Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

DAEMON - Jonnyho putování za bájným vaultem

Díl 4.:

"Do New Rena?!" Zeptal se už po několikáté během cesty Jonny.
"Jasně, že do New Rena!"
"Ale ma…"
"Maminka ti říkala, že New Reno je špatné místo a nemáš tam nikdy chodit." Skočila mu do řeči Bess "Já vim, hučíš to do mě celou cestu, sakra!"
"Ale…"
"Žádný ale! Získali jsme peníze a já si je chci pořádně užít! Uvidíš, bude se ti tam taky líbit!"
"V New Renu je prý nebezpečně!" Snažil se namítat Jonny.
"A kde, ne? To už patří k životu!" prohlásila Bess, podívala se na Jonnyho a soucitným hlasem dodala "Neboj, já tě ochráním."
"Ty mě?! To už jsi zapomněla, že já tehdy zachránil od otrokářů tebe?!"
"Pche, jenom náhoda!" Ohradila se Bess "Poradila bych si sama, všechny bych je pozabíjela." Dodala potichu a nepříliš přesvědčivě.
Jonny k tomu měl ještě co říct, ale nechtěl začínat další spor. Raději se držel odmítání New Rena: "Jak si chceš ty peníze užít? Nezapomněla si náhodou, že jsi brahmína?"
"Ne, to jsem opravdu nezapomněla! Ale to je právě skvělé na New Renu! Tam na tom nezáleží! Už je stejně zbytečné se dohadovat, jsme tu!"
Oba pohlédli před sebe. Před nimi ležela zničená předválečná silnice směřující k několika budovám. Většina budov se skládala z přízemních pater bývalých domů doplněná o střechu z různých materiálů. Kolem silnice se válelo spoustu krámů, obaly od všelijakých drog a taky několik mrtvol - neklamný znak toho, že jsou na správné cestě do New Rena.

Blížili se silnicí k městu, Jonny se po chvilce dumání zeptal: "Jak jsi to myslela, že v New Renu na tom nezáleží?"
"Je vidět, že jsi ještě v New Renu nebyl. Město je plné feťáků, ožralů a to málo střízlivých lidí už se muselo smířit s velice podivnými věci, aby přežilo. Mluvící brahmína už je z míry nevyvede.
"Mluvící bramína?! To nic není." Promluvila z ničeho nic jedna z okolo ležících mrtvol a započala pokus o pohyb. Tím ovšem znatelně narušila definici mrtvoly a tak Bess s Jonnym museli uznat, že dotyčný ještě není mrtvý, ale pouze značně zfetovaný. Muž se pokusil vstát, ale po nějaké chvilce se raději spokojil s přetočením na záda. "To já jsem tu jednou potkal i mluvící kytku!" snažil se je trumfnout "A, že chodila snad nemusim dodávat!" Následovala krátká pauza, během které si feťák zamával rukou kolem hlavy ve snaze odehnat neviditelné cosi. "Navíc to byl druh Fíkus Asparagus, který se v těchto končinách nevyskytuje!" Dodal nakonec a zatvářil se vítězoslavně.
"To je…ehm…hezké. Tak my zase jdem." odpověděla mu Bess a obracela se k odchodu.
Feťák překvapen, že ho nehodlají trumfovat, chvíli nevěděl coby. Stačil se ale ještě zeptat: "A co vůbec takový pěkný telátko bude dělat v New Renu?"
"To není telátko." Obrátil se na něj s úsměvem Jonny.
"Přece vim, že není. Ale ty jsi! Jen proto, že jsi růžový, mě nezmateš!"
Jonny se beze slova obrátil a pokračoval v cestě do New rena.
"Já ti říkala, že se tváříš jako tele." Zašeptala mu vesele Bess do ucha.
"Ticho! Nechci nic slyšet! A přestaň se tlemit!"
"Já se ti vůbec nesměju" zalhala Bess. S velkým přemáháním se jí na jedné tváři podařilo udržet vážný výraz. Na té druhé, otočené od Jonnyho, se ale tiše smála až prskala do okolí.

