Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Třetí část věnuji těm několika vystudovaným doktorům z mého okolí, kteří výrazně potlačili mou závislost na absintu. Závěr minulého dílu: Borge zostřil zrak. ,,Dostaneš se z toho, ty to přežiješ," pokračovala. Poručík se podíval směrem, odkud přicházel kapitánčin hlas, protože stále nevěděl, kdo se to s ním baví. ,,Za chvíli…“ ,,Ty?" skočil jí do řeči překvapený Borge. ,,Za chvíli pro nás přiletí loď a tam už tě dají do pořádku" řekl Hofmerin. Borge zvedl hlavu, aby na kapitánku lépe viděl. Byla to však zbytečná snaha, protože v jeho očích se objevily slzy. Sebral všechny své síly, aby se nadechl a sípavím hlasem řekl kapitánce: ,,Nenávidím tě"… … Hofmerin omdlela. ,,Pitomá ženská! Kvůli ní se málem všichni zabijeme a ona pak nesnese pohled na jejího miláčka, ze kterýho udělali cedník!“ zapřemýšlel nahlas jeden z vojáků. Několik vojáků posadilo Hofmerin mezi Borgeka a Sorockou. Oba dva by neměli šanci na přežití, pokud by se ovšem nepřiletěla záchranná loď, která to neměla na místo nehody daleko. ,,Ať sebou ta záchranná loď hodí,“ křikl doktor svalnatého gaykona. O deset minut později… Major Dolezal ležel na zádech v důmyslně zamaskovaném stanu, již v bezpečné vzdálenosti od místa bitvy. Měl obvázané rameno. Nad jeho tělem se skláněla kapitánka Terryvá, které Dolezal přes rozepnutou vestu sahal na prsa. Počínal si přitom velmi neobratně, neboť byl levák a jeho levé rameno zasáhla kulka. ,,Teď ti to nějakou dobu nebudu moct udělat rukou,“ řekl sklesle Dolezal. Záchranná loď poslala zraněným své lékaře a začala s transportem. Než se všichni dostali do lodi, polovina zraněných zemřela. Mezi nimi například seržantka Sorocká. Poručík Borge byl v kritickém stavu mezi prvními dopraven na loď. Doktorům se dokonce povedlo přimět k vědomí i kapitánku Hofmerin, která pak i sledovala převoz raněných. Nakonec záchranná loď zamířila k základně Marrau. Hofmerin stála nad Borgekovým lůžkem. ,,Stabilizovali tě, zlato. Zase se z toho dostaneš a budeme jenom spolu,“ šeptala Hofmerin. ,,Co se to děje? Kde mám hodinky?“ nechápal Borge. ,,Doktoři tě dali obdivuhodně dohromady. Budeš se teď pár dní šetřit,“ ,,Ten hlas znám. Ty seš kdo?“ ,,To jsem já, Gretel, Martine,“ řekla Hofmerin. ,,Proč jsi poslala na smrt Sorockou? Co ti udělala?“ zeptal se plačtivě Borge. ,,Ona, měla jenom smůlu. Jako ty,“ ,,Ona je teď kvůli tobě mrtvá. Proč žiju já?“ ,,Protože tě miluju.“ ,,Nechci žít, chci bejt mrtvej!“ sípal Borge a po jeho tvářích se valily slzy jako hrachy. ,,Takhle nemluv. Naše dítě bude potřebovat otce, nemyslíš?“ Borge neodpovídal a odpočíval. Cítil se provinilým z toho, že většina jednotky zemřela, zatímco on díky protekci ženy, kterou nenáviděl, přežil. O hodinu později loď přistála na základně Marrau. Při vykládání raněných jeden z lékařů zjistil, že poručík Borge měl u sebe při převozu nůž, který si zarazil do boku. Kapitánka Hofmerin ležela na vedlejším lůžku, aniž by tušila, co se stalo. K lodi se dostavil i major Smith v doprovodu několika lékařů a svého minotauřího pobočníka. Chodil okolo lůžek se seznamem a každou chvíli si u některého jména udělal křížek. Nejprve vyhledal kapitánku Hofmerin, kterou právě převáželi na pozorování. ,,Gretel, co se stalo?“ ,,Museli o nás vědět. Z důstojníků jsem přežila jenom já a Borge,“ šeptala Hofmerin. ,,Proč jste měli takové ztráty?“ podivil se Smith. ,,Majore, musíme ji převézt. Promluvíte si s ní později,“ řekl důrazně jeden z lékařů. Smith strčil do kapsy své černé brýle dále se ohlížel po zraněných. Nikoho z nich však nepoznával. ,,Hledám poručíka Borgeka,“ řekl jednomu z lékařů. ,,Toho, co se zabil? Odvezli ho k pitvě,“ odpověděl lékař a vrátil se ke své práci. Smithova tmavá pleť zbledla. Hnal se k nemocniční budově, kde se konaly pitvy. Sem měl jako nadřízený většiny důstojníků 1. Vzdušné divize přístup a nedalo mu práci dostat se až do sálu se pitevními stoly z napodobeného mramoru. Na jednom z těch stolů leželo poručíkovo tělo, nad nímž se skláněl nějaký lapiduch s pilkou. ,,Jsem major Smith, Borge byl jeden z mých podřízených,“ rozeznělo se po celé místnosti. ,,Smrt nastala asi před hodinou. Sebevražda a do toho několik průstřelů břicha 20 mm nábojem z těžkého kulometu,“ řekl lapiduch, aniž by spustil oči z pitvaného těla poručíka. ,,A co bylo příčinou smrti?