Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Report od Henryho: Fallout 2008 (AS Praha) z pohledu vojáka BoS Datum: 11. - 12. října 2008 Strany: B. o. S vs. Enclave, NCR vs. Slavers, obyvatelé Pořadatel: AS Praha Místo: Bývalý vojenský prostor Ralsko, Ploužnice. Report: O této akci jsem věděl už dlouho dopředu a tak jsem se na ní i dvojnásobně těšil. Na místo jsem dorazil velmi brzy ráno, když ještě svítalo. U objektů, kde bylo mrtvoliště na S. T. A. L. K. E. R. 3, se z mlhy vynořily dvě postavy a opatrným krokem se ke mne vydali - Hanz a Al-Adam, dva z organizátorů. Nahoře jsem dále potkal všechny zbývající, Hagenna, Johnnyho, Krysu a Vinaře. Na schodech se poté objevila osoba jménem Maranch, která mi oznámila že je naše velitelka, a její milý a zároveň zástupce Walor, plus Magor Mac Raymond, kteří začali s ASP pařit už v pátek. Všem se líbila moje tesla zbroj (alespoň tedy otevřené pusy a vřelou komunikaci beru jako obdiv). Vynesli jsme batohy k Macovu autu, áespéčka vynášeli nábytek ven do aut kvůli převozu do obchodu na herní území, a mi jsme zatím relaxovali. Bavili jsme se o taktice B. o. S., naší jednotky, výstroji a výzbroji, nabídl jsem čaj, který zvláště Maranch a Walor po prohýřené noci ocenily. Naložili jsme věci do auta, které bylo už tak nebezpečně přecpané kvůli herním itemům, Mac s Maranch odjeli a já šel s Walorem vedoucím na vodítku jejich Dogmeata (ehm, Listra) k hernímu obchodu a nocovišti vyložit věci. Našli jsme je na parkovišti kousek od letiště, stejně jako jiné hráče v čele s NCR. Hrálo techno z Macova auta, takže vznikla menší post-apo party, a poté jsem s ním tlačil vůz k základně kousek dál, protože nezahřátý motor se vzpíral. Přijížděli další, vypadalo to na dobrej soft.. Po všech peripetiích jsme se všichni sešli v obchodnickém doupěti. Energozbroj Maranch mi úplně vyrazila dech, slintal jsem, chodil za ní, abych to měl pořád na očích, chválil jí, prostě zážitek! Trousili se i ostatní členové naší jednotky, přišel borec v pravé kovové zbroji s energopěstí Talos a zabiják enklávánů s kalachem Smart. Následovalo vyzbrojení a poté jsme si vyslechli imperiální proslov Hanze a jeho kumpánů… Vše bylo vysvětleno, příslib příchodu supermutantů mi vliv bojovnou krev do žil, hráči se rozutekli a mi makali ve svých ocelových zbrojích na svou základnu… Při nástupu nám velitelka Maranch udělala soukromý brífing, přednesla rozkaz z vyšších míst naší organizace, prošli jsme svým územím, stanovili patroly pro jejich hlídání, průzkum města a hlídku na základně. Mohlo se začít! Následující informace jsou jen z mého pohledu a rozhodně nemapují celou akci, to snad ani nejde… Při průzkumu jsem Smartem neustále nacházeli baňky s psychem, museli jsme je hlídat, jelikož znemožnění distribuce drog byla jedním z úkolů naší strany. Po nekonečných obchůzkách nám byl svěřen důležitý quest - ukrýt cenný holodisk a hlídat ho dvě hodiny. Našli jsme dům s patrem, Smart si na něj vylezl po stromě či po žebříku, já mu disk hodil a on využil perfektního krytu a zůstal na pozici. Po patrole jsem zašel na základnu a velitelka mě poslala s Walorem na sběr informací do města k otrokářům. Nějakým zázrakem jsme je při bloudění celým herním polem našli, jejich vůdce Joker nám však řekl, že chce také informace, a tak jsme tam vědce, pro kterého jsme šli ,nechali napospas a odešli (beztak se bavili s enklávou). Po návratu jsem vyrazil na další patrolu, ale co se nestalo! Na NAŠÍ cestě kousek za základnou partička techno-obyvatel vedla funkčního robota! Okamžitě jsem vypálil varovnou dávku z laserového samopalu a zavolal velitele s ostatními, aby to šli prozkoumat. Robota si zamiloval náš medik a nosič zástavy Mac, od té události jsme ho na pár desítek minut ztratili z dohledu, pořád zkoušel plecháče opravit a tak do něj mlátil hlava nehlava, přepojoval součástky, někde chodil... Následně jsme potkali divošské lovce, kteří na nás pořvávali:"My lovit Gecko! Ty ho vidět?!" Málem jsem umřel smíchy... Hned nato jsme uviděli Ratteho v neprůstřelné energozbroji, a oznámil nám, že je zběh od B. o. S., což nás sice překvapilo, ale alespoň nám slíbil, že nás nechá na pokoji. Vypadal poměrně vyšinutě, v ruce měl dýku a začal honit členy NCR, kteří se s děsem v očích zmateně rozutekli a vypálili do něj pár kulí, díky energozbroji však bez efektu. Potkali jsme ho ještě jednou, jeden z bystřejších členů jednotky (Talos) se zeptal, proč má v ruce zbraň, ale vzápětí jsme to pochopili. Pokropil nás dávkou, ale když zjistil, že jsme na questu, nechal nás odejít, což bylo velké štěstí! Ratte byl