Do New Rena vešli ze severu, takže se ocitli na Druhé Ulici. Okamžitě zapadli do první hospody. Byla to hospoda ve vlastnictví Salvatora. Jen se Jonny objevil ve dveřích, od jednoho stolu na něho mával postarší chlápek. Přistoupil nedůvěřivě k jeho stolu, ale chlápek mu vřele nabídl židli se slovy: "Nazdar, hochu. Hned je vidět, že jsi v Renu nový."
Jonny židli přijal. Ohlídnul se za sebe, co dělá Bess, ale když zjistil, že má o zábavu postaráno dopíjením skleniček, jejichž majitelé už upadli do bezvědomí, nechal jí na pokoji. U něj doma v Modocu, když vlezla brahmína do hospody hned jí někdo vyháněl a všichni ostatní se vehementně sháněli po viníkovi, který měl dotyčné zvíře hlídat, aby si užili chvíli, kdy mohou také někomu vynadat. Jonny zahnal vzpomínku na domov, teď byl v New Renu a proti němu seděl muž, který mluvil velice rychle:
"Já jsem Jules. Když chceš vědět něco o New Renu, zeptej se starýho Julese, ten ví všechno! Dříve jsem vítával nově příchozí na Ulici Pannen, ale už mě přestalo bavit tam postávat. Tady je větší pohodlí. Už jsem na to postávání po ulicích moc starej, nejsem sakra žádná šlapka. Tak co bys chtěl vědět o New renu?"
"Co víš o Vyvoleném? Setkal jsi se s ním? Slyšel jsem, že při svých cestách byl i zde."
"Vyvolený? Ahá! Chlápek co prý zachránil svět! S tím jsem se taky setkal. Dokonce jsem mu pomohl získat zpět ukradené auto."
"Kdybys tak nekecal Julesi." Prohlásila servírka, která jim hodila na stůl dvě piva a zase odběhla.
"Malá rada je taky pomoc!" vykřikl za ní Jules. "Navíc byla zdarma." Řekl Jonnymu. "To, že mi nezlomil čelist, nepovažuju za odměnu." Dodal ještě pro úplnost.
"A co gangy? Kolik jich zlikvidoval?!" úplně zajiskřilo Jonnymu v očích.
"Jó hochu, tady vždycky vládli a pořád vládnou čtyři mafiánský rodiny, na tom nic nezměnil ani Vyvolený."
"Jakto?" Zeptal se zklamaně Jonny.
"Každá z rodin měla nějaký ten trumf! Mordinovi Myrona, kterej vymyslel Jet, Salvatorovi zbraně od Enklávy, Wrightovi palírnu a Bishopovi bůh ví co. Prý snad nějaké spojení se silnou bandou nájezdníků. Vyvolený zbavil Mordinovi Myrona, Bishopovi nejspíš nájezdníků, Wrightům zničil palírnu a odpálil Enklávu. Netrvalo dlouho a rodiny navzájem zjistili, že maj všichni holý prdele!" Bess se už probíráním stolů dostala blízko k Julesovi a tak mu během pokračujícího vyprazdňování sklenic naslouchala. "Takže jsou na tom všichni pořád stejně. Akorát už to není co bývalo. Přišli o svý trumfy a tak už se kolem nich netočej takový prachy a lidi odcházej." Bess se zrovna zasekla u vedlejšího stolu. Host, který tam seděl nebyl tolik v bezvědomí, jak vypadal. Nechtěl se vzdát své načaté lahve RotGutu a přetahoval se o ní s Bess. Jules si ničeho nevšímal a pokračoval ve svých stížnostech: "Dřív jsi vešel na chvíli do tmavší ulice a hned tě okradli, znásilnili a zabili. A ne nutně v tomhle pořadí!. Dnes? Stojí to za prd! Maximálně tě oberou o trochu prachů. Dnes už se po ulicích neválí tolik mrtvol, už ani ta krev není co bývala." Opilec se stále pevně držel lahve na jednom konci, Bess jí měla zkousnutou jednou hlavou na druhém konci. Druhou hlavou provedla nečekaný výpad - kousla ochlastu do ruky, ten se za ní bolestivě chytil a pustil tak láhev. Bess už chtěla vítězoslavně zakřičet, jenže nestačila včas přestat tahat, láhev vylítla za ní a roztříštila se o zeď. "Sakra!" Prohlásila stroze.
"Přesně tak" Prohlásil vážně Jules v domnění, že je to odpověď na jeho stěžování. "Ale jedno se nezměnilo. Skoro každýho New Reno sežvejká a vyplivne. Zbytek sežvejká a spolkne. Víš co? Slyšel jsem ještě něco o Vyvoleným, když mi koupíš další pivo, tak ti to povim, kámo." Rozveselil se zase Jules. Jonny okamžitě mával na servírku dožadujíc se dalšího piva. Ani se nepozastavil nad novým zjištěním, že platí i předchozí rundu.
"Tak hele." rozpovídal se zase Jules, když dostal svoje pivo "Povídá se, že Vyvolený zmizel. Prostě se šel takhle jednou projít po okolí Arroya a už se nevrátil. Povídaj se různý historky, jako že chtěl dožít bez tý zbytečný slávy okolo nebo, že se dostal do nebe a teď nás sleduje a hlídá, ale fakt nejpodivnější historka je, že ho sežrala…a teď se podrž…brahmína!"
Jonny se otočil a zjistil, že přímo za ním stojí Bess a koukám mu přes rameno. "To je v pořádku." Ukliďnoval Julese "Ta je tu se mnou. Tak co se povídá, co ho sežralo?!"
"Dyť ti to řikam, sežrala ho…hele, ta tvoje brahmína se vždycky takhle tváří?"
Jonny se opět podíval za sebe. Bess, která teď na Julese vrhala vražedný výraz ho rychle změnila na mírumilovný pohled, který měl říkat "Neublížila bych ani švábovi." Kvůli značně přehnané snaze působil dost křečovitě. "Ne, ještě nikdy se tak netvářila. Mohl by si mi to prosím tě dopovědět?" obrátil se zase na Julese.
"Už jsem ti to, sakra, dopověděl! Říká se, že ho zabila…"
"…chlupatá obluda se čtyřma rukama a stromkem na hlavě." Skočila mu Bess do řeči slovy, které jí prostě v tu chvíli napadly a převrhla stolek mezi Julesem a Jonnym, na kterého se pak obrátila "Kašli na nějaké báchorky, už musíme jít." Během toho ještě nakopla Julese, který se po nenadálém útoku zmohl pouze na tiché sípání. Pak odtáhla rychle Jonnyho na ulici a stačila cestou za něj i zaplatit útratu.
"To jsou teda věci." Nestačil se ani pořádně vzpamatovat Jonny.
"To nic není. Zvláštní je, že ten zatracenej chlap, co se úporně držel svý flašky, je mi nějakej povědomej. Určitě jsem ho už někde viděla, jen si nemůžu vzpomenout kde."
"Nemohlo ho nic sežrat! Vyvolený je jedinečný!" nevnímal jí.
"To jo. I po takový době z něj mám žaludeční křeče." Postěžovala si pro sebe Bess.