“ Lapiduch zvedl nad poručíkovo tělo bojový nůž. ,,Prej to v tom břiše neměl, když ho brali na loď. Pravděpodobně se rozpáral sám. Dali mu utěšujících prostředků, že by to stačilo četě gaykonů.“ Lapiduch položil nůž, uchopil pilku a chtěl pokračovat. Byl však vyrušen dotazem majora. ,,Jak se mohl rozpárat sám?“ nechápal Smith. ,,Pojďte se podívat na tu ránu,“ řekl vlídně lapiduch. ,,Děkuji, raději ne. Ještě bych Vám ten Váš subjekt mohl znečistit. Udělejte mi snímky. A potom mu tu hlavu do rakve nějak přišijte, ano?“ ,,To asi nepůjde, majore“ namítl lapiduch. ,,Proč by to nešlo?“ nechápal Smith. ,,Majore, on nemá na svých známkách napsáno, že se přeje být pohřben. To je automaticky považováno za souhlas k tomu, aby byly jeho orgány a části těla použity k transplantacím a jiným vědeckým účelům.Pravda, s játry toho moc nesvedeme – jsou prolítla jimi ten náboj, ale mozek si rozhodně do lihu nedáme. Moderní medicína, majore, dnes dokáže zázraky,“ rozzářil se lapiduch a poprvé pohlédl na majora. ,,Moderní medicína, ach ano. Tedy hlavně nezapomeňte na tu zprávu. Byl to jeden z nejznámějších důstojníků, pochybnosti u jeho smrti by mohly vyvolat jisté problémy,“ vzdychl a nasadil si své černé brýle. Vysoký minotaur otevřel dveře kanceláře. Předal plukovníkovi za stolem bílou obálku a odešel. Plukovník se uvelebil v křesle a otevřel obálku. Potom vyzval stojící kapitánku, aby se posadila. ,,Neuposlechnutí rozkazu, nekázeň mezi posádkou. Má snad cenu pokračovat?“ otázal se plukovník. ,,To ale není má vina!“ řekla důrazně, avšak stále ještě diplomaticky kapitánka. ,,Ty výmluvy jsou zbytečné,“ trval na svém plukovník ,,Mám důkazy.“ ,,Moji podřízení mne často vydírali a pro vaši informaci, plukovníku, tohle se dělo i u jiných jednotek,“ řekla Hofmerin. ,,Části, kterým jste nevelela, kapitánko, nejsou předmětem našeho rozhovoru. Další věcí pak je to, že jste při svém posledním nasazení v boji měla podstatně a podezřele větší ztráty, než je při takovéto situaci obvyklé. Mimo to jste ztratila tři ze čtyř důstojníků vaší posádky. K tomu všemu jsme přičetli minulost některých vašich podřízených a jejich morálku v boji,“ pravil plukovník. ,,Pane plukovníku, já důrazně opakuji, že jsem svou posádkou byla často vydírána. Jejich chování pak paradoxně přineslo, lepší výsledky!“ bránila se kapitánka. ,,Zdá se mi podivným, že u vás k takové události vlastně došlo až nyní. Ale to už by snad stačilo. Obvinění, která proti vám doporučila vznést naše inspekční jednotka, jsou natolik závažnými, že na vás uvaluji vazbu a to s okamžitou platností,“ řekl suše plukovník Borge. Potom se spojil se strážnicí, která k plukovníkovi zanedlouho vyslala eskortu. ,,Martine, to přece nemůžeš udělat!“ zvolala zoufale Hofmerin. ,,Ale můžu. A buď si Gretel jistá tím, že u Růžového komanda to neskončí. Karta se obrátila a přišel čas, který patří pouze mne,“ řekl Borge, aniž by se změnil výraz v jeho tváři. Ke kapitánčině lůžku v důstojnické nemocnici základny Marrau přiběhla zdravotní sestra. ,,Kapitánko! Kapitánko, co se děje?!“ zeptala se sestra. Hofmerin otevřela oči. ,,Je tu a jde po mě!“ vydala ze sebe s hrozným výrazem v očích Hofmerin. ,,To byl jenom nějaký ošklivý sen, kapitánko. Už je to pryč,“ odpověděla sestra. ,,Opravdu?“ ,,Máte horečku, asi to bude tím. Dám vám nějaké prášky na uklidnění,“ odpověděla zdravotní sestra. 31. nordera základna Marrau K posteli kapitánky Hofmerin přistoupil major Smith. Kapitánka se napila vody a posadila se. ,,Co se to s vámi děje, kapitánko? Vás trápí nějaké sny?“ zeptal se Smith. ,,To nic není, jenom už potřebuji vidět poručíka Borgeka,“ odpověděla Hofmerin. ,,Koho že potřebujete vidět?“ zeptal se překvapeně Smith. ,,Ráda bych Martina už viděla. Vždyť se vezmeme. Teď už jsem schopná chodit a operace ruky byla úspěšná. Měli by mě zítra pustit,“ pravila Hofmerin. ,,Ale kapitánko, vždyť Borge zemřel?“ podivil se Smith. ,,Vždyť ho stabilizovali ještě při přeletu na základnu, letěla jsem tam také!“ ,,Kapitánko, mám potvrzeno, že jste po příletu ze začátku trpěla ztrátou paměti, ale vypadá to, že jí trpíte stále. Většina těžce zraněných nepřežila.Vlastně máte štěstí,“ řekl Smith. ,,To nemyslíte vážně!