Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Noxi - Temnota 1. část Na město se snášel soumrak, slunce se sklánělo k západu a život v ulicích se přesouval do barů a hospod. John Mullins šel dlouhou ulicí, mířil ke Smithovu obchodu. Chtěl koupit nějaké zásoby pro sebe a pro přátele na zítřejší cestu. Vešel do malého obchůdku, Smith seděl na rozviklané židli a četl si Cats Paw. "Zdravím tě Johne!" Řekl vesele obchodník a vstal ze židle. "Nazdar Smithe!" Odvětil Mullins a prohlížel si regály se zbožím. Byli tu desítky nejrůznějších předmětů, od jídla, přes zbraně až po drogy. "Jak to, že tu prodáváš drogy?" Zeptal se John ostře, přitom hleděl Smithovi zpříma do očí. "Je po nich vysoká poptávka. Musím se nějak živit." Odpověděl obchodník s ledovým klidem. "Přišel jsi mi sem kázat nebo si i něco koupíš?" Co se to s tím světem děje, v obchodě na hlavní ulici se beztrestně prodávají drogy, pomyslel si John. * "Tak jsem tady." Řekl Mullins a posadil se ke stolu, oba parťáci ho pozdravili a jeden z nich mu ihned podal pivo. "Tak co jsi koupil?" Zeptal se Vance a přihnul si zlatavého moku. "Sušený maso, nějaký ovoce, náboje. Prostě jako vždycky!" Odvětil John s úsměvem, napil se piva a pohodlně se posadil. Hodiny v hospodě ubíhaly rychle, nálada byla veselejší a veselejší. U stolů už sedělo jen několik málo hostů, v rohu místnosti popíjeli dva starší muži, nepochybně rolníci. Na druhé straně hospody seděla osamocená mladá žena. Johnovi se poměrně líbila, ale věděl, že kdyby v sobě neměl pět piv, tak by se mu tak krásná nezdála. Najednou se rozrazily dveře, do místnosti se vhrnuli čtyři chlapci. Bylo vidět, že už mají řádně vypito. "Podívej se támhle na tu děvku!" Zařval jeden z nich na celou hospodu. Mullinsovi bylo jasné co se bude dít za chvíli. Chlapci si přisedli k ženě a začali s nadávkami a oplzlými řečmi. "Tak děvko, obsloužíš nás všechny? Co?" Zeptal se nejvyšší mladík, zřejmě vůdce celé bandy. Dívka se chtěla zvednout a odejít, ale jeden z násilníků jí vrazil facku až spadla na podlahu. To by stačilo, pomyslel si John. "Jdeme jí pomoct!" Řekl Mullins a rozeběhl se k opilcům, Vance a Wayn ho okamžitě následovali. John se sehnul před pěstí prvního chlapce a vzápětí mu vrazil pravý hák. Opilec se zapotácel a vrávoravým krokem chtěl Johna srazit, ten o krok ustoupil a praštil ho za krk. Chlapec se skácel k zemi. Vance si vzal nejmenšího mladíka. Jen co k němu doběhl vrazil mu jednu do zubů a hned kolenem do břicha. Chlapci se podařilo ránu kolenem vykrýt a vrazil Vancovi pěstí na tvář, ten se oklepal a vši silou praštil mladíka do nosu. Ozvalo se křupnutí a opilec se skácel k zemi. Wayn, nejmohutnější a nejsilnější z celé party, šel proti dvěma zbylým výtržníkům. Prvního poslal k zemi jedinou dobře mířenou ranou na spodní čelist. Poslední mladík, ten nejvyšší vytáhl pistoli. To nikdo z přítomných nečekal. Výstřel, další, další a ještě jeden! John konečně vytáhl Desert Eagle a vystřelil, mladík o metr poodstoupil a skácel se na podlahu. Wayn a žena leželi v louži krve, Wayn měl prostřelenou hlavu, byl na místě mrtvý. Žena měla prostřelený hrudník a dvě kulky v levém stehnu, zmítala se v bolestech a život ji pomalu opouštěl. John tomu nemohl uvěřit, v jediném bleskovém okamžiku přišla o život mladá žena a jeho dlouholetý přítel. Sedl si na židli a hlavu položil na stůl. Seděl přemýšlejíc o smyslu toho všeho, seděl tak hodinu, dvě, pak usnul. "Vstávej!" Ozval se hlas jakoby zdálky, John v něm poznal Vance. Mullins si během několika sekund uvědomil co se včera stalo, alespoň s ním zůstal Vance. "Vyrazíme? Pohřbíme Wayna a půjdem." Řekl Vance stísněným hlasem, bylo vidět, že i Vance smrt přítele hluboce ranila. "Ne, nechtěl by bejt pohřbenej v Denu. Odvezem ho do Farantu, do jeho rodného města!" Odpověděl John zasmušile. Cesta ubíhala pomalu, nikdo nemluvil, nikdo neměl chuť mluvit. Oba věděli, že by se stejně dostali ke stejnému tématu, totiž k Waynovi. John teď řídil, hnal se noční krajinou jako přízrak, měsíc a jedno fungující světlo osvětlovaly cestu před ním. Přemýšlel. Přemýšlel nad krvavostí a násilností těch mladíků, mohlo jim být sotva osmnáct! Proč to vlastně udělali, jasně, měli upito, ale to přece nikoho jen tak nedonutí vraždit! V jednu chvíli si pomyslel proč on koná dobro, proč on není tím kdo bezdůvodně vraždí? Napadlo ho na desítku odpovědí, ale ani jediná to nevystihovala, byl prostě dobrým člověkem ve zkaženém světě.