Vešli spolu do blízkého Shark klubu. Za poslední dobu doznal značné rekonstrukce v podobě rozšíření hazardních prostor spolu s karetními salónky v přízemí a zřízení bordelu v prvním patře. Bishop prý prohlásil, že už tam stejně dávno bordel funguje, tak ať z toho má taky provizi a zaměstnal tam dokonce svojí dceru. O tom všem se mohl Jonny dozvědět od Bess hned u vchodu. Následně mu strčila do ruky peněžitý obnos, z kterého by se dalo v Modocu vyžít celý měsíc nebo týden tam chlastat v hospodě. V New Renu vystačil asi na den. Následně prohlásila "Užij si tu taky něco." a jala se hledat vhodnou pokerovou skupinku. Už se o něj dál nezajímala. Jonny pokrčil rameny, rozhlédl se okolo a jeho zrak ulpěl na schodem vedoucích do prvního patra. Vzpomněl si, že veřejný dům bylo jedno z mnoha míst, kam mu maminka zakázala chodit. Jenže mu zakázala také chodit do kasina a do New Reno. A vlastně ani nesouhlasila s tím, aby odešel. Řekl si, že teď už je to vlastně jedno a vyšel po schodech nahoru.

Bess nahlédla do několika salónků než našla ten vhodný. U kulatého stolu tam seděli tři chlápci, bylo na nich poznat, že "ulítávají" na nějaké droze, ale v malé míře, takže to zatím měli pod kontrolou. Na stole se také kromě karet a peněz válela spousta různých drog sloužících s penězi na sázení do hry. Bess vešla dovnitř:
"Ráda bych si s vámi zahrála, pokud je to možné."
"Klidně." řekl jeden z nich.
"Tak to teda ne!" osočil se na něj soused.
"Proč ne? Co ti vadí, Franku?"
"Dyť je to brahmína! Nebudu hrát s brahmínou!" bránil se muž oslovený jako Frank.
"Ty už si přece hrál poker i se psem." Řekl třetí z nich.
"No právě, ten čokl mě tehdy obral o 100 babek!"
"To je ale tvůj problém, že tě porazí i prašivej čokl." Smál se mu muž, který promluvil jako první.
"Bacha na hubu, Karle! Určitě podváděl! Jsem si tim jistej."
"No to určitě. Copak někdo někdy viděl psa podvádět v pokeru?"
"Nikdo ještě žádnýho při podvádění nenachytal. Uměj to sakra dobře." Frank se zatvářil velmi vážně.
"Pche." Osočil se na něho Karl, pak ale klidně promluvil "Tohle je brahmína, nemůže bejt v pokeru lepší než pes, oškubeme jí. Tak už se uklidni."
"Haló, já jsem pořád tady." Ozvala se Bess.
"No dobře, ale budu si na ní dávat zatraceně bacha." Ignoroval jí Frank.
"Tak prosím, můžeš." Obrátil se na Bess konečně zase Karl.

Jonny se pořádně nestačil rozkoukat a už u něho stála žena.
"Vítám vás v Bishopově nevěstinci! Co to bude? Nějaká specialitka? Žena se třemi prsy? Hra na Vyvoleného nebo snad týrání supermutantem? Nebo třeba, ale to vlastně. Omlouvám se, ale náš jediný ghoul má dnes volno." Spustila na něj hned.
"Já…vlastně…no…já…rád bych…ehm" zvládl ze sebe vykoktat Jonny. Jeho tvář se navíc začala značně červenat.
