Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
"Ještě jednou bych chtěl poděkovat našemu hrdinovi!" Vstal a pozdvihl poloprázdnou láhev. "Připijte na našeho statečnýho zachránce, bez kterýho by nás asi tihle prašiví psi všechny pobili..." Na chvilku upřel pohled na několik mrtvol pomalu se ztrácejících v šeru. Jen světlo od ohně občas osvítilo zkrvavená těla útočníků nadobro padlá do písku. "Hajzlové..," odplivl si a napil se z láhve. Lehce přiopilý vůdce karavany ještě trošku zavrávoral a posadil se zpět k ohništi naproti mě. Jen jsem na něj pokynul svou lahví piva a dál naslouchal rozličným rozhovorům ostatních. "Ahoj, hrdino..," ozvalo se za mnou a vzápětí si vedle mě sedla nádherná slečna v jejímž umně vyrobeném koženém oblečení vynikala její dokonalá postava ozařovaná plápolajícím ohněm. "Nejsem žádnej hrdina," řekl jsem, dopil pivo a láhev hodil k nemalé skupince ostatních. "Že nejsi? Právě si nás zachránil před támhletou bandou a tobě se to nezdá jako hrdinství?" "Ne..." Otevřel jsem si další láhev teplého piva. "Bojovali všichni, nejen já." "Ale zabil si je skoro všechny ty! Mark nemít tu upilovanou brokovnici, tak netrefí nic... Kromě toho je to hroznej vožrala." Zadívala se na Marka přikládajícího na oheň. "Podívej se na něj, dneska se zase určitě pěkně naleje..." Při pohledu na hromotluka Marka, vůdce karavany, který si neustále nahýbal z láhve bůhvíjaké whisky, jsem tomu bez problémů uvěřil. "... A ostatní? Pche... nejsou o nic lepší... Mark nemá moc peněz, aby najal nějaký profesionály..." Pohledem přejela všechny postavy sedící kolem ohně. "Jednou na to určitě doplatíme," podívala se na mě. "Lidi jako ty by se nám hodili." "Lidi jako já?" "Jo..., někdo kdo se nebojí a dokáže jenom s puškou a nožem pozabíjet bandu nájezdníků." "Tak proto sem pro tebe hrdinou? ...Ty nemáš ani trochu představu o tom, kdo vlastně sem..." "Ty? Seš jeden z toho mála potulnejch hrdinů, který všichni znaj jen z vyprávění... Procházíš pustinou a pomáháš všem, kdo to potřebujou..." "Aha, hrdinové... Víš, opravdoví hrdinové sou jen v těch pitomejch historkách..." Podíval jsem se do těch jejích krásných očí. "...Nevěř tomu, nikdo takovej neni..." Zadíval jsem se do ohně. "A kdyby přece jenom byl.., tak určitě ne já..." Hypnotizující plápolání ohně ve mě nějak probouzelo vzpomínky a já se ocitl někde o pár let zpátky... "Hej, Phillipsi, co tam sakra tak vočumuješ?! Buď trochu užitečnej a prohledej aspoň támhlety dva sakra!" Ze země jsem sebral svůj klobouk a oprášil ho. "No jó, nech mě taky trochu vodpočinout, málem sem to dneska dostal.. Ten strážnej měl celkem dobrou trefu... Sakra Stevensi, řikal si, že se vzdaj bez boje, tak proč si začal hned střílet?!"Stevens se jenom blbě zašklebil. "Nekecej a dělej, musíme rychle vypadnout..," zařval. "A nech si ty kecy, když už v tom jedeš s náma, musíš s nebezpečím počítat... A mimo to, si jeden z nejlepších střelců co znam, tak si trochu věř." "Magore...," řekl jsem si jen tak pro sebe. Poslední dvě mrtvoly jsem obral o všechny věci co se dali prodat a vraceli jsme se zpátky do tábora. "Tak kolik to dneska hodilo, Stevensi?" Zeptal se jeden z našich. "No, když se nám podaří prodat všechny ty věci, tak počítám tak kolem pěti tisíc," odhadl Stevens. "Pět tisíc? Sakra to je dneska ale dobrej den!" "Dobrej den? Dva z nás to dneska vodnesli a tobě se to zdá dobrej den?" Nemohl jsem pochopit jeho dobrou náladu. "No a co? Hlavně že já sem to přežil, ne? Aspoň teď z těch pěti tisíc zbyde víc pro mě..." Stevens ale moc potěšeně nevypadal. "Moc se neraduj Tony, myslim že bude lepší, když z těch prachů koupíme nějaký lepší bouchačky a něco si necháme na horší časy. Ty dostaneš jenom prachy jako za každou jinou akci." Tonyho rázem přešla dobrá nálada a Stevensova