Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

JM - Konec Bratrstva

Část 1. Naděje

Master a jeho armáda supermutantů byla poražena, ale Bratrstvo Oceli mělo velké ztráty. Ztratilo paladina Rhombuse, byl zabit "Zakladatelem". Bez něj se z Bratrstva Oceli stalo nove Bratrstvo, Bratrstvo bez řadů a pravidel. Bratrstvo, které se spojily se zbytkami nájezdníku a supermutantu. Měli společného nepřítele. Zakladatele.

Jednoho dne se dohodly a zaútočily na vesnici Zakladatele. Byla zničena a všichni si novou spolupráci pochvalovali a poznali v tom novou silu. Vzniklo tak nové Bratrstvo. Začaly napadat jednu vesnici za druhou. Vesničane utíkaly do hor, aby se zde mohly ubránit. Začala vznikat mezi nimi nová legenda, že k ním přijde muž, který zničí nově vytvořené zlo a založí NOVOU AMERIKU!!!.

Jen jeden Vault ještě nebyl Otevřen. A v něm se začina odehrávat příběh může který změní cely svět.

Crr, bylo slyšet po celém Vaultu, byl to budíček. Začínal den jako vždycky. Probudil jsem se. Dnes jsem měl , ale nějaký divný pocit že se něco stane. No nic. Vykonal jsem ranní hygienu. Odešel jsem ze svého pokoje. Spatřil známe betonové zdi, vše zde bylo v modro-bílé barvě, vlastně nic jiného jsem ve svém životě neviděl.. Došel jsem do výtahu. Zmačkl tlačítko pro 3. Patro a odjel. Došel jsem k zásobárně. "Ahoj, Petře zásob je čím dál tím miň." "Zdar. Jane zásob je čím dal tím miň tvůj otec svolal dnes poradu začne za dvě hodiny." Podal mi ranní dávku jídla a já se pomalu ubíral ke společenské místnosti. Společenská místnost je skoro největší místnost z celého Vaultu. Schází se zde všichni obyvatele, aby si zkrátily stereotypní den. Den ,který je pořad stejný, ale konečně se setkám se svým otcem. Správcem již několik dnu jsem ho neviděl. Zkonzumoval jsem ranní dávku jídla a čekal. Čas ubíhal. Těsně před poradou začali přicházet občané. Je nás zde asi kolem 30. Došel můj otec a porada začala. " Tak. Jsem zde všichni." Začal. Dostal se za odpověď souhlasného mručení " No dobře ." pokračoval " Ví někdo, proč jsem dnes svolal schůzi " " Zásoby nám dochází brzy přijde kdy budeme muset opustit náš Valut" odpověděl jsem mu . "Přesně tak. " Odpověděl a zakýval hlavou. V tom se jeden občan ozval byl to Henry, nejvíc ze všech se bál z jeho modrých očí byl poznat strach. " Ale vždyť venku je válka, možná radiace. Nikdo z průzkumníku se ještě nevrátil. Zemřeme tam. " Nezemřeme již uplynulo skoro 50 let od vyslaní posledního průzkumníka. Pokud tam byla radiace už by nás neměla ohrozit a navíc je docela jedno jestli zemřeme tady dlouhou smrti,. hladem, nebo venku rychle, válkou či radiaci." Odpověděl spavce s trochu divným pocitem., že celý jeho život brzy skončí. "Tak, za týden opustíme Valut vezmeme všechny zásoby a věcí potřebné k přežití!" Všechno osazenstvo souhlasilo i Henry. Občane opustili společenskou místnost. Zůstal jsem jenom já se svým otcem. "Ták konečně opustíme Vault, kolik let se zde jíž ukrýváme ? " začal jsem. " Od roku 2077. Dnes je asi rok 2277. Tedy dvě stě let. " odpověděl mi. " Zvládneme to ?" "Jistě". Vtom se ozvaly výbuchy. Čas jakoby se zastavil. " Co se děje" zeptal jsem se. " Nevím. Jdu se podívat ty zůstaň tady" " Ale tatí .. " skočil mi do řečí z jeho hlasu byl poznat strach a napětí " Jdi do svého pokoje nevycházej dokud se situace neuklidni. Na vem si můj nůž.. Tobě se nesmí nic stát jsi něco víc než