Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Hnoj - Utíkal U nás v Bratrstvu Utíkal, před matkami svých dětí a otcy svých bývalých "kamarádek". Utíkal před mini v podstatě celý život, od té doby když zjistil jak je sex nadmíru zábavná záležitost. Dost dobře nechápal, jak je to možný, že lidstvo rozpoutalo jadernou válku, když mělo k dispozci něco tak neuvěřitelně zábavného, jako byl sex. V každém městě na něho čekala, alepoň jedna, které slíbil věčnou lásku a utíkal jako zajíc do vedlejšího města plodit další a další nemanželské potomky. Taky nechápal, jak se někdo může oženit, co je to zablbost muset celý život strávit s jednou ženskou, když je jich tolik, co na to maj chuť a on je vždycky rád obštastnil… Jednou už stál v Modocu před oltářem, v zádech vraženou brokovnici, dědka kterej smrděl hůř jak Bess a v hubě zvějkal tabák… Naštěstí, ale začal hořet kravín, protože tam ňákej blb šel "kontrolovat" brahmíny a ňák moc se při tom rozpálil. A tak Chuck utekl z dalšího místa, kde ho chtěli zabetonovat do svátosti manželské posvěcené bohem, další volovinou, ve kterou nevěřil. Koneckonců, když byl bůh, proč se ho pořád pokoušel někdo zabít. Chuck se vždycky řídil příslovím: "kdo uteče vyhraje." Jednou, když takhle cestoal, tak si uvědomil, že do žádného z měst, které zná se už nemůže vrátit. Všude na něj čekali vidláci, kteří ho chtěli dostat před oltář a mladé dívky, jejich těla nyní byla zmrzačena obrovským břichem, ve kterém nyní cizopasili ti odporních Chuckem zplození parchanti. Nejspíš čekal dítě i s mladou Bischopovou… Nenáviděl ty malé řůžové věčně se mrvící uzlíčky problémů. Měli jednu nenasytnou řvoucí díru, která se neustále ucpávala, mladými, krásnými prsy jejich matek, které potom vypadali, jako vysušené ovoce a druhou díru, ze které neustále padaly odporně smrdutý hovna, ve kterejch se ty malí šmejdi váleli a řvali… No fuj… A při to svém utíkání před svými dětmi se dostal až sem. Do náborové kanceláře bratrstva oceli. Sice tam byli ženský, ale ty by mu stejně nejspíš nikdy nedali. Už to byli dva roky, co tu sloužil. Teda vlastně na svoje povinnosti bratrstva zvysoka sral, koneckonců tady nedělal nikdo nic. Teda z těch co Chuck považoval za normální. Ti ostaní, kteří pnili to, co slavnostně přísahali byli pro něj blázni, koneckonců copak může být normální, kdo sem vstoupil dobrovolně a vlastně se tím vydával všanc smrti, druhý věci který se Chuck strašlivě bál. Teď zrovna ležel v nemocnici a simuloval, aby nemusel na další hlídkové cesty, aby nemusel znova do bojů. Vždycky v bojích se schoval za nejbližší skálu a počkal až do konce a pak se říznul nožem do zadku (Měl ho už celej pruhovanej a plnej jizev), aby se zase dostal na ošetřovnu. Na ošetřovně to bylo fajn, byli tu sestřičky v upjatých uniformách, které na něj házeli očkem a dávali mu jeho dávce léků psaníčko a tom, že ho chtějí a počkají na něj v kumbále na košťata. Chuck se vždycky s bolestným zaúpěním zvedl proleželé nemocniční postele, která smrděla, jako by v ní tejden tábořila tlupa geckonů… Zašel do temného kumbálu, kde na něj už čekala jeho nová oběť za chvíli vyšel ven s přihlouplým úsměvem, právě ukojeného brahminího býka a kulhal (bole ho přece zadek, kvůli tomu tu byl…)zpět do své postele. Vždycky když vešel všichni se na něj po očku dívali a záviděli mu. Byl to jeden z těch lidí, kteří se na holku jenom podívali a ona rovnou roztáhla nohy… To byl asi důvod proč ho nesnášela spousta lidí tady a tvrdili o něm, že je blázen. Jednou do nemocnice přivezli jednoho nájezdníka, kterého zajali při bojích ve