"Aha, vy tu musíte být poprvé." mrkla na něj "Nic neříkejte, pro nezkušené tu máme naší Marii, ta se o vás dobře postará." Ani nečekala na odpověď a už ho vedla dál chodbou. Jonny přesto řekl, alespoň "Dobrá." Byl rád, že se nemusí dál pokoušet o souvislou větu.
"Doufám, že máte na zaplacení." Zeptala se ještě a když Jonny zakýval hlavou na znamení souhlasu, otevřela dveře jedné z místností a popostrčila ho dovnitř.
"Ahoj brouku, jmenuji se Marie a ty?" Řekla žena stojící uprostřed pokoje. Byla to krásná žena středního věku, stála tam pouze ve spodním prádle. Nebyla jen sexy, byla dokonce čistá. Jonny ještě tak čistou ženu neviděl. Jonny sice ještě neviděl žádnou ženu jen ve spodním prádle, ale doma v Modocu byli špinaví všichni. Po celodenní práci jste prostě nemohli zůstat čistí a vody není dostatek na nějaké důkladné čištění celého těla. Špína už prostě patřila k životu. Proto byl pro Jonnyho pohled na onu ženu neuvěřitelný na tolik, že ani nevnímal tu neuvěřitelnou skutečnost, že proti němu stojí krásná žena skoro nahá. Pomalu se k němu přibližovalo a při chůzi pohupovala ladně boky.
"Jonny" vyrazil ze sebe odpověď na její otázku a začal pomalu couvat. Jeho chůze měla do ladnosti daleko.
"Snad se mě nebojíš." Zatvářila se smutně.
"Neee." Poskočil mu hlas.
"Tak pojď ke mně, já ti neublížím. Máš přece na zaplacení."
"To mám!" Odpověděl jasně Jonny. Alespoň něco, čím si mohl být jist.
"Tak vidíš, jen se posaď." Přiblížila se k němu a prstem ho lehce popostrčila do zadu. Jonny dosednul na židli, která stála za ním. Vůbec si jí před tím nevšimnul, nevěděl, že zacouval přímo k ní. Ona si mu sedla rozkročmo na klín a přejížděla mu rukama po šatech. Přitom se k němu přitiskla velice blízko, takže Jonny měl ve výhledu pouze její velká čistá ňadra. Ten pohled se mu rozhodně zamlouval. Nechtěl zůstat jen u pohledu, ale Marie se najdou zvedla, slezla z něho a velmi vzrušujícím hlasem řekla: "Hned jsem zpátky."
Jonny se usmál, cítil se dobře a rozhodně se těšil na další pokračování. Jenomže vše následovalo jinak než si představoval. Marie došla ke dveřím vedoucím na chodbu, otevřela je a zakřičela: Chlapci! Můžete ho vyrazit!"
"Co?!" Zděsil se Jonny. Následně se zděsil ještě víc - do místnosti vstoupili dva obrovští chlapy v oblecích. Jejich ramena byla tak široká až bylo s podivem, že vůbec prošli dveřmi. Chytli ho každý z jedné strany a už ho vlekli ven. Nechápaje co se děje Jonny vykřiknul "Ale já chci pokračovat! Já mám peníze, podívejte!" a zašátral v kapse, kde měl schované peníze. Jenže ony tam nebyly. Ohlédl se a ještě na chvíli zahlédl Marii jak stojí v pokoji. Usmívá se a v rukou drží peníze, dříve jeho peníze. Došlo mu, že ho prošacovala. Naštval se. Vazouni zřejmě nezvyklí na vynášení tak drobných postav jakou měl Jonny ho nedokázali udržet, když se rychle vysmeknul. Rychle se rozhlédnul, uviděl sbíhat se další muže v oblecích, někteří měli v ruce zbraň. Rozeběhl se pryč.

