Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Chekotay - O prokletí FEV - 2. část

V minulém díle jste měli možnost si přečíst (a jestli jste tak neučinili, buďte rádi): Šerif, Myra, rytíř Still Johnson, písařka Vree a paladin Darrel z Bratrstva se vydávají na základnu Omega aby získaly vzorek F.E.V. Do výzkumu tohoto viru totiž Bratrstvo Oceli vkládá velké naděje a k nadějím Bratrstva se pnou také naděje Aradeshe a Tandi na další rozvoj Shady Sands. Na základně skupina nachází potřebné vzorky naskládané v úhledně převázané dárkové krabici, takže se tam zbytečně dlouho nezdržuje. Na zpáteční cestě jsou však přepadeni skupinou banditů pod vedením Myřina starého známého Jima Pershinga. V boji jsou paladin Darrel a šerif těžce zraněni. Na pomoc však přichází extrakt všech superhrdinů – Zakladatel. Ten likviduje většinu bandy, avšak v přestřelce je zasažen batoh se vzorky FEV, které vyprsknou přímo na zraněného šerifa. Ten nedlouho nato omdlévá.

Vzhledem k tomu, že jsem byl kapku mimo, je následující vyprávění poskládané z různých rozhovorů, zápisů v denníku, historek, které jsem vytáhl z opilého Stilla, různých postelových řečí a ze záznamů senzorů Bratrstva, ke kterým jsem se s pomocí Myry prohackoval.

Po mém odebrání se do říše snů se napřed Vree převlékla do kombinézy umožňující práci s viry, trochu mě ošetřila a strčila do pytle na mrtvoly, který našla v autě. Myra a Zakladatel zatím ošetřili Darrela a Stilla, dobili raněné bandity (jednoho vzali sebou kvůli výslechu) a opravili auto. Pak do něj všichni nasedli nebo byli nasednuti, Myra se uvelebila za volantem a rozjela se směrem k bunkru. Tam se nám všem podařilo celkem v pohodě a bez nehod dojet (když nepočítám zvláštní lokaci „Setkání s hráči lynčujícími členy Black Isle Studious a požadujícími Fallout 3“). Vree hned oznámila hlídce u dveří problémy, a tak jsme měli nerušený průchod až do karantény. Po nezbytné desinfekci se nás konečně ujala doktorka Lorri. Darrel a Still Johnson byli odvezeni na ošetřovnu, Vree a Myra zůstaly, vzaly si ochranné obleky a vrhly se na mně. Podle pořízených fotek jsem vypadal fakt blbě. Roztržená stehna, prostřelené kosti, všude krev a zelený humus. Tak mě umyly, srovnaly kosti, sešily svalstvo a obvázaly. Pak teprve se obě ošetřovatelky odebraly k doktorce.

Na druhý den se Myra probudila po osvěžujícím devítihodinovém spánku u sebe v pokoji. Cítila se dobře až do doby, než se uviděla v zrcadle. Dlouhé černé vlasy rozcuchané, pod očima temné kruhy, přes pravou tvář se táhl dlouhý šrám, to celé doplněné kolekcí podlitin po celém těle – Arnie Schwarceneger by se mohl stydět. Myře se rychle vrátily vzpomínky na včerejší události. No výborně. Vypadám jako bych se účastnila barové rvačky. A svým způsobem jsem se jí vlastně účastnila, pomyslela si. Ještě že se nemusím holit. Pozorně se zadívala na drobný chloupek okupující území mezi nosem a horním rtem, pak ho opatrně vzala mezi nehty a vyškubla. To ji připomnělo šerifa. V rychlosti se oblékla a zanedlouho už si klestila cestu mezi partou paladinů vracející se z ranní hlídky.

Vree si zrovna oblékala ochranný oblek, když se otevřely dveře laborky a vešla Myra.
„Ty už jsi vzhůru? Myslela jsem, že budeš odpočívat,“ řekla Vree.
„Znáš to, ranní ptáče…“
„…dřív doskáče. To znám.“
„Jak je mu?“ zeptala se Myra a ukázala na prostor karanténní zóny.
„Žije. Ale je jasné, že se do něj ten virus dostal.“
„Takže…“
„Nevím. Musím provést sérii testů. Zatím nevím vůbec nic,“ řekla Vree a utěsnila helmu. Pak otevřela dveře dekontaminační komory a vlezla dovnitř. Myra se přesunula k oknu z centimetrového olověného skla, odkud mohla vidět velkou část zóny. Vree přešla k pitevnímu stolu, na kterém ležel šerif a zapnula mikrofon. Začala diktovat nález. Nic veselého. Nejvíce byly postiženy nohy a více prokrvené části těla. Byly temně rudé a pokryté slizem z odumřelých buněk. Tělní teplota 39,9°C také nepatřila k těm optimističtějším údajům. Kromě toho se zdálo, že byla značně zredukovaná tuková tkáň – mutující tělo potřebovalo energii. Vree pokračovala v ohledávání a odběru vzorků, ale Myře došlo, že užitečnější teď bude jinde.

