12. duben 2006, 14 hodin 33 minut
Černobylská oblast je osvětlena nepřirozeně zářivým světlem. Zem se třese, na obloze hřmí, mraky se zcela vypařily. Lidé padají obličejem k zemi, chytají se za zakrvácené oči a uši. Kilometry postiženého kusu země jsou později nazvány "Zóna". Přeživší bezmocně utíkají ve snaze zachránit si holé životy... Zřejmě došlo k jaderném explozi blízko Černobylu. Armáda celou oblast, nyní Zónu, uzavírá veřejnosti.
Epicentrum výbuchu bylo viditelné asi kilometr od elektrárny, kde se v osudnou dobu zřejmě vykonávaly nějaké testy. Lidé umírali po masách ihned po výbuchu, přežívá jen hrstka nejsilnějších. Bylo nemožné začít s evakuací, protože Zóna projevuje známky nezvyklé energetické poruchy, představující nebezpečný nejen pro záchranáře, ale i dobrovolníky, mezi kterémi jsou i pozůstalí obětí. Pokusy o nasazení robotů se brzy ukazují jako neúčinné. Několik měsíců po tragédii se situace ještě více komplikuje, Zóna se totiž postupně rozrostla o dalších 5 km. Obyvatelé sousedních měst a dědin jsou okamžitě evakuovaní. To, čeho se každý obával, se stává smrtící skutečností.

2008
Poté, co se Zóna sama rozšířila, byla rozsáhlá území pokryta velkými radioaktivními mraky. Umírá obrovské množství lidí, zvířat, rostlin. 30km čtverečních od elektrárny je obklíčeno armádou nikdo/nic nesmí dovnitř ani ven. Tým vědců se marně snaží zjistit, co se vlastně stalo. Jak Zóna rostla, bylo v ní možné pozorovat smrtelně nebezpečné anomálie - nějaký druh neviditelné síly roztrhal vše živé co mu přišlo do cesty, z ran se řinula krev. Nebo spíš stříkala. Expedice začínají čelit nejrůznějším zmutovaným potvorám, které rozhodně neprodělaly přirozenou evoluci.
Tragédie, zmutované příšery, anomálie, kontaminace. Vše vypadalo jako nástup nějakého nového zvráceného fenoménu.

2010
Lze pozorovat první expedice zvědavců, vstupujících kilometry hluboko do lůna Zóny, aniž by byli smrtelně zasaženi zářením. Povětšinou jde o amatérské badatele, záškodníky, ale i zloděje, též nazývané Stalkery, jejichž nevděčná práce spočívá v hledání různých anomálií a artefaktů, které poté prodávají různým překupníkům nebo celým organizacím.

Recenze, rychlé dojmy atp. už si můžete přečíst na spoustě zahraničních serverů, takže si dovolím přidat jen malé subjektivní klady/zápory Stalkera:

KLADY

V některých pasážích Stalkera získáte naprosto reálný katastrofický zážitek. Zvláště pokud číháte na procházející kordon vojáků, nalevo od vás cosi požírá párek zmutovaných psů, napravo slyšíte zurčet nějaký druh anomálie a z oblohy padají první kapky deště...

Co se týče nenadálých změn počasí nebo nevypočitatelného chování Černobylské zvířeny, Zóna si opravdu žije svůj vlastní život. V určitých fázích hry není mnoho míst, kde byste se mohli beztrestně zastavit a jen tak zírat (herní mapa a inventář se otevírá v realtimu), zejména v noci vás můžou různé věci (nebo kombinace věcí) nepříjemně vylekat.

Zajímavým způsobem Stalkera ovlivňují nejrůznější anomálie, bizarní elektrické vývoje, radiační kapsy (setkání s takovou kapsou je mimochodem efektivní "léčit" flaškou charóšej vodki) apod. Bezhlavé pobíhání po Zóně je celkem nemyslitelné a to nejen pro vás. Na druhou stranu, často vám tyhle svinstva trapně znemožní dosáhnout určitého místa ve hře, "protože to autoři prostě nechtěli".

Přestože je hra na moje RPG gusto až příliš akční, není to Doomovka (ačkoliv se tak dá na nejnižší obtížnost úspěšně hrát :)). AI se samozřejmě nespoléhá na skripty, to by ji v tak abnormálních prostorách zabilo, je schopna trpělivé kooperace a do akce se rozhodně nežene. Mutanti, anomálie a relativně dlouhá přebíjecí doba pak nutí na vyšších obtížnostech opravdu přemýšlet.

Engine hry je zákonitě starý, tudíž i poměrně svižný. Lokace jsou velké a load-přechodů celkem málo. Na druhou stranu hra při rychlých změnách pohybu tu a tam pořádně hrabe a to i na velmi silných mašinách. Aby šli Ukrajinci alespoň trochu s dobou, plácli tam na poslední chvíli dynamické stínování, se kterém se ovšem Stalker pro půlku lidí stává trhaným, v horším případě úplně nehratelným.

ZÁPORY

Stalker OPRAVDU není RPG - zajímavé podhoubí vede jaksi do ztracena (na druhou stranu jej drží fakt, že prostě každý chce vidět Černobyl nebo Pripjat, kam vás hra pěknou řádku hodin nepustí), příběh a dialogy opravdu jen na základní úrovni, questy se povětšinou omezují na "najdi-zabij-přines" a zpravidla jsou zadávány dost jednoduchým způsobem. Psaná angličtina nevypadá nic moc. Ve hře sice funguje nějaká karma, nicméně mám dojem, že se autoři původně kasali na mnohem více a prakticky to samé lze prohlásit o samotném potenciálu Zóny. Ta je poměrně přelidněná, ale charaktery obvykle dost plytké a prázdné...

Výkřiky do tmy typu "Stalker má nejrealističtější balistiku od dob Operace Flashpoint" nemůžu objektivně posoudit, nicméně faktem zůstává, že trefit cíl jednou ze základních zbraní na větší než střední vzdálenost je víceméně o náhodě. Nepřátelé vybíhají i z naprosto nemožných (respawnových) pozic.

Hra poskytuje naprosto reálný vizuální katastrofický obraz, ale strach z nedostatku peněz/jídla/střeliva cítit nebudete. A to je sakra škoda.

Ukrajinci ve hře i po těch pěti letech nechali ležet řadu bugů (nepovažujte zdaleka všechny eskapády za boží zásah nějaké anomálie :)), např. neviditelné textury jsou na denním pořádku... Hratelnost to ale nijak zásadně neshazuje.

MENŠÍ VERDIKT:

STALKER: Shadow of Chernobyl zcela určitě není nejlepší post-apokalyptická hra, o nadupaném, ale prakticky netknutém mytologickém potenciálu nemluvě. Na druhou stranu si s řádně zdecimovaným lookem Zóny očividně pohrálo několik lidí a pokud ke hře přistoupíte jako k poněkud zvláštní survival akci, bude vás několik dlouhých hodin úspěšně bavit. Jen se to proboha nesnažte hrát jako RPG...

ZPĚT NA ROZCESTNÍK