Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
sepsal vaultmaster Chekotay 070705:2230 Den první Je to vůbec možné? Po šesti letech se jednání posunula dopředu! Po šesti měsících si Pesus našel volno! Po šesti týdnech jsme se konečně shodli na podrobnostech v rámci bandy! Po šesti dnech je konečně jasné, kdo teda pojede a kdo ne! Po šesti hodinách jsem se konečně sbalil! A po šesti minutách vrtění jsem prolezl dveřma! A teď sedím ve vlaku a přemýšlím, proč jsem vyměnil eventualitu 5 hodin sexu za takřka jistotu, že se ožeru jak prase s podobně švihlou bandou zoufalců. Krajina za oknem mi dává odpověď: tady jsem ještě nebyl. When no man has gone before...rock'n'roll... Krajina ubíhá a já zjišťuji zajímavé věci: Česká republika je mnohem větší, než jak vypadá. Kutná hora neleží v Polsku. Čáslav je poklidné městečko, na kterém není znát přítomnost slavné letecké báze. V Praze mají tež taký kostel na kopcu, tajak v Brně nebo v Dolním Těrlicku. No skutečně, to co původně vypadalo jen jako další vesnička, se pomalu rozrůstá na velikost Ostravy (která, jak všichni dobře ví, je fakticky mnohem větší, než jak se jeví na mapě). Tak pojďme všichni, uděláme státní převrat, budeme pochodovat na Prahu, matku měst... Od dob mého neřestného mládí se na Hlaváku nezměnilo lautr nic, dokonce i sloup, u ktérého jsem tehdy bivakoval, tady furt stojí. Věděl jsem od Hamstera, že musím projít nějakým parkem, abych se dostal na Masarykáč, ale park jsem žádný neviděl, a najednou buch! Nádraží ahead! Tož ten slavný Šervůd bude asi to stromořadí plné bezďáků... pečem na to, kde je Aranelka? Sedl jsem před památník padlých, dumal, jestli někoho z nich neznám, a čekal, až falloutí kráska proplachtí kolem. Nádražní rozhlas vyhlašoval vlaky a já poslouchal jména vesniček v okolí Prahy ? ten, kdo to tady pojmenovával, musel být dobře zkouřený! Anebo si ze mně ajznboňáci robili prču. Nakonec mi zavolal Behemoth, že už je tady. Potkali jsme se ? on člověk v maskáčích WH ?platan? opravdu přehlédnout nejde ? a obsadili lavičku. Zbylá osádka se začala zhmotňovat kolem tajak když krystalizuje rozehřátý přesycený roztok. Hamster, Barlog, Prezioso, Sten, Javor a Nekrouš a Aranelka. Ve vlaku, jakým jsem ještě nejel, jsme obsadili vyvýšené palebné postavení a zahájili přečerpávání zásob z Hamsterových plecháčů, svačení a rozbíjení podlahy teleskopickým obuškem, což jen na krátko přerušil průchod průvodčího. V Roztocích jsme se obřadně pokochali pohledem na místo, kde přebývá Hnoj, který je, podobně jako Almo, jen jeden, což je sakra dobře. No a v Kralupech nad Vltavou už jsme vyhlíželi poslední pochybnou trosku do party. Stál tam, v BW smetru, s ALICí u nohou a MP-38 v náručí, náš velký postapodědek, poslední Enklávan, starý děvkař a nevyléčitelný fallout maniak ? Herr Gruppenführer Pessarus, neboli Pesus. Naskočil, přijal pivo a zahákl pohled na Aranelčin výstřih, odkud ho v následujících dnech vyhákl jen během krátkých obdobích mdlob či zírání přes mušku kvéru na potenciální cíl. Ostatní na tom byli koneckonců obdobně. V Nelahozevsi-Zámku jsme se všichni úspěšně vybatolili a vyrazili na První Pesusův pochod smrti. Po pár metrech náš vůdce rozhodl, že už má dost, a že je třeba doplnit zásoby vody, a vyslal jednotku do křoví čerpat životodárnou tekutinu z kaluže vytékající z rozbořené krypty. Je to už nějaký čas, co se nesnažím sbalit holku z parazitologie, a tak jsem nabídku na další rozmnožení své soukromé sbírky motolic, gregarin a salmonelóz s díky odmítl, spoléhajíce se na vlastní čutoru plnou brněnské břečky. V té době nás předjel Pzkpfw "Favorit" hlídky Bratrstva oceli v BW maskáčích - Persnaj a Radek, Fallouteři z Hofylandu a staří Pesusovi známí z Waffen SS nebo odkud to. Pochod pokračoval. Po dalších pár metrech nám Pesus