Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Zizi - Fallout: třetí společník Jednou ráno, kolem šesté hodiny se probudil k světu náhončí brahminů Scud, jmenoval se po děsivé zbrani, jedné z těhc které zničily svět a zplodily takový, po kterém chodily lidé a další jako byl Scud. Už začínal podzim, v noci byla zima a den nebyl tak spalujcí, to bylo dobře, mohly cestu zvládnout hodně rychle a pohybovat se rychle znamenalo potkat co nejméně lidí a mít co nejméně problémů. Měl pár skušeností s nájezdníky, nebyl špatný střelec a jeho 9mm samopal a lovecká puška už měli vystříleno hodně nábojpů a hodně smrti a bolesti za sebou. Jeho nůž byl schován u pasu, měl s ním hodně dobré skušenosti, jednou mu zachránil život, když se dostal ze zajetí a utekl do tmy, sice za sebou nechal sedm přátel, ale těm pomoci nemohl. Je to dohromady asi pět let co putuje s karavanami a za tu dobu už prošel hodně pustiny. Posadil se, promnul si oči a stáhnul ze sebe deku, vanul slabý studený vánek a slunce už tak hodinu svítilo. Rozhlédnul se kolem sebe a sáhnul po zbrani, život na cestách člověka změní… byla tam kde měla být a to bylo hlavní, ležela vedle něho na zemi. Vstal a protáhnul se, kleknul si aby si zbalil deku, ostatní už taky pomalu vstávaly, bylo jich celkem třináct, to už je docela dost na normální zlodějíčky, o to lepší cíl jsou pro nájezdníky. Znal tu asi dva statné muže, sám nebyl nějaký hromotluk ale jeho dva metry a osmdesát kilo budilo respekt, pak tu byli dva rangeři, docela příjemní chlapíci, jejich nablízkané zelené kevlarové brnění vypadalo docela dost hezky, někdy si musí podobné pořídit, až mu zaplatí ve vault city tak tam snad něco sežene. Pak byl ve skupině jeden frajírek, měl pořádnou pušku a blýskavé brněníčko, z něčeho jako odlehčený titan nebo jak to říkal, jednou dostal kulku do břicha, upadnul a zastřelil toho chlapíka co mu škrábnul prsní plát, to by asi nebyla taková sranda v vystuženém brnění z brahminí kůže které měl Scud a zbytek party. Když vyjížděli bylo jich čtrnáct, dva to dostali od nějaký potvory která měla skoro dva a půl metru a vrhla se na brahminy pár dní cesty z NCR, ty dva rangeři tvrdily že se to prej jmenuje párač nebo jak, ale to už je jedno, dobře se najedli a všichni maj hezkej náhrdelník, a co je hlavní, on to přežil. Nebál se smrti, bál se umírání, a umřít jako ten kluk, kterýho ta potvora tak trochu natrhla a hodila pět metrů daleko, dokonce viděl jak se eště asi minutu nebo dvě hejbal, to byla síla. Teď byla ale středa a jemu bude muset stačit že mu vykopali metr hlubokej hrob a udělali tam pár značek pro duchy, ten kluk tomu fakt věřil tak se teď má snad líp. Snědl něco k snídani a asi za deset minut se vydaly zase na cestu, celá parta a stádo brahminů putovala k severu. Kolem jedný odpoledne se Scud rozhlédl po krajině, měl špatný pocit, něco se brzo semele, přesně ta věta mu zněla v hlavě… asi za deset minut uslyšely první výstřely, partička nájezdníků k nim jela ve dvou buginách a zvedala mrak prachu. Rychle zhodnotit situaci kouknout po partě, čapnout pušku a zapadnout za kámen nebo povoz, rychle a potichu zaklekl za jeden povoz a zamířil na buginu, to byli ty chvíle kdy byl rád že si na pušku nechal udělat za dlouhý peníze optiku. Měl je jako na dlani, kdyby nejeli tak rychle blo by to lehčí. vystřelil, sice se netrefil ale to nevadí, je jich dost a má eště partu tak co je mu do jednoho náboje, když