“ řekla Hofmerin podrážděně. ,,Myslím to smrtelně vážně, kapitánko“ odpověděl Smith. ,,A na co tedy Martin, ehm, poručík Borge zemřel?“ zeptala se Hofmerin a bylo vidět, jak se jí derou slzy do očí. ,,Naše kamery uvnitř lodi zaznamenaly, že si při nárazu zlomil vaz. Byl v umělém spánku, kapitánko. Netrpěl.“ ,,Co ostatní důstojníci?“ zeptala se vzlykající Hofmerin. ,,Seržanta Barryho nebylo šanci zachránit, tomu doslova ustřelili hlavu. A Sorocká zemřela na vnitřní krvácení již před příletem. Jediné, co jsem pro ně a pro vás mohl udělat je to, že jsem nařídil pitvu a odložil pohřeb. Ten se bude konat pozítří, tedy 33. nordera. Nechám vás teď o samotě, přijměte prosím mou upřímnou soustrast, kapitánko.“ 32. nordera vojenská nemocnice 1. Federální armády Major Dolezal seděl na lůžku a svou zdravou rukou zdvihal železné křeslo. Do místnosti vstoupil generál Zálapski. ,,Gratuluji k úspěšné akci, majore,“ uvítal jej Zalapski. ,,Děkuji pane, jen je škoda těch dvou lodí,“ odpověděl Dolezal. ,,Ano, způsobily nám těžké ztráty, ale naštěstí jsme včera dostali posily ze severu. Už mají zkušenosti a co vás potěší je asi to, že mnoho z nich bojovalo u Rambua-M“ ,,No a jak to s námi vypadá? Kdy bude protiútok?“ zeptal se nadšeně Dolezal. ,,Zaútočíme opačným směrem, než je povstalecká základna Marrau. Vyhneme se tak obklíčení. Západní část bude ustupovat a vést boj na zdrženou,“ pravil generál Zalapski. Major Dolezal upustil křeslo a vztekle jej odkopl nohou na konec místnosti. ,,Do hajzlu! My máme Mars dobýt a ne se tady placatit v okruhu padesáti kilometrů!“ rozčílil se Dolezal. ,,Když se podíváte na mapu, majore, tak uvidíte, že tady všude okolo není nic než základna Marrau. Poslali jsme sem armádu, abychom vojsko povstalců rozdělili na několik velkých ohnisek odporu. Nakonec bude na planetě takových míst třeba padesát a oni to nezvládnou“ ,,Hm, jenomže nám bude tohle všechno trvat roky!“ odpověděl Dolezal. ,,Kam se poděl váš optimismus, majore?“ ,,Pošlete naše speciální jednotky alespoň bojovat proti hlavní útočné síle povstalců,“ řekl Dolezal otráveně. ,,Proč ne. Teď už nebudete posedlý žádným poručíkem Borgekem, když zemřel,“ odpověděl generál Zalapski. ,,Děkuji alespoň za to, generále. Vzkažte prosím kapitánce Terreyové, ať začne obstarávat posily pro naši jednotku, ten strašný Borge mě od Rambuda-M stál už čtyřicet mužů a žen.“ Marrau – kancelář majora Smtihe Minotaur otevřel dveře kanceláře, do kterých vstoupil vysoký černovlasý důstojník v hodnosti kapitána. ,,Majore, kapitán Rijskins. Přišel jsem na váš rozkaz,“ Smith položil na stůl své černé brýle a poprosil kapitána, aby se posadil naproti na židli. ,,Jak jistě víte, kapitáne. Utrpěli jsme těžké ztráty při jednom z útoků. Chybí nám důstojníci a proto nám přišlo vhod vaše přeložení k Teplometným Granátníkům. Nahradíte ve funkci velícího důstojníka v řídícím centru na útočné lodi,“ pravil major Smith. ,,Mým předchůdcem byl poručík Borge?“ otázal se šibalsky Rijskins. ,,Ano, byl. Věřím, že na jeho dobré výkony navážete. Patříte mezi nejperspektivnější důstojníky a prokázal jste, že jste schopen velet i celé útočné lodi, když zaskočil za kapitána Teunela.“ ,,A já budu podřízen kapitánu Teunelovi?“ ,,Nikoliv. Vy budete sdílet loď s kapitánkou Hofmerin. Konečně ji propustili z nemocnice, bylo toho na ni poslední dobou trochu hodně. Plánovala s poručíkem Borgekem totiž svatbu.“ ,,Opravdu? O tom jsem ani nevěděl?!“ podivil se Rijskins. ,,Smím vědět, jak to souviselo s vámi, kapitáne?“ ,,Ach! Samozřejmě nijak, majore. Borge patřil také mezi mé kamarády. Seznámil mně s ním kapitán Teunel.“ ,,Berte prosím ze začátku ohledy na Hofmerin, prožila toho hodně a bude se teď mezi novou posádkou snažit začít znovu,“ řekl major Smith. ,,Vynasnažím se, aby naše spolupráce byla na co nejlepší úrovni po všech stránkách,“ blekotal Rijskins. ,,Vidím, že mi rozumíte.To je vše, co jsem Vám chtěl. Přijměte prosím ještě jednou mou gratulaci k tomu, že jste se stal Granátníkem a kdybyste měl nějaký dotaz nebo problém, víte kde mám kancelář.