„Rytíři Kyle, Paul a Still nechť se neprodleně dostaví na poradu!“ ozývalo se z reproduktorů na třetím patře. Všichni tři jmenovaní se zanedlouho sešli v dílně, kde už na ně čekal rytíř zasvěcenec Jerry. Na stěně byl odklopený kryt rozvodu rozhlasového vedení a vedl odtamtud drát až na stůl před Jerrym.
„No konečně, už jsem ani nedoufal, že dorazíte. Bože, Stille, ty vypadáš…nebyl´s náhodou na tom výletu s Vree a Darrelem?“ vychrlil jedním hlasem Jerry.
„Jo, byl,“ řekl jsem Still a přejel si rukou po obvazu, který kryl půlku hlavy.
„Tak se do toho dáme, né?!“ řekl Kyle. Jerry začal rozdávat karty.
„Slyšel jsem, že tam s váma byla nějaká holka z pustiny, prý pěkná kočka,“ neodpustil si narážku Paul.
„Jo, byla,“ řekl Still temně.
„Hele, kámo, co je s tebou?“
„Podívej se na to. Včera jsem vlítl přímo do pasti banditů a dneska mám čtyři esa. Jaká je tohle spravedlnost?!“
„Moment, já mám zase tři esa a jedenáctku…Jerry, co´s dělal s těma kartama?“ V tom se otevřely dveře. Karty zmizely bleskurychle pod stolem a byly vyměněny rozebranou puškou. Ale příchozím nebyl seržant, nýbrž ona „kočka z pustiny“. Totiž Myra.
„Johnsone? Už máš opravené ty holodisky?“
„Nó, už jsem se na to chtěl podívat…“
„Tak to ti gratuluju, takhle se k tomu dostaneš ještě předtím, než z tebe bude Starší,“ pronesla kousavě Myra.
„Dobře, už jdu na to,“ slíbil Still a s námahou vstal od stolu.
„Počkej, kam jdeš, to ani nedokončíme poradu?“ zeptal se Kyle.
„Hele hoši, můj kámoš je v průseru a já mu chci pomoct. Sežeňte si někoho místo mě.“ Jerry už už hmatal po mikrofonu, když tu vstal Paul a řekl: „Tak to ne. Tvůj kámoš je i náš kámoš. Jdeme ti pomoct.“ Na to se všichni zvedli a šli opravovat střelbou poškozené holopásky z Mariposy.

Zakladatel (známý též pod přezdívkou „Zaki“, „Vault Dweller“, „Datel“ a „Spasitel“) ležel na posteli v pokoji, který mu přidělila Mathia a čuměl do stropu. Přemýšlel nad svým osudem. Rozumově chápal Vaultmasterovy pohnutky a souhlasil s nimi, ale i přesto k němu cítil strašnou nenávist…a zklamání. Za to všechno, co vykonal, za likvidaci mutantů a Vůdce, za mnoho dobrých skutků…taková odměna. Pro vault podstoupil velká rizika, pro vault odešel do pustiny, pro vault poprvé zabil, pro svůj vault lezl do Kráteru a bil se s mutanty na Maripose a v Los Angeles. Jen pro svůj vault lezl do Nekropolis. A taková odměna… Slyšel různé historky, že za jeho vyhazov můžou jeho pletky s Vaultmastrovou dcerou, ale to byly kecy. Dcera se totiž podobala otci – byla stejně zarostlá a stejně omezená. Kupodivu měla taky stejně hluboký hlas. V hloubi Zakladatelovy duše se množily pochybnosti, zda to vůbec byla dcera. Zakladatel (jeho pravé jméno a příjmení nikdo z pustiny neznal – podle některých pověstí to byl převtělený Adolf Hitler, nucený odčinit své skutky, podle jiných to mělo něco s čísly. Třináctku totiž lze rozdělit na 6 a 7 a když tato čísla vynásobíte, získáte 42. No a čtyřicet dvojka je přece Odpověď. Ale věřte opilcům. Jen šílené brahmíny to možná vědí, ale ty to nepoví…), tak tedy tento Zakladatel samozřejmě mohl vzít své zbraně a kamarády a vault dobít. Ale cítil, že by to nedokázal, že by nedokázal zničit svůj domov. Přestože nyní již jeho domovem nebyl. A taky se nechtěl chovat jako supermutant, nechtěl ze vzteku ničit. Chtěl ze vzteku budovat. Koneckonců se mu říká Zakladatel, tak by mě zakládat taky něco jiného, než hřbitovy. Chvíli si pohrával s myšlenkou, že se přidá k Bratrstvu, ale to padlo, když si promluvil s Maxsonem. Již se na něj nedívali jako na zasvěcence, nýbrž jako na hrdinu. Návrat k normálu by nebyl možný a Zaki cítil, že takhle to bude i všude jinde. I v Shady Sands. Ne, zde už pro mě není místo, pomyslel si. Myšlenku na sebevraždu odmítl už dávno. Rozhodl se. Odejde. Není jiná možnost.

Čtverce rytířů šla oprava pásek od ruky. Zanedlouho byl jeden disk rekonstruován. Poškozená místa byla zalepena novými krystaly, avšak data uložená na těchto místech byla ztracena. Myra vzal opravený holodisk a zamířila do laboratoře. Snad bude Vree vědět něco nového.

Přítomnost Myry a šerifa ze Shady Sands tady v Bunkru Zakladateli na náladě nepřidala. Znal jejich minulost, šerif mu všecko vyklopil při Velké Oslavné Pitce po Bitvě o Junktown a o Myře se dověděl od Nicole a z denníku Jona Zimmermana. Nebylo toho mnoho, ale stejně o ní věděl více než její noví sousedé ze Shady Sands. Ona vlastně také prchá před svou minulostí. Zaki ukončil své chmurné myšlenkové pochody a vydal se do laborky. Chtěl se mrknout na šerifa. Sice je to trdlo a mamlas první kategorie, ale je vcelku neškodný. A zachránil mi život.

Vree vylezla z dekontaminační komory zpocená jako myš. Vyždímala svůj ohon kaštanově hnědých vlasů a přejela si dlaní po hlavě, aby setřela krůpěje potu. Měla bych se oholit, pomyslela si. Pak si sundala kombinézu a přešla k počítači. Zamyšleně se dívala na obrazovku, kde se vykreslovala mapa mutací postižených částí těla. Zatím jich nebylo moc. Takových šest až dvanáct procent. Proč tak málo? Všechny poznatky…Vyrušila ji Myra a Zakladatel.
„Tak jak?“ zeptala se Myra.
„Překvapivě dobře. Zdá se, že abnormální mitóza spotřebovala většinu živin v těle. Růst buněk se zastavil.“
„To je dobře,“ řekl Datel.
„Není,“ tipovala Myra.
„Není. Nyní umírají jak buňky zmutované, tak i buňky nezasažené. Musíme dodávat více živin. Ale stále nechápu proces mutace. Je to velmi neobvyklé.“
„Možná pomůže tohle,“ řekla Myra a podala Vree opravený holodisk.
„Nemůžu nějak pomoct?“ zeptal se Zakladatel.
„Pouze svými znalostmi o FEV.“
„Těch není mnoho. Všechno jsem se dověděl od Zaxe v kráteru a od holodisků, které mát i vy. Vím to, co vy.“
„Vytáhl jsi ze Zaxe všechno?“
„Asi se ho půjdu ještě jednou zeptat…ano. Vyrazím ihned,“ děl Zakladatel, otočil se na podpatku a zmizel z laborky.
„Je nějaká naděje…jak mu pomoct?“ zeptala se Myra.
„Holka, o Forced Evolutionary Viru toho víš tolik co já. A já nevidím žádnou možnost.“ Myra ukázala na jeden komp: „Můžu?“
„Jistěže. Přístupové heslo je BoS8472 a jestli chceš nahlédnout do biologické databáze, tak to je Vr/Bio74656. Snad objevíš něco, co já ne,“ řekla Vree a přešla k dalšímu počítači, aby si prohlédla holodisk. Stále jí vrtalo hlavou, co způsobuje tak pomalou mutaci. Je to záhada. Možná by pomohla další dávka viru. A nebo jde o nějakou zvláštní šarži. Měla bych provést více pokusů a získat další vzorky.

