbou, která by mohla zničit sny mnoha lidí. Sny o klidném světě. Události se vždy dávají do pohybu vlastní silou. Běh času není k zastavení…. Nickolas stál na ochozu hlavní budovy pevnosti a díval se, jak se supermutanti houfují. To nebylo dobré. Na pláni pod pevností už bylo možno vidět na sto padesát pěšáků Masterovy armády a pořád přicházeli další. Pokud to, co viděl byly jenom roztroušené zbytky, jak asi musela vypadat hlavní síla, ta, která se přehnala přes Hub a Necropolis a nenechala kámen na kameni. Na vlastní oči ji vidět nechtěl. V tuto chvíli měl dost svých problémů. Za jeho zády se ozvalo odkašlání. Otočil se, a spatřil Slick. Neusmívala se a v očích se jí zračily obavy. "Spojky jsou nastoupeny a čekají." Nic neřekl a odešel do mapovací místnosti. Slick šla dva kroky za ním. Salutujícího strážného odbyl mávnutím ruky a prošel dveřmi. U stolu s podrobnou mapou stálo sedm lidí. Každý měl pouzdro s dokumenty a čekal na velitele. "Takže, je vám všem jasné, že jsme až po uši ve srabu, ze kterého se bez pomoci nevyhrabeme. Nechci vás strašit, ale musíte vědět na čem jsme a musíte si uvědomit, jak je vaše poslání důležité. Mnohé životy závisí na vás. Své úkoly už znáte. Nezastavujte a nenechte se zastavit. Rozchod." Sedm spojek vyběhlo ven z budovy, naskočilo na připravené motorky, a za burácení motorů vyjelo z brány. Nox, technik a instruktor z bratrstva pokýval hlavou. "Tak co Noxi. Přijdou?" "To opravdu netuším. Jsem mimo Bratrstvo už nějakou dobu." "Slick?" "Ano?" "Vyhlaš nejvyšší pohotovost, těžké zbraně na západní stranu, střelci na střechu." "Jako by se stalo," pronesla a odběhla. "Tak, a teď už zbývá jen a jen čekat." Odešel z místnosti a obrátil se do přízemí ke spojařům. Jesp seděl se sluchátky na uších a poslouchal nějaký šum. Poklepání na rameno ho vyděsilo tak, že málem spadl ze židle. "Kruci, tohle mi nedělej." "Nic ve zlém Jespe, jak to vypadá v éteru?" "Nic, nic a zase nic." "Hele, na fórky není ta správná doba." "Mysli si, co chceš, ale srandu si už pěkně dlouho nedělám. Na všech frekvencích je ticho jako v hrobě." "K čertu. Už týden vysíláme a nic z toho. K čemu to vlastně je všechno tohle zařízení, když se na něho člověk nemůže spolehnout ani když ho potřebuje." "To ti nepovím. Poslal jsi spojky?" "Jo, a budu doufat, že projedou a doručí zprávy." "Aby ses začal modlit." "Pokud se z toho srabu vyhrabeme, tak asi začnu." Otočil se na podpatku a odešel zpátky na střechu. Po cestě viděl, jak si kulometná družstva chystají v budově improvizované palposty. Na střeše Slick dirigovala střelce a udílela poslední rozkazy. "Jak to vypadá?" "Podívej se sám," odpověděla a podala mu svůj triedr. Nick zaostřil na čelní pozice a viděl, jak se všichni Rangers chystají k boji. Těch několik málo kulometů, které měli k dispozici bylo rozmístěno tak, jak to nejlépe šlo. Neviděl to zrovna růžově. Posunul pohled k čekajícím řadám supermutantů. Byli celí nedočkaví, ale na něco čekali. "Slick," "Jo?" "Podívej se na levou stranu." "Mám to." "Ať si střelci vezmou na mušku vy raketomety. Jinak by jsme byli v kýblu." "Postarám se o to." Čekali a chystali se jak nejlépe to šlo.Pomalu se setmělo a útok pořád nenastal. Mutantům už nepřicházely žádné posily. Nickovi se honilo v hlavě spousta otázek, na které nedokázal odpovědět. Ráno ho zastihlo ve velmi mizerné náladě. Na druhou stranu, čím déle to všechno potrvá, tím větší mají šanci, že posily dorazí včas. Na konci druhého dne se v