"Plaťte a plačte" prohlásila Bess a rozložila na stole pět karet, které ještě před chvíli měla v zubech. Ostatní hráči se zamračili. Ne snad proto, že byly karty poslintané, ale proto, že jejich hodnota byla vyšší než mají oni. Bess shrábla hlavou hromádku peněz a drog uprostřed stolu ke svojí hromádce, které se teď dalo říkat spíš hromada, protože každou chvíli značně nabývala na množství. Soupeřům se naopak zmenšovali.
"To není možný! Vona podvádí!" Ozval se zase po delší době Frank.
"Jak asi podle tebe podvádí?" Ohradil se Karl.
"Co já vim! Třeba schovává karty v rukávech! Dělá takový divný pohyby pořád!"
"Franku! Je to brahmína! Žádný rukávy nemá!"
"A víš to jistě?! Třeba má dobře schovaný i ty rukávy!"
"Sakra, nemá přece ani ruce!"
"A víš…"
"A vim určitě, že ruce nemá!" přerušil ho Karl hned v začátku věty.
"Nechcete se na to vykašlat a hrát dál?" řekla uraženě Bess. Nikdo jí nevěnoval pozornost.
"Navíc pořád tak divně pohybuje těma hlavama! Kdo to má sakra stíhat sledovat, když má dvě! Určitě mi jednou hlavou nakukuje do karet!" bránil se dál Frank
"Do karet ti nemůže čuměť ani desetihlavej mutant, když sedí proti tobě!"
"A jak víš, že nemá rentgenový oči, hm?!" Nadhodil Frank zajímavou myšlenku. Karl chtěl odpovědět, ale do řeči mu skočil třetí muž, jehož jméno Bess stále neznala.
"Rentgenový oči?" zeptal se.
"No jistě! Oči, kterýma může koukat skrz věci! Vidí skrz karty! Jak můžem vědět, že tak neviděj všechny brahmíny?"
"To by bylo dobrý mít takový oči. Mohli bychom třeba…"
"…koukat protihráčům do karet! A to je právě to co ona dělá!" skočil třetímu do řeči Frank. Ten se ale upjal představy rentgenových očí natolik, že Franka nevnímal.
"Třeba bychom mohli koukat striptérkám do šatny."
"Proč? Dyť je pak stejně uvidíš nahý." Řekl Karl.
"No tak bychom mohli třeba vidět co se děje nahoře, v bordelu."
"Musíme vypadnout!" To byl Jonny. S řevem vlítnul do salónku skrz jednu sádrokartonovou stěnu, vytvořil v ní tak druhý vchod.
"V tom bude ten trik! Měla za zdí společníka!" Vykřikl vítězoslavně Frank.
"Užil sis?" zeptala se Bess Jonnyho.
"Řeknu ti to potom, teď musíme pryč!" křičel.
"No jo pořád, jen si seberu svojí výhru."
"Kašli na to! Nemáme čas!" Zazněl výstřel a do stolu se zavrtala kulka. To Jonnyho slovům dodalo dostatečnou naléhavost. Kdosi ještě zakřičel: "Je v salónku! Ta brahmína přišla s nim! Dostaňte je!"
"Zatraceně!" Bess se rozeběhla pryč, Jonny hned za ní.
"A nebo bychom mohli vidět, kdo je zrovna za zdí." Prohlásil klidně třetí hráč, jehož jméno se Bess nedozvěděla a zřejmě už nikdy nedozví. V tu chvíli už do místnosti novým otvorem vběhlo několik můžu a pokračovalo za utíkající dvojicí. Bess se v běhu ohlédla a uviděla jak její bývalý protihráči stále v klidu sedí na místě a právě si rozdělují její výhru.
"Né! Moje peníze!" Vykřikla Bess a byla by se snad otočila, kdyby za nimi nezaznělo několik výstřelů.