“ 33. nordera základna Marrau Major Smith položil věnce k rakvím seržanta Barryho a seržantky Sorocké. Potom major pronesla krátkou řeč a vyzval zúčastněné, aby minutou ticha uctili památku padlých. Nakonec přišla střelba přeživších členů Růžového komanda a všichni účastníci pohřbu se rozešli. Ke kapitánu Teunelovi přistoupil kapitán Rijskins. ,,Je jich škoda,“ prohodil Rijskins a zapálil si cigaretu M.R.D. s ultra-lehkým filtrem 50%. ,,Nechci nikoho soudit. Mám ale dojem, že za to může právě Hofmerin,“ pravil Teunel. ,,Co naděláš? Žádnou chybu nikdo neobjevil,“ namítl Rijskins. ,,Takhle jsem to nemyslel. Ačkoliv to tak nevypadalo, tak je měla všechny tři Hofmerin v hrsti. A ta hudba a sex při bojových letech, to byla náhražka jakéhosi protestu. Hlavně z Borgeka a Sorocké se staly poslední měsíc úplné trosky,“ řekl Teunel. ,,To bych si na ní asi měl dát pozor, co?“ ,,To bys tedy měl. Ať tě ani nenapadne se s ní vyspat nebo tak něco. Borge o tom nikdy nemluvil, ale je zvláštní, že když jsem mu velel, tak nijak neskrýval svou orientaci. A když jsem přestoupil ke Granátníkům, tak bych býval neřekl, že byl na chlapy. A přitom se nikdy nebavil o ženských…“ ,,Věděls, že plánovali svatbu?“ ,,Co je to za blbost?“ podivil se Teunel. ,,To mi říkal včera Smith při Uvítacím rozhovoru. Snad Hofmerin by nám k tomu mohla prozradit víc?“ namítl Rijskins. ,,Ta by nám teď kamaráde pomohla nejraději leda tak do hrobu!“ odplivl si Teunel. ,,Něco zjistíme, neboj,“ zamrkal na Teunela přátelsky Rijskins. ,,Hlavně, abys nedopadl jako Borge.“ ,,Neboj Hansi, poručíkem už rok nejsem,“ usmál se Rijskins. Hofmerin zamířila do baru. Posadila se na barovou stoličku a poručila si minerální vodu. ,,Co si obvykle dává, poručík Borge?“ zeptala se Hofmerin barmana. ,,Thujonovou směs, kapitánko,“ odpověděl Barman. ,,Chci to ochutnat,“ řekla Hofmerin. Barman se zarazil ,, Ale nedoporučoval bych vám to, kapitánko“ ,,Proč?“ zeptala se Hofmerin tak suše, jako jí vždy odpovídal Borge na pokyn: ,,Pojď si už lehnout“ ,,Má to 60% alkoholu, to je to nejsilnější, co tady máme. Z celé základny to pil akorát on a ještě nějaký desátník od Růžového komanda, který z toho včera usnul na baru, protože vypil pět skleniček,“ odpověděl Barman. ,,Když je to tak nepříjemné, tak mi toho dejte polovinu,“ poručila Hofmerin. ,,Jak si přejete, já jsem vás varoval,“ ušklíbl barman. Byl rád, že konečně spotřebuje všechnu thujonovou směs z galonu. Barman pohárku z plexiskla nalil světle zelenou tekutinu. Potom do malého sítka nasypal přes 200 let starý cukr v papírovém sáčku. Sítko s cukrem namočil v tekutině a potom rozškrtl sirku, aby cukr zapálil. Cukr se postupně měnil v karamel a hořící padal do pohárku. Barman dal sítko pryč, přes pohárek překlopil dnem vzhůru o něco větší starou sklenici, aby uhasil oheň a podal kapitánce to, co si poručila. ,,Jak to Borge pil?“ chtěla vědět Hofmerin. ,,Vypil to všechno najednou. To raději nedělejte,“ řekl barman. Kapitánka přiložila pohárek ke rtům, aby ochutnala. Nasládlá chuť jí něco připomínala a byla jí sympatická. Proto polkla, aby do sebe dostala ještě jeden doušek. Věděla, že z tvrdého alkoholu každého pálí v krku. Tohle bylo však desetkrát horší. Potom ucítila bolest v prsou, která se postupně zvětšovala. Kapitánka otevřela ústa, aby se mohla nadechnout. To se jí z části povedlo. Cítila však strašnou bolest, ze které jí začaly po tvářích téct slzy. Potom ohromný žár v její hrudi. Měla pocit, že spolkla teplometný granát. Po pěti minutách se vzpamatovala. ,,Po tom nejsem vůbec schopná myslet. Nevím, kolik jsem toho měla, ale zaplatím,“ řekla Hofmerin. ,,Já jsem vás před Panem Absintem varoval, kapitánko,“ pravil pobaveně barman. 1. jarnera Seržant Maxwellon se právě vracel od majora Smithe. Stal se členem posádky útočné lodi, které velela kapitánka Hofmerin s kapitánem Rijskinsem. Kapitán Rijskins znal Maxwellona z dřívějších dob, kdy ještě Rijskins velel útočné lodi a Maxwellon Růžovému komandu. Rijskins spatřil vracejícího se Maxwellona. ,,Zdravím, Armusi,“ řekl Maxwellon. ,,Já tebe taky, Charlie. Vypadá to, že teď budeme na jedné lodi,“ odpověděl Rijskins. ,,A já budu pod tebou budu v řídícím centru, žejo?“ ,,Jasně a nad náma bude samotná Hofmerin. To jsem tedy zvědav!“ ,,Být tebou, dal bych si pozor. Borge mi o ní mnohokrát povídal a i když to asi nebylo zcela objektivní, něco pravdy na tom bylo. Teď jsem hodinu poslouchal nějaký horory majora Smitha,“ pravil seržant Maxwellon. ,,Teď má pod sebou ale nás dva a my s ní žádnou špatnou zkušenost nemáme, ne?