Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Čtyřkolový terénní vůz se řítí pustinou několik mil severně od New Rena. Za jeho velkými koly se tvoří klikatá stopa. Vůz svým mohutným tahem víří písek za sebou. Na palubě modifikovaného vozu tak, aby přesně vyhovoval požadavkům na něj kladeným jsou dva nerozluční přátelé. Řidič vozu si užívá rychlé jízdy dunami a nohu drží stále na plynu. V dohledu nic než písek a zase písek. Vše co lidem zbylo. Jeho jméno je stejně strohé a tvrdé jako on sám, Gnork. Černá hříva slepená potem mu vlaje ve větru. Na očích má, díky písku, již téměř neprůhledné sluneční brýle. Po jeho pravici leží na sedadle spolujezdce jeho hýčkaná brokovnice Remmington. Druhý z dvojice je Clark, stopař. Sedí v otočné palebné věži za Gnorkovými zády. Celý je oděn do kevlarovy zbroje zelené barvy, na hlavě má naraženou ošoupanou bojovou přilbu se sklopeným hledím. Levou ruku má ležérně přehozenou přes těžký rotační kulomet, který je součástí věže. Tato zbraň je pýchou a jedinou obranou vozu. Nad malým digitálním monitorem označujícím stav munice umístěného na mohutném těle zbraně je malým, ale dobře čitelným písmem napsáno Doroty. Takto kanónu oba majitelé s láskou říkají. V pravé ruce Clark svírá jakousi polorozpadlou knížečku ještě z dob před válkou. Vyvaluje se v polstrovaném křesle a krátí si dlouho chvíli. Po chvíli knihu rozzuřeně odhodí. „Kravina debilní!“ zakleje a dotáhne popruhy u křesla. Oba lovci jsou na cestě již několik dní. Pronásledují divokého supermutanta, který ohrožoval jednoho statkáře a jeho rodinu. Celí vystrašení požádali o pomoc profesionály, aby mutanta zabili. Lovci se do toho tedy pustili s věhlasnou vervou, pro ně typickou, a škodnou vyhnali. Ale… Farmáři nechtěli zaplatit dokud nebude příšera mrtvá a neuvidí její tělo. Strachy bez sebe z jejího návratu. Kvůli těm buranům mají oba zadky jako slupky od pomerančů. Mutant má před nimi náskok asi jednoho dne. Ten se ale zkracuje, stejně jako zásoby vody a jídla. Čističce vody připevněné ke straně vozu již dochází baterie a jídlo se také co nevidět zkazí. Pak budou žít jen z pytlíků se sušeným masem koupených ve Vault City. Ty by klidně přečkaly i další nukleární válku. Mutant, kterého pronásledují je obzvláště odolný a rychlý, vydrží dlouho bez vody. „Kurevský vedro!“ poznamená Gnork ke svému společníkovi. „Jo, ten šmejd by to už mohl zabalit! Zastav, zkontroluju stopu.“ Odvětil Clark, odpoutal se a seskočil do rozžhaveného písku. Nic nehrozí, ale lovec si ze zvyku bere svůj Kalašnikov a míří před vůz. Tam se nějakou chvíli rozhlíží po písku kolem. Po asi pěti minutách naskakuje zpět na vůz. „Jeď dál! Drží si svoje tempo, ale nemůže to zvládat navždycky.“ Kolem poledne se k lovcům konečně přiklonilo štěstí. Gnork náhle prudce dupl na brzdu a začal prohrabovat baťoh s vybavením připevněný zezadu k sedadlu. Clark si nebýt pásů vyrazil všechny zuby o palubní desku před ním. Gnork z batohu vytahuje v pouzdru zapečetěný dalekohled. Na sedadlo vedle sebe odhodí brýle a dalekohledem se zahledí na daleký horizont. Na jeho tváři se objeví úsměv. Vodou z petláhve si opláchne obličej a podá dalekohled Clarkovi. Clark chvíli zkoumá horizont a nakonec se i na jeho tvář vloudí škodolibý úsměv. „To mu to ale trvalo, sprinterovi.