člověk. Dokážeš přežit. " Podal mi ruku a odešel. Měl jsem pocit že ho vidím naposledy v životě snad se mu nic nestane pomyslel jsem si a odešel do pokoje. Přede mnou, odešel můj otec. Brána vyletěla do povětří. A otvorem se začaly dostávat do Valutu Supermůtantí. Obyvatele Vaultu neměli žádnou šanci. Útočníci je zabíjeli rychleji než stačily vůbec zamířit V tom do místností přišel správce. " Přestaňte střílet !! Vezměte si co chcete, jen nechte mé lidi nepokoji " Na zemi uviděl spoušť mnoho mrtvých obyvatel, ale taky nepřátelskou armádu. Skládala se z vysokých nazelenalých mutantu s velkou svalovou hmotu, držely laserové pušky, dále tam byly vojáci. Měli na sobě silnou zbroj a v ruce drželi drželi rotační kulomety a poslední v jejích skupině byly nějaký muži. Vypadaly z nich nejslabší, měli přes tváří obvaz na sobě kožené brnění, v ruce drželi kopí a kolem pasu jim visela 9.mm pistole. V tom se ozval jejích vedoucí. " Vy nám nebudete rozkazovat ! " a jednou dávkou mu rozstřílel hlavu na kousky rotačním kulometem. Pak velel " Nájezdnici vyčistěte 2. Patro. My 3.patro, pak se tam všichni sejdeme" a odešlí Seděl jsem ve svém pokojí a poslouchal co se děje. Měl jsem pocit že můj otec je mrtvý. V tom jsem uslyšel kroky. Vzal jsem si nuž a přesunul jsem se ke dveřím. Stoupl jsem si zadáma ke dveřím těsně u zdí. Dveře se otevřely. Muž vešel dovnitř. Dveře se zavíraly. Ja jsem k němu přiskočil a jedním zásahem jsem mu přeřezal krční tepny. Stříkala mu z krku krev. Byl hned mrtvý. Zabil jsem poprvé v životě člověka. Těžko popsat, jaký je to pocit, když člověk poprvé v životě zabije člověka. Oblíkl jsem si jeho oblečení a vzal jeho vyzbroj. Jeho jsem oblékl do mé a ukryl do postele. Věšel jsem na chodbu. Potkal jsem stejně oblečený muže. Jeden z nich začal. " Ták co Adame. Všechno pořadu? Kdes byl tak dlouho člověče. He, he, .." Vypadal spokojeně a jeho mezi dyravýmy zuby byly vidět zlaté plomby. " Nic jen jsem byl na toaletě " odpověděl jsem mu chraplavým hlasem. " Co máš s hlasem " trochu jsem zaváhal co mu mám říct. " Je zde Zima, asi jsem nachladl." "No dobře teď půjdeme za kapitánem do 3, patra. Vše splněno " zeptal se "Ano , odpověděli jsme mu." A vydali se do 3.patra. Došly ke kapitánovy. " Vše splněno.2.patro vyčištěno." " Dobře vemte si co budete chtít, pák můžete odejit. " rozešli se . Zamířil jsem ke skladišti vzal jsem si batoh, zásoby, a nějaké výbušniny C4. Pák jsem byl přípraven odejít. Odjel jsem výtahem do 1.patra. Zde byla spousta mrtvých těl. Těl mých přátel Viděl jsem mutanty jak požírají mrtvoly A... A otce. Dost mě to naštvalo. Ale kdybych se je pokusil zabit, dlouho bych nepřežil. Šel jsem dál až k východu. Zastavil jsem se. Připevnil výbušniny na otvor ve zdi a nastavil na 5 minut Šel jsem k východu. Viděl jsem poprvé v životě sluneční světlo, nebylo to jaké bylo ve Valutu, byl to trochu jiné. U východu muži ve zbrojí nastupovaly do vojenského transportů a pak odjížděli . Oni to přežily.. NE!!! Pomyslel jsem si. V tom se ozval výbuch, aspoň to , kteří tam zůstaly nepřežijí. Vchod se zasypal. Všichni byly nadobro uvěznění, aspoň to mě zvedlo náladu a vydal jsem se na cestu. Všude kolem bylo vše zničené. Hodně kráteru. Zničené budovy, ale vznikal zde nový život. Nové rostliny, keře. Rozhodl jsem se zamířit ke horám. Snad tam nejdu ukryt, nebo pomoc. Uplynulo několik dnů. Docházeli mě zásoby. V tom jsem