mutantském táboře strhl rozruch. Slick s Nickem to celé sledovali ze střechy. Za jejich zády stál Nox. Několik mutantů před sebou strkalo šestici lidí. Nick zaostřil dalekohled. I přes roztrhané uniformy poznal šest ze sedmi spojek, které poslal. Co potom následovalo neměl sílu sledovat. Jeden z mutantů kteří vedli zajatce sundal ze zad plamenomet a všech šest lidí upálil zaživa přímo před očima všech. Nad tou krutostí ztratil řeč. Otočil se a naznačil Noxovi, aby šel za ním. Zastavili se až v komunikační místnosti. "Nic nezabralo Nicku," oznamoval mu ve dveřích Jesp. V noci se mu podařilo zachytit frekvenci Bratrstva, ale operátor na druhé straně nedbal na jakékoliv naléhání, rozkazy ani prosby a striktně požadoval, aby uvolnili frekvenci. "Chci po tobě jednu věc Noxi," začal Nick. "Tady na téhle frekvenci jsme podle všeho chytili Bratrstvo, ale odmítají se s námi bavit." "Asi mi to došlo, ale překračuji tím svoje pravomoce podle smlouvy." "Kašli na smlouvu. Jestli se nepletu je tam i klauzule o tom, že Bratrstvo pomůže nám, když to bude nutně potřeba a tohle bez pomoci nezkousneme. Navíc si nedělám iluze, že sedmá spojka prošla." Nox nic neříkal, jako by rozvažoval všechno, co slyšel. Všechny vyrušily zvuky výbuchů a střelby. Nick nečekal a rozběhl se na střechu, následován Jespem. Nox zůstal sám. Pak vzal do rukou mikrofon a začal vysílat. Bitva na sebe nedala dlouho čekat. První obranná linie zákopů se bránila jak mohla. Střelci likvidovali jakékoliv náznaky raketometů, ale zabít supermutanta není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nick sledoval útočící hory svalů. O hodinu později padla první linie obrany. Rangers se stahovali a pokoušeli se zadržet zelenou vlnu, která netoužila po ničem jiném, než po boji. Nastala chvilka oddechu, když mutanti zabrali první linii zákopů. Jen střelci na střeše hlavní a jediné budovy v pevnosti měli pořád plné ruce práce. Nox stál opodál a sledoval dění. Pyrotechnici zaminovávali okolí budovy a všechny vstupy do ní. Přístupové tunely ze zákopů budou zaminovány jako poslední. Každý plnil svůj úkol jak nejlépe uměl, ale stejně to nestačilo. Za tři hodiny boje už ztratili třetinu obránců a mutanti ani desetinu. Padla druhá linie. Obránci se stahovali do třetí a poslední linie zákopů. Pak už zbývala jen samotná budova. Palposty v oknech se poprvé ozvaly. Nápor o něco polevil, ale ne o moc. Rangerů zbývala jen polovina a navíc se stmívalo. Jesp dokončil instalaci přenosné vysílačky. O všechnu aparaturu přišli, když roh budovy zasáhla jedna z mála vypálených raket. Mutanti se soumrakem polevili ale tlačili se neúprosně vpřed. Jejich kulomety a jiné těžké zbraně si už vybraly hodně krutou cenu. Nick to všechno sledoval a střízlivě hodnotil jejich situaci. Pokud se nestane zázrak, nezachrání je už nic. Viděl to tak jasně, jako zapadající slunce. Noc se táhla. Bitevní pole osvětlovaly světlice. Nick už stačil stáhnout většinu těžších zbraní do budovy a pyrotechnici zaminovali všechny přístupové tunely až na jeden, kterým se do budovy dostanou ostatní přeživší. Z patnácti stovek Rangerů teď zbývaly necelé čtyři stovky unavených a raněných lidí. A supermutanti postupovali nezadržitelně vpřed.Tři hodiny před svítáním se ozvala vysílačka. Jednotka Bratrstva byla na cestě a dorazí hodinu po východu slunce. Ta zpráva jim všem vlila novou sílu do žil a začali se bránit o to tvrději. Světla přibývalo. Nick stál na střeše a dávkou z kulometu