“ prohlásil Rijskins optimisticky. ,,To je pravda. A možná, že díky tomu budeme táhnout za jeden provaz a všechno bude v pořádku. Mimochodem, už jsi slyšel, že páteří posil pro naše Růžové komando mají být steinaři?“ ,,Steinaři? No tak to je bomba. Nečekal jsem, že se takhle rychle vycvičí. Ale je fajn vidět, jak rychle se dokázali přizpůsobit podnebí tady,“ řekl s respektem kapitán. ,,Hofmerin moc nemá ráda tyhle jednotky co? Hlavně bych to viděl, že je mírně xenofobní, vůči gaykonům,“ ,,Ta by se teď měla sama raději krotit. Káže vodu, víno pije. Včera se prý v baru zpila úplně pod obraz,“ odpověděl kapitán, který dnes měl velmi dobrou náladu. ,,Fakt? No tak to dej příště vědět. Posádka pod Borgekem, alespoň z toho,co mi říkal, prej měla ve zvyku často pařit.“ ,,To je fakt. A hlavně jsem slyšel, že poslouchali techno. To tedy musí být hudba, když už se to poslouchá více než 750 let!“ 22:00 Do baru pro mužstvo vstoupili kapitáni Teunel a Rijskins. ,,Vaše kapitánka se zase nalokala absintu a jelikož jsme se tady s kolegou vsadili o to, jestli se z toho poblije a já jsem vyhrál, kapitán Teunel vám teď platí drink a prosí vás, abyste mu pustili to techno!“ zakřičel na celý sál kapitán Rijskins, který byl po deseti půlitrech eko-Heinekenu také v náladě. Všichni členové, kteří dříve sloužili a souložili pod Borgekovým dohledem, neskrývali nadšení. Zanedlouho se v hospodě opět konal proslulý Tanec vlků a podobné šílenosti. Rijsins se zatím tiše vytratil a zamířil k baráku důstojníků. Dalo mu sice chvíli práci najít místo, které hledal, ale nakonec se mu to povedlo. Na dveře se štítky POR. Martin Borge a KPT. Gretel Hofmerin, ani neklepal. Viděl totiž, v jakém stavu kapitánka opouštěla důstojnický bar. Otevřel dveře a zakopl o ležící kapitánku. Ta se zvedla z pozvracené podlahy a otázala se, co si přeje. ,,Přišel jsem se podívat, zda jste v po-pořádku,“ koktal Rijskins. ,,Ale jistě, jenom jsem se tady zouvala z bot,“ odpověděla Hofmerin a měla co dělat, aby se její žaludek znovu neobrátil. Rijskins už zapomněl, proč vlastně za Hofmerin šel. Zapotácel se a uklouzl na pozvracené podlaze. ,,Jste v pořádku?“ zeptala se Hofmerin. ,,Ale ano, jen bych se potřeboval chvíli natáhnout, umýt si uniformu a oholit se,“ odpověděl Rijskins. ,,Můžeme si snad tykat, ne? Jsme přece oba kapitáni. Já jsem Gretel,“ řekla kapitánka. ,,Já jsem Armus,“ odpověděl Rijsins a políbil kapitánčinu dlaň, špinavou od zvratků. Potom políbil její koleno a po ohledání místa baterkou i kapitánčiny rty. Polibek se mírně protáhl. Hofemerin nebyla zvyklá na to, že by někdo vstával dříve než ona. Rijskins se probudil ve sprše nahý, přičemž objímal kapitánku. Kapitánka jej za celou noc několikrát pozvracela, protože thujonová směs jí očividně nesedla. Rijsikns se umyl, oblékl a tiše opustil kapitánčin barák. 4. jarnera základna Marrau, 7:30 Rijskins přivalil stál u barelu a čekal na svého podřízeného, seržanta Maxwellona. Ten právě přicházel. ,,Dobrej,“ řekl Maxwellon a pozdravil kapitána. ,,Ahoj Charlie. Už ses seznámil s dnešním plánem?“ zeptal se Rijskins. ,,Nevěřím svým očím. Hotový jatka!“ zašeptal seržant, aby ho nikdo neslyšel. ,,Jo. A nejhorší na tom je, že se má týkat právě nováčků. Mám dojem, že to neklapne a proto jsem se si řekl, že bude lepší, když nebudou úplně při smyslech, až budou čekat na nepřátelské obrněnce,“ odpověděl Rijskins. ,,Neuděláš nic. Zvláště pak, pokud nám velí někdo, jako je plukovnice Perreyová,“ řekl Maxwellon. 10:30 700 km vzdušnou čarou od základny Marrau. Dva výsadkové čluny Růžového komanda přistály. Federální armáda po několika dnech tvrdých bojů téměř prorazila obranné linie povstalců a začala unikat obklíčení, protože se zároveň vzdalovala od základen povstalců. Seržant, jehož jméno není pro další pokračování našeho příběhu podstatné, vystoupil ze člunu. Během letu své posádce vysvětlil jejich situaci a doporučil jim, aby se hodně napili ze svých polních lahví. Po otevření dveří druhého člunu si nechal nastoupit celou svou jednotku. ,,Zde budeme držet pozici a zde také jsme povinni položit svůj život, pokud by to bylo nutné. Rozeserte, tedy chtěl jsem říci rozmístěte své zbraně a vyčkávejte na další moje a kapitánčiny rozkazy!“ zavelel seržant. Potom si přihnul ze své polní láhve a spojil se s lodí kapitánky Hofmerin. ,,Tady kondom ptakopysk, bolí mě pysk! Nebo kondor, to je jedno. Jak mne slyšíte tam nahoře, čuráci?