Francouzský magazín CanardPC přináší na pěti stranách skoro recenzi na Fallout 3. Proč skoro recenzi? Autor Omar Boulon si totiž stěžuje na podmínky, při kterých probíhalo jeho hraní:

"Na hraní v přepychovém hotelu jsem měl jen nějakých 16 hodin v kuse. K dispozici jsem měl téměř konečnou verzi hry. Bethesda si vyžádala mé screenshoty ke "schválení". Tyto faktory, přecházející z nepříjemných do opravdu skandálních by mohly mou recenzi ovlivnit nebo dokonce zkreslit. Tím myslím trochu více zkreslit než je u mě obvyklé. Nemám obavy, i přesto, že jsem byl zbaven mých screenshotů, nebyl jsem zbaven mého názoru. Upřímnou soustrast: Fallout 3 je těžkopádné soustrojí, bezduchý, ne úplně hrozný, vlastně téměř zábavný, ale úplně průměrný, a to pro jeho nespočetné kompromisy.

Z toho co jsem viděl, Fallout 3 nemá žádné z kvalit svých předchůdců. Ale to se očekávalo. Nicméně, nemá to nic z pronikavého kouzla série Elder Scrolls. Vypadá to, jako když si Bethesda udělala s tímto novým titulem přestávku , smutnou odbočku k produktům, které za každou cenu chtějí potěšit fanoušky, přitroublým, pitomým obsahem, který bude zákazníka nutit k smíchu, "úžasné zdrcující" prvky a mikro-hraní v neprospěch soudržnosti světa a hlubších mechanismů. Sečteno a podtrženo, očekávejte hromadu plytkých soubojů zkažených VATSem se zpomalenými záběry, žalostně krátký hlavní příběh - španělský kolega ho dokončili za jedno odpoledne, během prvního hraní - slušné vedlejší úkoly, které bohužel úplně postrádaly inteligenci a hustotu série.

Po technické stránce hodně nekvalitní, Fallout 1 a 2 zvládli zobrazit svět v celém svém rokokovém přepychu a utrpení a to v naprosto impozantním stylu. Navzdory rozebraným mostům, obrovské hloubce ostrosti, budovám snažících se ze všech sil nezřítit, to prostě nefunguje. Jen tak mimochodem, když jsem se vrátil do CanardPC a lidi se mě ptali "Tak co, jaký je Fallout 3?", upřímně, vše co jsem mohl říct bylo "Hnědý". Ty okrové odstíny rozbíjí, tvoří naprosto výstřední představu - řekněme si, a proč ne, oblast Washingtonu přeměněná na bojiště zjizvené zákopy - nijaké, otřepaně nudné. Ještě hůře, kde by měla být viditelná atmosféra rozkladu, kdy kráčíte městem přetékajícím ruinami mrakodrapů, vyvrhnutými cestami, osídlenými napůl zdivočelými lidmi, si můžete všimnout jedné věci: ruiny jsou umístěny strategicky tak, aby vám zabránily překročení ulice, protože se tvůrci rozhodli, že byste neměli jít TOUTO cestou.

Většinu lokací, které objevíte jsou "dungeony nájezdníků". Městské ruiny jsou copy-paste toho samého a jediného modelu, tady a tam ochucený tím samým modelem trojkolky (poetický "Red Ryder") a ještě hůře, hlavní úkol vás zavede skrz Hellgate Londonovský zlý sen, ve kterém se musíte dostat skrz kilometry podzemí, což vám bude trvat hodiny a hodiny.

Jak je to s náhodnými setkáními? Podařilo se mi jedno vidět. Karavany cestují mezi městy. Můžete potkat jedny nebo dvoje neagresivní postavy v podzemí, ale nic originálního při náhodném cestování, absolutně nic pozoruhodného. Horší než to, Dogmeata najdete na úplně stejném místě na severovýchodě mapy, i když nám bylo řečeno, že jeho umístění je náhodné. Nicméně, v závislosti na vaší karmě, narazíte na lovce odměn. Vím, že je to super věc, ale pamatujte si, že nebudete nikdy napadeni během rychlého cestování.

Dokonce, když budete chtít něco prozkoumat a opustíte na chvíli linii hlavního úkolu, pořád to má divnou příchuť. Vedle papírových vystřihovánek se pocit prázdnoty najednou vzdaluje. Přesně jako Oblivon a Ghotic 3, dobrodružství čeká na každém rohu ulice. Doslovně, bohužel. Dvě minuty chůze a jste tam! Designérské rozhodnutí které má pravděpodobně co do činění s průměrným rozsahem pozornosti konzolového hráče.

Sims 2 : Apokalypsa

Další prvek, který mě nutí si myslet, že Fallout 3 je odsouzen k průměrnosti jako pokračování Falloutu, ale také jako RPG, je úplné postrádání souvislostí mezi všemi složkami hraní. Jen jako příklad. Velmi brzo objevíte, že hra má více společného s domečkem pro panenky než se skutečným RPG hraním: strávíte čas sbíráním částí oblečení nebo brnění než *magický trik* používáním svých schopností. Zvedneš chirurgův plášť a dostaneš 5 bodů do lékařství. Obleč si kempinkový oblek a tvoje obratnost se zvýší. Všechno to neočekávané, budování - specializovaného, ale jedinečného a uvěřitelného charakteru, přesně to co tvořilo jádro RPG her od Black Isle - je pryč. Svoje zátky utratíte tak akorát na zbraně, ale ani to není nutné...Pokud jde o to ostatní, každý kdo alespoň trochu přemýšlí, může vytvořit mnohoznačný charakter. Potřebuje jen nějaké to oblečení, drogy a z ničeho ni c můžete vaši postavu změnit v pyrotechnika, vědce nebo zloděje.

