Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Levá noha, mírně nadzvednout, posunout dopředu, položit; pravá noha, mírně nadzvednout, posunout dopředu, položit; levá noha, mírně nadzvednout… Horko je decimující. Vždycky jsem slyšel, že hrdinové cestující Pustinou jsou oblečeni v těžkých zbrojích, nosí sebou haldy kvérů a odhodlaně upírají své zraky k obzoru, přičemž jim ve vlasech a vousech hvízdá horký vítr. Takoví lidé musí být opravdoví hrdinové. Já jsem si svoji koženou zbroj už dávno sundal a na sobě měl pouze dlouhatánský kus pytloviny. Pistole a samopal jen ztěží odolaly mému nutkání vyházet je z batohu a pušku měla Myra. Oči chráněné svářečskými brýlemi směřovaly k zemi a přes ksicht jsem měl natažený hadr. Děsný vedro. Ufff! *) Poznámka korektorky: Já po tom nemíním pátrat. CZEkotay je blázen. ″Myro…″ ″Co tady v poušti asi žere?″ ″To samé, co my. Nic.″ ″Podívej, jak je hubený!″ ″Myro…″ ″Musíme ho vzít sebou.″ ″Cože?! Ale ale ale to přece…!″ protestoval jsem. Osudová slova však již byla vyřčena. Šibřík šel s námi. Putovali jsme dlouho do noci a ke spánku se uložili až kolem půlnoci. Zvíře vypadalo taky strašně unaveně, ačkoliv se pouze neslo na Myřině batohu. Vylezlo z něj pouze proto, aby se uhnízdilo v dece. ″Myro, to zvíře s náma spát nebude!″ ″Ale Joe, podívej, jak se klepe zimou! Chudáček maličký…Ťuťuťu!″ Chtěl jsem původně říct něco jako ´Buď půjde on, nebo já´, ale najednou jsem se tak nějak bál, že by Myra s odpovědí váhala nepříjemně dlouho. Další den začal tím, že jsme - všichni tři - posnídali chlebové placky s čerstvě nachytanými brouky. Myra vyluzovala stejné šišlavé zvuky, jako když mluvila na malého Danyho (Batole, které jsme tak nějak všichni adoptovali. Aleya mu dala jméno Ten-který-pije-whiskey-namísto-mateřského-mléka.). A pak jsme zase pochodovali až do západu slunce. To už jsme stoupali do hor, což se ve tmě provádí docela obtížně. Takže jsme zase zalehli. Zvíře se osmělilo a začalo vyluzovat pisklavé zvuky, které Myře připadaly ještě roztomilejší… Uprostřed noci: ″Joe…″ ″Myro, ne,″ odtáhl jsem se. ″Ten tvor se na nás dívá!″ ″No a?″ ″Mě to vadí!″ ″Brahmíni ti nevadili.″ ″To je něco jiného…ne, to fakt nejde.″ ″No tak dobrou noc,″ zavrčela rozmrzelá Myra a převalila se na druhý bok. Ke snídani byla ještěrka. Vstal jsem, zatímco ti dva ještě spali, chvíli jsem odolával pokušení podříznout chlupatci krk od ouška k oušku a pak jsem naštvaně kopl do šutráku. Odrazil se od vysušeného pahýlu stromu a uzemnil velkou ještěrku slunící se na balvanu. Raději jsem ji vykuchal dřív, než ji mohla Myra zařadit do svého chovného programu. Po jídle vytáhla (Podmět nevyjádřený - na místě je jenom on, ona a ono, takže autor nemusí stále dokola opakovat jméno dotyčné osoby. Je to hezčí. Učte se, hovada, maturita z češtiny vás nemine!! Pozn. ústav pro jazyk český.) plechovku vazelíny a začala se tím natírat. ″Co to děláš?″ zeptal jsem se opatrně. Přece jenom, sluníčko v poslední době pěkně peklo a Myra chodívá bez pokrývky hlavy… ″Natírám si sliznice. Aby nevyschly. V horách proudí silný suchý vítr.