Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Záznam č.48 2.srpna 2081 Pustina. Štěrk, prach, písek. Kamení. Moře kamení. Kam až dohlédneš, pustá a prázdná. Nekonečná. Neobyvatelná. Nemilosrdná… Je to už šestý týden co jsem vyrazil na svou pouť na západ. Za celou tu dobu jsem nepotkal živou duši. Nikdo nepřežil. Nic nepřežilo, ani strom, keř, bakterie. Ozáření je příliš vysoké na to, aby přežil jakýkoliv tvor. Zásoby se krátí, síly ubývají, naděje se ztrácí. Život ze mě prchá každým dalším krokem. Nikdy jsem se neměl vydat na tuto pouť. Jsem uprostřed spálené země. Slunce žhne celý den, Měsíc mrazí celou noc. Bez energo-zbroje bych nepřežil ani hodinu. Vault byl otevřen příliš brzy. Příliš brzy na to, jaké jsme měli prostředky a vybavení. Jediná energo-zbroj, jediná puška, jediná šance na přežití. Jediná malá šance. Má šance. Energetický článek, který napájí všechny systémy zbroje se vybije během několika dní. Pak budu zatracen docela. Zemřu sám, uvězněn ve slupce z oceli a olova, která ztratila sílu držet mě dál při životě v tomhle radioaktivním pekle. Správce se mýlil. Na světě již neexistuje místo, kde by nevládla radiace a rozmary nestálého počasí. Starý svět shořel v žáru velké války a planetu ovládla pustina a smrt. Zapomenutá osoba si pomalu razila cestu skrze silný vítr. Prach a písek vytrvale naráželi do kovové překážky, která z posledních sil bránila vyčerpaného poutníka. Muž netušil, že není sám. Únava mu zaslepila oči. Párač pomalu nasál štiplavý vzduch. Již od včerejšího večera stopoval kořist, která se osaměle štvala za Sluncem. Cítil jeho únavu, smutek, strach, osamělost. Opatrně pozoroval vzdálenou siluetu kolébající se postavy. Ten člověk je na pokraji sil, přesto je dobře vybavený a nebezpečný. Ještě den, možná dva. Pomyslela si bestie. Brzy padla tma a prudký vítr ztratil svou sílu. Na nebi začaly zářit hvězdy. Muž se však potácel dál a dál. Pohlédl na svůj osobní Geigerův počítač. Úroveň radiace dnes rapidně poklesla. Alespoň jedna dobrá zpráva. Ještě trochu a mohl bych nastavit filtry na třífázový program a ušetřit tak alespoň trochu energie. Do poutníka se vlila nová krev. K ránu, když se chystal ke spánku, změnil nastavení radiačního štítu a usnul. Zvíře se odvážilo přijít blíž. Opatrně zkoumalo z několika desítek metrů spícího poutníka. Instinkty mu velely zaútočit, párač měl hlad a dlouho zvažoval, jestli nemá této příležitosti využít. Dlouho v něm vítězila myšlenka útok ještě na den oddálit, ale pak ho zlákala vzpomínka na chuť lidského masa. Pařáty zasáhly poutníka jako blesk. Muž se marně snažil nahmatat zbraň. Párač ho zvedl ze země a mocným úderem ho odhodil několik metrů. Sotva se muž stačil zorientovat, zaútočila bestie znovu. Brnění se prohýbalo pod drtivou silou zvířecích paží, které zběsile bušily do nebohého poutníka snažíce si otevřít cestu k čerstvému masu. Muž zoufale nabral hrst prachu a vmetl ho zvířeti do očí. Párač se zapotácel. Poutník neohrabaně vstal a doklopýtal ke zbrani. Zvíře se otočilo a z jeho chřtánu vyšlo hlasité zavrčení. Výstřel utišil jeho řev. Párač s bolestí kráčel kupředu. Druhý výstřel vytvořil hlubokou díru do páračovi hrudi. Zvíře se zastavilo. Po těle mu řinula krev. Třetí rána vystřelila páračův mozek z lebky. Bestie se poroučela k zemi. Takové monstrum! Bože všemohoucí, co to proboha mělo být? Muž vyděšeně hleděl na nehybnou siluetu. Chvíli stál docela nehybně a mířil svou puškou na mrtvolu. Pak se zhroutil k zemi. Omdlel. Uběhlo několik minut a poutník otevřel oči. Nehybné tělo párače stále leželo několik metrů od něj. Nezdálo se mu to. Nebyl to sen. Muž se pokusil vstát, ale svaly protestovaly silnou bolestí. Zaúpěl. Jeho zbroj byla poničená a zohýbaná. Ležel dlouho, než sebral všechny síly a pomalu se postavil. 