“ otázal se. ,,Tady gayka, kondore. Slyšíme vás dobře. Je všechno v pořádku?“ ,,Ano, gayko. Kdy to u všech čajkonů začne?“ zeptal se seržant. ,,Asi za deset minut. Teď jsou před vámi ještě několik kilometrů, kondore. Držte svou pozici a nezapomeňte, že vás kryjeme ze vzduchu!“ ,,A to se mám posrat? Máte snad ještě další rozkaz? Můžeme se alespoň najíst, gayko?“ zeptal se seržant, škytaje přitom smíchy. ,,Vyčkejte na nepřítele kondore. Jídlo máte povoleno až po doražení posil. Gayka konec!“ ,,Je fakt, že jsme měli snídani, radši chcípnu nalitej!“ pomyslel si seržant a přihnul si poznovu z láhve. ,,Seržante! Vidím nepřátelská vozidla, jsou asi kilometr od nás!“ zakřičel zděšeně jeden ze steinarů, který si vybudoval primitivní zákop. ,,Kolik jich je?“ zeptal se seržant. ,,Nevím pane, vidím všechno dvojitě!“ odpověděl smutně steinar. ,,Sakra, připravte protitankové zbraně!“ zavelel seržant. Na obzoru se objevila široká řada obrněných vozidel 1. Federální armády. ,,Kurva, my tady všichni chcípneme! Co to bylo za šílenost?!“ zděsil se jiný steinar. ,,Držte hubu! Jsme ve válce a v té se umírá. Naší povinností je teď padnout za naši vlast a nenasrat si do bot!“ rozkřikl se seržant. ,,K čemu mi bude vlast, když budu mrtvej, ty inteligente?“ rozčílil se jiný gaykon. ,,Ještě jedno jednou někdo něco takovýho řekne a zastřelím ho sám! Nařizuji vám, abyste bojovali a zpívali přitom granátnickou hymnu!“ zakřičel opodál stojící desátník a měl co dělat, aby nevrhnul. ,,Tak se tu zastřelíme všichni! Jmenuje se to bukkakiri!“ napadlo již zakopaného steinara. ,,Konečně fajn nápad,“ řekl gaykon s těžkým raketometem. ,,Ne, to je sebevražda při bukkake! To neudělám. Uděláme harakiri, to je jenom obyčejná sebevražda!“ křičel seržant. Voják s těžkým raketometem začal zpívat: Za noci ba i za dne rychlostí blesku, udeříme na nepřítele! Raz, dva, tři! Pro svou vlast a pro svou rasu, budeme vás bránit před neštěstím a porobou Raz, dva, tři! Ve vzduchu, na zemi, na moři, naše zbraně udeří Bůh buď s tím, kdo jde vstříc našim granátům! Porazíme každého, kdo jiným život upírat chce Bůh buď s tím, kdo jde vstříc našim granátům! Jeden z vojáků byl tak opilý, že držel raketomet obráceně a vystřelil opačným směrem. Skrze pouštní výstroj komanda se hrnul pot s řídkou stolicí. Za zády Růžového komanda se objevila letka útočných tryskových lodí A-140. Jedna z nich zničila protivzdušné mobilní vozidlo. Další lodě zaútočily na přední voj. Kapitánka Hofmerin se spojila s kapitánem Rijskinsem. ,,Kapitáne, posílám vám souřadnice nepřítele. Připravte takové granáty, které sám uznáte za vhodné,“ řekla Hofmerin. ,,Provedu,“ odpověděl Rijskins a otočil se na seržanta Maxwellona. ,,Tak co jim pošleme?“ otázal se seržant. ,,Vypadá to, že rozkazy Perreyové všichni hromadně obchází. Připravte teplometné granáty a palte po všem, co se hýbe,“ řekl spokojeně Rijskins. Na zemi se rozpoutalo peklo. Vojáci 1. Federální armády se při teplotě 1300° C doslova vařili za živa. Vše na taktických obrazovkách sledovali členové posádek útočných tryskových lodí a výsadkových lodí. Na lodi, které kapitánka Hofmerin velela, se rozpoutala oslava. Major Dolezal dal svému obrněnému vozu povel k opuštění obranných pozic. ,,Bludička volá Vodníka! Bludička volá Vodníka!“ křičel radista. ,,Nechoď dcero na jezero!“ dostalo se mu odpovědi. ,,Vodníku, jsem v situaci AX-DŽ9237 na A3541 a stojí to tu za…“ ,,Kozičky si protřepej!“ uslyšel radista odpověď. ,,Půjdu matičko k jezeru, na práci se ti vyseru. Bludička konec!“ skončil šifrovaný rozhovor radista. ,,To jsem si mohl myslet!“ rozčílil se Dolezal ,,Ať okamžitě všechny vozy vedou útok ve směru 13 A39. Ať to moje zlato rozhlásí i ostatním, co přežili. Přebírám velení, ti blbci velí k ústupu, jakmile jim bouchne za prdelí teplometnej granát!“ ,,Jaký druh munice použijeme, majore?“ zeptal se po chvíli radista. ,,Jaký byste použil vy, desátníku?“ šibalsky se usmál Dolezal. ,,Ten, který je tichý a zároveň účinný?