Vault City (to bylo jediné město, kterému se Chuck obloukem vyhýbal, protože nevěděli, co je to sex. No hrůza…). Byl to hroznej frajírek. Pořád mlel ňáký hovna o tom, kolik už zabil lidí a že ho sem příde vysvobodit jeho banda až se na něj jednoho krásného dne domluvili v noci mu hodili na hlavu deku a zřezali ho, že byl celej modrej. Nabonzoval to hlavní sestře, přezdívané kredenc, pro její velice charakteristickou tělesnou stavbu. A ta je všechny poslala do bojů, protože už se tu stejně flákali skoro měsíc. První místo, které po návratu Chuch navštívil, byla ošetřovna a její stálý obyvatel, doktor Locust. Jeho rodina se prý přistěhovala před velkou válkou z Evropy a země, která se dřiv jmenovala Francie, těžko říct jak se jmenuje teď. Doktorovo heslo znělo "kde můžu pomůžu" ale vždycky, když za ním přišel někdo,aby mu pomohl, poslal ho do prdele: "Copak si někdy pomoh ty mě? Vzchop se a pomoz si sám," řekl vždycky a pořádně si přihnul z jedné mnoha flašek plných prvotřídní kořalky, kterou si sám pálil. Jeho ordinace byla malá budova z nepálených cihel, která smrděla, jako lihovar. On to vlastně byl lihovar. Celá místnost, která byla původně určena, jako ordinace byla až po strop zaplněná různými křivulemi a baňkami do kterých na jednom konci, vtékala odporná hnědá blitka a z druhé strany vytékala ta nejlepší kořalka. Ta blitka, byly většinou skvašená jablka, které vyměňoval doktor za lékařský matriál s naším zásobovacím důstojníkem, jménem? Nikdo vlatně neznal jeho jméno, říkalo se mu prostě šmela… "Doktore, jsem nemocnej," řek Chuck, když k němu přišel. Doktor se na něj podíval skrze starou láhev plné nahnědlého drijáku. "Zkus tohle, to tě vyléčí," povídá a podal mu tu flašku. Chuck jí vděčně přijal a pořádně se napil. První napití bylo asi něco, jako vypít sud Napalmu a pak sežrat hořící sirku. Druhý napití bylo jako vypít kyselinu sírovou. A na třetí napití to bylo nejlepší pití světa… "Moc dobrý pití doktore…" "Jo to je moje speciální směs." "Hmm cos tam přidal? "Ňákej čistící prostředek od šmely, našel to prej v ňákym starym Vaultu. Má to říz co?" "Jako kozy naší plukovnice…" pravil Chuck a zasněně se zahleděl na ty pod napjatou vojenskou košilí vyrýsované balóny, které se při každém kroku, okolo procházející důstojnice vzdouvali nahoru a dolů, jako vlny nekonečného moře. Byl to jeho velký sem jednou ochutnat její bradavky, které jí prosvítaly pod oblečením… "Já myslim, že je to mutace," řekl doktor, když se na "to" tak díval. "Proč myslíš?" řekl Chuck. "No viděl jsem jeden Cat´s Paw, a tam psali, že před válkou jim do koz cpali silikon," řekl doktor znalecky. "Jo ty asi myslíš plastickou chirurgii?" zeptal se Chuck značně pod parou doktorovi medicíny. "Jo, byla tam fotka jedný moc pěkný blondýny a ta to měla a měla je tak o půlku menší než tahle…" "Fakt ukaž…" zajásal Chuck, po sexu, bylo jeho porno jeho jedinou zálibou. Doktor se odpotácel do baráku a přines ten časák. Začali ho probírat a hodnotit poprsí spoře oděných slečen tam. Mezi tím si střídavě podávali láhev toho "vypalovače červa." Až nakonec zabředli do opilecký sraček a několikahodinových debat o ničem až nakonec k ránu usnuli těžkým a bezesným spánek těch, kdo toho vypil více než je zdrávo. Prudil ho kopanec do břicha. Byl tu Rusty, jeho spolubydlící v tom největším stanu v táboře, jehož kapacita byla minimálně 20 lidí, ale přebývali tam jen oni dva. Rusty nebylo jeho jméno, ale přezdívka. Měl husté rezaté vlasy tvrdé, jako dráty. Chucka strašně bolela hlava a bylo mu blbě. Zevnitř z doktorova baráku, bylo slyšet jak