Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Násep vedoucí na povrch mi dal hodně zabrat. Kolena protestovaly proti takovému zatěžování. Woody na tom byl podstatně hůř. Mu už dávno kolenní klouby srostly. Asi už když byl mladá hromádka svalů a šlach. Jó, bejt ghoulem není med. Zastihli jsme východ slunce. Je to nepopsatelný pohled, když se první paprsky objeví nad troskama města. Odráží se od zbytků skla a pomalu rozehřívají betonové sloupky, kusy rzí prolezlého železa, prostě ten pravý ráj na zemi. Nahoře už bylo dost nacpáno. Teplo je blahodárné, ale nesmí se to přehánět. Onehdá jeden, ten zaspal a slunce z něho udělalo sušenku. Už se neprobral. Bylo ho škoda. Měl docela ohebné prsty. Takových už je málo. Já osobně se můžu považovat za docela za docela pružného. S krásou to taky nikdo z našinců nevyhraje. Zvlášť je za úspěch považováno, když na jednom občas kousek kůže visí. Jo che, dneska bylo tepla dost. Woody se svým docela zajímavým krokem prošinul kolem. Po takové lázni je docela pohyblivý. Vrátili jsme se dolů, a tam mi řekl: " Ty hele Norme, měli by jsme se konečně kouknout na to zatracený čerpadlo, jinak budeme zase co nevidět bez vody." Jemu se to řekne. On tam prsty strkat nebude, je rád, když v rukách udrží nářadí, které mi podává. Jsme dobrá dvojka. On ví jak co funguje a já to podle něj spravím. Dělba práce se tomu říkalo kdysi. " Tak teda jo no," řekl jsem a šlo se. Woody musel do brlohu pro nářadí, tak jsme se sešli na jedné křižovatce. Už to není jako kdysi. Probouralo se spoustu nových chodeb a nahoru už vedou pohodlné náspy, a né žebříky, na které se málokdo z nás dokáže vydrápat. A vod tý doby, co tu nejsou suprouši je i klid. Za nich to bylo jenom hej ty tam a hni se a nezavazej a tak dál, a co měl jeden dělat, když mu to hold rychle nikdy nešlo. A pak se tu jednou, když nějaký magor zase rozmlátil pumpy a náhradní díly se ztratily, objevil maník, který nám od těch potvor pomoh a navíc nám spravil pumpy. Ze starýho vaultu pak odnesl nějakou součástku, kterou asi potřeboval či co a od tý doby máme klid. Jenom jsme se museli na chvíli zdekovat, když se tu prohnala celá armáda těch suproušů a zabila každýho, na koho přišla. Pak nastal svatý pokoj. Od tý doby jsme se i rozrostli. Roděj se mladí, ale ne všem. Ti co maj čím a jak, tak se množej. Já nemám čím bych, tak se o to nestarám. Ono to není taky kdovíjak stoprocentní. Znal jsem jednoho, kterej měl čím, ale nešlo mu to, tak namnožil houby z voctem, jak se říká. Nakonec na něj spadl strop nový chodby, a to už nerozchodil. Drnčení čerpadel nás uvítalo opět na povrchu. Teplota stoupla a tak i tady bylo příjemně teplo. Jedno drnčelo nějak divně, to se pozná, když víte jak mí co drnčet a jak by nemělo. Já už jich opravil spousty. Dokonce jsem měl tu čest se starou pumpou, ale ta se rozsypala už před lety. " To bude asi uvolněná lopatka," zabručel Woody. "Taky bych řek," na to já. Tak jsem ho vypojil. Voda mi oblyla nohy. Nemám ji rád. Moc vody škodí a já bych rád svoje klouby ještě nějakou dobu používal aspoň tak, jak teď. "Podej mi klíč a nekoukej tak" šťouchl jsem do Woodyho. "Kterej?" on na mně. "No ten jako dicky, ten velkej, ale né, ten druhej, jo ten to je." S Woodym se někdy špatně dělá. Je zapomnětlivý a rád se někam zakouká a vypne. Jednou si takhle ulítl když jsme táhli nějaké součástky. Málem spad do kanálu. Pakoň jeden. On za to nemůže, to je tou radiací. Má ji trochu víc a zkratovává mu to mozek. Uvolnil jsem šrouby na obalu a otevřel to. No ta lopatka nebyla uvolněná. Vysypala se mi na zem v několika kouskách. Tak jsem dotáhl ty ostatní a zavrtal to zpátky. Náhradní lopatky došly a nové zatím nejsou. Není je z čeho vyrobit. Připojil jsem čerpadlo zpátky k ostatním a šlo se jinam. Žárovky musel vymyslet někdo, kdo asi o ghoula