“ napadlo radistu. ,,Bingo. Vyřiďte mojí kočičce, aby si z prsou sundala tu sexi plynovou masku a ostatní jednotky ať to udělají taky. Řekněte, že hoří ropa nebo něco podobného. Ještě bych měl špatné sny, že jsem málo ekologický,“ řekl Dolezal a potlačoval v sobě smích, kterým nakazil i osádku transportéru. O několik okamžiků později rozptýlily jednotky majora Dolezala v obrněných vozech nervový bojový plyn. A tak se stalo, že těžkopádní obrněnci pod ochranou bojového plynu vyvázli z obklíčení a to bez jediného výstřelu. Byl to však jen dílčí úspěch. Podstatná část mužů a žen 1. Federální armády zahynula v nelidském žáru. Útočná loď kapitánky Hofmerin. V řídícím centru se spokojeně slavilo. Hlasité techno vyhrávalo a v jeho rytmech provozovali stydlivější členové posádky sex na záchodech. Ti ostatní se oddávali orgiím přímo před zrakem kapitána Rijskinse, který každou chvíli raději něco kontroloval, aby tu podívanou nemusel sledovat. Hudba však utichla a údy ochably. S lodí se spojil plukovník obrněné divize povstalců a žádal podporu ze vzduchu. ,,Plukovníku, jsem nucen vám oznámit, že nemáme dostatečné množství munice, která by vám pomohla. Měli jsme rozpoutat peklo mezi těma, co zkusili vzít roha. Moc se na nás nespoléhejte!“ křičel Rijskins až mu přeskakoval hlas. Někdo totiž omylem znovu pustil hudbu. ,,Co se to tam u vás děje, kapitáne?“ divil se plukovník. ,,To je paseka, co? To je u nás na lodi každou chvíli,“ řekla do vysílačky místo Rijskinse nadržená medvědice, které ze zadku až po krk trčel malý vlk, oblepený lubrigačním gelem. Rozčilený Rijskins zadal pokyny do počítače a upozornil na své příkazy milostný pár, který byl zrovna po orgasmu. Potom odešel do své kanceláře, kde vzal klec, láhev se zelenou tekutinou a zamířil do kanceláře kapitánky lodi. Ta jej vřele uvítala a nabídla mu židli. ,,Tak jak se ti líbí lety se mnou na lodi?“ chtěla vědět Hofmerin a bylo vidět, že při pohledu na klec jí stojí bradavky. V kleci totiž kňučelo zrzavé kotě. ,,No, je to síla. Raději jsem mládež nechal, aby se bavila. Federálové dostali na prdel a tobě…“ Hofmerin vrhla na Rijskinse prosebný pohled. ,,Nemohl bys pustit tu kočku?“ ,,Ptal jsem se na to osobně majora Smithe,“ řekl s úsměvem Rijskins. ,,To je svině,“ odsedkla Hofmerin. ,,vyspat se s kdejakou, to by mu šlo. Ani neudrží tajemství. Ale je to svým způsobem hlupák. Nejsem tak blbá, nemá v hrsti toho, kdo mu slepě neslouží.“ Rijskins položil na stůl láhev se zelenou tekutinou. ,,Pana Absintha ti taky poradil Smith?“ podivila se Hofmerin. ,,Ne, viděl jsem tě ztřískanou v baru. Vypadalo to roztomile.“ ,,Tak to jo. Já už myslela, že Smith sem nasadil špeha,“ ,,Na tebe? Vždyť na to stačím já, absinth a zrzavá kočka?“ usmál se Rijskins a posadil se vedle Hofmerin. Hofmerin vzala Rijskinse za límec šeptala mu do ucha. ,,Chceš vidět, jak si hraju s tou kočkou?“ ,,To bych moc rád, Gretel,“ řekl Rijskins. Hofmerin otevřela klec a vytáhla z ní zrzavé kotě. ,,Copak se ti stalo kočičko? Byla ti zima, že jo? Ty máš ale pěknej kožíšek. Chceš jít ke mně do tepla?“ Hofmerin připomínala malé dítě. Chvíli se mazlila s koťátkem a nakonec si jej usadila do výstřihu. Potom si rozepla kalhoty a nechala si ve svém rozkroku kotě hrát. ,,Měl bysis sednout naproti, abys něco viděl,“ zavzlykala Hofmerin. Rijskins poslechl a nevěřícně zíral. Nevěřil tomu, co říkali nezávisle na sobě jak Borge, tak Smith. Teď to viděl na vlastní oči. Kotě si roztomile pohrávalo s kalhotkami kapitánky. Z kalhotek už bylo několik nití vytaháno. Hofmerin v tom svého zvířecího společníka nenechala sama a pod kalhotky si strčila několik prstů. ,,Hledej myšku! Hledej! Kde je myška?!“ ptala se Hofmerin a kotě svými tlapkami pomalu překonávalo kapitánčiny kalhotky. Rijskins byl v sedmém nebi. ,,Jak tohle mohl Borge nesnášet?!“ vrtalo mu pořád hlavou. Myška byla nakonec ulovena a Hofmerin celý akt dokončila před Rijskinsem sama. Ten strnule seděl, dokud mu kapitánka nesáhla do rozkroku. Teprve potom přestal probodávat její klín pohledem a oběma nalil skleničku absintu. ,,To bylo…tohle se prostě nedá vyjádřit tak, abys,“ koktal Rijskins. ,,Nic neříkej, Armusi,“ řekla Hofmerin a vypila z poloviny pohárek absintu. Po chvíli vypila i zbytek, aby se nakonec zkřížila ruce na hrudi a předklonila se. Její slzy kapaly na její obnažená kolena, což Rijskinse ještě více přivádělo k šílenství. Raději si proto dal ještě druhou skleničku. Po deseti minutách to na něm bylo poznat a chtěl také předvádět trik s kočkou. Hofmerin se tomu smála a raději nebohé zvíře uložila zpět do klece. ,,Dáme si ještě drink,“ rozhodla, když viděla, že Rijskins se ze své slabší chvilky již vzpamatovává. ,,Ale jistě! Sem s tím,“ rozesmál se Rijskins a upevnil si pohár do rozkroku. Když mu Hofmerin nalévala do jeho pohárku, smál se tomu. Doufám, že to nerozliješ, to potom musela pít z mých kalhot,“ smál se Rijskins. ,,To bych to pak ale posypala cukrem a zapálila bych ti ho,“ dala se do smíchu Hofmerin. Útočná loď kapitána Teunela. S Teunelem hovořila plukovnice Perreyová. ,,Gratuluji k úspěšné operaci, kapitáne.