Na druhou stranu, nečekejte, že budete moci přesvědčit někoho, kdo vás nemá rád. Reakce NPC jsou určené vaší karmou a dokonce i lhář, který by se lhaním mohl živit, není schopen přesvědčit toho, kdo ho nemá v lásce, aby se stal jeho společníkem. Nemějte však obavy, můžete změnit vaši pověst zrovna tak lehce, jako si změnit oděv. Jste příliš velcí dobráci na to, získat co zrovna chcete? Kraďte, zabíjejte nedůležité NPC (ty beze jmen) a je to: vtělení samotného ďábla! Bez obav: po třech dnech lidé sami zapomenou na vaše skutky a je vám odpuštěno.

Je vaše karma příliš nízká pro splnění konkrétního úkolu? Není nic jednoduššího než zabít několik těch zlých a napojit několik tuláků (vyjde to zadarmo pokud vlastníte dům) a je vymalováno: svatější než svatý. Kde byly původní Fallouty postaveny kolem vyvážení vašich vlastních tužeb a rozhodování jaké oběti jste byli připraveni udělat za účelem jejich vyplnění, Bethesda vše smetla ze stolu a dovoluje vám přepínat styl hraní dle libosti. Nic už není důležité, vše se stává relativním. Vše černé. Vše bílé. Není již potřeba šedé, když vykoupení a odsouzení jsou tak snadně dostupné.

Vedlejší úkoly jsou trochu více originální, od hádky mezi ženou, která si myslí, že je Královna mravenců a "promovaným robotologistou", do černobílé předělávky Zoufalých manželek (Desperate Housewives) ochucených Šťastnými dny (Happy Days). Jisté situace mohou vést k absurdním výsledkům, kdy se stanete oficiálním testovacím panákem pro příručku "Jak přežít v pustině". Bohužel, vše zůstává milé a přístojné. Odráží se v nemožnosti zabít děti a úplné vynechání sexuálních scén - zaplatíte si prostitutku a ona půjde do postele a usne, nenabízí žádnou speciální dialogovou volbu nebo text, dokonce ani zčernání obrazovky.

V některých případech jsem dokonce měl pocit, že používání VATS je nepostradatelné. Příklad: v podzemí, jsem se ocitl před dvěma věžičkami vybavenými rotačními kulomety a několika feral ghouly. Zabil jsem ghouly ve FPS a pak, neschopen trefit obranný systém, po několika smrtích, načítání a sílící frustraci, jsem to vzdal a přepnul do VATS. S šancí na zásah 3 až 5%: bez šance na úspěch. Dva kritické zásahy! Věžičky zničeny. Ale pouze tehdy, když jsem zamířil na senzory: jinde to nefungovalo. Upřímně, vypadá to jako by měli nepřátelé slabé místa a pokud trefíte místo, kde vývojář očekával, že budete střílet, statistiky se stanou zbytečnými a jsou nahrazeny kritickým zásahem. A jsme u toho: Dragon's Lair.

Zpomalený pohyb v soubojovém systému VATS je možná největším zločinem ve hrách od doby auto-zaměřování a systému založeném na ukládání hry na kontrolních bodech. Nevím, na co lidi v Bethesdě mysleli... možná měli obavu, že by hra byla příliš krátká, tak nám vnutili dvacet vteřin navíc, při každém mířeném výstřelu, aby trochu natáhli herní čas. Možná, že si skutečně přejí abychom viděli jejich modely obličejů s nestranným pohledem, možná jen prostě trpí špatným vkusem, zalíbením v Bratrstvu oceli, se kterou se chtejí podělit za každou cenu?

A nebo, "vychytávka", kterou retardovaná dospívající mládež a debilní fanoušci "sebevědomého, ale stále mizerného" násilí budou milovat (ne potom, natož za 10 prvních minut hraní) zcela jistě zajístí, že mířené zásahy nebudete používat vůbec. Stojí za hovno a hlavně jsou odporné, nudné, dlouhé a úplně zbytečné. Nejhorší ze všeho je to, že je nemůžete jen tak přeskočit nebo vypnout v nastavení. Budete tedy nuceni záběry, které nejsou hodny ani Soldier of Fortune 3, přetrpět.

Lambda hráči si hru velmi pravděpodobně užijí. Ale co my? Pořád nemůžeme polknout to nečisté kacířství. Jistě, mohl bych to zničit, ponořit do kádě nenávisti a vyčistit tu pohanu. Jenže to by ničemu nepomohlo. To by nevrátilo Black Isle zpátky. Takže pokud vám to nevadí, tady to ukončím a půjdu si dát šálek kávy do Kavárny U ztracených snů.