Vault šílené brahmíny - největší stránka o sérii Fallout v češtině i slovenčine | Fallout 1, Fallout 2, Fallout Tactics, Fallout 3, Fallout New Vegas, FOnline, Fallout 4

7. Kulomety

Způsoby, jak zvýšit účinek planých zbraní se hledaly dlouho před tím, než se staly skutečně použitelným bojovým prostředkem. Často bylo do jednoho celku spojeno několik hlavní, které se potom zároveň odpálily. Takto vznikaly tzv. salvové pušky, nebo varhanová děla. Nabíjení takovýchto zbraní však bylo velmi zdlouhavé, protože to byly tzv. předovky (zbraně nabíjené zepředu, nepoužívaly jednotný náboj, ale musely se naládovat prachem a kulí, pro výstřel bylo třeba zažehnout prach jiskrou vykřesanou třením křesacího kamene o ocílku) a každá hlaveň se samostatně zdlouhavě nabíjela. Smysl takovýchto zbraní se prakticky ztratil po první salvě. Lépe se uplatnily polní děla střílející různé druhy protipěchotních střel (např. kartáčové, šrapnely atd.).

Přibližně v polovině 19. století se objevily pušky nabíjené závěrem. V nich se prachová náplň přivedla k výbuchu úderem bicího kohoutku na zápalku. Zadovky se nabíjely daleko rychleji než předovky, rychlost se dále zvýšila použitím jednotného náboje. Vynálezci brzy přišli s návrhy opakovacích zbraní, u kterých by se do nábojové komory postupně zasouvaly náboje pomocí zásobníku nebo trychtýře. Nabíjení a střelba se ovládaly otáčením hřídele nebo střídavým pohybem páky dopředu a dozadu. V 60. letech 19. století vznikla řada konstrukcí mechanických kulometů. Byly to velmi nespolehlivé zbraně, hlavním důvodem byla nedostatečná přesnost součástí. K podstatnému zlepšení došlo až poté, co konstruktér Richard Jordan Gatling prosadil používání jednotných nábojů s kovovou nábojnicí. Gatlingův kulomet byl tvořen několika hlavněmi s vlastní nábojovou komorou. Hlavně byly uspořádány symetricky kolem středové hřídele. Náboje se podávaly z hora trychtýřem nebo pomocí zásobníku, při pootočení svazku hlavní se náboj zasunul do prázdné nábojové komory, poté se vystřelil, vystřelená nábojnice se vytáhla a vyhodila. Střelec jenom otáčel klikou a pomocníci přisypávali další střelivo. Kulomet Gatling dosahoval kadence až 300 ran z minutu, záleželo to ovšem na rychlosti otáčení klikou. Značnou nevýhodou mechanických kulometů bylo, že pokud vystřelený nebo selhaný náboj zůstal v komoře, další náboj se potom zasouval do stále obsazené komory. Toto obsluha prakticky nemohla zjistit, protože ji před závadou nic nevarovalo. To bylo odstraněno až u skutečných (automatických) kulometů, protože při nesprávné funkci náboje se nedostává energie pro provedení dalšího funkčního cyklu a dojde k přerušení střelby. Existovaly i další druhy mechanických kulometů, např. Hotchkiss, Gardner, Nordenfelt atd..

Mechanický kulomet byl technicky zastaralý už v roce 1884, zásluhou konstruktéra Hirama S. Maxima, který je považován za otce automatického kulometu (v Arcanu je jistá osoba jménem Hieronimus Maxim, která o sobě tvrdí, že je tvůrcem kulometu:). Automatické kulomety využívají k zajištění funkčního cyklu zbytkovou energii vzniklou při výstřelu. Existuje několik metod, některé využívají přímo zpětný ráz (systém s krátkým zákluzem, systém s dlouhým zákluzem), jiné využívají sílu prachových plynů, které vypuzují střelu z hlavně. Většina automatických kulometů používá nábojový pás, některé však používají pevné nábojové pásky nebo zásobníky pušek. Maxim při vývoji svého kulometu zjistil, že se při střelbě přehřívá hlaveň, proto jeho zbraň dostala charakteristické pouzdro vodního chladiče. Vodou chlazené kulomety byly však těžší, voda se musela měnit a při nízkých teplotách mohla zamrznout, proto konstruktéři kulometů brzy přišli s chlazením vzduchem. Kulomety od základu změnily povahu pěchotního boje. Do té doby se používaly uzavřené formace, které byly ideálním cílem pro kulomet. Například v Súdánu při bojích Britů s derviši (místním obyvatelstvem), kteří používali jako jedinou formu hromadný útok, vyšla najevo účinnost kulometu. Rozhodující bitva proběhla v září 1898 kdy proti 23 000 britským a egyptským vojákům nastoupilo 50 000 dervišů. Bilance tohoto střetnutí byla 15 000 mrtvých a stejné množství raněných dervišů, Britové ztratili 5 důstojníků a 85 vojáků jiné hodnosti. Důvod tohoto byl jednoduchý - britské síly měly 10 kulometů Maxim, které v průběhu bitvy vystřílely 34 000 nábojů a připisovaly se jim tři čtvrtiny nepřátelských ztrát. To vedlo ke změně taktiky. Místo postupu přesně vyrovnaných řad v pravidelných rozestupech přes bitevní pole byli nyní pěšáci rozděleni do družstev po zhruba 10 mužích pod vedením poddůstojníka. Při postupu si družstva vzájemně poskytovala palebné krytí. Dávala se přednost překvapivému útoku s využitím krycích vlastností terénu. Byly vytvořeny lehčí kulomety pro účel podpůrné útočné zbraně.