“ řekl Clark poté co odvrátil pohled od tvora, který se krokem plahočil pouští daleko před nimi. Mele z posledního, ale stále jde. To co celou dobu horečně pronásledují se dá popsat jako zelená změť šlach a svalů. Mutant měří necelé tři metry. Kolem pasu má uvázaný jakýsi kus hadru sahající mu pokolena. Po zemi vláčí železnou tyč s jejímž zvednutím, natož úspěšnou manipulací, by měl problémy i sebesilnější člověk. Je trochu divné, že před nimi neustále prchá a nepokouší se s nimi pouštět do křížku. Alespoň prozatím. Také je dobře, že jde o samotáře, navíc chabě ozbrajeného. I se zbraněmi musejí být ovšem maximálně opatrní. Tyto kreatury toho vydrží opravdu hodně. Při prvním střetnutí měl mutant štěstí. Zasáhlo ho jen několik střepin z pěchotních granátů. To ho jen rozzuřilo. Začal kolem sebe mlátit tyčí a zaútočil na vůz. Sklidnila ho až „Dorotka“, která ho zahnala na útěk. Od té doby je z něj psanec. „Do večera ho máme!“ okomentoval situaci Gnork a opět sešlápl plyn. Cesta ubíhala pomalu, bez čehokoliv zajímavého. Clark občas dalekohledem zkontroloval horizont a těšil se na brzký konec pronásledování. Již se začínalo stmívat, když mutant zmizel za dalekým písečným jazykem. Džíp s jekotem motoru přelétl dunu a lehce dopadl do písku. S lovci to trochu cuklo, ale jinak se nic nestalo. Důležitější bylo, že před nimi se rozkládalo jakési rozbořené město. Trosky, které již nic nepřipomínaly, jen dávnou minulost. Dříve zde bylo město. Před mnoha lety tu žili lidé. Těžko říci co se s obyvateli stalo. „O tomhle místě jsem nikdy neslyšel.“ „Taky tak. To nám dost komplikuje situaci!“ odpovídá Gnork parťákovi a odplivne si do písku. „Vsadím se, že ten všivák se ukryl tam!“ „Určitě! Počkáme do rána, pak to tam prolezeme.“ „Beru si první hlídku za tři hodiny tě vzbudím!“ navrhne Clark. Z baťohu s výbavou vytáhne brýle pro noční vidění. Překontroluje Kalašnikov a svou Berretu. Pak vyčistí „Doroty“ a spokojeně kontroluje krajinu. Po třech hodinách se lovci vymění. To se opakuje ještě jednou. Noc byla naprosto klidná. Časně ráno se oba lovci začínají připravovat na akci. Čištění zbraní, doplňování zásobníků a balení nejrůznějšího vybavení. Gnork se souká do své na míru dělané kožené zbroje. Po chvíli jsou připraveni a vyráží směrem k městu. Oba mají své zbraně v pohotovosti, přičemž Clark jde mírně vpředu. O slovo se hlásí adrenalin, a to ač nic nenaznačuje, že by hrozilo nějaké nebezpečí. Za pár minut je dvojice obklopena troskami. Přesunou se na stejnou úroveň a zvětší rozestupy. Oba se ovšm pohybují tak, aby viděli jeden na druhého. Opatrně se postupují odezdi kezdi. Náhle sebou Clark cukne. V mírném přikrčení zůstane stát jako přimražený. Je si téměř jistý, že něco zaslechl. Naslouchá. Gnork si ho všímá a činí stejně. Další zvuk již nepřišel. Místo toho se asi deset metrů před Clarkem zpoza polorozbořené zdi vynořil pronásledovaný mutant. Téměř okamžitě se s maximální rychlostí, kterou dokázal vyvinout vrhl na Clarka. Rychlost