Myra taky zrovna přemýšlela: Mutace je mnohem pomalejší, než by měla být…Vree si toho určitě všimla, ale žádný závěr z toho nevyvodila. Tady! To je průběh infekce jedné buňky pozorovaný přes elektronový mikroskop! Ty vole! Myra nadšeně sledovala záznam a koutkem oka vnímala Vreeiny poznámky v druhém monitoru. Sledovala, jak malý flek (virus) pronikl přes plasmatickou membránu, obratně vmanévroval do jádra a…spustil mitózu? Ne, chromozomy se sice zvětšily, ale nedělily. Tady je něco divného, uvědomila si Myra.
„Pracujete také s DNA?“ zeptala se Vree.
„Občas, ale máme dost primitivní vybavení. Specializovaná laboratoř je na tomhle patře, sekce II, chodba 15.“
„Díky.“ Vree se zamyšleně dívala na odcházející Myru. DNA, tam musí být něco zvláštního, ale nemá to vliv na pomalost mutace. Tuhle záhadu musím objasnit. Potřebuju více vzorků!
„Písaři Barnaky a Tanya a doktorka Lorri, přijďte do laboratoře FEV,“ ozvalo se zanedlouho z reproduktorů.

„Generále?“
„Á, Zakladatel, syn, kterého jsem nikdy neměl…pojď dál, synu pustiny. Nechceš se k nám přidat? Byl bys hned paladinem.“ To jo. Chtěl bych se přidat, ale jako normální člověk, ne jako hrdina, pomyslel si Z-datel.
„Ne, já…chtěl bych se vydat do Kráteru. Ale radiace je tam dost silná. Při minulé návštěvě oné lokace mě napadlo, jak vylepšit Zbroj Moci tak, aby odolala větším dávkám záření než nyní. Ale nemám potřebný materiál.“
„Samozřejmě ti pomůžeme. Jdi hned do dílny a řekni rytířům, ať ti pomohou. Že je to můj rozkaz. A proč vlastně jdeš do Kráteru?“
„Chci získat více informací o F.E.V.“
„Pošlu s tebou několik paladinů. Pověz rytířům, ať podobně jako tvoji upraví i další zbroje.“
„Dobře. Řekněte svým paladinům, že odejdu zítra touhle dobou, ať mě kontaktujou.“
„Hodně štěstí.“ Maxson sledoval odcházejícího hrdinu a přemýšlel: Tenhle chlápek by se nám hodil…škoda. A toho zatraceného viru nám byl čert dlužen! Můj otec před ním utekl, ale jak se zdá, ten vir nás snad pronásleduje! Neměl jsem to povolit…

„Podrž to, Lorri.“
„Bože, takový játra jsem ještě neviděla! Co ten člověk pije?“
„Myslím, že za to může mutace. Ale nedávno jsem se setkala s podivným nápojem, říkají mu Rot Gut. Dokáže rozpustit plomby. Odeberte vzorek,“ řekla Vree. Její hlas zněl přes masku zkresleně.
„Podívejte se na tohle! Ten sval roste před očima!!“
„Abnormální regenerační schopnost, to je zajímavé, ale ne nečekané. Zkontrolujte si hodinky, budeme ho zavírat.“
„Neviděli jste někde kameru?“
„Cože?!!“
„Tady je…klid. Jsi dneska nějaká nervózní, Tanyo,“ řekla Vree.
„Ještě nikdy jsem nepitvala…mutanta.“
„Klid,“ pověděla Vree. Tanya se pomalu uklidňovala.
„Vem vzorek ještě odsud.“ Písařka se snažila vyhovět, náhle jí však na kosti sklouzl skalpel a projel její rukavicí. Vyvalila se krev a smísila se s krví šerifovou.
„Bože!!!“ Tanya vytáhla svou ruku a zhrozeně se na ni dívala.
„Honem si sundej rukavicc!“ zavelela Vree. Pod tlustou svrchní rukavicí byla ještě jedna tenká a průhledná. V místnosti se rozhostilo ticho. Pak bylo vidět, jak okolí rány prudce červená – neklamná známka infekce FEV a mutace.
„Ježíši, je to ve mně!!“ Vree zaváhala jen na chvíli. Pak vytáhla z nádoby s desinfekcí velký sekáček a jedním seknutím usekla ubohé písařce ruku.

Když do laboratoře vešla Myra následovaná vojínem Johnsonem, byla zde již přítomna hromada lidí. Několik písařů a rytířů, pár zevlujících paladinů a Mathia, pravá ruka generála Maxsona. V desinfekční komoře ležela Tanya, na ruce měla jen provizorní škrtidlo. Vree a ostatní zůstaly v karanténní zóně a čekaly, zda se na písařce projeví infekce. Když se chvíli nic nedělo a čistící procedura byla ukončena, vešly do komory dvě pomocnice doktorky Lorri a vynesly krvácející písařku ven.
„Co se stalo?“ chtěla vědět Myra.
„Jedna z písařek se řízla při operaci,“ odpověděl písař stojící nedaleko.
„Při jaké operaci?“ vyzvídala dál Myra. Na to už mohla odpovědět Vree, která zrovna vyšla.
„Získávali jsme nové vzorky nakažené tkáně. Pro rozbor a pokusy.“
„Měla jsi mi o tom říct.“
„Nechtěla jsem tě zdržovat od tvojí práce.“
„Tady vám nesem ty další holodisky,“ ozval se Johnson.
„Hoď mi to na stůl. Myslím, že teď potřebuju odpočinek.“ Myra se otočila a odešla.

