Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Kdo stím přišel? No myslím , že to byl Phill, i když na ten svůj přitroublý nápad (se kterým okamžitě souhlasila většina mužstva) doplatil, sice to měl rychlé, ale kdo by souhlasil s rozšlápnutou hlavou.

Celé to začalo, když se střetly jednotky Bratrstva Oceli a Supermutantů v sektoru 10-15. Sice nechápu proč ten kus pouště zajímal naše velitelství, ale jelikož naše předsunuté hlídky zjístili pohyb nepřítele tak jsme přirozeně nesměli chybět.

Ach málem jsem se zapomněl představit, jmenuji se Collins bývalý důstojnik Bratrstva oceli. Proč bývalý? Sice jím stále jsem , ale to jak vypadají moje nohy mi naznačuje , že již dlouho nebudu. Ale zpět ktomu co se přihodilo.

Byli sme vysláni brzy ráno, myslím že bylo kolem sedmé , ale slunce už pálilo jako ďas, šlo nás dohromady 40. Poměrně velké číslo a největší skupina , kterou sem kdy vedl , ale nakonec to bylo jen tak tak. Cesta nám zabrala týden, šli jsme sice v plné polní, ale spíše nás na dva dny zdrželo setkání s bandity. Na obávaný gang, který terorizoval hlanvě Shady Shands jich moc nezbylo a musel je rozprášit opravdu někdo schopný sice brebentili něco o chlápku s velkým číslem 13, ale věřte banditům. Pokud to opravdu ale byla jeho práce tak my jsme ji dodělali. Pár jich uniklo, ale ty jsme našli druhý den. Pravdou je, že je našel no už si ani nepamatuji jeho jméno, ale po šlápnutí na tu minu zněj moc nezbylo stejné jako ztěch tří hadů pouště, kteří vylezli z úkrytu aby se podívali jak zafungovala jejich nástraha. Po zbytek cesty se nic zajímavého už neudálo a do zóny jsme přišli za řádění písečné bouře.

K první konfrontaci stěmi, zelenými bestiemi došlo hned ráno poté co se bouře uklidnila. Jak jsme si (díki bohu první) stačili všimnout , tak základní tábor jsme si rozbili asi 200 metrů od jejich tábora. Okamžitě se z naší strany strhla prudká palba a pár sme těch monster dostali , ale pak palbu opětovali , kevšemu z krytí tak jsme taky byli nuceni se také za něco schovat. Jakákoliv forma útoku byla vyloučena, jelikož jsme nestihli vyslat průzkum aby obhlédli terén, jestli by se nedalo něco využít. Zbytek dne proběhl v napětí a vyčkávání, jestli druhá strana něco podnikne. Navečer jsem vyslal zvědy, aby zjístili co nejvíce o nýnější situace o nepříteli. Ráno se vrátili se zprávou, že se mutanti začínají zakopávat a chystají se pouze na obranu. Nebylo na zbyt a musel jsem kontaktovat velení a rozkazy byly jasné: také se zakopat a čekat co podnikne druhá strana a nežádat o žádné posily, konflikt se začíná vyostřovata většina schopných bratří byla nasazena do bojů, přirozeně maximálně vzdálených.

A tak jsme vyčkávali. Po čtyřech dnech jsme měli vybudovány zákopy, které se táhly v délce půl kilometru. Chlapi byly ostražití a těšili se na nějákou tu konfrontaci. Bohužel z několika dnů se stal týden pak druhý a ke konci třetího začala morálka mírně upadat a nepomohly ani moje názory, že už brzy zaútočí nebo že byl spatřen pohyb z jejich strany. Po měsíci už situace začala být mírně neúnosná, proviant začal docházet, voda měla cenu zlata a písek byl uplně všude. Velení jakékoliv žádosti o podporu odmítalo a se zásobami ať si poradíme sami. Uprosřed druhého měsíce se doslova přes nás prohnálo stádo Brahmín. Posádka nelenila a asi 20 kusů se nám podařilo složit kulkami. Pak se stádo přiblížilo k zákopům Supermutantů a dál se nedostalo. Kevšemu ti obři kulky nepotřebovali, ale hladově na ně naskákali. Aspoň jsme věděli , že obě strany jsou na tom stejně. Začátkem třetího měsíce už většina chlapů byla bez Energo Zbroje jelikož se zanesla pískem a někteří (včetně mě) ji prostě zahodili. Při jedné noci jsem rozmlátil rádio ani se nedivim, po deseti žádostech o cokoliv mě velení degradovalo. Aspoň jedna dobrá novinka byla , že jsme našli zdroj vody sice páchla a chutnala odporně a nedokázal zásobit stoprocentně celou skupinu, ale stále lepší než nic.

Začátek čtvrtého měsíce už byl akutní. Čtyři vojáci spáchali sebevraždu, včetně psychologa, což očividně moc morálky nepřidalo a další noc se prostě dalších pět sbalilo a odešlo do pouště a kevšemu si nevzali žádné zásoby, blázni. Byly to tři dny po této události , když Phill, který spíše vypadal jako svůj stín, navrhl jestli si stěma potvorama nepodat na pár dnů ruku a nějak si vypomoct, pač stejnak kdyby na nás zaútočili tak by jsme nemohli ani plivat. A měl pravdu všechny Energo Zbroje, Energo Zbraně a polovina palných byla díki písku nepoužitelná, dostal se prostě všude.

První kontakt jsme uskutečnili dalšího dne, tohoto úkolu se ujal Phill se slovy, že pokud se zachvilku nevrátí tak to nevadí, jelikož tu všichni stejnak zhebneme. Vrátil se. První co mi řekl bylo, že situace na druhé straně je ještě horší jako u nás. Dle hnijících mrtvol a odpovědí, které dostal z toho nejinteligentnějšího mutanta vyplývalo, že ze dvou desítek nepřátel zbyl půl tucet. Největší problémy měli s jídlem, sice je nachvilku „postavilo“ na nohy to stádo , ale časem opět trpěli a tak pojídali mrtvoly, tedy to co se dalo použít. Na otázku jak jsou na tom s vodou, mi bylo odpovězeno ať se du raději podívat sám a rovnou s celým mužstvem.

To co se nám naskytlo za pohled, nás krapánek šokovalo, znechutilo a hlavně naprosto rozčílilo. Ti parchanti měli také vodu, ale byl to zdroj té naší, proto knám teklo tak málo a když jsem viděl různé hadry a oblečení, které se válely u vybudované jímky mi jasně napovídalo, že tu byla i umývárka, proto ta divná chuť. Ten rozkaz co potom zazněl byl spíše výsledkem směsy vzteku, znechucení a dlouhodobého trápení, ty slova byla jednoduchá a jednoznačná, zabte je. Inu beze zbrání a ochrany to šlo trochu hůře, ale naskákali jsme na ně jako mravenci na brouky, trahajíc, škrábajíc a kousajíc. První to schytal Phill, který knim stál nejblíže a než po mém rozkazu stihl cokolivek udělat už měl hlavu slisovanou mezi zemí a jednou nohou mutanta. Vřava netrvala dlouho, ale nakonec jsme se tři přeživší mohli (pokud se tomu tak dá říci) radovat z víězství. A teď mě dva zbývající táhnou , ale ne k základně, ale do Hubu, prý tam prodávají dobrá kolečková křesla.

ZPĚT NA POVÍDKY