Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Benny - Podnikatel "Ahoj děcka, ani se vám snad nemusím představovat, však mně všichni znáte. Vy jste chtěli vědět jak jsem přišel k tomuhle tomu, jo? Tak se posaďte tady za krám. Stejně se vám divím, když jsem byl mladej, tak děcka starý jako vy kradly a bily se na ulici. A najednou, abych vám pověděl svůj příběh. No jak chcete, vaše věc. Hej!! Nešahej mi na zboží, jo!! Počkejte, jen obsloužím tady pána. Bude to dvacet pět zátek, přeju hezký den! Tak abych začal. Narodil jsem se kde jinde než tady v Hubu. Jo, to bylo město. Každej může říct, že je to díra, ale já mu vždycky odpovím, že je to nádherný město. Ty rána, kdy slunce ozáří vraky aut a já vyjdu z domu, to je prostě nádhera. Abych se vrátil. Tak teda jsem vyrostl tady. Odmalička jsem dělal reklamu na Maltese Falcon. Znáte to, běhat po ulici a křičet, že Maltese Falcon je nejlepší. Pak jsem se skamarádil s Hudlerem, dělal prý kuchaře někde daleko na severu, jmenovalo se to U Mámy, a bylo to v Denu, fakt netuším kde takové město je. Hudler mně naučil grilovat a péct maso, míchat omáčky z některých kytek, byl to prostě mistr. Občas jsem se kolem něj motal, jak vařil vedle Maltese Falcon. Ale co se stalo, jednoho dne prostě natáhl bačkory. Převzal jsem tu jeho vývařovnu a vedlo se mi docela dobře. Ale jednou se mi vylila omáčka. Bohužel, tam kde se vylila, stál v tu chvíli jeden Dekkerův maník. Nakopal mně a já zdrhl. Za chvíli jsem už viděl jak ta malá pec s grilem hoří. Bylo mi do pláče a tak jsem odešel pryč. Občas jsem prošel nějakou domorodou vesnicí. Ti domorodci se leckde tenkrát živili třeba i syrovým masem, tak jsem jim občas udělal něco dobrýho. Měli mně docela rádi, na některých místech jsem se docela dlouho zdržel. Měli byste vidět ty divošský báby, když se dívaj do kotlíku s polívkou. V jedný vesnici dokonce blábolili něco o tom, jak jsem obdařen nadpřirozeným darem, a že mně seslali na zem bohové. Noto víte já na tohle moc nejsem a tak se šlo o dům dál. Momentík děti. Co to bude? Hele pane, já informace neposkytuju. Nenene, schovejte si ty zátky, nic vám neřeknu. Nashleda… Cože?? Vypadni ty sprosťáku, nebo zavolám městskou stráž. To byl hověz, co děti?! No a tak jsem se toulal pustinami, nic moc. Občas jsem narazil na jeskyni a řeknu vám, v jedný na mně čekalo překvapení. Byl tam Vault!! Měl číslo třináct. To se ví, že jsem chtěl dovnitř. Mluvil jsem s nějakým správcem nebo kdo to byl. Ten šmejd mně nepustil dovnitř… Tak jsem se po dalších pár týdnech dostal zpět sem, do Hubu. Těsně před městem sem viděl jednoho domorodce. Chytil leguána, a upekl si ho na ohni. A pak jsem dostal ten nápad. Leguáni jsou pomalí a chutní. Naučil jsem se je zpracovávat, péct a však víte jak to je. Jednoho krásného dne jsem sebral hroudu dřeva a udělal stánek. Dal jsem na něj tenhle nápis. Mrkněte. Vidíte, je tu už sedm let. Tak a už běžte, přijela karavana. Budou mít hlad. Ahoj…" Děcka odběhla a zůstal tam jen náš muž a jeho stánek. Na stánku se skvěl legendární nápis. BOB´S - IGUANA BITS.