Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Procházel jsem nádhernou zahradou s velkými zralými jablky. Ptáčci nade mnou zpívali, a kdesi v dáli šuměl potůček. Vydržel bych takhle chodit celé dny. Všechno bylo krásné. Procházel jsem líbezným nekončícím sadem a sem tam si utrhl jablko. Bylo mi tak dobře, jako nikdy. Podíval jsem se na oblohu a viděl nádherné červánky, smrákalo se. K životu se probouzeli noční ptáci. Vzduch se naplnil nádherným zpěvem a já se zastavil a poslouchal. Zcela fascinován těmi zvuky jsem si lehl do krásné voňavé trávy. Najednou se vzduchem roznesl hromový řev. "Vstávej ty nulo, nemysli si, že ti to budu tolerovat, chrápat mi tady nebudeš!" zařval paladin Mc Donlad a já se probudil. "Pane, promiňte pane. Já jsem měl jen zavřené oči" zalhal jsem. "Vážně?" protáhl Donald "tak mi laskavě povězte co jsem teď říkal!" "Pane, říkal jste: vstávej ty nulo, nemysli si, že ti to budu tolerovat, chrápat mi tady nebudeš!" řekl jsem podle jeho rozkazu. "Ty blbče já myslel to, než jsi se uráčil probudit!" řval instruktor. "Promiňte pane, co jste tedy říkal?" dotázal jsem se. "Mluvil jsem o tom, co uděláte, když potkáte hejno Floaterů, odpovězte vojíne Grante!" zařval na mě velitel za pochechtávání zbytku cvičenců. "Pane, hrdě se jim postavím a budu bojovat, pane!" "ŠPATNĚ!" řval dál "Vezmete nohy na ramena a pomažete odtamduď, co vám jen budou ty vaše malý nanicovatý nožičky stačit! Je to jasné?!" "A a a ano pane" vykoktal jsem. "To je dobře, tak hned po instruktáži si zajdete na ošetřovnu, aby vám dali něco na tu vaší spavost! To už je popáté v tomto týdnu, co jsi mi tady usnul!" podrážděně mlel instruktor. Další půl hodinu nám Donald vysvětloval jak bojovat s Geckonem, pche, s Geckonem.Co si o nás myslí. Že jsme banda smrkáčů? Ozval se "zvonek" ohlašující konec instruktáže. Všichni se zvedli a šli ke dveřím. V tom na mě Mc Donald zavolal. "Grante, hej Grante, pojďte sem na moment." Otočil jsem se ode dveří a šoural se k němu. Plný obav. Jelikož Donald byl nejtvrdší Paladin v Bratrstvu. "Tak dělej nemám na tebe celej den!" popoháněl mně Donald. "Běž do prdele a chcípni na lepru." Zamumlal jsem si pod vousy. "COŽE jsi to říkal?!" Zaječel mně. "Aaa říkal jsem ehh, jako o sobě, že mě to neprobere a chci jít na sprchu." "Dobře" řekl nabroušeně. Došel jsem k němu s pocitem, že horší už to nebude. Omyl. Omyl s velkým M. "Takže Grante, pro vaše uspokojivé výsledky jsem vás doporučil na jednu takovou menší misi." Oznámil mi Donald. "Ale pane, já přeci, to přece, ale pane." koktal jsem "Žádné strachy, kdybych nevěděl, že na to máte, nevybral bych vás." "Ano pane, dobrá, co je to za misi?" smířil jsem se. "Nóóó, je to taková malá přepadovka." řekl mi klidným tónem. "Cože, pane aale já opravdu, přepad, to né." "Tak dost Grante, nástup na misi zítra v hangáru a vybavení dostanete tam." "A pane, kdo bude náš velitel?" ptal jsem se. Donald se na mě podíval ušklíbl se a řekl. "Přece já, Gratne" Právě se mi splnila noční můra, akorát, že podle toho co jsem slyšel, je noční můra jenom Betaverze Donalda jako velitele.Slyšel jsem, že když v boji někdo dostane strach, tak mu Donald vypráví. Vypráví mu o tom kolik lidí a jak je zabil. A zachází hodně do detailů. Jednou docílil toho, že když byl takhle uprostřed vyprávění, tak se mu jeden voják na místě zastřelil. Takový byl Mc Donald. Naprosto zdrcen jsem se otočil a šel jsem na ošetřovnu. Vešel jsem dovnitř a oslovil sestru. "Dobrý den jsem rekrut Grant. Instruktor Mc Donald mě posílá, abyste mi dali