″ ″No…tyhle rty odmítám líbat.″ Po zbytek dne jsme nepromluvili ani slovo, až do odpoledne, kdy jsem prodělal hyponatrémický šok. Myra mi vnutila hrst soli, kterou jsem však pozřel až po dlouhém boji. Prskal jsem ještě půl hodiny potom. ″Ty seš jak malé děcko, Joe,″ durdila se. Pak mi vtiskla do ruky krabičku od elektronky s troškou jedlé soli a ať se dál starám sám. Mrzutá nálada pokračovala celou noc a ráno nebyla o nic lepší. Myra i nadále víc kecala se zvěřokem, než se mnou. Co na něm sakra vidí? A mělo být hůř. Dostali jsme se totiž do civilizace. Vlastně jsem si toho pilíře všiml první já, což bylo dost nezvyklé, ale omluvitelné tím, že Myra se zase vybavovala s chlupáčem. Asi dva metry vysoký kus dřeva byl vprostřed délky vyhoblován a do této rovné plochy byl vyryt znak Velké tečky. Náš rodový znak. No, není z nejvýstavnějších, vlastně to je jenom díra vydlabaná nožem do měkkého dřeva, přičemž tvůrce díry o kruhu pouze slyšel, ale mě to vyhnalo slzy do očí. Zase jednou doma… ″Takže tady někde bydlí tvoje rodina?″ zeptala se Myra bezvýrazným hlasem. ″Ale kdepak, ti bydlí až v Modocu, to je víc jak dva dny cesty severovýchodně…ale máme fakt velké pozemky. Přes pár pastvin přejdeme, chceme-li se dostat do Chelmsfieldu.″ ″A ty se nechceš podívat domů?″ ″Eh, tam by mě nejspíš ani nepoznali. Nás bylo vždycky strašně moc dětí, pletli jsme se navzájem, v baráku žilo několik tetiček a sestřenic, a ty měly dcery, a ty měly děcka jak jen to šlo…prostě blázinec. Jó, mí otcové - ten pravý i ti potenciální, se kterými se musí počítat - byli vždycky až přehnaně aktivní.″ ″No ty ses moc nepotatil,″ zavrčela Myra. ″V baráku s náma ovšem nebydlela zvířata, když teda pominu ty krysy a brahmíny, ale ty nesměly výš jak do třetího patra!″ Myra pokračovala v cestě. Zašklebil jsem se na zvíře a ten všivák mi to oplatil. Procházeli jsme stádem brahmínů. Obyčejně se někde v okolí vyskytují pasáci brahmín kteří na stádo dávají pozor, ale tohle stádo bylo v tomto ohledu značně volnomyšlenkářské. V tom jsem poznal filozofii mé rodiny: ″Buďto sou ty krávy chytrý, a pak se vo sebe postaraj samy, nebo sou blbý, a pak si ani nezaslouží jít na naše jatka!″ Trochu mi spravilo náladu když jsem spatřil, jak je zvíře z tolika velkých smradlavých přežvýkavců nervózní, ale to přešlo, jakmile jsem z dálky zaslechl ty údery. Znělo to jako prásknutí velkým kladivem do dřevěného kůlu, prokládáno bolestivým ječením, když se kladivo netrefilo. Obešli jsme nizoučký kopeček a spatřili mladého muže, kterak zatlouká do země kůly na ohradu. Ještě si nás nevšiml, přestože jsme byli dost blízko na to, abychom si ho mohli dobře prohlédnout. ″Ach bože můj!″ vydechl jsem zhrozeně. ″To je můj bratr!!!″ Myra si jej prohlédla svým analytickým zrakem a dalekohledem. ″Ale Joe, tohle nemůže být tvůj bratr. Vůbec si nejste podobní!