nabízel ke koupi svůj svetr - sice teplý, ale těžký jaxviňa. Krajina v okolí začala připomínat Fallout Tactics ? strmé svahy, kamenné pláně, strážní věže. Ale i v téhle apokalyptické krajině si našla své místo pro život jedna Lilie martagon, a byl to opravdu úchvatný pohled. Kvetla právě jen ten jeden den, co jsme šli kolem ní... K dosažení tábořiště už zbýval jen jeden strmý kopec. Byli jsme v půlce svahu, když to Pesus vzdal. ?Půjdeme dolů, tady nahoře by byl vidět oheň!? Poslušně jsme se přemístili na sekundární plac. Byl celkem dobře chráněný, ale poněkud na svahu. Začali jsme budovat tábor, ale mou snahu o nějakou organizovanou činnost Pesus sabotoval v samém začátku: ?Dáme si tequillu, ať nám to jde líp od ruky!? Každý si dal dva-tři kalíšky, a pak Aranelka flašku dorazila, následkem čehož šla veškera výstavba naší přechodné socialistické vlasti do háje. Namísto tequilly nastoupila kentucká whisky... Za největší úspěch lze považovat postavení přístřešků, vyhrabání ohniště a zřízení trůnu pro velícího důstojníka z pneumatik, které dovalili Hamster a Aranelka odněkud ze křoví. Na stylově rozdělaném ohni(=napřed pokus o zapálení magneziovým podpalovačem, pak aspoň zaručeně pravou napodobeninou Zippa, nakonec obyčejným zapalovačem za 11,- ) začal Pesus opékat maso. Bylo dobré, aly bylo ho sotva tak pro mě :) No a zamozřejmě se začaly likvidovat přespočetné zásoby alkoholu... V podvečer Pesus vypálil několik salv, aby nás konečně našla bloudící hlídka BoS, a krátce po jejich příchodu dorazili poslední účastníci tohoto mejdanu: Venca Partyzán a Eliss (na první ohmat žena, po podrobnějším prozkoumání neznámá forma života založená na britannitu). Status: Hromada žrádla, ještě větší hromada chlastu, kupa cigaret, všichni veselí, plně oblečení, každý má své místo na spaní, zbraně jsou v batozích, Pesus má po kapsách sto patron, BoS se ohání ručními granáty, opodál stojící rozstřílený sud je netknutý. Večer jsme se šli koupat. Pesus nás vedl ke svému bahništi, kam taky ihned následován Preziosem a ještě někým vletěl. Zbytek bandy stál na břehu a sledoval dění. Prezi hlásil teplou vodu, a když jsem vystřelil pár šípů, které se zabodly kolmo do hladiny a zůstaly stát, bylo jasné, že tady něco nehraje. Pak do vody vletěla Aranelka a Persnaj začal koupající se kropit ze Steyeru. Odložil jsme luk, brýle a kanady a ukázal všem, jak do koupele vstupuje vaultmaster ? oblečen a s flaškou v ruce :-D Jenže ouha! Ono tam fakt bylo tak dvacet čísel vody a pod tím půl metru jemného, příjemně vyhřátého bahna! Paráda! Akorát ty ryby už tak příjemné nebyly, Nekrouš přišel o anální panictví při náhodném nechráněném styku s rybou. Pesus neustále žadonil: ?Aranelko, sundej si třičko!? a když to potom udělala, zmlkl, zatvářil se ohromeně a šel ke dnu. Následoval náš sprint přes jezírko na protilehlou stranu, jenže na návětrné straně jsme se střetli s nepříjemným jevem - ostnitými tobolkami jakési carexy, kterých bylo plné bahno a bylo to fest nepříjemné. Tak jsme se vrátili, a protože flaška už byla prázdná, vyrazili jsme s novou lahví k novému jezírku, naboso přes asi 400 metrů strniště. Druhé jezírko bylo čistější a bylo vybaveno porostem a dřevěnou paletou ? výborné místo pro rekonstrukci bitvy u Wolf 539! Za fotonová torpéda posloužilo tradičně bláto, jako maskování rákosí, no prostě já jsem si to užil. Když šel rum ke dnu, šli jsme my na břeh. Pesus se neustále snažil vytáhnout Aranelce bláto z kalhotek a já měl tuším nějaký proslov, nebo co. Pak se všichni utřeli do mého trička vz.95 pouštní a šli jsme do tábora. Tam chlastačka pokračovala, až mi došlo, že už jsem přebral. Naštěstí za úplňku vítězí vlčí instinkty. Z posledních sil jsem se odplazil mimo operační oblast a tam ukázkově hodil šavličku. Pak následovala dlouhá