V roce 1932 v Německu začal vývoj zaměřený na vznik nové třídy automatických zbraní, mnohem všestrannější a přizpůsobivější potřebám mechanizovaného boje. Výsledkem byl "Einheitsmachinengewehr" - jednotný kulomet. Základním rysem projektu byla univerzálnost, zbraň bylo možno použít jak v útoku v roli lehkého kulometu, tak v obraně jako těžký kulomet pro nepřetržitou palbu. Kulomet měl velké množství příslušenství pro každý účel. Prvním kulometem této koncepce byl MG34, později byl vyvinut MG42, který se s menšími úpravami, jako je změna ráže používá dodnes (v německé armádě jako MG3), z jeho konstrukce vychází mnoho dalších moderních kulometů. S příchodem nábojů miniaturních ráží, 5.56mm NATO a 5.45mm sovětský, velmi často vznikaly tzv. rodiny zbraní, které používaly stejný základ (pouzdro závěru a spoušťové ústrojí), kolem kterého se soustředily ostatní komponenty. Rodina sahala od podpůrných zbraní schopných nepřetržitou palbu, přes lehké kulomety, útočné pušky, karabiny až po samopaly (např. Stoner M63).

Před tím, než se začal kulomet používat ve vzduchu, se letci svých protivníků příliš nebáli. Zasažení jednoho letadla výstřelem z druhého nebylo snadné, pokud k zásahu náhodou došlo, jediný zásah většinou nezpůsobil mnoho škod. Nejdříve se kulomety používaly ve vícesedadlových strojích, kde byly upevněné na kruhové lafetě, později byl vynalezen přerušovací mechanismus, který umožňoval střelbu přes listy vrtule. Za druhé světové války byla letadla většinou vybavena osmi kulomety. Se zvyšováním rychlosti letadel bylo logicky stále obtížnější je zasáhnout. Bádalo se, jak zvýšit kadenci zbraní nad 1200 ran za minutu, což bylo maximum, co konvenční kulomety mohly dosáhnout. Jediným dostupným prostředkem bylo přidávání dalších kulometů, čímž se však zvyšovala hmotnost letadel a zhoršovaly se letové vlastnosti. Jednou z metod byl návrat ke kulometu s vnějším pohonem, který poprvé použil Richard J. Gatling v 19. století. Ke konci 2. světové války zkoumala americká vláda možnosti modernizace Gatlingovy konstrukce. Modernizovaný Gatling model 1883 ráže .45 dosáhl kadence 5800 ran za minutu. Na základě těchto výsledků byl vytvořen kanon Vulcan, který prakticky převzal funkční cyklus původních Gatlingů, až na to, že náboje byly odpalovány elektricky. První provedení Vulcanu, které se dostalo do výroby mělo označení M61 a ráži 20mm. Byl primárně určen jako výzbroj letadel, uplatnil se však i jako pozemní protiletadlová zbraň (pod označením M168), lehká tříhlavňová varianta (označení M197) se používá jako výzbroj bojového vrtulníku Cobra. Vulcan se stal základem nové "rodiny" zbraní s rážemi v rozmezí 5.56 - 30mm.