"O co sakra šlo?" ptala se naštvaně Bess, když se zdálo, že své pronásledovatele setřásli. Stáli teď v nějaké prázdné postraní uličce.
Jonny po náročném běhu nemohl popadnout dech, vysoukal ze sebe pouze: "Oni…okradli mě."
"Cože?! Chceš říct, že jsme přišli o všechny peníze?! Teď už si tu těžko něco užijem."
"To není tak jisté." usmál se muž, který se z ničeho nic objevil v uličce. Za ním stáli další čtyři, se stejným úsměvem. Všichni s napřaženými zbraněmi. Z prázdné uličky se stala až příliš plná ulička.
"Počkat, já vás znám. Vy jste...ale néé!" zděsila se Bess.
Jonny ještě stále sotva dýchal a vůbec netušil co se děje. Před chvíli vyváznul z jednoho průšvihu a najednou už je v dalším. Zavázali jim oběma oči černým šátkem. Bylo vidět, že už jsou v tom zkušení, měli dostatek černých šátků a nenechali se zaskočit tím, že na Bess museli použít šátky dva.

Nějakou dobu šli pouští, cítili jak na ně praží Slunce a pod nohama jim křupe udusaný písek. Když se na chvíli zastavili, Jonny chtěl vědět, co se děje. V odpověď ho pouze upozornili, že nyní půjde po schodech dolů. Sešli několik schodů, prošli nějakými chodbami až je konečně zastavili. Sundali jim šátky. Rozhlíželi se okolo. Stáli v jakési betonové chodbě, zřejmě byli v nějakém malém přebudovaném atomovém krytu. Všude byl cítit pronikavý zvířecí pach. Všech pět mužů, kteří je sem přivedli, se stále tak podivně usmívalo.
"Co jste zač?" Zeptal se Jonny.
"Lidé nám říkají různě, nemají nás rádi. Asi jsi o nás slyšel jako o těch nadržených zoofilech. My si ale neříkáme nijak. Jsme prostě skupinka lidí, kteří mají rádi zvířata."
"Vy fakt existujete?! A do prdele." zareagoval Jonny.
"Možná i na to dneska dojde." Mrknul na něj jeden ze skupinky.
"Zavedeme vás k našemu vůdci, už se na vás těší." Řekl první muž a zbraní naznačil, aby šli dál.
Chodba vedla do velké obdélníkové místnosti. Na obou stranách byla přeplněna ohradami s různými zvířaty. Mezi ohradami vedle uprostřed ulička, kterou pokračovali v chůzi. Jonny se rozhlížel a vůbec se mu nelíbilo, co vidí. Zvířata vydávala nehezké zvuky. V jedné ohradě byli psi, ale neštěkali. Vydávali zvuk podobný mňoukání. Ovce v jiné ohradě alespoň bečeli, ale jinak vypadali hrozně. Jonny ještě nikdy žádnou ovci neviděl. Žil v domnění, že už žádné ovce nežijí a tyhle ovce by zřejmě byly rády, kdyby to tak opravdu bylo. Došli na konec místnosti, kde místo ohrad byl malý volný prostor. Na levé i pravé straně byl vchod vedoucí kamsi do dalších chodeb. Z levého vyšel vysoký hubený muž se stejným úsměvem jako ostatní. Nejvíc se od ostatních lišil velkým šrámem na pravé straně čela. Jonny znalý takovýchto zranění z Modocu poznal, že jde o otisk brahminího kopyta.
"Hehe, nějaká brahmína mu asi zřejmě dala rázné odmítnutní." Pošeptal s úsměvem Jonny své společnici. "To ho muselo hodně vytočit."
Muži je obstoupili dokola. Muž se šrámem, zřejmě onen jejich vůdce, promluvil: "Ahoj Bess, rád tě zase vidím."
"Cože? Vy se znáte?!" Vykřikl překvapeně Jonny.
Bess, která už delší dobu neřekla ani slovo, odpověděla: "Ano, ten otisk na hlavě má ode mě."