Večer se znovu potkaly. Vree vstala od počítače a narovnala si záda.
„Něco nového?“ zeptala se Myra a zastavila se u karanténní zóny.
„Nic. Absolutně nechápu, jaký faktor může působit na rychlost mutace. Podle všech dostupných pramenů by měl nyní mutovat celý a ne jen část.“ odpověděla Vree a začala si čistit brýle.
„Viděla jsi poslední výsledky rozborů? Vlastně ty asi ano.“
„Viděla. Nic zvláštního. Stejné jako ráno.“ Myra se zadívala skrz okno na šerifa a useknutou paži.
„No právě. Množství virů se nezměnilo. Ten virus se nerozmnožuje!“
„Blbost.“
„Fakta.“
„Jak se může šířit virová nákaza, když se virus nerozmnožuje?“ oponovala Vree a znovu si nasadila brýle.
„Nevím. O pan-imunitním viru toho vím hodně, ale ne dost. Možná se začne množit až když bude celý organismus zmutován.“
„Možná. A možná ne. Jdi spát, vypadáš unaveně.“
„Nevypadám, jsem,“ řekla Myra, vrhla poslední ustaraný pohled na šerifa a odešla. Vree se dívala do blba a přemýšlela. Možná…možná má pravdu. Vstala a začala si oblékat kombinézu.

Myra do sebe hodila večeři a pak se marně snažila usnout. Po hodině převalování to vzdala a zkusila meditovat. Myšlenky jí však neustále odbíhaly k šerifovi. Pak ji něco napadlo. Připojila se k vědecké databázi a našla příslušný soubor. Byl to seznam všech verzí FEV, které přivezly z armádní základny. Byly zde zastoupeny všechny šarže FEV, od těch prvních až po výsledky místního výzkumu. K tomu bylo přiloženo i několik verzí různých jiných virů pan-imunitního výzkumu. Celá tahle směs byla dost nesourodá. Možná právě proto. Možná, že se mezi sebou jednotlivé verze bijou a mutují stejnou buňku několikrát za sebou. A to je zdržuje. Myra vyšla z pokoje a zamířila do laboratoře. Když tam došla, uviděla Vree spokojeně oddychující na konzoli počítače. Potichu přešla k oknu. Uviděla slizem potažené tělo svého přítele a paži naloženou ve výživném roztoku. Paže upoutala její pozornost. Některé části již byly v pokročilém stádiu mutace, mnohem dál něž na šerifovi. Jiné části byly mrtvé. Co to sakra… přešla k Vree a nahlédla jí přes rameno. Četla: „…FEV se jeví jako nesmírně adaptabilní virus. Relativně jednoduchou genetickou manipulací jej lze například přimět, aby místo mutování zabíjel. Zřejmě jde také naprogramovat genovou sekvenci, na kterou se útok viru zaměří. Je to potenciální velmi přesná zbraň…“ Vree se začala probouzet. Myra raději poodstoupila a předstírala, že zrovna vešla.
„Á to jsi ty Myro…myslela jsem, že spíš.“
„Jdu se podívat. Nezměnilo se něco?“
„Žádná změna. Nevíme o nic víc, než odpoledne. Vlastně ano, písařka Tanya má negativní testy. Není nakažená,“ řekla Vree a honem zavřela soubor se zprávou. Proč to přede mnou tají? napadlo Myru. Pak se rozloučila a odešla. Nešla však na pokoj, nýbrž do dílny. Kupodivu tam zahlídla Stilla Johnsona.
„Stille.“
„Jo?“
„Potřebuju tvoji pomoc.“
„Jasně, cokoli.“
„Potřebuju se hacknout do sítě Bratrstva. K tomu musím mít počítač a připojení.“ Still byl ohromen.
„Cože!?
„Podívej se, potřebuju se dostat do Vreeiných souborů, ke kterým nemám přístup.“
„Tak požádej Vree, ať ti ho udělí.“
„Myslím, že mi ho neudělí.“
„O co jde?“
„Mám ten dojem…ne, vím, že přede mnou něco tají. Něco, co se týká FEV a Joea.“
„To je absurdní!“
„Není! Hele, já jsem taky vědec, a tak vím, co se jí asi honí hlavou. Má před sebou tajemství, problém, a chce ho vyřešit. Za každou cenu. A tím problémem není nákaza šerifa, ale FEV všeobecně. Já…bojím se, že si z něj chce udělat pokusného karlíka…ehé, chci říct králíka, a že na něm chce studovat účinky viru. Vím, co mluvím, sama jsem na tom občas stejně!“ naléhala Myra.
„Když jsi na tom stejně, tak proč jí nepomáháš?“
„Protože Joe je můj…přítel. Přítel? Sakra, to zní, jak bychom byli milenci. Podělaná slovní zásoba! Tak tedy kámoš. Jo to je ono. Je to můj kamarád a já mu chci pomoct. Ty přece taky, ne?!“
„Já…když se nad tím tak zamyslím…asi máš pravdu.“
„Takže mi pomůžeš?“
„Hezkým holkám se těžce říká ´Ne´!“

Dostat se do Vreeiných složek nebylo zase až tak složité. Myra to stihla za noc. To, co tam našla, potvrzovalo její obavy – Vree skutečně našla závažné skutečnosti, ale nepodělila se o ně s Myrou a dál prováděla na „Subjektu B“ pokusy. To Myru dožralo. Vypálila z pokoje a málem převálcovala Maxsona.
„Hej, slečinko, chtěl jsem s vámi mluvit.“
„No…co se děje?“
„O FEV a Vree. Nepůjdeme dovnitř?“ Myra a Maxson vešli do pokoje.
„No, generále, o co jde?“
„Potkal jsem dnes Vree. Je velmi…jak bych to…vzrušená. Jde o ten virus. Je do něj úplně zažraná. Obávám se, aby se nezopakovala historie. Znáte přece ten incident, který vyprovokoval mého otce ke střelbě na vědce. Tehdy, ještě před Exodem.“
„Ano, znám minulost Bratrstva. Myslím, že máte pravdu, Vree je do výzkumu skutečně zapálená. Bývá taková pořád?“
„Často. Když je něco zajímavého ke zkoumání, nezná hranic a omezení. Proto je taky naše vrchní písařka. Ale občas…s ní bývají problémy. Minule třeba po mně chtěla, abych dal svolení ke stavbě atomové bomby! Ale jinač je to milá holka.“ Myra se rozhodla. Nevěděla, jestli to generál pochopí, ale doufala, že jo.
„Generále, musím vám něco ukázat…“