Bozar:

"Tato zbraň je vrcholovým výrobkem své vývojové řady a snem každého snipera. Je nutné ji udržovat v dokonalé čistotě, jinak je náchylná k poruchám. Její přesnost a brutální účinnost je ovšem dostatečným důvodem pro pečlivou údržbu. Neumožňuje střelbu jednotlivými ranami."

Ráže: 5.56x45mm
Zásobník: 30 náb.
Váha: 20 lbs (asi 9 kg)
Výskyt: F2

Hmm...viděli jste už někdy sniperský kulomet? Já teda ještě ne. První střela by možná byla přesná, ostatní však vlivem zpětného rázu ne. Některé kulomety sice bývají vybaveny optickým zaměřovačem, ale ty slouží pro zaměřování střelby na velmi dlouhou vzdálenost nebo při střelbě za snížené viditelnosti (se zesilovačem zbytkového světla). Bozar až moc nápadně připomíná těžkou odstřelovačskou pušku Barrett M82A1 "Light Fifty" ráže .50 BMG (12.7x99mm NATO). M82 je poloautomatická a má desetiranný zásobník. Díky kvalitní úsťové brzdě je zpětný ráz snížen téměř o 70%, takže zbraň má zpětný ráz srovnatelný s 12 gauge brokovnicí. Je dlouhá 144 cm a nenabitá váží 12,9 kg (s plným zásobníkem 14,75 kg). Maximální účinný dostřel je 1800 m. Cena jedné zbraně je asi 6000$, samozřejmě není určena pro civilní trh. Celkově je to velmi spolehlivá a účinná odstřelovačská puška…kdo hrál Jagged Alliance 2: Unfinished Business mi dá zapravdu.

Lehký kulomet:

"Do návrhu této podpůrné pěchotní zbraně se bohužel vloudila konstrukční chyba, která způsobila, že je vleže na zemi jen obtížně ovladatelná. Z tohoto důvodu byla přeřazena do výzbroje jednotek Národní Gardy. Nicméně si dokázala získat pověst spolehlivé a vzhledem ke své velikosti i velmi účinné zbraně."

Ráže: 5.56x45mm NATO
Zásobník: 30 náb.
Váha: 20 lbs (asi 9 kg)
Výskyt: F2

L86A1 LSW (Light support weapon = lehká podpůrná zbraň) je lehký kulomet "bull-pup" uspořádání, vycházející z britské útočné pušky L85A1. Od té se liší delší a těžší hlavní pro delší dostřel a možnost palby dlouhými dávkami. Má také mírně delší dostřel a větší přesnost zvýšenou ještě dalekohledem SUSAT (při palbě jednotlivými ranami je prý použitelný jako odstřelovačská puška). Je vybaven dvojnožkou a pomocnou rukojetí pod pažbou. Nevím, jak se z něj střílí v leže, ale myslím, že úplně normálně, jako z každého jiného lehkého kulometu. Používá munici 5.56mm NATO v třicetiranném zásobníku a váží asi 5,4 kg.

M60:

"Lehký polní kulomet. Pro svou relativně nízkou váhu, spolehlivost i vysokou kadenci střelby byl ceněn armádami celého světa. Jeho primární funkcí je palebná podpora pěchoty, ale je přizpůsoben i pro upevnění na korbě vozidla."

Ráže: 7.62x51mm NATO
Zásobník: 50 náb.
Váha: 23 lbs (asi 10,4 kg)
Výskyt: F2, FOT

Americký univerzální kulomet M60, byl ve své původní podobě jedna z nejhorších kulometů přijatých do výzbroje armády. Výměna hlavně byla velmi složitá, při bojových podmínkách prakticky nevykonatelná. Dvojnožka a mířidla byly ke hlavni napevno připojené, takže se s výměnou hlavně mimo jiné ztratilo i nastavení mířidel. M60 byl také velmi citlivý na znečištění. Na základě nedostatků zjištěných při bojovém použití za války ve Vietnamu bylo na kulometu provedeno nejméně 12 zásadních změn, včetně úplného přepracování přední části. Po těchto úpravách se z M60 stal použitelná pěchotní zbraň. Než se však přepracovaná verze, označená jako M60E, mohla dostat do běžné služby, byl přijat nový kulomet M249 SAW ráže 5.56mm. Kulomet M60 se používal i jako výzbroj vozidel a vrtulníků.

Browning M2:

"Těžký kulomet vyvinutý r. 1918 a dosud hojně používaný."