řeč ho dost rozčílila. "Cože? Tak to kurva ne!" Stevens se na chvíli zastavil a namířil na něj brokovnici. "Hele Tony, až tady budeš rozhodovat ty, dělej co chceš... Ale dokud týhle bandě šéfuju já, tak drž hubu a dělej co ti řeknu, jasný? Beze mě byste dávno už pochcípali tady v týhle zkurvený poušti..." "Ámen," řekl jsem, když Stevens dokončil úvahu o svojí roli spasitele. Už mě taky dost štval, ale pořád měl ještě další tři chlapy na svojí straně, takže nemělo cenu se s ním nějak hádat. Tony se dál tvářil jako by každou chvíli chtěl šéfa střelit do zad. Ušli jsme sotva další kilometr. Tony šel pořád poslední a vypadal dost nervózně. Pak se na chvíli přidal ke mě. "Hele Phillipsi, ty ho taky moc nežereš, že ne?" Zeptal se mě. "Koho jako?" "No Stevense." "Vo co ti sakra de, Tony? Sem unavenej a mám toho dost..., nemám náladu na tvý kecy." "Jenom mě chvíli poslouchej, mám takovej nápad." Zastavil jsem a na chvíli odložil batoh s věcmi. "Tak co sakra chceš?" Tony se podíval jestli jsou ostatní už dost daleko a pak spustil. "Vim že nesnášíš toho parchanta stejně jako já... Tak proč se ho nezbavit jednou pro vždy?" "Jo, jasně teď hned pudu a vodprásknu ho, dobře? ...A ty mě pak pohřbíš až mi Frank, Joe a Rich udělaj několik slušivejch děr do hlavy..." Sebral jsem zase svůj batoh. "... Je to kravina Tony, to ti nevyjde." "No tak počkej, mám lepší nápad. Co kdyby ho někdo sejmul v boji a nebylo to zrovna tak úplně kulkou těch přepadenejch? Co ty na to, mohlo by to vyjít..." Znovu jsme zastavili. "To možná jo... Ale co sakra chceš po mě?" Tony nenápadně ukázal na mojí pušku. "Ty si lepší střelec. Já bych zabavil ostatní a..." "Tak s tim nepočítej Tony. Stevens je sice svině, ale já nejsem zrádce abych střílel po vlastních lidech." "Dyť je to hajzl.., pro prachy zabije kohokoli!" "No a co sme teda my? Prober se, ty seš taky takovej. Seš jeden z nás..., všichni přepadáme lidi jenom pro prachy." Tony jen nevěřícně zakroutil hlavou. "Dobře, tak to teda zvládnu sám, když se bojíš... Ale pamatuj si, že jestli mě práskneš, tak si první na seznamu ty!" "Nevim proč bych měl prásknout jednoho parchanta ještě většímu parchantovi..," řekl jsem a šel dál. "...A pamatuj si, co si sám řek, lepší střelec sem tady já... Zapamatuj si to moc dobře pro případ, že bys proti mě někdy něco měl." Tony znechuceně poodešel a dál pokračoval v cestě už zase osamocen. Ani netušil, jak brzy bude mít možnost svůj plán uskutečnit... "K zemi chlapi!" Zavelel Stevens, který šel v čele a patrně něco zpozoroval. "Dneska máme fakt dobrej den. Támhle jdou nějký další obchodníci." Opatrně jsem se připlazil k němu abych se podíval. "Já bych to neriskoval Stevensi, vypadaj dost ozbrojený a my... Dneska už sme přišli o dva lidi a..." "Klid, tyhle ještě zvládnem... Když se to povede, tak bude dost prachů pro každýho. Takže chlapi kdo je pro?" Otočil se na ostatní. Frank, Joe a Rich bez váhání přikývli. Tony se jen chvíli rozmýšlel ale pak také souhlasil. "Takže deme na to!" Rozhodl Stevens. Rozmístili jsme se a ukryli, abychom využili překvapení. Za chvíli už byli procházející lidé zřetelně slyšet a Stevens dal pokyn k útoku. Sám vyskočil jako první, jednou vystřelil a chtěl vyzvat členy karavany aby se vzdali. Než však stačil vyslovit jakékoli požadavky, strážci po nás začali okamžitě pálit dávkami ze svých pušek. Většina z nás se zase ihned schovala zpátky za terénní nerovnosti. Takový odpor asi Stevens nečekal. Už se však nedalo couvnout a tak Rich s Frankem a Joem svými samopaly bezhlavě pálili po směrem k protivníkům. Dostali dva ze srážců, ale k zemi padnul i Frank. Stevens dostal svou loveckou puškou na tři výstřely vůdce karavany v kovové zbroji. Pomalu jsme získávali převahu a už všechno vypadalo na naše vítězství. Rich