přebíjel kouknul stranou, až na toho fráju k tom železe se všichni kryli a ostřelovali útočníky. Měl tam náboj už asi dvě vteřiny když si dal zbraň k rameni, podíval se na auta a mezi zuby procedil něco velmi nemravného, když už se blížily bylo vidět že jsou celkem tři, jedna jela za tou první. Teď to už nebude taková pohodička, do tří buginek se vejde asi dvanáct nájezdníků, no, zatím jsou v přesile. Zamířil někam na buginu a vystřelil, náraz do ramene byl sice silný ale přes to se díval před optiku, jednoho sundal, spadnul z bugina a druhá ho přejela. Hned po něm letěl k zemi další, ten visel bezvládně z buginy. Útočníci zastavily asi dvěstě metrů před karavanou a seskákali z aut. Hned po tom byl jeden bod na straně nájezdníků, jeden člen party, takovej nenápadnej chlápek to dostal do hlavy, hned další byl železňák, dostal dávku, na takovou dálku naštestí asi jenom pět ran ale stejně pěkně odletěl, jestli přežil tak se příště aspoň bude krejt za šutr nebo tak. Další mrtvý už byli u nepřátel, asi tři nebo čtyři to dostali od těch dvou rangerů, koneckonců možná i ty jejich pušky sou docela fajn. Dalšího dostal Scud, ale to už padali zase na jeho straně, další dva, železňák vstal, a dostal pořádnou šlupku do hlavy, teď už je asi fakt po něm, a ještě taky jeden klučina, mohlo mu bejt tak sedmnáct nebo devatenáct. Pak zase asi tři u těch zlodějíčků, už tam byli jen asi tři, tak naskákali do buginy a začaly to balit. Tohle šlo nějak moc lehce, na devět jich asi tři naši, asi to byli amatéři. Když pomalu začali vstávat pokropil kulomet na čtvrtý bugině, když po sobě stříleli musela je jedna objet. Ty sice taky postříleli, ale pár střel šlo do stáda, popravdě docela dost, to bylo hodně, hodně špatný, za tohle jim asi moc nepoděkujou, spočítal si že mu podíl klesnul z dvou tisíc asi na pět set, a co bylo horší, tenhle nečekanej útok pokropil dost členů, zbyli celkem tři. Zůstali tam do veřera, bylo to možná poněkud nemorální, ale ty buginy až na jednu fungovaly a ty stříkačky který měli ty mrtvoly nebyli k zahození. Zbyl Scud, jeden ranger, jmenoval se Rogi, a jeden chlápek kterej měl normální bundu a nějakou devítku, evidentně by bez pěněz za přehnání dobytka nepřežil moc dlouho, zapálili oheň, dnes už by mělo být bezpečněji, rozhodně je už tahle skupina nenapadne. Probrali výbavu padlých a přijeli s buginami k sobě, buďto mohli pokračovat s brahminama nebo se na to vykašlat, stejně jich bylo už jen pár, a jet kamkoli se jim zachce a to ve vlastnim autě, to moc lidí nemělo. Rozhodli se že si dají tak dva dny, postavily stany, které měli do deště a kolem natahali povozy, příští ráno pohřbili členy party kteří neměli takoví štestí a nebyli tu s nima. Rozděli si zbraně asi tak nějak rovnym dílem, potom Scudovi Rogi a ten druhej oznámili že pokračujou se zbytkem brahminů, když budou jenom dva a o žádný další nepřijdou budou mít asi stejnej podíl jako celá parta. Scudovi se to nějak nezdálo, měl auto, pořádnou pušku a pár hraček na prodej, dokonce dostal i brnění toho rangera, jen z toho sloupnul odznak a vysekal kousek hledí, které nevydrželo náraz kulky ráže 7,62mm. Nakonec se rozhodl a oddělil se od těch dvou, sice to bylo trochu riskantní, jet takhle sám, ale v autě to bude mnohem kratší a příjemnější cesta. Namířil si to přibližně někam do pustiny, to věděl jistě a mimoto si i myslel že tak nějak tím směrem je i New Reno a pak Den. Ale až do Denu nepojede, skusí to v Renu, od někoho slyšel že místní rodiny moc rádi platěj žoldákům za špinavou práci, jeho matka vždyck říkala: „není důležité jakými cestami deš, důležitý je dosažený cíl.