Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
TYLER - 2221 (New Reno)
“Vy jste Bishop?” zeptal sem se chlápka, co seděl za velikým stolem v kasínu Shark Club a odpovídal jeho popisu.
“Ano, jsem John Bishop. Co pro tebe můžu udělat?”
“Hledám muže jménem Marlboro.”
“Proč chceš vidět Nicolase?” zeptal se mně podezíravě.
“Sme staří známí. Řekneš mi kde je?”
“Jistě, je nahoře. Půjdu s tebou a ukážu ti kde.”
A tak jsme dorazili do New Rena. Možná největšího města post-apokaliptického světa. Já a Ed... můj jediný přítel. Dohodli jsme se, že nakoupíme zásoby, skočíme vyrazit pár zubů Marlborovi a pak vzhůru do staré vojenské základny Sierra. Zásob jsme už nakoupili dost a teď bylo na čase vyhledat Marlbora. Pořad sem měl na paměti jméno, které mi řekl před tím, než zmizel. Vyhledej Bishopa říkal. Tak sem to taky udělal. Zeptal jsem se na něj několika zdejších obchodníků a oni mi řekli, že ho nejspíš najdu v kasínu Shark Club, které patří Vasilijovi Kevrovičovi- nejmocnějšímu muži New Rena. Kevrovič vládne zdejšímu podsvětí, má pod palcem tři menší mafiánské rodiny. Popravdě, skutečně mě pobavilo zjištění, že mafie přežila válku.
Bishop mě vzal po schodišti nahoru a ukázal na místnost, ve které bydlel Marlboro. Vešel sem dovnitř a za mnou šel Ed spolu s Bishopem. Marlboro ležel v posteli.
“Tak sem tady Nicolasi!” zařval jsem na něj tak, aby se probudil.
On vylekaný vyskočil z postele a protřel si oči.
“A kurva, nó, rád vidím, že si přežil toho párače chlape. Rád vás vidím oba. Máš ješte ten můj laser člověče? Doufám, že víš, že to byla jen půjčka, a že mi to musíš vrátit.” řekl vystrašeně.
“Na tu pistoli zapomeň, u mně bude v bezpečí.” řekl sem Nicolasovi. “A řekni Bishopovi ať odejde.” dokončil sem.
“Jdi pryč Johne, to je v pořádku.” řekl Nicolas směrem k Bishopovi. Ten opustil místnost.
“A teď poslouchej ty zkurvenej kokote! Vyhodil si můj dům do povětří a mě si málem zabil. Jen doufám, že máš v těle dost kostí, které můžu zlámat!” řekl Ed ve výbuchu zlosti.
“Warrene, uklidni prosím svého velkého zeleného přítele. Chci se s vámi dohodnout.” řekl Nicolas a začal se nám oběma hodně omlouvat a říkat, jak mu to je líto.
Za chvíli se mi podařilo uklidnit Eda.
“A teď poslouchejte oba dva. Mám pro vás práci. Když se to povede, tak dostanete cokoliv jen budete chtít!”
“O čem to mluvíš?” zeptal se Ed.
“Mluvím o velikých penězích a spoustě vybavení!”
A tak nám řekl o plánu několika mafiánských rodin a Bishopa, který je založen na vražde Vasilija Kevroviča a zabrání celého jeho majetku.
Souhlasili sme, že jim s tím pomůžeme. Přeci jen, několik menších hajzlů je nic v porovnání s jedním velikým. Pod podmínkou, že za to dostanu kevlarovou zbroj a laserovou pušku a Ed dostane kvalitní rotační kulomet se spoustou nábojů a desítku superstimpacků.
A tak sme se stali účastníky jednání dvou mafiánských rodin, rodiny Wrightů a Mordínů, a Bishopa. Bishop byl mnohem ambicióznější, než by se na první pohled mohlo zdát. Získal na svojí stranu mnoho z Kevrovičových nejlepších lidí. Na jednání šlo hlavně o rozdělování Kevrovičovho majetku po jeho plánované smrti. Jeho kasíno měl dostat Bishop.