uklouzl na kamenech. Spadl jsem do jeskyně. A proti mně se objevil nějaké potvory. Vypadaly jako přerostlý škorpióni, měly hnědý krunýř , silná klepeta, mála očka, ocas zakončený ostnem. Nevěděl jsem co mám dělat. Instinktivně jsem vytáhl světlici, abych věděl na čem jsu . Potvory se rozestoupily. Asi jim vadilo světlo. Chopil jsem se pistole a uháněl pryč. Nebylo to jednoduché jedno potvora mě skoro zasáhla svým ostnem na konci ocasu. Já jsem mu vystřelil do očí. Potvora se zřítila dolu a smekla sví kámoše. To mě dala dostatek času a dostal jsem se na povrch. Šel jsem dále. O den později jsem spatřil vesnici. Rozhodl jsem se vydat do ní. Moc možností mě nezbývalo . Vesnice byla odklopena, všemi možnými věci, nějaké vraky. Nějaké harampádí. Vše se zdala ve špatném stavu a před vesnicí stála stráž. Došel jsem ke straží. Strážce byl vyšší postavy, měl delší vousy, hnědé očí i vlasy, na tváři měl jizvu v ruce držel dvojhlavňovou brokovnici. Zakřičel na mně. " Kdo jsi !!! Co tady Chceš!! " " Já jen potřebují vaši pomoc, můžu si promluvit s vašim vůdcem. " " No dobře " tvářil se zamyšleně a pokračoval. " Našeho vůdce najdeš na radnici je to největší budova ve vesnici. Najdeš to snadno!!" a ukázal směrem do vesnici. Pokračoval jsem dál. Cela vesnice se skládala z několika budov. Byly zde polička, studná, v ohradě se pásli dvojhlavé krávy, budovy se skládaly ze všeho možného. Došel jsem k největší budově a vešel dovnitř. Ve vnitř mě uvítala nějaká žena. " Náš vůdce Kyle, Vás očekává. " " Jak to " odpověděl jsem ji. " Vždyť jsem teprve přišel. " "Víc se dozvíš od něj. Najdeš ho za těmito dveří" Šel jsem dál. Otevřel a vešel dovnitř. V místnosti byl jeden stůl, dvě židle, polička a okna beze skla přikryty jen hadrem. Uprostřed místností stál muž. Byl starší, asi tak 40 let, měl dlouhé vlasy a u pasu měl nuž začal. " Posaď se " Uposlechl jsem jeho příkaz. Pokračoval " Už na tebe čekáme několik let " " Na mně ." " Na muže který k nám jednoho dne přijde. Na může který zničí zlo a založí nový stát Novou Ameriky. " "Ale já se jen chci pomstit. Můj Vault byl zničen, můj otec byl zabit. Chci jen zabit ti může v brnění!!" " Bratrstvo ?" " Bratrstvo ?" opakoval jsem . " Bratrstvo, bylo kdysi skupina novodobých rytířů, kteří se snažily o znovuobnovení lidské rasy pomoci vědy a technologii. Bohužel jednoho dne se objevil muž, který to všechno změnil. !!!Zakladatel!! Ten porazil jejích hlavu paladinu Rhombuse. Bez jeho mravní autority se z bratrstva stalá náboženská sekta usilující o vyčistění lidské rasy. Jakmile zakladatel porazil Najezdniky, Mastera a zničil jeho nádrže. Tak Nájezdnicí a supermůtantí měly stejného nepřítele. Zakladatele. Zničily jeho vesnicí a zabily ho. Byly si vědomí svou silou a začali uskutečňovat svůj plán. Od té doby ničí jednu vesnicí za druhou a ti které, nezabily dostávají na svou stranu Dávají jim téměř nesplnitelné úkoly. Utekly jsem do hor zde jejich technika neprojede a lepe se zde ubráníme. Jednoho dne jsem měl sen. Nebyl to obyčejný sen. Sen o nadějí. Zdalo se my, že jednoho dne k nám přijdeš, že splníš 3 úkoly. Zničíš zlo a založíš novou vlast. Novou Ameriku." " Jaké úkoly ? " Zeptal jsem se " Úkoly, které zvládneš jenom ty. Získat spojenectví Páraču, Energozbroj a zničíš sám jednu základnu bratrstva." Nemám jinou možnost, musím o přijmout. Pomyslel jsem si. " To vše mám zvládnout sám? Vždyť ani nevím