“ Byla to moudrá žena. Škoda že umřela, nemusela, kdyby nájezdníci nezaútočila na to předměstí NCR mohla žít. Ale to je teď jedno. Šlápnul na plyn a chytil se volantu, nádrž měl plnou a vzadu byl plnej kanystr, byl zázrak že nedostal ani kulku. Za dva dny bez problémů se dostal na půlku cesty k Renu, to bylo hodně dobře, kdyby šel pěšky nebo na voze s brahmini tak by to trvalo mnohem dýl, bohužel mu pomalu docházel benzín, snad to do Rena stihne, nebo jí bude muset nechat s pustině. Dal si pauzu na noc, jel už docela dlouho na to že jenom jednou doplnil nádrž, určitě to nebyl normální benzín, muselo to bejt něco extra, ale to je fuk, hlavně že jel líp než nějakej šmejd z Reedingu, rudu měli dobrou ale když našly naftu moc nezvítězily, neuměli s tim pracovat… zašlapal oheň a dojedl geckoní stehýnko, nátáhnul se na zem a koukal chvíly na hvězdy. Znal pár souhvězdí, našel velký vůz, cassiopeu, pak ještě střelce a malý vůz. Sledoval eště chvíly pustinu opřenej o kolo, pak usnul. Když se ráno probudil a vstal, promnul si oči a uviděl před sebou sedět toho mladíka z party. Naklonil hlavu a znovu si promnul očiopravdu tam seděl a drbal si převázanou ruku. Scud se posadil na zem a momentálně nebyl schopen říct nic komplikovanějšího než prosté: „dobrý ráno prcku.“ Ten klučina na něj celou dobu koukal a teď se ho zeptal: „hele čau, nevadim ti?“ Scud se napil vody z láhve a zavrtěl hlavou, tím si vysloužil úsměv mladíka. „co tě sem vede a jak si mě vlastně vůbec našel prcku?“ teď už se mladík neusmíval „den po tom co si odjel nás napadla další skupinka, bylo jich asi pět, neměli sice takovou výzbroj ale bylo jich moc. Zabili Rogiho a mě postřelili, pak to eště koupilo asi pět brahminů. Jít sám sem se bál a tak sem se vydal za tebou, měl sem štestí.“ Scud se podíval do buginy toho mladíka a v ní byl uložen celkem fajn arzenál včetně M60 a jedný sniperky, ukázal na to a zeptal se: „na co to taháš sebou? Chceš vyzbrojit nějakou skupinku a zabrat město?“ mladík se podíval na buginu: „ne, snad něco prodám ve městě, musím na dlouhou cestu, jo, a menuju se Varen.“ „a kampak cestuješ Varene?“ „musím najít svatý GECK abych spasil mou vesnici, starší mi vyprávěla příběh o mém předkovi, takže to snad dokážu.“ V tu chvíly si Scud řekl že to asi bude nějakej hloupoučkej mladík z vesnice, ale na to byl docela dobrej střelec, to se musí nechat… „Varene?“ „Ano?“ „Kampak máš namířeno teď? Máš nějakej cíl nebo hodláš pokračovat do Rena se mnou?“ „Neboj, nebudu tě obtěžovat dlouho, nevěděl sem jestli v Brookens Hills seženu palivo do buginy, v Reddingu se mi to nepovedlo, a to auto se mi líbí, jezdí rychle.“ Tato praktičnost se Scudovi u lidí líbila, sám se snažil být hodně praktický. Jak si tak povídali, o Varenovi a jeho poslání, o kterém , mimoděk, Scud hodně pochyboval, sbalili si věci a vyrazily směr New Reno. Reno bylo před válkou velké město, teď žily lidé v jeho středu, ten nebyl tak moc zničený, a co bylo to se dostavilo. Prý to tam bylo špatné a plné drog a násilý, někteří tvrdily že šlo o druhou Sicílii, to sice skoro nikdo nechápal, ale také nikdo nechápal pravý původ slova mafie, a to ani Scud. Když se začaly blížit k městu rychlostí 120km/hod. začal Scud cítit divný