Ráže: .50 BMG
Zásobník: 90 náb.
Váha: 45 lbs (asi 20 kg)
Výskyt: FOT

Tento kulomet, původně k sestřelování pozorovacích balonů, vyvinul John Moses Browning na základě svého kulometu ráže .30-06 M1917. První, vodou chlazená varianta byla poprvé použita v říjnu 1918, vzduchem chlazená varianta v listopadu. Do výzbroje Americké armády byl zaveden v roce 1921, varianta s těžší hlavní pro dlouhé dávky má označení M2HB (heavy barrel). Kulomet se brzy rozšířil mezi mnoho armád spojenců, jako letecká zbraň, pěchotní na trojnožce i jako výzbroj vozidel. Ještě dnes, po více jak 80 letech služby, se téměř nezměněn stále vyrábí. Od 2. světové války má pověst nejúčinnějšího těžkého kulometu západního světa. Svou kadencí se může rovnat s kulomety na puškové náboje, vystřeluje však mnohem těžší střely. Díky tomu má velký ničivý účinek. Všeobecně se mělo za to, že mohl zničit všechny "měkké" cíle ve svém dosahu (maximální dosah 6800m, efektivní dosah asi 2000m), přičemž "měkké" cíle zahrnují i většinu budov. Kulomet je opravdu "těžký", váží 38 kg, trojnožka pak dalších 20 kg.

Lewis Mk.II:

"Vynalezen Američany, Lewis Gun kalibr .303 byl přijat britskou armádou v průběhu první světové a zůstal ve vybavení spojeneckých vojsk až do roku 1940. Efektivní a spolehlivá zbraň."

Ráže: .303 britský
Zásobník: 50 náb.
Váha: 30 lbs. (asi 13,6 kg)
Výskyt: FOT

Kulomet Lewis vytvořil kolem roku 1903 americký konstruktér Samuel McClean, majitel společnosti McClean Arms & Ordnance. Během dalších tří let proslul tím, že vydal marně asi 500 000$ z vlastních prostředků a z peněz investorů ve snaze o zlepšení své konstrukce, kterou chtěl prodat americkým ozbrojeným silám. Neúspěšný vývoj byl důvodem, proč v roce 1906 odstoupil a ztratil kontrolu nad svou firmou. V tento okamžik na scénu vstoupil armádní důstojník a konstruktér Isaac Newton Lewis. Podařilo se mu vystrnadit McCleana ze společnosti a připravit ho o práva na jeho vlastní vynálezy. Během dalších tří let potom Lewis vyvinul svůj vzduchem chlazený kulomet s využitím McCleanova mechanismu. McClean se potom s Lewisem soudil, ale nakonec soud prohrál. Chladící systém, který Lewis vynalezl, byla ocelová trubka, která obepínala hlaveň od ústí až po zadní konec, od vlastní hlavně oddělená řadou hliníkových žeber. Kulomety určené pro použití v letadlech toto zařízení neměly a byly proto o 1,6 kg lehčí. Až mnohem později, za druhé světové války, se zjistilo, že hlavně těchto leteckých kulometů se neochlazují o nic lépe než zapouzdřené hlavně, což znamená, že pěšáci za 1. světové války museli nosit zbytečnou váhu navíc, proto, že Lewis chtěl dokázat že jeho kulomet se liší od původního McCleanova kulometu. Používal diskový zásobník na 47 nebo 97 nábojů, vážil skoro 12 kg, jeho kadence byla asi 550 ran za minutu. Byl velmi složitý, což bylo častou příčinou poruch. Za 1. světové války převládaly Lewisy ve výzbroji britské armády v poměru 3:1 proti ostatním kulometům. Byl však i oblíbenou zbraní německých vojáků, kteří často používali ukořistěné Lewisy proti svým původním majitelům.

Automat Browning:

"Automatická puška Browning ráže .30 byla přijata americkou armádou v roce 1918 jako automatická zbraň pro útočné jednotky. I přes svůj malý zásobník byla využívána bezmála třicet let."

Ráže: .30-06
Zásobník: 20 náb.
Váha: 9 lbs (asi 4 kg)
Výskyt: FOT

BAR (Browning Automatic Rifle) navrhl známý americký konstruktér zbraní John M. Browning. Do výzbroje americké armády byla zavedena jako M1918 BAR. Sloužila až do konce války v Koreji, do roku 1953, kdy byla společně s puškou M1 Garand nahrazena automatickou puškou M14. BAR byla určena ke stejným účelům, k jakým se dnes používají útočné pušky, používala zásobník na 20 nábojů, pozdější verze byly vybaveny dvojnožkou. Byla to oblíbená a účinná zbraň, měla však i své nedostatky. Pro použití v úloze pušky, především při střelbě ve stoje byla příliš těžká (nabitá vážila přes 8 kg), při střelbě jednotlivými ranami nebyla příliš přesná. Při střelbě dávkou byla také nepřesná, navíc se malý zásobník na 20 nábojů musel každou chvíli vyměňovat. I přes to byla schopná účinně poskytovat palebnou podporu v rámci malých jednotek, vojáci s ní teoreticky mohli při útoku střílet od boku při pohybu.