Když mi došla skutečná podstata toho, co se se mnou děje, byl jsem ohromen. Mutuju!! Bude ze mě ghúl nebo nightink!! Budu úplně tupý! Budu mít tři metry a zelenou kůži! Budu si stříhat nehty motorovkou!! Budu mít žlutý očička! Budu holohlavý a stanu se petruschkovým sexidolem!!! Budu mačkat citrón stiskem prstů!! Budu hnusný, zuřivý a zlý!! Nebudu moct vyslovit slovo „Popocatepetl“ nebo „Kalifornie“!!! Hurá!!! COKOLIV bude lepší, než být osamělým mozkem bez těla.

Vree není blbá. Průniku do své sítě si všimla velice brzo. Vzkypěla jí krev a nesmírně pobouřena se vydala k Myřině pokoji. Věděla, že pouze ona by měla dost drzosti a zkušeností k takovému činu.
„Myro! Jak´s jen mohla! Generále?“ Výraz Vreeiny tváře se prudce měnil jako slimák na kolotoči, od zuřivosti po naprosté nechápání.
„Vrchní písařko, obávám se, že jsi nepochopila podstatu problému,“ začal generál.
„Co…cože??!“
„Ty jsi ho nechtěla uzdravit, ty´s na něm chtěla dělat pokusy!!“ vyskočila rozčílená Myra.
„Bez těch pokusů nemůžeme virus pochopit a začít s léčbou!“
„Tvé vlastní poznámky tvrdí opak,“ řekla Myra a ukázala na monitor počítače. Četla: „…je možné upravený virus použít k útokům na mutované buňky. Pokud není mutací zasaženo více jak 20% těla, existuje vysoká pravděpodobnost, že se organismus zregeneruje a vyléčí…“
„Takže, proč jsi nezačala s léčbou?“ otázal se Maxson.
„Generále, pochopte, nabízí se nám tu výborná možnost studia působení viru zrychlené evoluce na lidský organismus! Může nám to přinést spoustu poznatků a předválečných bio technologiích! Neměli bychom s tím teď přestat!!“
„Generále…“
„Já jsem jenom voják, ale nejsem blbý. Vree, ty jsi chtěla obětovat další lidský život ve prospěch vědy! To je to, před čím naši předkové utekli!! Proto došlo ke vzpouře a k vyvraždění vědců! Můj otec by tě na místě zastřelil!“
„Generále, z vědeckého hlediska je to nesmírně důležité!“ hájila se Vree.
„Ale z etického hlediska je to nepřípustné,“ oponovala Myra.
„Udivuje mě, že zrovna ty bráníš vědě v rozvoji, Myro.“
„Pokud je v sázce lidský život, musí jít věda z cesty!“ Vree začala vařit krev. Zbrunátněla v obličeji, chtěla ještě něco říct, ale pak se otočila a vyrazila pryč. Narazila však na skupinku paladinů vracející se z ranní hlídky. Její vůdce už nestihl zastavit a rozjetá parta těžkooděnců narazila do písařky. Ta odletěla zpět do pokoje a praštila se hlavou o zeď.
„Uhhm…já nechtěl,“ omlouval se paladin.
„Omdlela. Pomozte mi odnést ji na ošetřovnu!“

Na ošetřovně to vypadalo dost nepěkně. Lorri se zrovna hrabala v Darrelovi a celou místnost vyplnil pach spáleného masa. Když tam vběhla Myra a paladin nesoucí Vree, Lorri vzhlédla od své oběti.
„Co se stalo?“
„Praštila se do hlavy.“
„Fajn, až skončím tady s paladinem tak se o ni postarám.“
„Jo, pomůžu ti.“ Práce na Darrelovi trvala dlouho, ale Myře a Lorri se podařilo zachránit mu život, jednu nohu a džíny. Druhá noha byla příliš popálená a tak musela být ušmiknuta. Když konečně Myra vzhlédla od zafačovaného paladina, byla Vree už vzhůru. Vypadala zamyšleně.
„Jak ti je?“ otázala se Myra.
„Trochu mě bolí hlava, ale jinak nic vážného. Myro…“
„Jo?“
„Měla jsi pravdu. Měla jsem ho léčit, ne zkoumat. Myro, já jsem znesvětila odkaz mých předků! Cítím se strašně…“
„Kapitán Maxson své vědce zabil. Ty máš příležitost své činy napravit,“ řekla Myra a podala Vree ruku.
„Jasně. Jdem na to!“ řekla Vree, nabídnutou paži přijala. Myra ji jedním trhnutím postavila na nohy.

