Zatím nám vstup nezakázali, takže po sedmé zase Pod Loubím.

Organizátor: Saruman

Místo: Hospoda Pod Loubím

Datum: 11.09. 2004

Zúčastnili se (abecedně): Daemon, chekotay, Fikus, Saruman, VaultMurder (alias Fetařina3)

Reportáž od Fetařiny: Kvůli srazu jsem se poněkud nepohodl s rodiči, jelikož si žádali mou pomoc na chalupě, ale nakonec vše dobře dopadlo a já zůstal v Praze. V sobotu pro mě začal sraz už ráno, kdy jsem se převlékl dopředu na sraz. Před odchodem mě ale postihla smutná zpráva - Hnoj z rodinných důvodů nepřijde. Poté už jsem ale žhavil dobilní telefon, abych si s Chekotayem, který přicestoval se školou, stihl vyměnit popisy svých postav. Bylo mi sděleno, že Chekotaye bude doprovázet ještě jeden spolužák, a tak jsem na eskalátorech v metru vklidu minul jakousi skupinku, kterou vedla osoba s džínovou bundou a brýlemi. Teprve při čekání na metro, mě oslovili a tak došlo k seznámení. Pod Loubí jsme dorazili krátce po 18. hodině. Stůl byl rezervován tak jak měl, (na jméno ŠALOUT) pro 8 lidí. Nakonec se nás sešlo ale jen pět. Asi hodinu po nás přišel Daemon a krátce po něm i Saruman, který nepřesvědčil Genda ani Maria. I tak jsme si ale dobře vystačili. Probrali jsme spoustu seriálu, hlavně britského původu, jako Lord Černá Zmije, Červený Trpaslík, Haló haló a ještě Hvězdnou Bránu a pod. Poté přišel na řadu Ressurection o kterém jsem se dozvěděl jistě několik dalších informací. (Ale nejspíš jsem jich polovinu stejně zapomněl.) Chekotayův spolužák Fikus nás kolem 22. hodiny opustil a necelou hodinu na to i Chekotay. Byl to tedy jeden z mála srazů na jehož konci nezůstávala jenom část sestavy Ressurection teamu. Ještě jsem nezmínil jídlo. Daemon a Saruman si dali ďábelské tousty, u Chekotay si poručil roastbeef a já jsem si, jako již tradičně dal pálivá kuřecí křidýlka. Všechno jídlo nám stihl personál restaurace přinést opět se slušným zpožděním a tak všem pořádně vyhládlo. Dokonce ani nepřinesli jako první pečivo (prostě nás normálně nechali hladnovět). I přesto jsme ale při jídle nostalgicky zavzpomínali na Jacka Ryena, Jirku a Ondru a na jejich láskyplné objímání, proplétání rukou s půlitry a kradení rohlíků, rajčat A KŘIDÝLEK Asi proto se nikdo neodvážil během jídla k malému odskočení... A nakonec jsme po jídle, (opět tradičně) spořádali i všechno pečivo.
Takže sraz se náramě vyvedl, jen je škoda, že nepřišli Hnoj a pesus, protože by jistě vznikla další perfektní povídka.