provozuje ochutnávku pálenky, kterou jeho šílené destilační zařízení zplodilo přes noc. "Hmm pěknej časák, ty vole ta má kozy," řekl Rusty, když otevřel prostřední dvojstránku. "Ahh moje hlava, chlastat s našim doktorem je fakt šílený." "Já vim," odpověděl Rusty s úsměvem. "Dem na snídani." Zvednul Chucka na nohy a dal mu pár facek, aby se probral. Šli kolíbavým a pomalým krokem, jen co noha nohu mine. Těsně před jídelnou se Chuck ohnul a vyházel na zem všechno co měl v břiše a dost možná i něco, co si měl ještě nechat… "Hned je člověku líp, není nad to se pořádně vyblít," řekl a rozrazil dveře do jídelny. Všechny pozdravil, jen na vyšší důstojníky se ani nepodíval. Měl něco jako svojí zvláštní hierarchii, on byl ta nejvyšší šarže a kdo byl vyšší, toho ignoroval… Zašel ke stolům s jídlem a naložil si hromadu palačinek… Miloval palačinky, zamotal je do ruličky a ukusoval malé kousky ze kterých labužnicky vysával marmeládu. Rusty byl syn váženého sedláka v NCR, ale jeho otec ho vyhnal, protože chlastal. Jednou zase přišel domů z tahu a dostal na to strašnou chuť a vopíchal obě služky a svojí a tři roky starší sestru. Když ráno zjistil, co udělal vlastní sestře, tak se poblil a odtáhnul znova do hospody, aby utopil události včerejší noci v levný kořalce. Bohužel, když byl nalitej, rozvázal se mu jazyk a všechno rozkecal. No a aby otec zachránil čest rodiny, tak dceru velice rychle prodal tomu schnilýmu dědkovi Westinovi a syna zapudil. Ten se nakonec dostal až do Rena, kde se přisral k rodině Wrightů, protože kde to smrdělo chlastem, byl i on. Ale pak se pohádal s mladým Mordinem a zapudil ho i Wright, protože nechtěl, aby se něco se něco stalo, jeho početné rodině, kterou neustále rozšiřoval o další a další malý šmejdy o který jste zakopávali v celým Renu. A tak ho vyhnali i z Rena a on se stal pašerákem alkoholu, jenže tam se na něj taky vsrali, protože místo zásilky chlastu donesl zásilku prázdných lahví a tvdril, že ho přepadli a tak ho pašeráci zmlátili a nechali v poušti, kde se nějaké době probudil a přidal se k bratrstvu ztroskotanců. Bratrstvo je totiž jediná instituce v Nové Kalifornii, které se neptá, kdo jste, proč jste tu a proč máte na zádech vyryto nožem Ochlasta. Prostě ho přijali a dali do stanu ke mně… Rusty měl dobrý nápady, ale jen když byl ožralej. Dyť to taky byl on, kdy přišel s myšlenkou postavit důstojnický klub, kde by podávali servírky "nahoře bez" nápoje "osvěžujícího" charakteru. Pak, ale když se potácel od doktora z pravidelné zdravotní prohlídky, potkal najednou zeď, která mu ukázala zač je toho cihla do hlavy a za chvíli potkal druhou zeď, která mu povyprávěla o zlomeným nose a hned za ní na mol ožralýho generála, kterej si myslel, že je to záškodník a střelil ho do hony. A tak se Chuck odebral do nemocnice, ve které se užíval náramný alkoholický absťák. Kdyby tajně nekradl ze zásob dezinfekci a nepil jí, tak to asi nepřežil. Když se vrátil z nemocnice ihned zamířil do čerstvě postaveného důstojnického klubu, ze kterého nevyšel tři dny. Vynesli ho z ní na nosítkách rovnou do nemocnice. Měl otravu alkoholem. Když se po dvou dnech vrátil, pravil: "Chlastat se musí s mírou," a zamířil na ochutnávku doktorovi nové medicíny. U stolu se posadil ke šmelovi. "Tys v noci za se dělal voloviny," řek mu šmela spilnenecky. "Hej, co sem kurav zase dělal," zeptal se zděšeně Chuck, protože posledně po doktorově pročiťováku běhal po táboře nahej… "No nic moc, jenom jsi běhal po táboře nahej a málem jsi znásilnil tu s těma obrovskejma kozama. Řekl s úsměvem šmela. "Málem?" "No