Druhý den večer…
„Mám to. Ten virus se skutečně nerozmnožuje, pouze mění DNA napadené buňky a pak putuje dál. Neobvyklé, ale nahrává nám to. Také to vysvětluje, jak mohli vzniknout ghúlové,“ řekla Vree. Její hlas zněl zase jako dřív, byla plně zaujata problémem.
„Když jeden vir napadne buňku, zanechá stopu v jejím obalu. Tak se zabrání další infekci stejným virem. Ale různé šarže FEV mají jiné poznávací znamení, takže viry stále dokola napadají jednu a tu samou buňku. To zpomaluje průběh mutace!“ vykřikla nadšeně Lorri.
„A proto museli být mutanti Jednoty do nádrží PONOŘENI. Museli být nakaženi velkým množstvím virů, jináč by upadli do bezvědomí jako Joe a zemřeli by,“ ozvala se Myra z monitoru zavěšeného u stropu. „S něčím takovým jsem se ještě nesetkala.“
„Takže víme, jak mutaci zpomalit, potažmo zastavit,“ shrnula Vree. „A teď ještě vědět, jak ji zvrátit.“
„Se zvracením mám nějaké zkušenosti, ale s tímhle vám asi nepomůžu,“ ozval se Still. „Prohledal jsem ten holodisk, ale bohužel jsem všemu rozuměl. Je to denník toho Van Haggena a jedinou zajímavostí je odkaz na nějakou odpadlickou skupinu Dětí Katedrály. Jinak nic.“
„Ta skupina, to jsou Následníci Apokalypsy. Nepřidali se k Vůdci, přestože je Morpheus přesvědčoval všemi prostředky, které měl k dispozici,“ řekl zamyšleně Myra.
„Jak to víš?“
„Vím. Hele, s tou mutací…kdybychom virus FEV upravili tak, aby napadal a ničil všechny pozměněné buňky, myslíte, že by to infekci zastavilo?“
„Ne, spíše by ji to urychlilo. Když by viry neměly co na práci, šli by na zdravé buňky,“ řekla Vree.
„No jo, máš pravdu…“
„Ale počkej! Ten virus bychom mohli upravit tak, aby pozměnil jenom obal buňky tak, aby ji patogenní viry považovaly za nakaženou!“
„Na tom něco je. Jenomže sama jsi řekla, že různé šarže mají různé značky.“
„Krucinál!!“ Do místnosti vstoupila Mathia.
„Ozval se Zakladatel. On a jeho skupina dojeli ke Kráteru.“

„Nejsem si jistý, jestli mě to unese,“ řekl jeden z paladinů a znechuceně dodal: „Pane!“ Ještě si nezvykl na to, že Maxson propůjčil Zakladateli hodnost poručíka.
„Udrží. Už jsem na tom jednou šplhal,“ řekl Zakladatel. Jeho hlas zněl přes přídavné filtry zkresleně, ale stále stejně rázně. „Joshua a Bred zůstanou u Hummeru a budou nám krýt záda. Ostatní se mnou!“
„Ale za chvíli už bude tma!“
„A co?! Dole je taky tma,“ řekl Zaki a rožnul reflektor své Zbroje Moci.

„Možná je virus alergický na některé chemikálie. Konec konců je to jen virus!“ ozvala se Lorri.
„Je to virus, který razantně mění DNA napadené buňky, je odolný vůči radiaci, přežije téměř cokoliv…je všechno možné, jenom ne obyčejný virus.“
„Tak proč jsou proti němu odolní ghúlové?“
„Protože ti již zmutovaní jsou.“
„Ale zmutovala je jen jedna verze viru. Tak co ty ostatní? Ty nepůsobí? Proč?“ Lorri, Myra a Vree na sebe pohlédly, jak by to léta trénovaly. Still chtěl taky, ale nikdo se na něj nedíval.

„Působ..al..kd..v.še.ccc…chrrr chrrr chrchly chrchly…,“ ozývalo se z vysílačky.
„Cože? Co? Opakujte, prosím,“ trpělivě vyřvávala Mathia. Ale teprve když Zakladatelův tým vyjel ze zamořené zóny, bylo možno se spojit.
„Já tomu vůbec nerozumím, ale snad tady Myra,“ řekla Mathia.
„Slyším, ale poslouchat nebudu,“ ozvala se Myra. Zakladatelův hlas zněl unaveně a byl zkreslen rušením a filtrem zbroje.
„Já tomu taky moc nerozumím, takže řeknu přesně to, co mi prozradil Zax: FEV II je schopný imunizovat tělo proti všem jiným virů zrychlené evoluce, i proti většině jiných virů. Taky mi předal genom viru FEV, ale jsou to samé písmenka a je jich hodně.“
„Zkus upravit vysílačku, aby byla schopna posílat data z holodisku přes Pip-Boy,“ radila Myra.
„Víš co, já radši zkusím šlápnout na plyn a být tam co nejrychleji.“
„Ólrajt. Bratrstvo konec.“

Myra už skutečně dlouho nespala a bylo to na ní vidět. Věděla, že by se dokázala přinutit fungovat ještě dalších pár dnů, ale také věděla, že bude lepší být čerstvá, až se vrátí Zakladatel. Ještě stále nevyholená Vree spala za konzolou a Lorri se odebrala na lože už před hodinou. Odešla do svého pokoje a snažila se usnout. Dlouho ji myšlenky odbíhaly v Vree, viru, Zakladateli, šerifovi a také k vůdci banditů. Tak Jim Pershing. Mohlo mě napadnout, že si změní jméno!!

Po šílené noční jízdě, po které nejedno brnění potřebovalo vymýt, se Zakladatel dostal před bunkr Bratrstva v rekordním čase. Ani to sám nepovažoval za možné, tím spíše, že jej Still naučil řídit teprve nedávno. Nedbaje na ztuhlé svalstvo, vyskočil postnukleární hrdina křepce ze svého dopravního prostředku a vběhl do bunkru. Jen tak tak se vyhnul Myře vycházející z pokoje. Vypadala ospale, měla rozcuchané vlasy a nedopnutý vrch košile, což Zakladatel jenom ocenil. Oba poklusem doběhli do laboratoře. Vree ještě spala, ale dusot ocelových podrážek ji probudil. Když potom přiběhla i Lorri a dva další písaři, vrhli se společně na Zakladatelovy holodisky. Odpoledne už bylo jasné, že tým má všechny potřebné informace. Nastala práce pro genetika. Nic než tvrdá dřina, pokus – omyl a znovu a znovu a pořád dokola, to vše v ochranných oblecích uvnitř karanténní zóny, celý den a noc.