něco proti spavosti. Já totiž často usínám i v těch nejnevhodnějších okamžicích." "Obávám se, že jsme včera aplikovali poslední sérum Vojínu Jamesnovi. Takže budeme muset vyrobit nové." oznámila sestra. "Aha, v pořádku. To bude hotové tak za dva tři dny, že?" zeptal jsem se "No, tak za tři -" nenechal jsem ji doříct. "Skvělé -" "Ale měsíce." dořekla. Zůstal jsem stát jak opařený, tři měsíce! Ona si snad neuvědomuje jak je to důležité. "Prosím vás, je to hrozně důležité." Žadonil jsem. "Bohužel, nemůžu ti pomoct, nashledanou." Vyšel jsem na chodbu a bál se jak zítřek dopadne. Druhý den jsem se dostavil do hangáru kde jsem vyfásnul výzbroj a výstroj. Mohli jsme vyrazit. Celá skupina, velitel Mc Donald, Já a ještě další tři paladinové jsme se naskládali do transportu a vyrazili. Cestou nám velitel vysvětlil co se bude dít. "Takže pánové, plán je takový, směřujeme teď malé osadě nájezdníků, která tu nemá co pohledávat. Plán je jednoduchý. Vlítnem tam, všechny postřílíme, sebereme všechno co budeme moci a padáme pryč. Dotazy?" štěkl velitel a přelétl naše vyděšené obličeje, což mu způsobilo ještě větší potěšení. Rád naháněl lidem hrůzu. Jeli jsme asi hodinu, když se před námi objevilo několik stanů. Mc Donald, který řídil, přidal plyn. Rychle jsme se blížili. "Pane, neměli bysme zastavit?" zeptal jsem se. "Držte hubu a něčeho se všichni chytněte." Okamžitě jsme uposlechli rozkaz. Za pár okamžiků byl tábor padesát metrů před námi. Nájezdníci byli všichni ve stanech, takže nás předtím neviděli. Teď ale slyšeli rachot transportéru a několik jich vyběhlo ven. Vyběhli přesně v okamžiku kdy jsme vjížděli do tábora, takže z pěti byl najednou "salát po nájezdnicku". Zbytek se vzpamatoval velmi rychle a zavolali posily. Bylo nás pět proti dvaceti. Ukrytí v transportéru jsme o pětovali palbu. Pak velitel zastavil a řekl. "Krejte se a postřílejte je" Já jsem jaksi nemohl stříle, jelikož mě chytnul takovej strach, že jsem se nemohl ani pohnout. Připadal jsem si hloupě, ale já ještě nikdy nikoho nezabil. Teď si mně všiml velitel a řval na mě. "Co se sakra dějě Grante?!" "Pane, já, já nemůžu, já to nedokážu." "Kecyčky vaší kravičky, dělejte, pojďte bojovat!" hulákal na mě dál. Když jsem se k tomu pořád neměl, tak ke mně velitel přiběhl. "Dodám vám trochu odvahy.Víš já už zabil nějakejch, no kolik to mohlo bejt, takovejch sto lidí a asi padesát z nich dost bolestivě. Jednomu jsem například ustřelil ruku a donutil ho, aby si sní nafackoval. Nebo jsem se s jedním pral a vylopnul jsem mu oko a pak mu ho narval do huby a on ho sežvejkal." Začínal jsem myslet na pistoli u pasu. "No pak jsem ho ještě nakop do koulí až to křuplo." V tu chvíli jsem pochopil proč mi to velitel říká. Chtěl dosáhnout toho abych místo sezení na zadku a poslouchání tadytěch nechuťáren šel bojovat. A to se mu povedlo. Zvedl jsem se a vyrazil na kraj transportéru. Už jsem chtěl vykouknou a začít pálit, ale v tom se stalo zajímavá věc něco proletělo vzduchem a já usnul. Zdál se mi nádherný sen jak procházím krásnou zahradou s nádhernými plody. A tam jsem potkal velitele, který mi říkal. "Chlapče radši se probuď za chvíli přijdu na ošetřovnu a budu s tebou chtít mluvit." Najednou se země začala třást a já se probudil a zjistil, že se mnou třese velitel. "Chlapče probuď se, no tak, neumírej,prober se!" bědoval velitel. "Ale pane já jsem tady." Řekl jsem a chtěl mu podat ruku, nešlo to.Najednou jsem cítil jak se moje tělo zvedá z lůžka a já odplouvám pryč, pryč od lůžka, pryč naříkajícího velitele……….
|