anabáze čtyři metry do spacáku. Kdy jsem se převlíkl z mokrých věcí do suchého battledresu, fakt netuším. Jen jsem zaspal, rozjel Javor novou soutěž ?Kopni si do svého vaultmastera?, ale asi jsem už příliš zocelený pogem, bo mě ráno nic nebolelo. Ještě štěstí, že v táboře nebyla gumová hadice. Jenže tady byl Pesus a Balrogova zubní pasta, kterou mi natlačili do obou uší. Hodinu hajlování jsem ukázkově prospal. Když jsem se probral, skoro nic jsme neslyšel (uši mi voněly po mentolu ještě 4 dny poté), Pesus už chrněl v Aranelčině stanu, Aranelka i Balrog už byli fuč a kolem ohně poskakovala banda držící se kolem ramen a pořváváající cosi o druhé světové, tož jsem se připojil. Diskuse o tom, který letoun je nejhezčí, byla kouzelná a trvala asi tři hodiny, z toho hodinu jsme se snažil přesvědčit Eliss, že i Francouz může být válečný hrdina (marně). Jediné, na čem jsme se shodli, byl Gripen a Viggen, ona však opovrhovala Hindem, F-5, naopak se jí líbilo Panavia Tornado a F/A-18 Hornet. Asi je nějak zatížená na pořádné ocasy, nebo co... Ale všechna čest, za celý svůj život jsme potkal jenom jednoho člověka, který by znal YF-17, a to byla ona! Neuvěřitelné...život přece jen má smysl! Nakonec nám připomněla, že Britové jsou nejlepší, pak jsme probrali Falklandy (dosti podrobně), pak nám bylo opět připomenuto, že Britové jsou nejlepší (asi třicetkrát), a pak se Eliss po anglicku vypařila. Zbytek ještě chvíli chlastal a pak vyšlo slunko, a tak jsme šli spát. Den druhý Věren zásadě "vaultmaster nikdy nespí" jsem vstal už po jednom spánkovém cyklu, právě včas, abych zachránil oheň a mohl vyfotit tu hromady ožralých. Status: Hromada žrádla, pár flašek chlastu, hromada vypitých flašek, jedna cigareta, všichni spící spánkem sťatých, všude bordel, všude rozházené šatstvo (poblitá košila na zemi nakonec nebyla moje), Prezioso i Nekrou kvalitně zblití, Nekro navíc vlastní i svou soukromou kaluž pochybné tekutiny, Pesus spí v Aranelčině stanu, Aranelka spí s Balrogem v mraviništi, Eliss spí s Vencou tam, kde měl spát Javor, všude kvéry, empina bez munice, kolem nějaké vybuchlé granáty a světlice, chybí mi úplně vše včetně brýlí, řetězu a meče, a kytarou asi někdo zatopil. (srovnej viz výše) Začalo sbírání věcí. Brýle přežily a čekaly na mne na břehu jezera, kraťasy taky ? až teď mi došlo, že v nich mám plnou výstroj, na meči mi ležel Behemoth, na foťáku Nekrouš, kytara spala s kalachem u Rancora. Když se začala banda probouzet, zahrál jsem jim k tomu botanickou hymnu Xerobromion. Tahle chlastačka věru dosahovala kvalit botanických terénních exkurzí! Zatímco Ellis a Venca převraceli Favorit i s Prsnajem na střechu, spočítal jsem, že celé bandě 18 nebo kolika to lidí asi dva litry vody stačit nebudou. Počkal jsem tedy, až si Aranelka posbírá většinu svého spodního prádla (na ploše 1km2 to musela být celkem zabíračka) a vyhlásil pochod do vesnice za účelem naplnění PETek. Přidal se Hamster, Aranča a ?šmajdy-šmajdy? Nekrouš ve svých krásných farmářkách. Ještě před naším odchodem odjel panzer s posádkou BoS a ?Rule, Britannia!? Eliss. No, co vám budu povídat. Cesta trvala asi čtyři nebo víc hodin a došli jsme až do Nelahozevsi, kde jsme na ŽS doplnili vodu, a pak zpátky, až pod zámek, kde jsme si dali v jediné otevřené krčmě pivo a obídek. (V celé vesnici byly jen 4 hospody! A tři měly o víkendu zavřeno! Je toto normální??) Tam nás také dohnal Javor, který provázel druhou odchozí grupu. Když jsme dorazili do tábora, bylo to jak z béčkového filmu ? rozházené, zničené, nikde ani živáčka, jen oheň doutnal. Ukázalo se, že Pesus se už zase koupe. Ze zásob zůstala jediná flaška fernetu a Behemothův Kapitán Flint v historické čutoře. Oběd se vlastně ani nekonal. Aranelka se natáhla pod mou celtu, dostala velení a empinu, a já s