Chauchat:

"Jedná se o nejhorší kulomet v dějinách střelných zbraní. Byl značně nespolehlivý a špatně konstruovaný, bylo s podivem, když vystřelil dvě dávky a nezasekl se. Naprostá zbytečnost a přítěž."

Ráže: 8mm Lebel
Zásobník: 20 náb.
Váha: 20 lbs (9 kg)
Výskyt: FOT

Je záhadou, proč francouzská armáda, která se mohla vyzbrojit daleko kvalitnějšími zbraněmi, přijala do výzbroje něco, co je považováno za nejhorší automatickou zbraň všech dob. Fusil Mitrailleur Modéle 1915, známý spíše jako Chauchat, podle předsedy komise, která rozhodla o přijetí kulometu. Byl velmi špatně konstruován, což se násobilo nízkou kvalitou součástí. Četnost přerušení střelby se potom ještě zvyšovala použitím nevhodného náboje 8mm Lebel. Náboj měl velmi výrazný okraj, kvůli tomu měl zásobník na 20 nábojů tvar půlměsíce. Díky tomu, že z důvodu vzájemné nevraživosti předsedy americké komise pro vyzbrojování a Isaaca Lewise, nedostala americká armáda doporučení k nákupu kulometů Lewis. Proto, když dorazily první americké síly v roce 1917 do Francie, neměly ve výzbroji prakticky žádné kulomety. K napravení tohoto stavu, dodala francouzská vláda 16 000 kulometů Chauchat ráže 8mm Lebel. To však způsobovalo problémy se zásobováním municí. Brzy nato se Francouzům podařilo Američanům prodat dalších 19 000 kulometů, tentokrát upravených na americký bezokrajový náboj .30-06 (sranda je, že peníze z prodeje Chauchatů, Francouzi využili k nákupu Lewisů). Změna ráže byla teoreticky výhodou, protože umožňovala výměnu segmentového zásobníku za rovný, v praxi však nový, mnohem výkonnější náboj způsobil jen další namáhání, už tak dost přetížených součástí zbraně. Tento kulomet je ve FOT poškozený a naštěstí (nebo bohužel?) se nedá opravit. Z důvěryhodných zdrojů jsem zjistil, že se dá najít v mapě Junction City (díky Dae).

Bren Gun:

"Tato britská verze původně české konstrukce byla přijata jako standardní lehký kulomet jednotek Britského společenství v roce 1938. Bren kalibr .303 byl jednou z nejrespektovanějších zbraní dostupných Britům v průběhu druhé světové: díky své výjimečné drsnosti, přesnosti a jednoduchosti zůstal ve výbavě britských sil po dobu skoro 50ti let."

Ráže: .303 britský
Zásobník: 30 náb.
Váha: 27 lbs (asi 12,2 kg)
Výskyt: FOT

Lehký kulomet Bren je považován na za nejlepší zbraň svého druhu ve druhé světové válce. Bren vznikl vývojem československého kulometu ZB (Zbrojovka Brno, pro pražáky, kteří by to náhodou nevěděli:) vzor 26, který sestrojil konstruktér Václav Holek. Když ve třicátých britská armáda prováděla výběrové řízení na nový lehký kulomet, byl testován i ZB vz. 26 ráže 7.92x57mm. Dosáhl velmi dobrých výsledků, později byl upraven na britský náboj .303, zbraň byla označena ZB vz. 30, a i přes odlišnost použitého střeliva zbraň fungovala ještě lépe. Později bylo provedeno dalších asi 25 menších úprav a kulomet, teď označený jako ZB vz. 33, byl po šesti letech tvrdých zkoušek přijat do britské armády jako lehký kulomet Bren (Br - Brno, En - Enfield). Kulomet byl používán i Wehrmachtem, který ho bez váhání přijal používali pod označením MG26(t), stejně jako mnohé další československé zbraně a vozidla. Bren se vyráběl ve více variantách, s dvěma délkami hlavně. Používal segmentový zásobník na 30 nábojů. Měl sklopnou dvojnožku, při umístění v pevných palebných postaveních mohl být namontován na trojnožce, která umožňovala použití proti letadlům. Pro tento účel byl vyvinut velkokapacitní bubnová zásobník na 100 ran. Vážil 10,3 kg, účinný byl do 1000 metrů, střílel kadencí 500 ran za minutu. Bren se vyráběl až do roku 1971. Počátkem šedesátých let byl modernizován a přestavěna na ráži 7.62x51mm NATO. Nový Bren dostal označení L4, a od staršího se snadno rozeznal tvarem zásobníku (používal rovný, ne zahnutý). Sloužil až do 80tých let, kdy byl nahrazen lehkým kulometem L86.