pocit, to vždycky když se blížily problémi, možná normální věc nebo třeba šestý smysl, o to nešlo, šlo o to že to vždycky fungovalo. Když dojeli k prvním troskám, vydali se asi padesátkou prázdnými ulicemi, postupně se blížily k centru, cestou se váleli u silnice feťáci a na každým rohu a sloupu visela prostitutka, která na tom nebyla o moc líp než ty feťáci na zemi. Zaparkovali na parkovišti a vydali se ulicemi. To bylo naposledy so viděli svoje auta, v první uličce kde bylo míň než deset trosek zničených Jetem se na ně vyrhlo asi pět zlodějíčků, kdyby šli na férovku, tak by promluvil Scudův kulomet ale když má člověk vystřelovací nůž po krkem, a mezi lopatkama špatně se sahá po zbrani… sebrali jim peníze a zbraně, pak se spěšně zdekovali do nějakých dřevěných dvířek a pak už je nikdy nepotkali. Scud sivytáhl nůž schovaný v botě a dal si ho za pásek, Varen si vzal nůž který sebral jednomu z těch zlodějíčků když utíkali a schoval ho do rukávu vesty. Scud se z hluboka nadechl a podíval se na Varena, podrbal se na nose a řekl: „jak bys to viděl prcku? Já bych to asi vzal rychle pryč k autům.“ „Myslíš že tam ty auta ještě jsou?“ To byla pravda, v takovémhle městě asi nic nikomu nevydrží moc dlouho. „No, to je fakt, myslim že tohle sme docela podělali.“ „to jo, jestli se z tohohle města vůbec dostanu živej tak to naberu asi tak směrem na NCR jestli chceš jít se mnou tak pojď, uvítám společníka.“ To znělo docela sebevědomě, to ani Scud nečekal, ale neviděl nic lepšího než jít s ním, v každym městě které bylo blíž než NCR se našel někdo kdo by ho moc rád zabil a to se mu v momentální situaci vůbec nelíbilo. Začal si hrát s nožem a řekl Varenovi: „Dobře, ale doufám že se už nic nestane, v podstatě od chvíle co tě znám mám problémy, nejdřív ty nájezdníci a teď tohle. Měl sem moc hezkou pušku, aspoň že mi nesvlíkly tuhle kevlarku… no, zakecal sem se, jo, pudu s tebou.“ To varena zjevně potěšilo, široký úsměv mu rozzářil tvář. Dal ruce do kapsy, otočil a vydal se ulicí směrem k ne moc slunné budocnosti. Když se dostali na předměstí, už bez problémů, vydali se do NCR. Cesta jim prošla bez problémů, nebyli moc nápadní a nevypadali na bohaté obchodníky, Varen se docela vyznal v přírodě a to se Scudovi hodilo, nikdy na podobné věci nebyl.asi za dva týdny se dostali do přímě konfrontace s jednou potvorou, jen tak chodily a za jedním kopcem uslyšeli řev který dostane z hrdla jen tenkdo umírá v neskutečné agónii, rychle se vydali podívat co se děje a to co uviděli do smrti nezapomenou. Tři chlápci v kovových zbrojích stříleli slušnou artilerií z plasmových zbraní do tří metrové oranžové potvory, měla dvě nohy a dvě obří tlapy, třicet čísel dlouhé špičáky a čtyřicet čísel dlouhé drápy, které budily respekt a když se tří metrová potvora s těmito parametry naštve, dokáže udělat docela paseku, to bylo vydět na dvou kusech jednoho z těch opancéřovaných vojáků. Tak nějak je nenapadlo nic lepšího než se zdekovat. Byla to síla, svět byl čím dál horší, teda jestli to vůbec ještě šlo… Varen povídal Scudovi nějaké povídačky o těch potvorách, prý se jmenovali párači a ti druzí chlápci v těch železech prý měli onlečené energo-zbroje, aspoň tak se to říkala starší, Scud neměl ani potuchy co by to mohlo být za lidi a tak Varenovi věřil, ta jejich starší si to přece nevycucala z prstu… když tak putovaly na jiho-východ docela se sblížily, Scud si nebyl jistý jestli je to