i přes její námytky tě z ní sundal generál, máš jedinou kliku, že byl taky vožralej a nebude si to pamatovat. Řval něco o tom, že tě nechá popravit…" "Jak jsi to myslel, přes její námitky?" položil Chuck ještě dopňující otázku. "Tim myslim, že říkalo pudem ke mně do stanu ty nájezdníku a taky ty divochu," řekl a smál se u toho jako blázen. "Zasranej generál," řekl zklamaný Cassanova, když dojídal poslední palačinku. "proč se lidi serou do věcí, do kterejch jim nic není." Chtěl odejít,a le šmela ho zastavil. "Hele na dnešek mám pučený auto, jedu pro ňáký zásoby a za obchodem do Rena, jedeš taky?" "Jo určitě, ale dneska mám jít na patrolu…" "Jakobys na ní někdy chodil, ale jestli nechceš…" "Máš pravdu, do prdele s patrolou, jedem do Rena…" Nasedli jsme do Džípu a uháněli jsme po prašné cestě směrem na jih. Cestou jsme nabrali dvě mladý vesničanky, takovýty holky co jim ukážel leklej odznak bratrstva, dáte jí 2 dolary a ona dá vám… Po krátké zastávce na kraji lesíka "na svačinu" jsme pokračovali dál do Rena. Města, které někteří proklínali, jako město hříchu a ďábla. Chuck ho, ale miloval, neexistovalo totiž město, kde by bylo tolik kurev, bordelů a barů v jednom. Pro šmelu to byla jen zastávka na jeho obchodní cestě. První místo kam jsme šli byla obchodní čtvrť , kde na nás už čekal chlápek se slamákem na hlavě. Už od pohledu to byl zemědělec, ale ne ten blb, co se dny pachtí na polích a snaží se pěstovat něco na těch nejneúrodnějších místech a když mu vzejde radkukuřice, tak má radost a naivně za to děkuje bohu. Jediný, čemu by měl děkovat, je radiace, která semínka která tak pošetile zahrabal do země proměnila natolik, že začali růst… "Dobrý den, pane," pozdravil uctivě. "Ahoj, máš pro mě zboží,"zeptal se šmela jen tak ledabyle, když obcházel Hummer a chtěl z korby sundat zboží na výměnu. "Ano pane tady,"řekl ten vidlák ukázal na hromadu beden plných jablek a podobných jiných věcí, ze kterých dokázali v kuchyni vedené šmelou vytvořit ty nejlepší pochoutky v celé pustině. Podloudný obchodní zástupce bratrstva vyndal zezadu krabici s municí s logem bratrstva. "Hele ty prodáváš munici, která není tvoje?" zeptal se Chuck udiveně. "Klídek, za chvíli jí dostanem zpátky…" Oba obchodníci si vyměnili zboží a vydali se každý svou cestou černého trhu. "Hele, jak jsi to myslel s tou bednou munice?" zeptal se Chuck nechápavě. "Hele, tuhle bednu dostanu zpátky za 4 dny v Modocu, jako výpalný za naší ochranu toho uprděnýho smetiště." "Dobře, ale proč jsi tu bednu prodal? Moh jsi mu dát něco jinýho, třeba lékařský matriál…" "Ten prodávam Enklávě." Zasvětil mě do své obchodní sitě. "Hmmm Enkláva a nebojujeme s ní náhodou?" "Jo." Odpověděl stručně. "Hmm tak jo," pravil Chuck a nechal se vést. Cestou po ulicích Chucka zdravili všechny kurvy. "Ahoj Chuckie, dlouho jsi tu nebyl." Nebo "Jé Chuck, na tebe nikdy nezapomenu…" Chuck se jen usmíval všem zuřivě mával a vypdal ta jako větrný mlýn. "No já teď zase půjdu za obchodem…Deš se mnou?" zeptal se šmela, přesně před vchodem do klubu Kočičí packa, nejznámějšího bordelu celý Kalifornie. "Ne já mám povinnosti ke starým známým," řekl a usmál se. Oba dva dobře věděli, proč sem jeli… Když otevřel dveře do toho podniku. Úžasná čtyřicátnice v černých přiléhavých šatech k němu okamžitě vystartovala. Klopýtala na vysokých podpatcích. "Chuckie, miláčku, proč ses tak dlouho neukázal?" zeptala se, objala ho a něžně ho políbila na tvář. "Sem teď v bratrstvu," řekl smutně a ukázal na svou vycházkovou khaki košili se frčkami poručíka. "Proč ses proboha dal k těm zelenejm