Nakonec se to povedlo a Vree držela v ruce zkumavku s bledě zeleným roztokem viru FEV II. Byl upraven tak, aby napadal nezmutované buňky a upravil jejich genom tak, aby byl schopný odolat jiným verzím viru zrychlené evoluce. Kromě toho byl naprogramován tak, aby se po vykonání určitého počtu mutací odebral do tukové tkáně, odkud už nebude problém jej dostat. Lorri vypracovala plán léčby, spočívající c tom, že upravený FEV II zabrání infekci a již zmutovaná tkáň bude odoperována. Tak mělo být tělo zbaveno většiny virů. Postup byl pokusně aplikován na useknutou ruku a zdálo se, že funguje. Ale ruka není tělo. Postup byl nesmírně rizikový a nikdo se v zájmu zachování morálky nesnažil vypočítat naději na úspěch, dokonce ani Myra ne.
„Tak se do toho dáme,“ řekla Vree a začala si oblékat ochranný oblek.
„Tak fajn. Lorri, doufám, že máš nabroušené nástroje, tohle bude tvrdá řezničina.“
„Už jsem si zvykla že se víc napitvám než naléčím.“ Všechny tři vstoupily do karanténní zóny a jako úchylné sudičky se rozestoupily kolem těla šerifa ze Shady Sands. Vypadal ještě hůř než obvykle, byl celý bledý a trochu zelený a některé partie těla byly abnormálně zvětšené. Kromě toho se už dva týdny neholil.
„Tak jdeme na to. Bůh nám pomáhej. Infikujte ho upraveným virem,“ zavelela Vree jako generál před bitvou. Lorri a Barnaky její příkaz hbitě vykonali. Podle zrudnutí pokožky se dalo rozeznat, jak imunizační mutace postupuje. Díky velkým dávkám viru to šlo rychle.
„Mutací jsou nejvíce postižené nohy. Když vyhodíme všechnu zmutovanou tkáň…“ začala Myra.
„Nebudeme vyhazovat všechno. Kosti a šlachy můžeme nechat, svaly implantujeme z nepostižených částí těla a zbytek doroste. Taky si musíme dávat pozor na neurální síť.“
„Jo, se slepováním nohou už máme zkušenosti,“ řekla Lorri.
„Myslím, že imunizační mutace už skončila,“ upozornila Myra.
„Jdeme řezat.“

Vree říkala, že jen malá šance, přemýšlel Maxson. Unaveně si sedl za stůl. Byl unavený. Tohle už není pro mě. Doufám, že Vree pochopí ten incident jako fiasko a nebude již naléhat na další výzkum toho prokletého viru. A až postavíme kontrolní bunkr a dokončíme průzkum Kráteru, snad zavládne klid. Pak bych se měl více věnovat vnitřní politice. Zakladatel má pravdu, musíme se více otevřít světu. Vstoupil Rhombus.
„Jednotka je připravena k přesunu do Záložního bunkru, pane.“
„Dobře. Proveďte přesun.“
„Pane…paladin Cabbot má návrh. Teď když jsou mutanti poraženi a báze Omega je čistá, mohli bychom rozšířit oblast hlídkování víc na sever, pane“
„Sám víš, že nemáme dost vojáků.“
„Východní sektory nyní kontrolují spojené síly Shady Sands a Junktownu. Můžeme přeskupit mužstvo. Navíc teď, když máme druhý bunkr, můžeme pokrýt větší plochu. Pane.“
„Paladine, mám dojem, že těch změn je už nějak moc. Mnoho se změnilo. Musíme reagovat na novou situaci a nemyslím si, že expanze je ten nejlepší nápad. Ale přesto, můžete vyslat malou hlídku do toho města, do San Franciska.“
„Pane, ano pane!“

„Dobře, tak si myslím, že už jsme všechnu zmutovanou tkáň vyhodili. Písaři, spalte to,“ pronesla unaveně Vree.
„Dobře, teď ještě musíme opravit synapse.“
„Podle těchto snímků je mutací narušena část míchy. To svinstvo se tam muselo dostat přes nějakej škrábanec na xichtu.“
„Tak teď, Myro, sleduj. Tohle spraví naše technologie, sama jsem ji vyzkoumala,“ řekla Vree a vytáhla malý implantát. „Tímhle přemostíme poškození.“ Otočily polomrtvé a rozřezané tělo na záda. Lorri vytáhla příbor na jezení ryb a pustila se do šerifa. Velká oblast zmutované tkáně na krku byla zanedlouho odstraněna a na místo poškozené nervové dálnice přišel malý kousek kovu. Šerif najednou začal třepat rukama a dost tak ztížil zašívaní ran. Náhle zařval. Vree prasklo sklíčko na hodinkách.
„Tělesné funkce?“ zeptala se s obavou v hlase Myra.
„Podle plánu,“ odpověděla Lorri.
„Holky, mě to znělo jako křik novorozence,“ zakončila Vree.

Po nekonečné otupělosti a nudě, která trvala celou věčnost (délka trvání tohoto stavu definuje nový význam slova věčnost) a kdy mě přepadaly šílené představy, jsem najednou něco ucítil. Bolest. Šílený výboj boleti zcela ochromil ubohý mozek. Chvíli musel vzpomínat, než přišel na to, jak reagovat. Myra mi později řekla, že jsem strašně zařval, ale já si na to nepamatuju. Přestože jsem pak zase upadl do nevědomí, byl jsem neuvěřitelně šťastný, že jsem zaznamenal aspoň nějaký signál z vnějšího světa.

Šerif ležel v kyslíkovém stanu na ošetřovně. Podle Lorri již mozek znovu přebíral kontrolu nad hlavními funkcema a místa po operaci se začala hojit. Pomalu, ne tak bouřlivě jako při mutaci. Vešla Myra. Konečně se ostříhala, vykoupala a vyspala a vzala si jiné triko. Lorri ji napřed nepoznala, až podle jizvy na pravé tváři.
„Tak se zdá, že jsme se trefili do těch tří procent,“ začala Myra.
„Tys dala té operaci tři procenta na úspěch? Líbí se mi tvůj optimismus!“
„Jak mu je?“
„Držím ho pod sedativy, ale zrovna jsem ho chtěla probudit. Myslím, že to půjde,“ řekla Lorri přešla ke stolu se šerifem a pohráli si s několika stříkačkama. Pak stáhla kyslíkový stan. Myra se naklonila nad tři týdny neholenou tvář šerifovu.
„FEV negativní?“
„Zaznamenala jsem několik dílčích mutací, ale ty pouze pomohly regeneraci a posléze odezněly. Myslím, že je imunní.“ Šerif náhle otevřel oči.