s Joem ostřelovali strážce kryté za jedním z povozů, přičemž se jim povedlo zasáhnout i tažnou brahmínu. Odhodlal jsem se také zapojit se do boje. Nikdy jsem nechtěl zabíjet a tak jsem zamířil a trefil jednoho ze strážců do nohy. Ten okamžitě padnul na zem a chytl se za stehno. Pak ovšem sáhl do kapsy po granátu a mrštil ho směrem, kde se kryl Joe s Richem. V zápětí nastala exploze a zvedl se gejzír písku smíšený s krví obou nešťastníků. "Dobrej den, co?!" Zařval jsem na Tonyho ležícího kousek ode mě. Tony rychle vyměnil zásobník u svého FALu. "Počkej, za chvíli to bude skvělej den." Zvedl se, zamířil na Stevense a chystal se vystřelit. V tom si ale všiml, že postřelený strážce karavany má v ruce další odjištěný granát a napřahuje se na mě. Rychle zamířil na něj a vystřelil. Strážce dostal zásah přímo do hlavy, svalil se na zem a granát spadl přímo vedle něj. Jeho následná exploze dostala i jeho společníka, který se jen marně snažil uskočit. Stevens si ale dobře všiml že ho měl Tony na mušce, což mu nehodlal odpustit a už hledal jeho hlavu ve svém hledáčku. "Bacha!" Zařval sem na Tonyho, který stále sledoval expolozi granátu. Bleskově jsem zamířil na Stevense a zmáčkl spoušť. Následující záběr se mi tak vryl do paměti, že se mi pořád zpomaleně vybavuje. Moje kulka směřující na Stevensovu hlavu nebyla dost rychlá a tak ještě stačil stisknout spoušť. Pak v jednu chvíli téměř na ráz padl na zem on i Tony. Oba s přesně mířenou ránou v čele, oba okamžitě mrtví. Pustinou se zase rozhostilo obvyklé ticho. Postavil jsem se a vzpamatovával se z toho zážitku. Mohl jsem být teď mrtvý. Tony mě zachránil. Ten samý Tony, kterému nikdy nezáleželo na nikom jiném než na sobě. Nemohl jsem přijít na to, proč to udělal. Sledoval jsem jeho mrtvolu a snažil se ho pochopit. V tom jsem zaslechl nějaký šramot přicházející od jednoho z vozů. Namířil jsem tím směrem. "Tak dělej! Hezky pomalu vylez a bacha, mám tě na mušce!" Zpoza vozu se pomalu zvedly tři postavy. Byl to asi obchodník se svou rodinou a podle všeho to byli všichni, kdo tenhle masakr přežili. "Prosím, nezabíjej nás! Vem si všechno co chceš, ale nech nás žít..," vzlykala obchodníkova žena. Obchodník stál s rukama nad hlavou a neřekl ani slovo. Stejně tak jeho téměř dospělá dcera. Jen tam stála a koukala mi do očí. Asi byli příliš hrdí na to, aby prosili o život a nebo už prostě počítali se smrtí. Sledoval jsem ty tři vylekané ubožáky, jejich vyčítavé i prosebné pohledy a dostal jsem vztek sám na sebe. Kam se ze mě mohl stát někdo takový? Stojím tu a mířím na bezbranné lidi. Najednou se mi chce brečet nad sebou samým. Sklonil jsem pušku, otočil se a bez jediného slova odcházel někam do pustin. Nevěděl jsem přesně kam, ani co budu teď dělat, ale věděl jsem co už nikdy dělat nechci. Myslím, že tehdy jsem se rozhodl bojovat proti všem takovým, jakým jsem doposud byl i já. Chtěl jsem začít pomáhat a tvořit, místo ubližování a ničení... Stal se ze mě potulný bojovník proti všemu zlu... "Hej, prober se! Spíš s otevřenejma očima nebo co?" Odtrhl jsem pohled od ohně a začal znovu vnímat. "Co?" "Co to s tebou je? Poslouchal si vůbec, co sem ti tady vyprávěla?" "Promiň..., trochu sem se zamyslel." "Trochu? Zíráš do toho ohně už pěkně dlouho." "Hmm... Měl bych už asi jít." Vstal jsem a pohlédl do tmy. "Jít? Jít kam sakra? ... Ahá, někde tam v pustině potřebuje někdo tvojí pomoc, viď?" "Možná." "Tak vidíš, přesně tohle je styl každýho hrdiny... Objeví se z ničeho nic, někoho zachrání, dlouho se nezdrží a brzy odejde nejlépe do západu slunce... Říkej si co chceš, podle mě, si opravdovej hrdina." Naposledy jsem se jí podíval do očí. "Věř mi. Nejsem hrdina..." Vzal jsem svojí pušku a nenápadně odešel od ohniště. Nestál jsem o nějaké loučení... © Harley 2003
|