mozkům," zeptala se s nefalšovaným údivem. "Abych se nemusel přidat k ženatejm blbcům," řekl smutně a taky jí objal. "Pamatuješ si ještě, jak to mám ráda?" pošeptala mu do ucha, tak jak to umí jen opravdu nadržená ženská… "Moc dobře," vzal jí do náruče a rozrazil dveře do jejího pokoje. Během těch dvou hodin co s ním několikrát zatřásla země a bomby byli několikrát znovu vypuštěny si to Chuck uvědomil. Miloval jí. Miloval jí svým zvláštním způsobem. Jako svou matku. Jakou svou ochránkyni. Byla jeho bohyní, zakladatelkou a vyvolenou… Leželi tam spolu v objetí. "Viď že neodejdeš," zeptala se ho potichu. "Odejdu, jako jsem odešel už tisíckrát před tím a ty to víš," už snad po tisícáté jí zklamal. "Ale taky víš, že sem vždycky vrátím." Usmála se na něj a on vstal, nahý se protáhl, ten den ho bolela záda. Šel ven, kde již na starých vypolstrovaných křeslech seděl šmela. Věděl o něm a slečně Kitty a tajně mu to záviděl, záviděl mu to totiž úplně každej, kdo to věděl… Kráčeli mlčky ulicí k Hammeru. Oba se věnovali svým myšlenkám. Chuck věděl, že by nechtěl žít jinak, něž žije teď. Byl svobodný a šťastný, jediné co mu poněkud kazilo radost ze života, bylo, že věděl, že se ho někdo pořád pokouší zabít. Byl to doktor svým chlastem, Kitty svým sexem a šmela svými obchody. Ale stejně to byl v tu chvíli ten nejšťastnější člověk na světě.. O asi metr dál se honili v hlavě druhého vojáky myšlenky, jestli neměl koupit jednu otrokyni pro sebe, aby mu ohlodávala nehty na nohou. Ta poslední, kterou na to měl se poblila, když to dělal a tak jí zastřelil. Nebyl krutý, byl jenom neuvěřitelně perverzní. Tu holku, co se poblila zastřelil… "Hele co jsi vlastně udělal s těma stopařkama, neviděl jsem je nikdy vystupovat a do Rena s nám určitě přijeli," zeptal se Chuck , když jejich nyní plně naložený dopravní prostředek uháněl po předválečné silnici směrem na sever. "Prodal jsem je?" "Prodal?" "Jo jednomu pasákovi za tři kila, dobrej obchod," pravil klidně. "Už chápu proč ti řikaj šmela…" řekl poněkud znechuceně. Ale určitě mu nevadilo, že je prodal pasákovi, protože to znamenalo, že se s nima určitě ještě setká. Koneckonců ta hubenější z nich úžasně vzdychala… Šmela se na něj jen usmál, zakroutil hlavou a přidal plyn, do tábora je to ještě flák cesty. Po příjezdu jsme zajeli, před doktorovu ratejnu, abychom složili náklad jablek, ze kterých se měla vypálit další várka léků… "Tak vás pěkně vítám, chlapci," řek doktor a mohutně si přihnul tentokrát tmavohnědé tekutiny. "Vokoštujte." Řek a poslal flašku dál… Pak jsme naložili nějaké lékařské vybavení a odvezli ho do skaldů. "Ty vyměňuješ s doktorem jabka za léčiva?" "No jasně a pak kupuju doktorovo kořalku do důstojnického baru." "A ty léky?" "Ty zas vyměňuju s enklávou za další auta a techniku…." "Aha, tady mi zastav… " řek když projížděli kolem jeho stanu. Ve stanu seděl Rusty, Stan a Red. Hráli karty a kouřili redovu speciální rostlinku. Když jsem vešel do stanu okamžitě mě ten smrad málem položil, hned mi nabídli cigáro a flašku Rot Guttu.Stan byl typický kluk města, měl krátce střižené vlasy, stejné barvy, jako "čárka" slečny Kitty. Měl hubu jak bagr, vždycky když se zasmál vypadal jak žralok. Dostal se sem v podstatě, jako já taky ho chtěli oženit, ale on jim utek sem. Jeho otec vedl sňatkovou politiku svých nebohých potomků tak progresivně, že jen jeden z nich to přežil ve zdraví a to byl právě Stan. Když jeho bratr zjistil, jakou zrůdu si má vzít, nechal se najmout jako metař v San Franciscu. Když jedna jeho setra zjistila , koho si má vzít tak se sebrala a