Cítil jsem další části svého těla. Nevěděl jsem, co se stalo, ale fakt, že se mi opět vracelo vnímání, jsem zaznamenal s uspokojením. Po několika dnech – vrátil se mi i smyl pro čas – sem už dokázal omezeně vnímat své tělo. S okolím to bylo jako se sexem přes skafandr, ale aspoň něco. Pak jsem náhle ucítil vpich na paži a pomalu se probouzel. Vědomí se vynořovalo na povrch. Bylo to šílené, ale najednou jsem pochopil, že žiju. Příval pocitů a signálů ze smyslů mě zahltil. Prudce jsem otevřel oči. Napřed jsem oslepl, ale postupně jsem se roskoukával. Ještě jsem nedokázal zaostřit, ale aspoň jsem dokázal rozpoznat to, co jsem viděl. Oválný obličej orámovaný hustými černými vlasy, ustaraný výraz a oči dívající se do mých. „Ahoj Joe. Vítej mezi živýma,“ řekla Myra. V koutcích očí se jí objevily slzy.

O další týden později už jsem byl natolik v pořádku, že jsem se mohl posadit a v omezeném rozsahu i chodit. Myra mi vyprávěla o všem, co se událo, nějaké další věci jsem vytáhl ze Stilla a také Lorri nezůstala pozadu. Vree se nedlouho po mém probuzení odebrala dohlížet na stavbu nového bunkru, jednoho z těch, které jsou dnes postaveny všude možně po pustině. Chvíli mě taky chodili okukovat různí lidé, co o mně slyšeli, ale i tento zájem brzo opadl, a tak jsem zůstal sám jen s Darrelem. Chyběla mu noha, ale rytíř Paul mu slíbil upravit zbroj tak, aby mohl připojit nervová zakončení pahýlu na kybernetickou náhradu. Často u mě byla Myra, párkrát se stavil také Zakladatel a jednou se tu objevil i Maxson. V den, kdy mě přišel navštívit uzdravený Darrel ve své upravené zbroji (chodil sice trochu dřevěně, ale chodil) mě Lorri shledala schopným přesunu na pokoj a vlastní existence.

Seděl jsem na posteli a přemýšlel o zážitku, kterým jsem prošel. Přežil jsem svou smrt. Docela síla, ne? Ale stejně jsem měl štěstí, to jsem si nic nenalhával. Otevřely se dveře, vešla Myra.
„Ahoj Joe, já…já…přišla jsem ti říct, že zítra ráno odcházíme,“ řekla něco, co původně vůbec říct nechtěla.
„Jo, dobře. Myslím, že už jsem v pohodě.“
„Fajn. Tak…se měj.“
„Jo. A Myro…díky.“ Usmála se, na chvíli vypadala, jak by chtěla říct ještě něco víc, ale pak musela uhnout prtě paladinů vracející se z večerní hlídky.

Na druhý den ráno jsem se sbalil, otevřel dveře, zakopl o práh a natáhl se Myře k nohám. Jako obvykle. Rychle jsem se musel zvedat, abych uhnul partě paladinů, jako vždy. Ale když jsem vyjel na povrch, čekal tam Still Johnson, Darrel, Vree a Mathia. Rozloučili jsme se, přičemž mi Darrel málem rozdrtil ruku. Mathia vzkázala nějaké kecy, které jsme měli vyřídit Aradeshovi a Pak už jsme dali vale bunkru i s jeho ocelovým obsahem. Vojín Johnson nás doprovázel do Shady, neboť dostal nový úkol: už nebyl Zasvěcenec, ale styčný důstojník (spíš styčný vojín, né?) Bratrstva a Shady. Za chvíli nás dohonil taky Zakladatel, který se zdržel besedou s jednou mladou, fešnou písařkou. Po devíti dnech cesty, na kterých jsme museli často odpočívat, abych se dal do kupy, jsme dorazili do našeho městečka. Byl tam pěkný shon. Všude pobíhalo plno lidí se zbraněma. První si mě všiml Irwing.
„Ahoj, šerife, vypadáš hrozně.“
„Je mi tak fajn, že bych se s tebou klidně i vyspal.“
„Ee…co mu je?“ zeptal se zmatený Irw.
„To je na dlouho,“ odpověděla Myra.
„Tak na to teď nemáme čas. Potřebuju každého, kdo udrží pušku, pistoli, nebo kopí!“
„Ale my jsme zrovna přišli a jsme hrozně utahaní…“
„Odpočinete si na hradbách,“ odsekl Irwing a už běžel kohosi buzerovat. „Kam taháš tu tarasnici…!!!“ No, byl jsem zase v dalším průseru. Ale bral jsem to s klidem. S klidem mutanta.

Epilog:
Po odražení Velkého hejna mantisů se Zakladatel odebral na věčnost a Irwing ho následoval. Bratrstvo se úspěšně rozrůstalo, po průzkumu Cabbotovy hlídky se rozhodlo usídlit i v San Fran. Začalo stavět další bunkry a více spolupracovalo s okolím, hlavně s námi. Vree je dnes Starší, stejně jako Rhombus. Bezruká Tanya zemřela asi o deset let později v bitvě s mutanty. Písař Barnaky se prý dožil vysokého věku, měl několik dětí, které kreativně pojmenoval Barnaky 1, Barnaky 2 atd. Paladin Darrel se nikdy nestal Starším, prý kvůli tomu, že se „choval jako hovado, ne jako voják“ a nakonec zemřel, když pomáhal mě a Sethovi v bitvě s Yakuzzou. Aradesh a Tandi dále vedli Shady k lepším zítřkům, s pomocí Bratrstva se jim to dařilo. Still Johnson působil u nás velmi dlouho, nakonec vystoupil z řad Bratrstva a stal se jedním ze zakladatelů Rangerů. Mladá a fešná písařka z Bratrstva prý brzo po našem odchodu otěhotněla a její syn se stal slavným paladinem, ale to není potvrzené. Výzkum FEV byl ukončen a Vree si našla jinou hračku. A co se dělo se mnou a Myrou? To si nechám na další povídání.

Pokračování