vůbec po celou akci hodně aktivní. Dobrovolně si vzal na starost hlídání oficiálního maskota hry, Davida Listra, již zmiňovaného štěněcího tančíka, a velitelce se jako jeho majitelce neustále donášely zprávy o tom, že Listy vzal už zase Krysu na procházku. Byl však čas na plnění našich úkolů. Zašel jsem za Smartem a ten mi s hlídkujícím Talosem řekl, že z toho okna v prvním patře chvilku předtím sejmul čtyři enklávany, kteří měli za úkol najít hlídaný holodisk. Místo toho nám ale sebrali Medicomp B. o. S., jenž nám ale byla nakonec na nic, jelikož jsme měli výkonného medika a nemuseli jsme chodit kvůli ressu tak daleko. Několikrát jsme se pokusili o útok na území Enklávy, ale nějak jsme se v lese nemohli najít. Navíc byly s maskáčovými součástmi skoro neviditelní, kdežto mi v energozbrojích jsme byli vidět a slyšet na metry daleko. I když jsme byly snadnými cíly, nic jsme si z toho nedělali a dál hráli své postavy, což byla nebetyčná legrace a díky tomu, že jsme si všichni báječně rozuměli, neměly žádné konflikty a špatná nálada šanci. Když jsme zrovna neměli co dělat, přišel za námi generál Barnaky na inspekci (v podání Hanze). Jako správní vojáčci jsme překotně spěchali na nástup, podařilo se, mužstvo stálo v pozoru a velitelka tak nedostala sprda. Po uvedení do nastálé situace jsme ho měli eskorotovat zpět do velitelského bunkru, ale Enkláva si na nás počkala v baráku, co byl po cestě. Barnaky mi přikázal, abych ho kryl, poté jsem na rozkaz Walora oběhl barák a po vzoru Clinta Eastwooda z filmu „Kam orli nelétají“ střílel za zed‘ se samopalem bez míření na skryté enkláváky, avšak ti bastardi generála v nestřežené chvíli oddělali. Nezbylo nám, než se s tím smířit a pomstít jeho smrt. Poslední večerní úkol v neděli nám doslova přinesl slávu. Přepadli jsme s několika rekruty bázi robotů, kteří pořád staticky hlídkovali a při kontaktu kovově řvali „nepřítel spatřen!“. Dovnitř se prostřílelo jen pár členů, zbytek to koupil, jelikož se postřelení roboti neustále automaticky opravovali. Artefakt však přeživší našli a B. o. S. za něj dostalo pěkný balík bodů a kreditů. Večer následoval odchod do ploužnické hospody, civilní hosté na nás koukali jak zjara, hostinská se mě ptala, jestli to, co mám na sobě, je kostým mimozemšt’ana atp. Mluvilo se snad úplně o všem, protáhlo se to asi tak na tři hodiny. Pak jsme se temným zamlženým lesem donesli až na obchodnickou bázi, kde se mělo spát. Někdo však prohlásil, že ne... Rozestavili jsme svíčky, karimatky, vodní dýmky, chlast, sebe a už to jelo... Všechno to začalo tím, když přišel Ratte a už se sápal po rumu, jedli jsme hořící chleba, uklohnily pravou nefalšovanou post-apo polívku, kterou si podávali v hrnci úplně všichni, hasili jsme malý požár, áespéčka vyřvávali své oplzlé a pobuřující písně, z bongu se vesele kouřilo… Bohužel v půl druhé ráno došel veškerý alkohol, což velitelku velice pobouřilo a prohlásila, že příště do týmu nikoho bez flašky tvrdého nebere. Organizátorům se nastalé situace zželelo (pili totiž taky), a tak jí ocenili lahví zelené za nejlepší kostým, a i když vyhlášení proběhlo v rodinném bosáckém kruhu, oslava nebyla o nic méně bouřlivá. Prostě HUKOT!!! Kdo se nezúčastnil,ten nepochopí… Neustále boje s enklávou nás donutily na konci akce k ráznému kroku. Obešli jsme cestu a infiltrovali „jejich“ les. Začala řež, skrývali jsme se v křoviscích, kulometné palby létaly všude okolo, prostě peklo… Jeden rekrut jménem Heavy to však obešel a dávkou popravil eskortu enklávy, která vedla důležitého zfetovaného vědce (opět Hanz), avšak ten to také schytal, i když ho naštěstí oživil Mac Rai! Odvedli jsme ho na základnu a vymlátili z něj informace, ale při předávání NCR byl popraven za to, že spolupracoval s těmi psy z vertibirdů. Úplně na konci k nám přišli supermutanti. Když jsme je viděli, dostali jsme opravdový strach. Chtěli s námi ujednat alianci Jednota + B. o. S., ale vzápětí nás napadla zákeřně Enkláva a pak… pak byl konec… Bylo vyhlášeno,že nejlepší RP dělali B. o. S., velitelce dali stejnou flašku zelené jako ten večer za nej kostým, nasypali jsme do ní žížalky, které jsme dostali taky, našli poslední láhev piva a krabičku cigaret, vyfotili jsme se, rozloučili se a pomalu se všichni vytratili. Během toho jsem se pokoušel gausskou sejmout nepřemožitelného párače, který mne rozcupoval, dali jsme několik domluvených fightů pro legraci např. v domě robotů, a jelo se domů… Všem bych chtěl touto cestou poděkovat za jejich účast, snad se všichni uvidíme na pokračování (musíme!!!)... Psal: Zasvěcenec B. o. S. Henry Thorn |