odešla do do Denu, kde vede nadmíru prosperující bordel. Chuck ten bordel dobře znal… Seděl tu ve svých nohách od energozbroje. Dostal vyznamenání za zranění v boji a tak mu, přidělili i energozbroj, ale někde mezi těma zasranejma byrokratama se stala chyba a oni mu poslali jenom nohy a on tu v nich teď na truc chodil, aby dal všem najevo, jaký jsou bratrstvo kreténi. Skoro každej den chodil smutně za šmelou a ptal se ho, jestli už jeho výbava na cestě. Pokaždý dostal stejnou odpověď : "Postoupil jsem příslušnej formulář, byrokratum nade mnou, teď musíš jen čekat… Na tady máš flašku…" A tak trávil dny zlehka opilý, což mu pomáhalo zapomenout na to, že má jen půlku. Koneckonců, lepší půlka než drátem do voka, říkával. "Kurva tady je smrad," řek Chuck, po tom, co si pořádně potáhnul ze zmenšujícího brka. "Kurva to je matroš, zkus to prodat šmelovi…" dodal ještě. "Ses posral ne? Sám toho mam málo…" ozval se "Mimochodem, sháněla se po tobě ta plukovník, máš prej za nim hned přijít až se vrátíš…" "Co ten starej idiot chce?" "nevim, možná něco kvůli tý včerejší noci." A tak se vydal podél šmelova vozového parku v jehož středu stál stan obývaný podle Chucka ten největším blázen tady. Tohle byla původně pěší jednotka, ale díky šmelově snaze měli víc aut a tanků než celé bratrstvo dohromady. Na hlavni tanku seděl Dean a okrajoval kus dřeva svým velkým nožem, nožem se kterým stahoval v táboře Geckony. Dean byl blázen. Ale byl to úžasný blázen. Jeho matka po něm chtěla, aby byl lékař a až bude stará a nad hrobem, léčil by jí. Ale Být lékařem je poselství, které vám nedá vaše matka, protože není všemohoucí. Lékařem vás může ustanovit jenom bůh. Bůh si vybere jednoho z tisíce a dá mi schopnost uzdravovat. Jednu z těch nejúžasnějších schopností, které nám dovolil použít. Dean měl sice schopnost uzdravovat, ale ve skutečnosti to byl pravý ranger. Odcházel do pustin, aby tam našel sám sebe a smysl života. Odcházel sám a vracel se jako někdo jiný. Byl to proste člověk, který našel v osamělém životě zalíbení, na nikoho se nevázal, nikomu nedůvěřoval. S nikým nemluvil pokud mu nepotřeboval říct něco, co mělo opravdu velký význam. Dean odcházel do pustin, aby našel sám sebe a důvod svojí existence. Dean byl svobodný a to byl důvod, proč si ho tady všichni ve skrytu svých duší neuvěřitelně vážili. Byl volný a neměl důvod to měnit… "Ahoj Chucku," řekl zálesák, když okolo něj procházel. Ani při tom nezvedl hlavu. "Ahoj Deane," odpověděl mu Chuck a zastavil se. "Víš, něco bych od tebe potřeboval," řekl mu zasmušile a přestal krájet dřevo. "Co to bude?" "Víš přijede moje matka a já nemám nejmenší zájem na tom jí vidět…" "Hmm mám zařídit, aby jste se nesetkali?" "Ne , musíš zařídit abychom se setkali, ale já u toho nebyl. Chápeš to?" "Jo setká se s někym ale ne s tebou a musí si myslet, že seš to ty?" "Přesně tak. Dokážeš to?" "Už jsem zvládnul horší věci…" "dík moc…" "Mimochodem, kdy přijede?" "Zejtra." Chuck kráčel podél stanů, byla tam ta s obříma kozama a po očku se na něj dívala. Před ošetřovnou se válela lihem zakonzervovaná postavička doktorova. A na konci dlouhé řady stanů stála ta strašlivá budova, skoro celá z plechu. Budova, která všem naháněla strach protože byla plná bláznů, vyplňujících nejrůznější formuláře, kterými dávali požehnání i těm nejstrašnějším zločinům, jako byl zákaz chlastu ve všech jednotkách bratrstva. "Posaďte se," řekl plukovník. Nikdo tady neznal jeho jméno, byl to prostě plukovník, starej, velitel nebo prostě fotřík… Chuck se posadil na nepohodlnou židli pochybného původu. "Víte Chucku, můžu vám tak říkat, že jo…" "Ano pane."