M249 SAW:

"Belgická M249 SAW (Squad Automatic Weapon - automatická zbraň pro vojenské jednotky) byla široce využívána v pozdějších letech 20. století jako lehký kulomet pro operující jednotky, nesmírně zvyšující palebnou sílu jednotlivých komand."

Ráže: 7.62mm
Zásobník: 30 náb.
Váha: 21 lbs (asi 9,5 kg)
Výskyt: FOT

FN Minimi je lehký kulomet ráže 5.56x45mm NATO, přijatý v osmdesátých letech do výzbroje americké armády jako M249 SAW. Vývoj Minimi začal v roce 1974, se sériovou výrobou se však začalo až v roce 1982. Zbraň však vstoupila na trh s dokonale ukončeným vývojem, propracovaná do všech detailů, což ostře kontrastuje například s počátky kulometu M60. M249 umožňuje nabíjení pomocí nábojového pásu ve schránce na 200 nábojů nebo použitím standardního zásobníku pušky M16. Existují dvě délky hlavně, používá se buď pevná, nebo sklopná ramenní opěrka. Kulomet váží nenabitý asi 7 kg, je vybaven dvojnožkou, pro použití jako podpůrné zbraně pro nepřetržitou palbu mohl být namontován na trojnožku. M249 nahradil kulomet M60 jako podpůrnou zbraň mužstva. Jediný závažný problém, se kterým se americké ozbrojené síly setkaly bylo použití méně výkonného náboje 5.56mm M109, místo výkonnějšího SS109, vyvinutého v Belgii. Docházelo k problémům s posunem nábojového pásu a s kadencí při použití zásobníku. Jakmile se problém s municí vyřešil, byla zbraň hodnocena velmi dobře. Na třetím obrázku je krátká varianta Para.

Kulomety s rotačním svazkem hlavní…Rotačáky, Miniguny, Gatlingy atp.

Gatling (Minigun):

"Osobní gatling Rockwell CZ53. Několikahlavňový kulomet. Střílí 5mm municí s kadencí více než 60.000 ran za minutu"

Ráže: 5mm
Zásobník: 120 náb.
Váha: 31 lbs (asi 14 kg)
Výskyt: F1, F2

Kadence 60 000 ran za minutu je opravdu přehnaná, vznikly by problémy s chlazením (hrozilo by i nebezpečí že dojde k explozi munice) a pohonnou jednotkou (i když v době Falloutu a studené fůze…) , nehledě na to, že by bylo téměř nemožné zásobovat takovou zbraň municí (při takové kadenci by zbraň v jednosekundové dávce vystřelila 1000 nábojů - pro informaci, 1 bojové kolo ve Falloutu trvá asi 5 sekund).

Gatling Avenger ("Mstitel"):

"Firma Rockwell vytvořila tuto zbraň jako náhradu za již zastaralou verzi osobního gatlingu CZ53. Model "Avenger" zahrnuje různá konstrukční vylepšení jako například účinnější chlazení, zdokonalené vyhazování nábojnic a pochromování hlavní. To vše dává tomuto kulometu delší dosah i větší vraždomatičnost."

Ráže: 5mm (F2), 5.56x45mm NATO (FOT)
Zásobník: 120 náb.
Váha: 30 lbs. (asi 13,6 kg - F2), 28 lbs. (asi 12,7 kg - FOT)
Výskyt: F2, FOT

Gatling Vindicator ("Obhájce"):

"Tento rotační kulomet je výrobkem německé firmy Rheinmetal AG. Vindicator dokáže ze svých šesti karbon-polymerových hlavní vychrlit více než 90.000 projektilů za minutu. Používá beznábojnicové střelivo. Tento vrchol Germánského zbrojařského umění je považován za konečný mezník ve vývoji střelných zbraní."