Reportáž od chekotaye: Píšu tuto zprávu z pohledu člověka, který byl na Falloutím srazu poprvé, a navíc ve zcela cizím prostředí - v Praze.
V matce měst jsem se octl za účelem školního výletu, a to zrovna v době, na kterou připadl falloutí sraz. Byla by škoda takovou haluz nevyužít. Naštěstí se ozval Fetařina, a tak jsem byl navigován pomocí SMS. V inkriminovaný večer, po prohlídce Národního muzea, zamířil jsem do metra, pekelného to vynálezu Pražanů. Na eskalátoru mě předběhl chlapík v maskáčích a něco na způsobu, jakým se pohyboval, mi napovědělo, že to bude fallouter. Na vysvětlenou - v Praze jsem viděl v maskáčích chodit jen trampy a airsofťáky. Tenhle neměl za pasem nůž nebo kvér, a navíc se zdálo, jako by mírně zářil. Počkal jsem na identifikační esemesku a pak na něj zahalekal "Fetařino!" Jo, byl to on. Synek v košili bundeswehru s hnědým maskovacím vzorkem, na hlavě rodící se číro a šílený pražský přízvuk na jazyku.
V mé třídě se mi podařilo vychovat hned několik fallouťáků, ale žádný z nich nebyl brahmíňanem. Jeden kamarád se však také rozhodl zúčastnit se srazu, jmenuje se Fikus (přezdívka, jeho pravé jméno si už nikdo nepamatuje), je to v první řadě šílený fotbalista a děsný nemluva.
Po krátké cestě metrem jsme dorazili na konečnou, vylezli na povrch a vydali se asi sto metrů do hospody "Pod loubím." Byla to docela fajn hospa, stroze, ale celkem vkusně zařízená, na stěnách vysí akty a úplně vzadu je zvláštní oddíl jako stvořený pro větší společnost, která si chce posedět. Stůl byl zamluven na jméno Fallout, které ovšem kdosi zkomolil na "Šalout." Místa pro deset lidí, nakonec nás dorazila půlka. To je, jen tak mimochodem, základní problém všech srazů: domluví se šest, dojdou tři, z toho dva musí odejít po chvilce, bo by jinak nestihli poslední vlak domů.
Po zkušenostech z předchozích dnů, kdy jsem viděl neskutečnou ceduli nabízející v různých světových jazycích české pivo jen za 90 Kč, jsem byl připraven na cokoliv. Docela mě překvapili, ceny nebyly zas až tak velké. Gambáč desítka za dvě pětky, plzeň dvanáct však za osmadvacet. Gambrinus je ovšem tekutina, která se pohybuje na velmi ostré hranici, pokud jde o její označení za pivo, spíš mi připomíná kal z Vltavy. Po úvodní dvanáctce se však dalo pít i tohle bahno. (Pozor: Když v Praze řeknete "pivko!" donesou vám automaticky desítku.)
Chvíli jsme kecali, Fetařina se vyznal z náklonnosti k jistému pražskému fotbalovému klubu, ale baníkovec Fikus to přešel s pouhým úsměvem.
Dlouho se nic nedělo. Až teď mi došlo, že zrovna dnes je 11.09., tedy svátek všech teroristů. Chvíli jsme tedy pomlouvali Pesuse (kdosi jej prý viděl, jak šplahá na Petřín s batohem plným trhavin :-)), pak kecali o punku, skinhedech, pivu, samozřejmě Falloutu a Madbrahmině, o vaultmasterech a brahmíňanech, o Zóně A a tak podobně. Najednou se Feťák odmlčel, pohlédl přes má záda a řekl jen: "Démon." Kolega vaultmaster Daemon konečně dorazil, je to vysokoškolák s krátkou bradkou a ježkem a jeho tichý hlas se také vyznačuje určitým pražským zkomolením. V půl osmé dorazil Saruman, chlapík s ostřeji řezaným obličejem a mluvící skoro normální češtinou.
Fikus dopil třetí od cesty, zvedl se a zmizel. Cestou vymetl ještě pár dalších hospod, takže nakonec ani nebyl schopný dívat se na hokej :-) Objednali jsme si nějaké jídlo, tuším že Fetařina měl něco s kuřetem a Daemon se Sarumanem měli nějaké tousty nebo co. Já si dal anglický rostbíf, trvalo to sice trochu déle, ale stálo to za to.
Hovor se pak ztočil hlavně na vaultmastery a seriály, které sledujeme: Star Trek (Saruman náhodou viděl jeden díl TOSky a chytlo ho to), Star Gate, tu kravinu Andromedu, Babylon 5 (i já, starý trekkie, jsem se dozvěděl nové zajímavosti), Haló haló, které právě začali opakovat, a samozřejmě Red Dwarf. Taky jsme zavzpomínali na oblíbené kretény, kteří nám tak pestřili život - Mad Max, Rimmer, stranou nezůstal ani borec Leeroy se svým Stopařovým průvodcem světem Falloutu, samozřejmě jsme probrali Michelle z fóra. Tím jsme se dostali na téma "Fallouťák a jeho holka", respektive "Proč fallouťáci nemají holky". Ve veselém hovoru plynul čas pěkně splašeně, díky vzorné obsluze bylo piva vždycky dost, prostě pohoda. Jen bylo čím dál těžší se ve společnosti tří členů Resurrection Teamu nepřeřeknout. Ale povedlo se, marně Fetařina špicoval uši, žádné tajné informace neunikly. Pak jsme ještě probrali úroveň a obsah falloutích povídek, našich i cizích, zkritizovali některé frajery na fóru, a pak už mi nezbývalo než dopít a mazat domů. Bydlel jsem totiž dost daleko za Prahou a ze systému metra a vlaku jsem byl poněkud nejistý; kromě toho jsem musel být zpátky do půlnoci. Na ulici mě málem přejela šalina, v metru se zase přilepila nějaká černoška pochtívající cigáro, ale nakonec jsem skončil v poloprázdném vlaku uhánějícím správným směrem. V rukou se mi objevil lihový fix a já tak mohl celou údálost náležitě zvěčnit na stěnu, okna a sedadla :-D
Zbytek bandy prý hopsu opustil asi 40 min po mně.
Byla to dle mého názoru dobrá kalba, i když nás bylo tak málo. Všechny obavy, které jsem z tohoto srazu měl, se ukázaly být liché. Jsem si jistý, že již brzy se mi podaří něco podobného zprovoznit také v Havířově, poklidném městě ve středu Ostravsko - Karvinska.

Téma na foru: zde

Zpět na seznam