Příští den ráno pršelo. Před kasínem Shark Club sme se s Edem setkali s patnácti zabijáky. Každá zúčastněná strana jich poslala pět. Já měl laserovou pistoli od Nicolase a Ed měl svojí starou poloautomatickou pušku. Všichni jsme vešli do kasína a začali střílem po všech, kteří kladli odpor. Hned u vstupu zařvali tři Kevrovičovi lidi, ti byli roztříleni na řešeto. Postupovali jsme dál, hlouběji do kasína. Ze všech stran přicházely výstřely. Viděl jsem jak zařvalo asi deset neozbrojených civilů, kteří si jenom přišli zahrát. Jo, byla to jejich poslední hra. Ještě než jsme došli ke schodišti, byli zabiti čtyři naši lidi. Nepřátel padlo asi dvacet. Pak sme se dostali na první patro, tady nebyli žádné větší problémy. Jen několik ožranů a zfetovaných strážců. Zemřeli rychle.
Kevrovič se zabarikádoval na druhém patře, kde s ním bylo osm jeho nejvěrnějších lidí. Trvalo celkem dlouho, než jsme se probojovali až k samotnému Kevrovičovi. Už nás ne něj zůstalo jenom šest. On byl ozbrojen M16kou a kladl značný odpor. Fakt je, že není mnoho lidí, kteří by chtěli umřít. Dostal ještě dva z našich lidí, pak sem se mu střefil do pravé ruky a následně ho i popravil. Nejmocnější muž New Rena byl mrtev.
Večer jsme dostali svojí odměnu, přesně tak, jak jsme se dohodli. Já si oblékl svou novou kevlarovou zbroj a domluvil se s Edem, že příští den ráno půjdeme do Sierry.
Poprvé se mi zdálo o vlastní smrti. Jak ležím na zemi, krvácím a čekám na osvobozující výbuch.
Cesta k vojenské základně Sierra trvala něco kolem dne a půl. Už z dálky jsem viděl, že obranné věžičky tam stále jsou, ale nevědel sem, jestli jsou funkční a tak jsem k jedné z věží hodil kámen. Ta okamžitě zareagovala na pohyb a spustila na kámen palbu. Celá základna se mi zdála hodně zachovalá, ale nebyli tam žádní lidé.
“Warrene, jak se chceš probůh dostat přes ty věže?” zeptal se mě Ed.
“Jednoduše Ede, vím o tajné, podzemní chodbě, ze které se dá na několik minut vypnout obranní systém základny. Dali to sem pro případ, že by se obranné jednotky vymkly z pod kontroly.” řekl sem.
“A kde ta tajná chodba je?”
“U východního plotu.”
Šli jsme se tam tedy podívat a opravdu tam ten vstup pořád byl. Samozřejmě pod velikou vrstvou prachu a písku. Edovi nedělalo problém všechno to odhrabat a otevřít poklop.
“Ty první.” řekl mi Ed.
V chodbě byla úplná tma a jediné světlo nám dával Edův starý benzínový zapalovač. Za chvíli jsem našel vypínač a zmáčknul ho. Bylo slyšet hučení a pak hrobové ticho.
“Teď rychle. Máme asi pět minut.” řekl jsem a spolu z Edem jsme vyběhli z podzemní chodby a běželi dovnitř, do základny. Hledali jsme jakýkoliv dopravní prostředek, ale nic tady nebylo. Nic kromě jednoho vrtulníku, který navzdory svému stářý, pořád vypadal jako nový. Byla to naše jediná šance. Hned na první pokus se mi ho podařilo nastartovat. Ed byl z toho unešen. Paliva bylo dost.
Odlétli sme dřív, než se znovu spustili věže.
Směr Vault 0.