Ráže: 4.7mm beznábojnicová (F2), 7.62x51mm NATO (FOT)
Zásobník: 100 náb.
Váha: 30 lbs (asi 13,6 kg)
Výskyt: F2, FOT

Sakra práce...90 000 ran/min...to je...hmmmm...1500 ran za sekundu. Platí stejné problémy jako u Minigunu...chlazení, pohon a munice. Autoři FOT by si příště měli rozmyslet, jakou munici teda nakonec budou jejich zbraně používat, protože náboje ráže 7.62mm, které jsou ve FOT určité nejsou beznábojnicové. Je to standardní munice 7.62x51mm NATO. Případně ať tam příště (tedy osobně doufám že příště nebude...) dají zbraň jiného názvu a popisu.

Jedny z prvních kulometů, ještě před tím, než H. Maxim sestrojil svůj první "opravdový", automatický kulomet, fungovaly na principu vnějšího (v té době ručního) pohonu. Jeden z úspěšných tvůrců těchto zbraní byl Richard Jordan Gatling, který vyvinul ke konci 19. století zbraň s rotačním svazkem hlavní, kde každá hlaveň měla vlastní nábojovou komoru a odpalovací mechanismus. Zbraň se ovládala ručně a dosahovala kadence kolem 300 ran/min., Gatling však pokusně použil pro pohon elektromotor, čímž dosáhl tehdy neuvěřitelné kadence asi 3000 ran/min. Nastoupily však automatické kulomety, které byly spolehlivější a praktičtější, a Gatlingy upadly téměř na 50 let v zapomnění. Na obrázku je Gatling model 1883.

Když Američané po druhé světové válce hledali způsob jak zvýšit kadenci leteckých kulometů, zrekonstruovali jeden ze starých Gatlingů model 1883 v ráži .45 a dosáhli s ním kadence asi 5800 ran za minutu. Na základě výsledků testů s tímto kulometem vyvinula společnost General Electric rotační šestihlavňový kanon GE M61 Vulcan v ráži 20mm. Do výzbroje USAF (United States Air Force - Letectvo Spojených Států) byl přijat v roce 1956 jako výzbroj letounu F-104 Starfighter. Pozdější varianty se staly standardní výzbrojí amerických letadel. Uplatnil se i v armádě pod označením M168 nebo v lehčí tříhlavňové verzi M197 jako základ protiletadlových kompletů, námořnictvo jej využilo v systému obrany lodí proti raketovým prostředkům Phalanx. Nejsložitějším prvkem Vulcanu byla doprava více než sta nábojů do četných nábojových komor během jediné sekundy. Používal se buď standardní rozpadávací nábojový pás, který procházel vyloupávačem, odkud se jednotlivé náboje přesouvaly do válce. Jednotlivé náboje se potom z válce do vlastní zbraně přesouvaly pomocí Archimédova šroubu. V jiné variantě se "volné" střelivo nabíjelo přímo z velkokapacitního bubnu, také pomocí šroubovice.

Základní technické údaje M61 / M168 Vulcan:
Ráže: 20mm
Hmotnost: 136 kg (pouze vlastní zbraň, bez munice a podávacího ústrojí)
Kadence: 6600 ran/min.
Účinný dostřel: asi 6000m

Po zavedení kanonu M61 do výzbroje začali pracovníci General Electric vyvíjet zbraň podobného principu na puškové náboje. Projekt se rozběhl v roce 1960, v roce 1962 se začal testovat prototyp a o dva roky později byl do výzbroje přijat kulomet M134 Minigun. Miniguny se ve vrtulnících a letadlech, ve vrtulníku AH-1 Cobra byly dvě M134 namontovány ve střelecké věži pod trupem, ve vrtulníku UH-1 ve dveřních prostorách nebo v podvěšen v kontejneru pod nosnou konstrukcí, vznikly i speciální verze letadel vyzbrojené Miniguny pro ničení pozemních cílů. První z nich byla za války ve Vietnamu vysloužilá C-47 Dakota, která nesla 3 M134. Za střílny sloužily okna kabiny a nakládací dveře. Při střelbě pilot prováděl otáčku okolo pozemního cíle, který byl soustavně "kropen" ze všech Minigunů. Letoun nesl označení AC-47 Spooky. Později vznikly letouny AC-119 Shadow a Stinger, přestavbou z transportního letadla C-119. Dále byly přestavovány velké transportní letouny C-130 Hercules na verzi AC-130 Spectre vyzbrojenou čtyřmi Miniguny. Pozdější verze měly místo dvou Minigunů dva 40mm kanóny Bofors, nejnovější verze má místo jednoho z kanónů upravenou 105mm houfnici M102. Minigun je zásobován municí z pásu na 4000 nábojů uloženém v bubnu. Na prvním obrázku je M134 (nejspíš z nějakého filmu), na druhém dvojice M134 ve věžičce vrtulníku AH-1 Cobra, na třetím a čtvrtém M134 ve vrtulníku UH-1 Huey a na pátém M134 v okýnku letounu AC-47 Spooky.