¨ "Neříkejte mi pane, jsem Tonny…" "Dobře… Tony…." "No zkrátka, napadlo mě, že je potřeba zvednout mužstvu morálku." "Co tím myslíte pan..Tony?" "Nepřerušujte mě, no prostě jsem pozval striptérku z New Rena." "Výborný nápad pane," zajásal si Chuck za vidinou snadného sexu… "Opravdu si to myslíte? To jsem rád, tak teď běžte a nahlaste to mužstvu." "Pane?" "Co to ještě děláte?" "Kdy přijede?" "Oh ano, zítra večer vystoupí v důstojnickém klubu…" Ten největší blázen byl podle Chucka Red, byl tu totiž dobrovolně, nikdo jiný se nehrnul do bojů, jako on. Všichni tu byli víceméně dobrovolně, ale vždy z nějakého přesnějšího důvodu, jako strach z manželství a vykonání žádostí jejich rodičů. Ale on tu byl, protože chtěl bojovat za práva a podobný hovadiny, který zmizely z tohoto světa v tu chvíli, kdy se byly bomby vypuštěny. Ale on věřil, že má cenu umřít pro to… Měl rád svůj klid a tak si postavil stan asi sto metrů od ostatních. Ale za vydatné pomoci a obchodního talentu šmely se jednoho krásného rána probudil na parkovišti. Red bojoval za to čemu věřil a vůbec mu nevadilo, že se ho pokušejí zabít stovky lidí, které vůbec neznal. Nejspíš asi ani nechápal, že mu jde o život… Red byl výtvorem propagandy a starých knih o hrdinech… Ale je dost možný, že to nechápal, kvůli rostlině, kterou si pěstoval za stanem. Red nesnášel Kylea, který měl stan kousek od stanu Chucka. Chuck se přesunul k doktorovi, aby ho pustil na pár dní do nemocnice. Ale nakonec začali chlastat, jako jiné dny až do noci. "Hele doktore, poraď mi jak se mám zbavit Deanovi matky?" zeptal se Chuck. Jazyk se mu pletl pod vlivem kořalky. "Tak jí vojeď, řek mu doktor…" "Blbej fór." Kyle byl blázen. Každý večer ležel ve stanu na kavalci a poslouchal. Pokládal na zem kousky ovoce a čekal. Dírou u země v plachtě jeho stanu sem vždycky vlezla krysa, která cítila vůni sladkého ovoce. A tak tam vlezla krysa a začala hlodat ovoce. Kyle měl někdy několik hodin na to místo zamířenou pistoli a čekal. Nechal jí chvilku hlodat aby se bavil tím jak byla hloupá. Pak chvějícím se prstem zmáčknul prst na spoušti. Tělo krysy se rozprsklo na protější stanové stěně a tak to někdy bylo celou noc. Jak tam tak Chuck a Doktor seděli, Kyle střílel. Red to nevydržel, chtěl spát a tak se zvednul a očima podlitýma krví se rozběhl ke Kylovu stanu a vyprázdnil do něj celý zásobník. Pak zbraň zahodil a šel si zase lehnout. Asi za pět minut se stanu, který teď vypadali jako ceník ozval uši rvoucí řev. Kyle vyletěl ze stanu, hnal se rovnou k doktorovi a řval u toho jako tur. "Doktore, ňákej blb ně střelil do prdele, potřebuju pomoc!!!" Řval na doktora, když přiběhnul před ošetřovnu. Doktor ho skoro ani neviděl přz mlhu způsobenou jeho nynější dobrým rozpoložením. "Je noc teď neléčim," řek mu a chtěl se vrátit k chlastu. "Ale já potřebuju pomoc," řval na něj se slzami v očích. "Můžu ti to vydenfikovat," řekl nasraně. "Jo!" "Tak se tady polož a stahni si gatě," řek mu a podivně se po tom usmál. A tak se Kyle položil na břicho a odhalil nám svou chlupatou prdel ve které je teď byli dvě díry. Z té navíc teď tekla krev. Doktor mrknul na Chucka obrátil flašku, kterou třímal v ruce na Kylovu prdel. Temně hnědá tekutina zasáhla cíl přesně a Kyle začal znovu řvát. Řval tam jako blbec a řval, že ho to strašně štípě. Doktor se posadil na svoje původní místo a navázal tam kde přestal. "Neměl mě votravovat, takle po ránu…" řekl doktor a poťouchle se při tom usmíval. Druhý den se probudil s hubou rozpláclou v prachu základny těsně před