1R79, diagnostický program aktivován. Spouštím proceduru Z45. Probíhá kontrola součástí. Elektronika helmy… ok. Energetické jádro… ok. Recyklační systém…ok. Motivátory…ok. Hydraulika… ok. Optické čočky… nalezeno poškození. Termo-vrstva… ok. Radiační štít 1… ok. Radiační štít 2… ok. Radiační štít 3… nalezeno poškození. Radiační štít 4… nefunkční. Tlumiče nárazů… nalezeno poškození. Vnější ochranný štít… nalezeno poškození. Spouštím proceduru Y06. Probíhá kontrola radiace. !!!Pozor zjištěna radiace!!! Venkovní radiace…254 R/h. Vnitřní radiace… 2 R/h. Propustnost radiačních štítů… 0,007874. Spouštím proceduru MedBot X789C Aplikuji 12ml Rad-Away. Místo aplikace… arteria radialis dextra. Muž se smutně rozhlédl po okolí. Vycházelo Slunce. Zbroj byla těžce poškozená a před ním ležela ještě předlouhá cesta, která se zdála být bez konce. Zvednul se vítr a mrtvolu párače začal pomalu pokrývat písek. Poutník ještě chvíli tupě civěl na ostatky zmutované příšery a pak se opět vydal na cestu. Musel se soustředit na každý krok, tělo ho bolelo, ale věděl něco, v co už nedoufal. Nejsem sám. Alespoň N.Ě.C.O. přežilo velkou válku. Tam za tím pohořím, tam jsou určitě lidé. Pamatuješ si, Johne, ten plakát. San Francisco. Golden Gate. Oceán. Někdo tam musel přežít. Někdo, kdokoli. Vydrž Johne, vydrž. Ty to dokážeš. 1,2,3,4,5,6,7,8,9,10. 1,2,3,4,5,6,7,8,9,20. 1,2,3,4,5,6,7,… Další dva dny strávil John stereotypním pochodem beztvarou pustinou. Radiace v okolí klesala. John s nadějí pozoroval lišejníky živořící na rozpáleném kamení. Teď už věděl, že život dokázal překonat veškeré válečné běsnění. Napil se z hydro-zásobníku, aby uhasil žízeň, ale zjistil, že voda je nepříjemně hořká. Recyklační systém zbroje špatně filtroval jeho vodu. Možná do sběrnic, nebo zásobníku vniká radiace. Napadlo Johnyho. Zkontroloval okruhy bederního štítu, ale nenašel známky většího poškození. Že by filtry špatně detoxikovaly moč? Levý filtr byl sice trošku promáčklý, ale fungoval normálně. Johnovo přemýšlení utnul nález kompasu. John strnul. Ten přístroj tu ležel krátce, písek by ho během několika hodin pohřbil. Záznam č. 49 7.srpna 2081 Jsem 7. týden na cestě. Dobrou zprávou je, že energii ztrácím už jen v noci. Moje solární články jsou funkční a díky velkému poklesu radiace nemusím využívat všechny radiační štíty. Za těchto podmínek mám dost energie na dvoutýdenní pochod. Špatnou zprávou je, že můj recyklátor vody je nejspíše poškozený a jeden radiační štít je po bitvě nefunkční. Snažil jsem se opravit alespoň recyklátor, ale nevím, kde je chyba. Musím tomu přijít na kloub, dokud není pozdě. Naštěstí se zdá, že hydro-okruh těsní a já neztrácím žádnou vodu. Nejdůležitější zprávou je však nález kompasu, který jsem našel uprostřed pouště. Nevím kdo ho vlastnil, kam směřoval, jestli byl sám, nebo proč ho zde zanechal, ale jedno vím určitě. Někdo tudy musel projít. Dává mi to naději. Dává mi to sílu jít dál. John seděl na velkém kameni a pozoroval zapadající slunce. V mělké prohlubni si všimnul drobného živořícího keře. Pustinu opět začíná prorůstat život. Pomyslel si John a usnul. Ráno byl opět na pochodu. Pravé koleno energo-zbroje začalo nepříjemně skřípat, prach nejspíše pronikl přes těsnění a vnikl do setrvátorů. John si nakonec na vrzání, které se v pravidelných intervalech ozývalo, zvykl. Toho dne došel až k úpatí pohoří, ke kterému se přibližoval už několik týdnů. Hledal nějakou stezku, či jiný důkaz lidské existence, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by tu někdo pravidelně pobýval, či cestoval. Narazil jen na starou zrezlou plechovku, nejspíše od Nuka-Coly, která tu v písku musela ležet již hodně dlouho. Rostlo zde několik keřů a na skalních výčnělcích se usadily šedé trsy trávy. Radiace opět klesla o několik desítek Rentgenů a John už využíval jen jediný radiační štít. Napadla ho myšlenka sundat si energo-zbroj, prozkoumat poškození zvenčí a pokusit se opravit recyklátor. Nakonec ale nápad zavrhl. Radiace je stále vysoká a podepsala by se na jeho zdraví, kdoví, jestli by byl pak ještě schopen pochodu. Proč je ta voda hořká? Nepřehlédnul jsem něco? Ptal se neustále sám sebe a spouštěl diagnostický program neustále dokola. V noci Johna probudil chlad. Třásl