“ ,,Děkuji, plukovníku,“ ,,Máte nějaké ztráty?“ ,,Ano, plukovníku. Ztratili jsme Růžové komando, stejně jako loď kapitána Voronina a kapitánky Hofmerin,“ ,,To je mi líto. Může Vám teď naše velitelství v Ramdua-M nějak pomoci?“ ,,Můžete mi vlézt na záda s debilníma otázkama!“ napadlo Teunela. Ovládl se však a řekl: ,,Ti mrtví z Růžového komanda, plukovníku, jsou hrdinové. Dobrovolně nám ukázali cíl. Zasloužili by si důstojně pohřbít.“ ,,Rozumím kapitáne. Pošleme tam nějaké čluny,“ řekla Perreyová. ,,Děkuji, plukovníku. Je to od vás ušlechtilé,“…,,A taky je to jediná užitečná věc, kterou tady uděláte, místo abyste se pletla do věcí, kterým nerozumíte,“ dodal si pro sebe Teunel. Za dvě hodiny se snesla k místu masakru Růžových komand záchranná loď. Lékař s knírem v hodnosti poručíka vystoupil a se svou četou počal prohlížet mrtvá těla gaykonů, lidí, vlků a čerstvě vycvičených steinarů. Ani jeden z steinarů boj nepřežil. Vlastně nepřežil nikdo. Poručík se spojil s velitelem záchranné lodi. ,,Všichni mrtví, kapitáne,“ ohlásil poručík. ,,Dobře poručíku. Naložte mrtvá těla. Ta, která nemají hlavu, naložte do zvláštních mrazících kontejnerů,“ dostalo se mu odpovědi. ,,Můžete mi ten rozkaz zopakovat, kapitáne?“ nechápal poručík. Kapitán zopakoval rozkaz. Těla byla naložena a převezena na základnu Marrau. Útočná loď kapitánky Hofmerin Opilý Rijskins se velice dobře bavil s kapitánkou, která na tom nebyla o mnoho lépe. Hráli teď svlékací poker a oba toho na sobě již mnoho neměli. Nakonec Rijskins prohrál. ,,Hamba! Hamba! Na to se musíme napít!“ smála se Hofmerin a mrkala přitom radostně na kočku v kleci. ,,Jsem pro,“ řekl Rijskins a držel si ruku jako fíkový list. Hofmerin oběma nalila a pozvedla pohár vzhůru. ,,Ať žije povstalecká armáda!“ křičela opilým hlasem Hofmerin. ,,Na Teplometný Granáty!“ rozkřil se Rijskins, zavrávoral a upadl na kaptiánku. Ta upadla a udeřila se roh stolu do hlavy. Rijskins kupodivu při tom okamžiku nevystřízlivěl a proto nalil absint kapitánce do pupíku a vypil jej. Dělalo mu to nemalé problémy, neboť kapitánka v tom místě měla piercing. Teprve potom zpozoroval, že kapitánka se aktivně nezapojuje do jeho milostných hrátek a z jejího temene vytéká tmavá krev. Marrau 19:00 Patologická laboratoř Lapiduch pohlédl na tři stoly. Na každém z nich bylo tělo člověka, jemuž chyběla hlava. Jedno patřilo veliteli Růžového komanda, který hovořil s kapitánkou Hofmerin před útokem obrněnců 1. Federální Armády. Právě toto tělo jej zaujalo. Zavolal si svého asistenta, který sám vypadal jako oživlá mrtvola. ,,Co tomu říkáte Gregory? Ty svaly a to obrovské tělo!“ ,,Myslíte, že je čas provést náš experiment?“ opatrně se zeptal asistent vrchního lapiducha. ,,Funguje to. Jenom je to zakázané, ale s pomocí majora Smithe se ten člověk znovu zapojí do boje.“ ,,A odkud se sem dostal?“ ,,Dnes přímo z bojiště. Vyberte v počítači odpovídající hlavu a odpovídající mozek. Ten člověk byl seržant, takže aby mohl zvládat povinnosti seržanta, potřebujeme hlavu člověka, který zemřel alespoň jako kapitán,“ svraštil čelo lapiduch. ,,Žádného kapitána tady nemám. Většinou nedávají svolení od divize, abychom s nimi mohli dělat pokusy,“ ,,Tak vyberte někoho jiného, ale ať to není nějaký obyčejný voják,“ řekl mrzutě lapiduch. ,,Je tady hlava nějakého důstojníka. Ani ne měsíc stará,“ ,,Může být. Je ta hlava dost velká?“ ,,Budete spokojen.“ Lapiduch přistoupil k počítači, prohlédl záznamy o tělu a podal elektronickým podpisem žádost o vydání hlavy. Za dvě hodiny již do márnice přišel lapiduchům speciální kufr, fungující jako ledový trezor. Leckoho asi nepřekvapí, že na kufru bylo napsáno: Poručík Martin Borge 29 let. 1. Vzdušná divize – Teplometní Granátníci. |