to nebyla nijak ohromující, ale dostačující. Lovec na nic nečekal pozdvihl svůj Kalašnikov a zahajíl palbu. Kulky se jedna za druhou bořili do supermutantovy hrudi. Toho to ovšem nijak nevyvedlo z míry, pouze zpomalilo. Clark vystřílel celý zásobník. Nebyl čas měnit na další, a tak se dal na útěk. Pušku si přehodil přes záda a zaběhu začal zběsile pálit ze své Berrety. Mutant byl příliš blízko Clarka na to, aby mohl Gnork zahájit palbu ze své brokovnice. Až když stopař konečně zmizel za nedalekou zdí nebylo se čeho bát. Mutant při každém zásahu zakolísal několik kroků zpět. S tyčí stále nad hlavou snažil se odvrátit nevyhnutelné. Dílo zkázy umocnila ještě Clarkova střelba, z již nabitého Kalašnikovu. Již bylo rozhodnuto. Mutant sebou praštil do písku. Jeho krev vytékající z neuvěřitelného množství ran se vsakovala do země. Oba lovci si oddychli. Se svým výkonem ovšem rozhodně spokojeni nebyli. Nechat se takhle překvapit by se profesionálům, jako jsou oni, rozhodně stávat nemělo. Z dumání je vytrhlo až něco, co rozhodně nečekali. Střelba. Zaslechli dávku doprovázenou nelidským řevem. V obou hrklo. Do zdi vedle nich se zarylo několik kulek. Partneři na sebe vyděšeni pohlédli. Další mutanti? Toto opravdu není jejich den. Nyní již zřetelně rozeznávali dupot svých nepřátel. Zem se třásla, musí to být celá tlupa. Navíc slušně ozbrojená. Z lovců se stává kořist. Clark a Gnork ponechávajíc tělo poraženého psance za svými zády se dávají na ústup. K vozu je to slušný kus cesty. Lovci se ani nepokouší stavit se mutantům na odpor. Pouze s autem budou mít šanci přežít. Po zhruba pětiminutovém vyčerpávajícím sprintu se oba konečně dostávají z bludiště trosek. Teď jim zbývá jen přesprintovat otevřenou pláň k autu. Za svými zády slyší dusot a funění pronásledovatelů. Poslední metry. Clark naskakuje na palebnou věž, roztáčí „Doroty“ a připravuje se na odražení útoku. Ve stejnou chvíli Gnork startuje motor. „Tak co? Padáme nebo si je podáme?“ sykne udýchaně Gnork směrem ke Clarkovi. „Nikam se nejede! Nasolim to do těch šmejdů“ dočká se odpovědi. Dalších několik sekund se nic neděje. Pak se na okraji trosek začnou objevovat obrysy nepřátel. Clark začíná skrápět okraj města olovem. Nedokáže rozeznat zda je jeho palba úspěšná. Vše nasvědčuje tomu, že ano, protože na vůz směřuje jen minimum kulek. Gnork stále sedí za volantem a dalekohledem sleduje nepřátele. Musí jich být desítky. Žádná tlupa, celá armáda. Tolik mutantů pohromadě nikdy neviděl. Začíná pochybovat o rozhodnutí zůstat. Náhle „Doroty“ umlká. „Co k čertu provádíš? Chceš nás zabít? Sol to do nich dál!“ řve Gnork aniž by se podíval na svého parťáka. Činí tak až nyní. Naskýtá se mu strašný pohled. Jeho přítel bezvládně sedí v sedadle a hlavu má sklopenou. Krev mu stéká z míst, kde měl dřive obličej. Gnork je otřesen, nemá slov. Konečně se vzpamatuje a šlape na plyn. Zuřivě točí volantem ve snaze uniknou. Je pozdě, na všechno. Do vozu naráží raketa odpálená jedním ze supermutantů. Automobil je v plamench. Střelba utichá. Vítězové se pomalu plahočí zpět do města, jejich města. Tento den se lovcům vskutku nevydařil…
|