se zimou uvnitř brnění a zkřehlými prsty se snažil najít problém. Termo-vrstva je nefunkční. Možná ji útok toho zvířete poškodil a diagnostika nezaznamenala problém. Možná klimatizační tekutina natekla do zásobníku s tělesnou vodou a proto je teď tak hořká. Neměla by však být toxická. John vstal a drkotaje zuby se snažil chodit. Musel se rychle zahřát. Teplota klesala v noci až k nule. Průrvou ve skalním masívu pomalu zlézal vyvrásněné pohoří. Záznam č. 50 9.srpna 2081 Postup se teď stal neskutečně obtížný. V Energo-zbroji jsem neohrabaný a těžký. Zvětralý kámen se mi drolí pod rukama. Termo-vrstva už mě nechrání tak jako kdysi před vlivem extrémního počasí. Nejspíš jsem nastydnul a mám velké zimnice. Jsem však blízko svého cíle. Stále doufám, že najdu pomoc. Radiace je už tak malá, aby dovolovala přežití i bez energo-zbroje. Určitě by takový jedinec při dlouhodobém pobytu utrpěl značnou újmu na zdraví, ale dokázal by přežít. Zbylo mi ještě několik dávek Rad-Away, které snad dokážu směnit za pomoc. Při jednom z výstupů jsem ztratil svůj kompas. Naštěstí mám ještě jeden ve svém Pip-Boyi. Díky Vault-Tec. John pokračoval jen velmi pomalu. Jeho svaly ho přestaly poslouchat a on musel dlouze odpočívat po každém náročnějším úseku. Byl tak unavený, že se začal zbavovat přebytečných věcí. Odhodil zbraň i náboje, batoh s baterkou, sadou opravářského nářadí a dalšími přebytečnými věcmi. Špatně se mu dýchalo, z hořké vody ho pálilo v ústech, horečkou blouznil a respirační filtr zjistil přítomnost krve v těžkých záchvatech kašle. Poslední úsek výstupu se skoro plazil a trvalo mu celý den, dostat se o pár metrů výš. Zpráva č.51 11.srpna 2081 Recyklátor vody se definitivně rozbil. Pokud do 30 hodin nenajdu pomoc, nebo vodu, zemřu na dehydrataci. Vodu získávám už jen z infuzí, ale tenhle způsob mi prodlouží život jen o pár hodin. Musím se co nejrychleji dostat na vrchol. Tohle je můj poslední zápis do PipBoye, nemůžu mrhat čas psaním, nebo spánkem. Stále doufám, že to dokážu. Dalších dvanáct hodin se John snažil postupovat v těžkém terénu. Vítr měl velkou sílu a metal na poutníka tuny písku a prachu z pustiny. Nakonec ho vichr přemohl kousek od vrcholu a John vyčerpáním usnul. Probudil se až za několik hodin. Byl stále unavený, horečka neklesala a John cítil pachuť krve ve svých ústech. Na zemi před ním ležel pískem zavátý batoh. Cizí batoh, náboje a puška. John dychtivě otevřel batoh, ale nenašel žádnou vodu, jen kompas, baterku, sadu opravářského nářadí a další přebytečné věci. Někdo ho tu musel odhodit. Rychle vstal, jeho cíl byl blízko, brzy stane na vrcholu a vyhledá pomoc na druhé straně. John nemeškal, nález batohu ho hnal stále dál a dál. Klopýtal a malátně postupoval k jednomu z vrcholů pohoří. Nevnímal žízeň, hlad, zimu, nevnímal sebe. Tam na západě je přece život! John konečně stanul na vrcholu a strnul úžasem. Dlouze hleděl na západ. Vyhrkly mu slzy. Johnovi oči už neviděli další nekonečnou pustinu, která se táhla donekonečna až k zapadajícímu slunci. Johnovi oči už neviděli trosky měst, šedivou oblohu plnou prachu a vyschlá dna vodních nádrží. John viděl ráj. Lesy, řeky a úrodná pole. Malebný venkov, tak jak ho znal z dětství. Viděl maminku, jak mu nese jablka. Viděl otce, jak okopává záhon petúnií. Sundal si helmu a slzy štěstí mu stékaly po vyhublých bledých tvářích. Motýl mu přistál na dlani a doširoka rozevřel svá pestrobarevná křídla. "Taková krása!" vzdychl John dojetím a sedl si na trávník. Pozoroval motýla, hladil ho po křídlech a cítil vůni čerstvě posekané trávy. "Ne, mami, už nemám hlad. Chce se mi spát..." John padnul na vyprahlou zem s úsměvem na tváři. Hleděl na svou modrou oblohu a oči se mu pomalu zavíraly. "Správce..." vydechl John. Maminka ho pohladila po čele a políbila ho. "Ano, Johny, Správce měl pravdu. Na západě je opravdu život a tys ho viděl. Ale teď už je opravdu načase jít spát." Maminka odcházela z Johnova pokoje, ve dveřích se však otočila, příjemně se na něj usmála a zhasla. |