Základní technické údaje M134 Minigun:
Ráže: 7.62x51mm NATO
Hmotnost: asi 26 kg
Kadence: 6000 ran/min.
Účinný dostřel: přes 3000m

Dalším krokem firmy General Electric bylo zmenšení celé zbraně. Výsledkem byl prototyp šestihlavňové zbraně ráže 5.56mm, označované jako XM-214, Microgun nebo Six-Pak. Umožňoval střelbu přednastavenou kadencí 1000, 2000, 3000, 4000 nebo 6000 ran za minutu nebo mohl střelec změnou otáček elektromotoru měnit plynule kadenci v rozsahu 400 - 10 000 ran za minutu. Munice byla dodávaná ve dvou továrně balených kazetách na 500 nábojů, po vystřílení jedné se podavač nábojů automaticky přepnul na druhou kazetu, zatímco první kazeta byla vyměněna za novou. Případné kupce možná odradila vysoká hodnota maximální kadence, která by působila problémy se zásobováním střelivem, zbraň proto zůstala pouze ve fázi prototypu. Na obrázku XM-214 z filmu Predator (ovšem nejsem si stoprocentně jistý tím, že je to XM-214, klidně to může být M134).

Základní technické údaje XM-214:
Ráže: 5.56x45mm NATO
Hmotnost: asi 38 kg (úplná sestava s trojnožkou a 1000 náboji)
Kadence: 400-10 000 ran/min.
Účinný dostřel: přes 2000m

Mezi 7.62mm Minigunem a 20mm Vulcanem byla stále mezera, kterou bylo potřeba zaplnit. General Electric přišel s rotačním kulometem používající střelivo .50" (12,7mm). Nový kulomet dostal označení GECAL 50, první prototyp byl označen GAU-6. Maximální kadence 4500 ran za minutu vyplývala z omezení daném tuhostí jednotlivých článků nábojového pásu. Sériový GECAL 50 v šestihlavňové verzi dosahuje kadence 8000 ran/min., lehčí tříhlavňová verze kadenci 4000 ran/min. Existovala ještě větší varianta, sedmihlavňový GAU-8 Avenger ráže 30mm. Používal se pouze v letounech A-10 Thunderbolt, hlavně z důvodu velikosti a váhy celého systému. Při použití standardní průbojné API (armor piercing incendiary) munice dokáže prorazit až 90mm pancíře, letoun nepotřebuje žádné přídavné zaměřovací prostředky, protože rychlost pozemních cílů je oproti rychlosti náboje irelevantní - náboj letí rychlostí mach 3 a ze vzdálenosti 4000 stop (1220 m) zasáhne cíl za 1,2 sekundy. Může používat i homogenní střely z wolframu a ochuzeného uranu (DU - depelted uranium), které cíle ničí jenom kinetickou energií. GAU-8 je také velmi přesný: 80% všech střel vypálených na vzdálenost 1800m skončí v okruhu tří metrů. Při dávce trvající 1 vteřinu ze vzdálenosti 1220m dopadne do prostoru o velikosti tanku 40 střel, přičemž jen polovina je považována za smrtící. Zásobování zbraně funguje z velkého bubnu na přibližně 1200 nábojů. Kanón prý vyvíjí větší tah než motory letounu A-10 a protože působí v opačném směru, piloti směli střílet jen krátkými dávkami. Na první obrázku je kanon GAU-8 bez bubnu s municí, ta malá bílá věc v popředí je helma, samotný kanon je dlouhý asi 3 m. Na druhém obrázku je kanon i s bubnem a na třetím je pohled do hlavní...těš se Saddáme...

Základní technické údaje GAU-8 Avenger:
Ráže: 30mm
Hmotnost: samotná zbraň 280 kg, komplet i s municí asi 2 tuny.
Kadence: 4200 ran/min.
Účinný dostřel: hodně