smetl přibíhajícího supermutanta. Viděl jako ve snu. S prvním kalným světlem se mutanti vylili ze zákopů jako tsunami, a smetli všechno, co jim stálo v cestě. Slick nežila. Dostal ji granát, který dopadl mezi její střelce. Nox schytal dávku z minigunu od jednoho z prvních mutantů, kteří se dostali do budovy i přes to, jaké ztráty si na nich vybralo minové pole. Jesp zmizel a už se neukázal. Všichni byli mrtví nebo umírali. Vyprázdnil zásobník do dalšího mutanta a tasil Desert Eagla. Z kleku trefil dalšího a třemi výstřely mu rozstřílel lebku. Stejný osud potkal dalšího. Strhnul z opasku poslední granát a hodil ho do prázdné chodby, ze které se ozývalo dupání dalšího běžícího útočníka. Výbuch ho srazil k podlaze. Obrátil pohled k Mrtvole Slick a hlasitě, se zasmál. Zaznělo to jako smích šíleného člověka. "Vidíš Slick? Zítřek nikdy nepřijde dokud není příliš pozdě." Podíval se na svou pistoli. Najednou mu připadalo všechno jaksi nepatřičné. Přiložil si hlaveň pod bradu a vystřelil. Paladin Markus seřadil svou skupinu na dohled od pevnosti. Energozbroje se leskly ve vycházejícím slunci. Hnali se jak nejrychleji to šlo. Po cestě narazili na několik hlídek, které zprovodili ze světa. Teď byli téměř na místě a byli tu dříve, než čekali. Dal povel. Všichni nabili své zbraně a šest energozbrojí se rozběhlo kupředu. Gatling lasery krájely supermutanty bez rozdílu a kulky z Markusova Windikatoru rozsévaly smrt mezi vším, co se pohnulo. Za hodinu bylo po všem a jednotliví paladinové prohledávali trosky pevnosti. "Aktivujte vysílač a podejte hlášení." Jeden ze skupiny vytáhl z batohu několik komponentů a za deset minut měl všechno pohromadě. Ostatní se seskupili okolo velitele. "Vy dva," ukázal Markus na dva těžkooděnce, "Prohledejte okolí a ujistěte se, že žádný supermutant nepřežil." Dva vybraní bezeslova odešli. "Pane, pojďte prosím za mnou, tohle musíte vidět." Markus kývl a nechal se vést. Když si potom prohlížel střechu budovy, začalo mu docházet, že i přes svůj spěch stejně přišli pozdě. Sundal si helmu své zbroje a rozhlédl se po okolí. Vypadalo to, že nepřežil žádný z mutantů, ale ani z obránců. Taková jatka zatím neviděl a pochyboval, že ještě někdy uvidí. Něco takového se nestává často, pokud vůbec. Celé okolí bylo rozryté krátery po raketách a střelbě. Všude okolo se válely těla, jenom těch lidských bylo mnohem více. "Pokud někdo z Rangers přežil, nebylo to tady." "Mám spojení se základnou pane," ozvalo se z vysílačky. "V pořádku, hned jsem dole." Paladin se svým průvodcem sešel zpátky ke spojaři. Vzal si mikrofon a ohlásil se. "Podejte hlášení," ozvalo se z malého reproduktoru. "Dorazili jsme na místo a eliminovali jsme všechen odpor. Stále prohledáváme okolí, ale nevypadá to, že by některý ze supermutantů přežil. Bohužel jsme nenašli naživu ani jednoho z obránců. Paladin Nox Lars je mrtev, zastřelen mutanty." "Prozatím zůstaňte na místě a prohledejte okolí pro případ, že by nějací mutanti přežili. Po návratu na základnu budu očekávat podrobné hlášení." "Ano generále. Paladin Markus, konec." Odložil mikrofon a znovu přehlédl bojiště. "Tak víte co máte dělat. Lidi pohřbít a mutanty spálit. Nemáme na to celý den." Věděl, že to nebude lehká práce. Nechtěl být ale v kůži toho, kdo předstoupí před koncil, aby jim oznámil, že celá základna a všichni z ní jsou po smrti. Nasadil si helmu a vydal se za ostatními. Práce nepočká. Dnešek přišel až příliš pozdě, pomyslel si pro sebe.
|