nezakop ani ve snu. Jsou malý, špatně se s nima pracuje a na houby se šroubujou. Takovej Woody by to nesvedl ani náhodou. Měnil jsem je po cestě. Dneska jsem procházel chodby k vaultu. Tak jsem zašel na pokec. Doktor se hrabal v lécích, které tam našel. Pár známých tam hrálo Tragicka, tak se Woody přidal. Jeho vášeň pro hru je bezmezná. Posledně přišel o polovičku karet. Hrát neumí, ale hraje rád. Tak to je Woody. "Tě péro doktore," zavolal jsem hned ve dveřích. Zvedl hlavu z krabice s léky. "Nazdar Norme, tak jak je?" optal se felčar. Nosil bílý plášť a z kapes mu koukaly papíry. On doktor je pohodový. Hledá cesty, jak pomoct. Po tom, co to tu ten člověk pročistil a my mohli zase dovnitř, se nám otevřely nové věci. Generátory z vaultu nám dávaly energii pro čerpadla, světla a jiné věci. On ten život se docela vylepšil. "Jak by bylo," odpověděl jsem, "jako vždycky když začnu chladnout." Doktor se pousmál a podal mi nějaký papír od léků a žekl abych si ho přečetl. No nerozuměl jsem tam ničemu. "Co to má jako být doktore?" hodil jsem otázkou. Doktor se zasmál a povídá, "něco jako kloubní výživa nebo tak něco." Nechápal jsem a tak jsem se taky zeptal. "No, něco, co by ti dokázalo rozhýbat klouby, a nejen tobě." Tak to mě nadchlo. On doktor přišel na spoustu věcí a nejednou pomohl. Ale tohle, jestli je to pravda a půjde to, a hlavně to bude fungovat, tak to jsme v pohodě všichni. "Doktore, jestli to půjde tak, jak myslíš, tak to bude hodně světlej zítřek." Doktor se usmíval jako měsíček. Byl asi jeden z mála, který trávil čas ve vaultu jinak než postáváním u topení. Optimista se tomu říká. Každopádně mě to začalo zajímat. Ono hýbat se bez problémů je lepší než cokoliv, co jsem s mohl přát. "Tak kdy to rozjedem ve velkým doktore?" On pokrčil rameny. "Něco málo tu mám, ale to nestačí pro všechny. Někde tady musí být výrobní postup. Tohle doupě má vlastní výrobní linku na léky, ale postupy se někde zašantročili. Jen co je najdu, jen co je najdu…" To byl celý doktor. Hlavu měl plnou nápadů a myslelo mu to, jenom si nedokázal zapamatovat, kam co uložil. Napadlo mě projít počítače, ale měl jsem ještě práci. O dva dny později jsem se dostal do vaultu. Woody pajdal za mnou a těšil se na suché teplo vaultu. A hlavně na výtah, to nemusel ani hnout nohama a dostal se hodně hluboko. Procházel jsem doktorem zmíněnou linkou na léky. Byla zanesená a zaprášená. Ale mohla by fungovat. Tři dny mi trvalo, než jsem ji vyčistil a připojil k síti. Terminál poslušně zablikal. To je moje. Rád jsem si vždycky hrál s počítači a docela mi to jde. Procházel jsem databáze a zkoušel připojené terminály. Probíral jsem se řádek po řádku a najednou jsem našel položku Videolinka. Videolinka? Otestoval jsem ji a napsalo mi to OK. Nad hlavou mi zablikalo světýlko. Aha, tak tohle. Asi nějaký snímač obrazu propojený s počítačem. Jo jo. Pozlobíme doktora. Našel jsem si propojení na doktora a odklepl připojení. Teda byla sranda, když jsem na něj zařval "Halóóó doktore" málem sebou seknul. Když zjistil že to je z počítače, nějak se uklidnil. Řekl jsem mu, že s tou linkou si budu muset ještě nějakou dobu pohrát, ale že nakonec bude moct ovládat výrobu léků od sebe z počítače. Byl docela rád. Našel jsem tam nějaké knížky a pár holodisků. Woodymu jsem řekl, že nějakou dobu zůstaneme tady. Woody byl rád, jak jinak. Byl v teple a nemusel se škrábat do svahu. Procházel jsem si těma knížkama. Psali tam o tom jak všechno v té lince funguje, co má jak bejt a co kam patří. Z jednoho holodisku jsem si vytáhnul plány a koukal na ně.další týden mi trvalo zkoušení a opravování linky, připojování součástek a propojování přístrojů tak, aby se nakonec na terminálu ozvalo zapípání. Kouknul jsem na nápys ALL TEST SOCCESFULLY COMPLETED - LINK READY Doktor koukal kolem a plácal mě