Javorem a Hamsterem jsme vyrazili prozkoumat nedaleké katakomby, slibující chládek. Katakomby nebyly, zato byl sršeň a mraveniště, ale v ďolíku u lesa bylo chladněji a vál tam příjemný vánek. Po chvíli volal Nekro, že prý to bez násn není sranda, tak jsme ho naší nepřítomností ještě trochu potrestali a pak se triumfálně vrátili do ?slunečního pekáče?. Každý si ustlal, kde se dalo, pokud možno do stínu, a tak jsme kecali, jedli gumové medvídky a cítili se mužně při mazlení s empinou. Pesus chlastal fernet. Pak se sbalila Aranelka, Preziosso a Sten a v mém doprovodu se odebrali na zastávku. Při této cestě jsem nakoupil další vodu. Odpolední selanka pokračovala Pesusovým chlastáním. Při tom nám taky dával lekce z postapa ? rozborka samopalu, výměna filtrů v M-10, instalace pitítka a podobně. Já drnkal na kytaru nějaký punk, kecali jsme o všem možném a podobně. Pesus taky rozbalil KD ? dávku potravin US army. Hovězí maso ze sáčku vypadalo mnohem líp, než to, co jím na kolejích, a taky líp chutnalo, a koláček po jídle nás dostal všechny. Jo a pak přišla bouřka. Začalo to tím, že se zastřela obloha a na obzoru se ukázala tma...akorát jsme stihli zakrýt vše pod celty, a už to bylo tady! Parádní průtrž mračen, po které se ukázala krásná duha. Pesus se sbalil, vyměnil si boty s Nekroušem, a vyrazil na Druhý Pesusův pochod smrti, při kterém byl vděčný, že má ten svetr. Šli jsme přímo do duhy :) V průběhu cesty si Pesus dokázal sehnat odvoz, dole na silnici pro něj přijela vysmátá slečna s felckou, do které jsme našeho velitele nacpali a zamávali mu na rozloučenou. V táboře zůstal jenom Nekrouš jako stráž, a my ostatní jsme zamířili do hospody pro další vodu, pivo a tak. Zpátky do tábora jsme dorazili už za tmy. Bylo jasné, že tábor bude zničen, po Nekroušovi zůstanou jen krvavé stopy a my se ho vydáme hledat, při čemž se rozdělíme. První umře Hamster... Nekrouš spal ve stanu, živý a zdravý. Ne ve všem mají filmy pravdu. Problém byl, jak zapálit oheň, jediná surovina schopná vydat potřebný žár, aby zapálila i mokré dřevo, byly PET láhve. Ano, zoufalá doba si žádá zoufalé činy, hlavně že oheň hořel! A poté, co ráno Pesus zapálil celý sud s plasty...bože, jak hluboko jsme klesli! Seděli jsme kolem ohně, dojídali, co se dalo, a pili Kapitána Flinta. Když jsem si odplivl do ohně, bouchlo to. Jak je možné, že se Behemotovi nerozpustila čutora? Behemot šel spát...Nekro vstal...hrál jsem, dokud jsem cítil prsty...pokec trval až do rána. Za svítání se šlo spát. Den třetí Posledních pět mohykánů vstalo po pár hodinkách spánku. Hamsterovi se z Kapitána Flinta motala palice. Sbalili jsme své věci a přitom se našla nadbývající ponožka. Já: ?Hele, mám Aranelčinu ponožku!? Nekro: "Nabízím 30 zátek!" Já: "Málo!" Bordel jsme naházeli do "popelnice", jídlo, které už se nikomu nevešlo do báglů, jsme naházeli kolem. Oheň byl uhašen. Poslední pozdrav našemu tábořišti - a jde se pryč. Jídla teda bylo ještě aspoň na jeden den... Byli jsme dohodnuti s Pesusem, že ho přijdeme navštívit do práce, která byla přes údolí od tábora. Velké štěstí, že jsem mu na Nekrův popud napřed zavolal, protože se splnila má předtucha - Pesus vytuhl doma a do práce nešel. To bychom asi ostraze skladu strategických surovin ČR blbě vysvětlovali, co tady děláme :-D Zalomili jsme to lesem do Nelahozevsi, kde jsme si v hospě dali pití, pak jsme si na nádru schovali bágly a šli zase do knajpy. Paní na ŽS byla moc hodná, až tudy někdo někdy půjdete, chovejte se k ní slušně! Odjezd do Práglu byl narušen nějakými výlukami, takže na rychlík do Štatlu jsem sprintoval, což s lukem a kytarou nebylo úplně ono. Po příjezdu na privát jsem spal dvanáct hodin :-D Ale to už je jiný příběh... Fotky: 01, 02, 03, 04, 05, 06, 07, 08, 09, 10, 11, 12, 13, 14, 15. Zpět na seznam |