"Rád tě zase vidím, musíme ještě něco dokončit." Řekl vůdce a jeho úsměv se ještě více protáhnul. Bess jenom hlasitě polkla.
"Koukněte na ty krásný nohy." Prohlásil slastně jeden z mužů.
"A ten krásný zadek, ách." Řekl jiný stejným tónem.
Jonnymu to nedalo, kouknul Bess na zadek a zeptal se: "To fakt mluvíte o ní?"
"Ticho!" Vykřikl vůdce nadržených zoofilů. "Ta je jenom moje. Musíme dokončit něco co jsme kdysi začali. A tentokrát už to bude bolet jí."
Bess skutečně a nefalšovaně zpanikařila. A když taková brahmína panikaří, tak kope. Stejně tak i šílená brahmína. Vykopla zadníma nohama za sebe, odhodila tak dva muže za sebou kamsi do dálky. Přitom bylo možné zaslechnout zvuk lámaných kostí. Jonny využil situace a praštil silně pěstí do obličeje muže stojícího vedle něho. Ten se svalil na zem. Jonny pro změnu poskakoval na místě a držel se za ruku, která ho teď po setkání s mužovým obličejem bolela. Zoofilové byli zabraní civěním na zadek Bess a tak nestačili pořádně reagovat. Bess díky tomu ještě jednoho praštila hlavou do břicha. Spadnul na zem, chytil se za břicho a svíjel se bolestí v křečcích. Spadnul totiž do ohrady plné zmutovaných křečků.
Vůdce se pořád ještě nevzpamatoval z náhlého zvratu. Zato Bess se už vzpamatovat podařilo. Vztekle ho kopla do hlavy. Z chodeb se začali sbíhat další lidi. Poslední z pětice mužů, který jako jediný neutržil ránu vykřikl: "Rychle utíkejte, zadržím je."
Bess na něj udiveně vzhlédla. I Jonny překvapením zapomněl na bolest v ruce. Neváhali ale dlouho a rozeběhli se směrem odkud přišli. Muž zatím otevřel ohradu se psy. Ti se s mňoukáním rozutekli pryč. "Sakra." Zaklel, ale nenechal se zaskočit, rychle přiskočil k ohradě s prasečími potkany a otevřel jí. Ti už udělali to co chtěl. Zuřivě se rozeběhli proti vůdci zoofilů, který se právě zvedal na nohy a osahával si čelo, kde měl nyní druhý šrám od brahminýho kopyta. Tentokrát na levé straně. Dva prasečí potkani ho povalili zase na zem a trhali ho na kousky. Ostatní se rozeběhli proti zoofilům, kteří právě vybíhali z chodeb.
Záhadný zachránce rychle dohnal Bess a Jonnyho bloudící v chodbách. Vyvedl je na povrch.
"Radši rychle zmizte."
"Proč si nám pomohl?" Zeptala se Bess.
"To je dlouhá historie, na to teď není čas. Stačí, když ti řeknu, že už jsem párkrát byl ve Vaultu Šílené Brahmíny. Tak už běžte."
"Dobře." Rozhlédli se. Uviděli v dálce New Reno. Rozeběhli se opačným směrem.
"A vyřiďte petruschkovi, že ho pozdravuje šmudla!" Zakřičel ještě za nimi.

Když usoudili, že už jsou dostatečně daleko, zastavili se, aby nabrali dech.
"Ty už ses s nima setkala?" Zeptal se Jonny.
"Nechci o tom mluvit." Odsekla Bess.
"Tak přece..."
"Už ani slovo! Jestli se o tom ještě někdy zmíníš urazim ti hlavu!"
"No dobře."
Pomalu se dávali do pořádku, Jonny si rovnal šaty pomuchlané ještě ze Salvatorova nevěstince a Bess ze sebe slízávala krev, která na ní ulpěla po některých úspěšných zásazích. Po chvíli zase normálně promluvila:
"Jules měl fakt pravdu."
"Máš na mysli to, že tě New Reno sežvejká a vyplivne?"
"Já měla na mysli, že už ani krev není to co bývala. Chutná nějak divně."
"Aha." Zmohl se pouze Jonny. V klidu se vydali na další cestu.

[ DÍL PÁTÝ ]