po rameni. "Ono je fajn Norme mít funkční linku, ale já pořád nemám výrobní postupy." Pokrčil rameny a šoural kolem linky. No já měl trumfa v hnátě. Mezi těma holodiskama byl i výrobní disk se všema procedurama a specifikacema a tak dál. Když jsem na něj před týdnem koukal, vůbec ničemu jsem nerozuměl, pak při pročítání knížek mi došlo, že to asi bude to, co doktor furt hledá, tak jsem to tam vrazil a ukázal jsem mu, jakej jsem frajer. Pak jsem mu taky ukázal, že může tohle všechno číst v pohodlí u sebe v ordinačce a nemusí pořád lítat nahoru a dolů. Druhý den jsme to spustili. Na zkoušku, žejo. Doktor seděl nahoře u sebe a já koukal dole jak to všechno funguje, bavili jsme se po videolince. Byl jsem tam vlastně zbytečně. V hukotu linky jsem neslyšel žádný podezřelý zvuk, tak jsem vzal Woodyho a jelo se nahoru. Doktor málem tancoval radostí. Nechal nás pročíst dávkování léků, těch kloubních, a každý z nás nafasoval první krabičku, která z linky vypadla. Uplynul měsíc co beru ty prášky, které doktor dělal na tuny. Už za týden jsem poznal, že fakt nekecal, když mi tehdy povídal jak moc by to mohlo pomáhat. Woodymu se sice kolena nespravily, ale ruce mu fungovaly jedna radost. No byli jsme, jak říkal doktor, pokusní králíci. Co je to vlastně králík? No to je jedno. Nejlepčí na tom ale je, že se to nezhoršuje. Každé ráno vstávám a jde to samo. Na sluníčko ale chodím pořád, jenom abych si udržel ten zvyk. Stejně tu dole už dlouho neostanu. Po půlroce už bydlel v kanálech jenom málokdo. Hodně našich odešlo, Woody taky. Vedl je Harold. Šli někam nahoru na jih. Podle map v počítačích dole v dispečingu vaultu měla být tam nahoře stará jaderná elektrárna. Nevím proč by ji měli chtít opravovat a je mi to jedno. Chtěli jít, tak šli. Já si v té době opravoval malý brloh, jedna dvě místnosti a venku malé políčko. Doktor zůstal dole. Je mu tam dobře. Má tam svoje hračky, důležité věci jsou tam dole v bezpečí, a navíc, my ostatní víme kde ho najít, kdyby bylo třeba. Seděl jsem s doktorem a Korpsem u stolku a hráli Tragicka. Byl tichý večer a ventilace vaultu tiše předla. Už je to pomalu rok, co Woody odešel. Ten chlap mi chybí, jeho klátivá chůze a hlavně jeho hráčské sklony. Nikdo neuměl prohrávat jako Woody. No co, vynesl jsem jaderné střely. Korps zaklel a hledal v ruce jak by se zachránil. Doktorovi přišlel na ruku vault, jako vždicky, tak se do něj schoval. Ten chlap má prostě štěstí. Byl ještě čas na další partičku. Doktor se rozpovídal. Neměl se čím bavit tak nám odebíral vzorky a různě je testoval. Měl na to laboratoř plnou hraček, které jsem mu pomáhal opravovat. Prášky na klouby už nějakou dobu neberu a hýbu se bez obtíží. No doktor tak plácal jak jsme se změnili oproti lidem, v čem jsme lepší, co mám zase chybí a tak. No nakonec řekl jednu zajímavou věc. Nám Ghoulům vlastně radiace nevadí. Způsobuje nám jenom kloubní problémy, a ty už umíme léčit. No, dokonce prý hodněkrát přežijeme lidi No to mě podrž. Oproti tomu se zase hodně dlouho, a někdy vůbec, hojíme ze zranění. Letošní sklizeň byla docela dobrá. Už jsem se těšil, až ochutnám něco jiného než recyklované břečky z vaultu. Ono to nechutná kdovíjak špatně, je v tom prý všechno co lidské tělo potřebuje k životu, ale jezte to většinu života. Objevil jsem, že západ slunce má taky své kouzlo. Zítra sklidím kukuřici, něco pošlu doktorovi na rozbor, stejně jako jsem mu poslal brahminí mlíko. To je v pořádku, jenom Brahminka moje ještě trochu kope. Ostatně všechny brahminy tady u nás jsou divoké kusy přihnané z pustiny. Až se otrkají, méžeme s nima pracovat dál. V archivech vaultu je všechno co potřebujeme. Set se učí jak porážet brahminy. Jako vůdce se už nehlásil potom co jsme začali nanovo. Teď je fakt líp než kdysi. Každé ráno se zeptám sám sebe, co asi dělá Woody….
|
