Na tačátku svojí poutě
jsem chrámem zkoušek projít musel,
ve kterém když zabijou tě
to bude opravdový průser.
Je tam jenom trocha hmyzu,
jež tam žije spustu let.
a mrtvá těla plná slyzu
které nespatří okolní svět.
Tento chrám je jako klec,
ale lehký jako vinná muška.
U dveří čeká domorodec,
jenž je má poslední zkouška.
Jen jeden odsud odejde,
napadlo mě v mžiku.
ale asi to budu já.
To mám ale kliku.
Přesná rána do palice,
poslala domorodce spát,
očekával jsem více,
musel jsem se začít smát.
Když jsem z ůsměvem vyšel z chrámu,
všichni civěly zaritě.
Vzpomněl jsem si na svou mámu.
Byla by pyšná určitě.
