Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
Ramon Dexter - Oblivion lost
Kráčel pustinami a jediným společníkem mu byl jenom vítr. Vítr, který vás tady může dovést k šílenství. V jeho skučení můžete slyšet výkřiky a nářek tisíců nešťastníků, kteří zemřeli v pekelné výhni jaderných ohňů tenkrát před padesáti lety.
Jeho jediným cílem bylo místo, které našel na starých mapách tam v základně. Prý tam měl najít poklady. Artefakty z doby před válkou. Technologie. Byl to jediný důvod, proč žil, ale v skrytu duše tušil, že tam nebude nic.
Přiblížil se ke kopci, který měl označený na mapě.
"Konečně." Zašeptal a ta slova mu od rtů odtrhl vítr. "Po tolika letech jsem to našel." Pokračoval. Sevřel v rukou pušku a přidal do kroku. Skoro se rozběhl.
Na vrcholu kopce stálo několik budov, a mezi nimi byl vchod do podzemí. V šelestu stromů a skučení větru zaslechl ještě něco.
Kroky .
Uchopil pušku a opřel se o stěnu jedné z trosek. Byla z ní cítit hniloba a stěna byla obrostlá mechem. Opatrně vyhlédl za roh, ale nikoho nespatřil. Pomalu vkročil do rozpadlého domu a vytáhl z kapsy malý nůž. Prasklou střenku měl omotanou náplastí. Pověsil si pušku přes rameno a přiblížil se ke druhým dveřím.
Opatrně nahlédl do místnosti a podíval se na druhého muže, který tam stál. Asi nějaký začátečník, napadlo ho. Tak tam stojí a vůbec nedává pozor. Udělal dva kroky a uchopil muže za hlavu. Zároveň mu přiložil nůž na hrdlo.
"Hni se a chcípneš." Syknul. Kus skla pod jejich nohami zapraskal. Ten druhý ztuhnul a vydechnul.
"Hej, můžeme se domluvit. Nech mě bejt." Řekl, když se znovu nadechl. Pustil ho a o krok ustoupil. Namířil na něj pušku, kterou si nechal z ramene sklouznout do ruky.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se ho, nepřestávaje na něj mířit.
"Já? Já sem Pavel. A ty?" odvětil, oklepávaje ze sebe prach.
"Cestovatel." Odvětil Cestovatel a sklonil zbraň. Byl ale pořád ve střehu.
"Heh, docela si mě překvapil. Asi tu něco hledáš, žejo?" zeptal se Pavel a přešlápl na místě.
"Jo. Ale co je ti do toho." Vyšel ven z budovy jal se prohledávat ostatní rozvaliny. Mezi nimi narazil na vchod do podzemí. Pavel ho nenápadně sledoval. Stál opřený o budovu a kouřil. Bělavé obláčky vítr trhal na kusy a odnášel je v dál.
Cestovatel sestoupil po krátkých schodech a seznal, že dveře asi jen tak neotevře. Byly orezlé a na několika místech proražené. Nesly známky pokusů o násilné otevření.
Vzal do ruky trubku a pokusil se vypáčit dveře. Jediným výsledkem jeho snažení byla odražená omítka, když mu trubka sjela.
"Ty dveře neotevřeš. Jsou pancéřový a zamčený." Řekl Pavel, který ho z povzdálí sledoval. Cestovatel jeho poznámky nedbal a páčil dál.
Páčil takhle ještě dalších deset minut. Nakonec odhodil trubku do trávy a sedl si na kámen. Pavel seděl pár metrů od něj a pozoroval obzor.
"Nejde, že jo?"
"Jo."
"Já ti to říkal. Poď odtud. Nic tady neni." Řekl a zapálil si další cigaretu. Pak nabídl Cestovateli. Ten si vzal a nechal si zapálit. Potáhl a vypustil z úst kouř.
"Našel sem mapu. Měly tady bejt technologie." Řekl po chvíli.
"Jo. Já jí našel taky. Jestli tady něco bylo, tak už to tu neni." Řekl a schoval krabičku zpátky do kapsy. Cestovatel hledal něco v batohu, který shodil ze zad.
Po chvíli hledání to našel. Plynový vařič. Postavil ho na kámen, otevřel konzervu a postavil jí na hořák. Pak vařič zapálil a obsah konzervy míchal starou omlácenou lžící. Když to bylo hotové, ochutnal a nabídl Pavlovi. Ten si vzal pár soust a zbytek vrátil Cestovateli.
Dojedl konzervu a odhodil ji do křiví. Pak schoval vařič zpátky do batohu a ten si hodil na záda.
"Tak kam? Neznam to tady." Řekl a otočil se na Pavla.
"Poď se mnou." Řekl, zvedl se a společně odcházeli kamenitou cestou pryč.
Zůstalo po nich jenom ticho, přerušované skučením větru. Nikdo si už nevzpomene, co tady bylo.