kam mám jít !! " " No dobře bude tě provázet má dcera. Dávej na ní pozor. " a zařval " Nino pojď sem!!!!!!!! " Přišla krásna žena krátké hnědé vlasy, zelené očí, výborná postava. Byla krásná a já jsem k ní něco cítil. Cítil jsem k ní něco co k žedné ženě před tím. Kyle pokračoval. " Postarej se o něj doved ho k místu možného výskytu paračů . Pak se vraťte zpět do vesnice " Ještě toho dne jsme si sbalily věcí a zásoby. Odešlí jsme směrem na východ. Cesta trvala několik dnů za tu dobu jsem se s Ninou sblížily, měli jsme několik potyček se zvířaty, všeho druhu, už vím jak chodit po pouští jak se vyhybát potvorám, jak hledat pitnou vodu. Ale i to co je Parač. Moc radosti mě to nepřidalo. Prý že jsou velcí kolem, dvou metru, mají hnědou pevnou kůží, jejích největší slabinou byly očí. Byl na ně nejzranitelnější. Získat je za spojence by se určitě hodilo. Došly jsem na mýtinu. V tom jsme byly obklíčený. Všude bylo plno paračů a my staly v jejích středů. Byla to beznadějně situace. Právě se chystali zaútočit. Chtěli Nás zabýt ty kteří se měly stát našimi Spojenci . Přemyslel jsem. Vše vypadalo beznadějně. Prosím, neubližujte nám hlavně ne mé společnici . Prosím. Zamyslel jsem. V tom se paračí odstoupily od nás a já v hlavě slyšel hlasy. " On s námi mluví doveďte ho k naší matce, ať ona rozhodne co s němá. " Vešlí jsme do jeskyně Zde všude byla vejce. Došly jsme k hlavní místnosti. Zde byla Matka. Byla větší než ostatní a všude kolem se nachazeli malý paračí. V tom se mnou začala rozhovor. " Co od nás chceš ? Jak to že s námi mluvíš ?" " Nevím, chci získat jen vaše spojenectví. " " No dobře dokaž, že jsi silnější než my, zabij našeho šampióna beze zbraně a pak se k vám přidáme. Zemřeš a bude zabita i tvou společnice." Musel jsem souhlasit a vydaly jsme se zpátky na povrch. Došlí jsem ke kruhově aréně. Na jejím krájí byly nabodnutí kuly, nabroušené směrem ke středu, v samotné aréně bylo hodně kostí od všeho možného. Postavil jsem se do jedné půlky. Podál jsem zbraně Nině. A promluvil jsem si s ní " Tohle nemůžu vyhrát, nemám žádnou zbraň. Uteč " " Neuteču, ty to zvládneš tvá největší zbraň je tvá mysl. Věřím ti." A políbila mně. Trochu se mě tím zvedla sebedůvěra. Mezitím do Arény přišel šampión o čtvrtinu větší než ostatní a i silnější možná o dvojnásobek a sebedůvěra mně zase klesla na minimum. Začal boj. Zůstal jsem na místě parač se rozběhl proti mně. Chtěl mě asi srazit na kuly. Těsně jsem se mu vyhnul. Parač změnil taktiku. Pohyboval se pomalu. Chtěl mě dostat svýma drápama, Přesunul jsem se na druhou půlku co nejdál ode něj. Parač zrychlil. Zasáhl mně do ruky. Krev mi pomalu stékala po ruce.Větší beznadějnost jsem ještě v životě nezažil, ale šampiónovi to asi zlepšilo náladu. Zrychlil. V tom mě něco napadlo. Postavil jsem se těsně před kulem. Uhnul jsem mu Parač se zastavil u kůlu. Přesunul jsem se bleskurychle ze něj a kopl do něj vší silou. Paračovy hlavou projel kul. Bylo po něm. Vyhrál jsem. Teď máme jít za matkou. Šel jsem. Začal jsem s ní myšlenkový rozhovor . " Porazil jsem šampióna. Co bude teď! " "Na tady máš náš znak" a podala mně malý dráp a pokračovala. "Až jednoho dne přijde někdo s tímto znakem půjdeme s ním do bitvy. Nechť vás sila duše paračů následuje na vaši cestě." Odešlí jsme. Šli jsme zpět do vesnice. V mém srdci se rozhořela naděje . Naděje na pomstu. Naděje na nový život . Naděje na lepší život ..