od přírody příjemný chlápek, tenhle Varen nebo jestli je to něco jako půd sebezáchovy. Jednou, asi čtyři nebo pět dnů po té příhodě s tím „páračem“ se stalo něco co se nikdy stát nemělo, na celém světě je tolik prostoru že se tam dvacet lidí schová aniž by o nich nikdo věděl, a oni dva narazí na čtyři vrahouny z nějakého gangu. V jiné situaci by je všechny pozabíjeli, vrahouni si jich nevšimly, ale s moentální výzbrojí, čítajcí dva nože a jedn improvizované kopí které vyrobil Varen to bylo trošku horší. Když je uviděli okamžitě padli k zemi za balvan a velmi, opravdu velmi zapochybovali jestli vyváznou živý, když přišly, měli štestí, bylo to docela do kopce, takže nebyli vidět než byli bezprostředně blízko, ale teď od nich byli sotva dvanáct metrů, a riskovat cestu zpátky s vědomím velkého rizika se jim nechtělo, dostal kulku do zad nebyla příjemá věc hlavně když člověk eště chvíly potom žil.Varen měl jenom kožené brnění, ale Scud měl oblek toho Rangera, jestli mají jen pistole slabé ráže, nemuseli by jejich střely projít silnou kevlarovou ochranou vrstvou. Vzal si dva nože. Strčil k Varenovi kopí a pošeptal mu: „já na ně vlítnu, ty po jendom hodíš kopí a budeš doufat že mam nějaký slabý devítky, nebo třeba mausery, jasný?“ Varen přikývnul „jo, jasný.“ To byla ta poslední věc kterou kdy slyšel, v momentě kdy vstal a začal se pomalu blížit k jejich zádům, jemně ťuknul špičkou do kamínku, ten odletěl a vrazil do dalšíc, to bylo slyšet, to bylo slyšet moc, v tu chvíly varen poklekl a hodil své kopí po nepřítelích, to se zabodlo jednomu nájezdníkovi do zad ještě než stačil vstát, pod silným nárazem dlouhé zbraně se zkácel na zem. To už zbylí tři stáli a Scud se na ně vrhnul, zbývalo mu ještě asi osm metrů, když dostal ránu do nohy, kulka odskočila od zeleného štítu, v tu chvíly se Scud usmál, s tím samým úsměvem padnul k zemi mrtev. Dvě nebo tři vteřiny na to dostal do hrudi zásah z medvědice, ta z bezprostřední blízkosti prorazila jeho brnění a rozdrtila plíce, žebra a žaludek na kaši. V tu chvíly Varen se slzami vyskočil z krytu a kamenem zasáhl toho vrahouna do hlavy skácel se v děsivé bolesti, spadl do ohniště a na jeho pásu začali bouchat nábojnice. Následoval výbuch dvou granátů, které s ním sletěl do ohniště, jejich železné skořápky dostaly nevydrželi v přímém ohni jejich ohniště, Varen padl k zemi když ho srazil tlaková vlna. Když vstal bylo po nich, Scud ležel na zemi asi půl metru od místa kde dostal smrtelnou ránu, kyrys který neochrnil jeho hruď by roztříštěn a pod úlomky protékaly litry krve. Varen se slzami v očích vykopal hrob do kterého složil tělo jeho zachránce, kdyby nebylo jeho nejspíš by tady nebyl a umřel už u toho přepadení kde získal tu buginu. Z dvou dřev provizorně udělal kříž, na ten vyryl epilog, dlouho přemíšlel co napsat, pak napsal: „Scud, zemřel za správnou věc v nesprávnou dobu“ pod to vyryl tři písmena: S, jako Scud, V jako Vic a C jako Cassidy. Ti všichni zemřeli v boji po jeho boku, jestli někdy najde svatý Geck a zachrání svou vesnici, postaví jim pomník, zaslouží si ho. Nebýt jeho byli by na živu, to Varena znovu složilo, měl slzy v očích když odcházel od hrobu svého zachránce. Musel pokračovat v cestě, snad na jeho cestě neumře nakonec víc lidí než kolik jich chce zachránit. Teď musí pokračovat, to je jisté, jinak by zemřeli nadarmo… S tímto předsevzetím končí první příběh o Scudovi a potomkovi Vyvoleného