doktorovým příbytkem. Otevřel levé oko a uviděl hromadu žlutého prachu a písku, který tu byl všude okolo díval se jakoby do dálky a krajinu mu tvořili malé kamínky ležící na písku. Otevřel pravé oko a spatřil korpulentní paní středního věku, jak spěchá směrem k němu. S námahou se zvednul a odlepil jazyk od patra. Promnul si oči a zjistil, že ta žena je nanejvýš odpudivá. Každým krokem se otřásala masa všeho možného a způsobovala tak nekontrolované vlnění po celém objemu nositelky skládky pneumatik. Podívala se do výška na Chucku a hlasem podporovaným mohutnou rezonanční skříni pronesla. "Hledám svého syna, nevíte kde bych no našla, jmenuje se Dean." "Jo vy jste Deanova matka, řikal že se zastavíte…" "Ano, víte kde je?" "Jooo to vim" řekl váhavě. "A mohl by jste mě k němu zavést." SAKRA, v Chuckově hlavě zaplněné bolehlavem se rozdrnčela poplašná siréna. Měl tu almaru někam uklidit, aby Deana neotravovala. "Hele ohledně tý matky…" Vzpomínka opilecké noci, doktor říkal něco o muži v bílém. Co to jen říkal. Chucka bolela hlava a ta skříň se domáhala informací. Muž v bílém. Nemocnice. Napij se ještě. Ježiš to snad ne , ten klub byl celej zavázanej. Najednou se rozesmál, když si vzpomněl jak doktor léčil postřeleného včera večer. Nemocnice. To je ono. "Zavedu vás za vaší synem," řekl odhodlaně a pokusil se jí nepoblejt. Včera trochu přebral. A tak jí vedl přes zaprášenou cestu lemovanou stany na jejímž konci stála stará budova nemocnice. A tam se v té budově plné sténajících postav na postelích byl i muž v bílém. Včera šlápnul na minu a tak ho sem přivezli, celýho ho za zafačovali. V té hromadě obvazů byla jen jedna díra a to na pusu. Když vešli dovnitř obklopil je typický smrad nemocnice. Hnijící maso a dezinfekce. Hnus. Chuck tenhle smrad nesnášel, ale co mohlo být příjemnější než se dva týdny válet na nemocničním lůžku… Už ode dveří viděl toho nebožáka v bílém. Hned k němu zamířil se slovy: "Tohle je váš syn." Almara vykřikla. "Proboha co ti to udělali drahoušku." A posadila se k němu na postel a zpod hromady obvazů se ozval výkřik, něco jako HHHMMMMPFFFFF… Deanova matka spustila nekonečný proud slov a hučela do něj ty mateřský sračky o tom jak by na sebe měl dávat pozor a tak… Ještě že to nebyl Dean. Tohle by asi nevydržel. Chuck urychleně opustil budovu nemocnice a zamířil do svého stanu. Po téhle noci se potřeboval pořádně vyspat. Cestou potkal Deana, jak si to s batohem na zádech štráduje směrem z tábora. "O tvojí matku je postaráno." Řekl Chuck bez pozdravu. "Výborný. Nebudu se ptát jak…" "Ještě je živá. A kam jdeš?" "Ale už mě to tu sere, du se vyvětrat do pustin." "Jo dobrý. Tak se měj." "Jo. Čest." Řekl Dean a odkráčel do pustiny. To bylo naposledy, kdo ho kdy viděl. Asi v pustinách zůstal. Nenáviděl lidi. Byl svobodný… Došel do svého stanu a rozvalil se na postel. Okamžitě usnul hlubokým opileckým spánkem. Bezesným spánkem spal až do večera, kdy ho probudil Rusty ve sváteční uniformě. Najednou mu to došlo. Vždyť dneska tu je ta striptérka. Během několika vteřin ožil , vyskočil z postele a hnal se do důstojnického klubu, kde se už kolem tyče ovíjela dobře rostlá mladá dívka. Kroutila se a její plné tvary se vlnili… Ta hojnost a zdraví. Hodila do davu svoje kalhotky, o které se zvrhla srašlivá bitka, za chvíli už se tam vlnila jen tak nahá. Pak se náhle zastavila a byl konec. Strhla se vlna strašlivého potlesku. Všichni to byli blázni. Ale úžasní blázni. Koneckonců ani tady v armádě to nebylo tak špatný jak se říkalo. Jo tady u 16 pěší jednoty bratrstva oceli, byla vždycky dobrá parta.