″ Můj bratr mezitím zatlouk kůl dost hluboko a teď vzal břevno a dlouhé hřeby. První hřeb při zatloukání ohnul, druhým rozštípl kůl. Ale on se nenechal odradit a pokračoval v práci. Pak mu ovšem spadlo břevno na nohu a nad prérií se rozezněl další bolestivý výkřik. Bratr poskočil na jedné noze a šlápl jí na zapomenuté hrábě, které ho šlehly do tváře, prsou a…do holeně bolavé nohy, kterou si držel přes křížem přes klín. Po chvilce se ovšem chlapec vzpamatoval, otřepal se a opět odhodlaně uchopil kladivo. Hned dalším úderem se praštil do palce, zaskučel jako skučím já, když mi Myra vytahuje klíšťata, a upustil si kladivo na nohu. Odskočil, zakopl o opřené břevno a svalil se na zem - a na ty pitomé hrábě, které se mu zabodly do zadku a současně mu darovaly pěknou pecku do týlu. Myra odložila dalekohled. ″Máš pravdu, Joe, je to tvůj bratr. Máte mnoho společných rysů.″ Stáli jsme nad mým bráchou, který byl ještě pořád v limbu. ″Jak se vlastně jmenuje?″ ″Joe.″ ″No jo, ty tvoje srandičky, tohle mi vyprávěl už šerif Green, jak sis z něj utahoval, ale mě na tohle nenachytáš. Ty tvoje povídačky o tom, jak se u vás doma všichni jmenují Joe a nebo Joelina, tsss!″ řekla Myra nakvašeně. S hrůzou jsem si uvědomil, že mi ani nestojí za to, abych jí na tohle odpověděl. Brácha se probral. Podal jsem mu násadu od hrábí a on se vděčně chytil a nechal se vytáhnout do standardní polohy. ″Čau brácho!″ řekl zvesela. ″Co je tohle za prima kost, sakra, kdes to sebral?″ ″To je šibřík, našli jsme ho v Pustině,″ odvětil jsem znuděně. Nikdy mě nenapadlo, že tohle budou má první slova, která pronesu po návratu k rodině. ″Já jsem Myra. Jsem z L.A.″ ″Ty makáš v tý picerce?″ vykulil brácha oči. ″Cože?″ ″L.A. znamená Levné a s Ančovičkama, je to pizzerie v Modocu,″ vysvětlil jsem. Myra vykulila oči a já toho využil k bližšímu seznámení s mým bratrem. ″Ze kdy seš?″ ″No, brácho, odhaduju to asi tak tři měsíce po tobě.″ ″Takže se známe z dětství?″ ″Ty vole, je to možný. Na který straně baráku sis hrál?″ ″Na východní.″ ″Já na jižní. Proto mám takový sexi opálení.″ ″Na jižní straně jsem měl kámoše. Ve kterém patře jste měli základnu?″ ″Ve druhým. Zákopy jsme měli od prádelny přes šatní skříňky až po příborník a bojovali jsme proti sestřičkám uhnízděným mezi ruční pračkou a lavory.″ ″No jo, v druhém patře jsem se jednou ztratil cestou na oběd,″ zavzpomínal jsem. ″P-p-počkat,″ koktala Myra. ″O čem se to sakra bavíte?!″ ″Ále, holka, to bys nepochopila, to sou naše příhody z dětství,″ řekli jsme oba najednou. Zjistil jsem, že návrat ke starému slangu je velmi příjemný. Myra se snažila znovu chytit balanc: ″Jak se vlastně jmenuješ?″ ″Joe,″ řekl mladík. ″Ach bohové, Joe, ty sis nedělal srandu!″ ″Co jí je?″ ″Ale klídek, brácho, to je v normě. Vona prostě nemá smysl pro reálný život.″ Brácha hodil kladivo a hřebíky do trávy a vydal se s náma po pěšině do Chelmsfieldu. Jídlo měl v bandalíru přehozeném přes rameno a na druhém rameni mu na popruhu visely vidle. ″A kampak vůbec kráčíte, že se smím zeptat?″ ″Ále, tady fešandě banda otrokářů čorla fotra, tož jdem za nima do toho rudýho ghetta, že prej tam konfederáči maj sraz a prodávaj tam otroky, tož dem toho fotra vosvobodit, kapišto?″ ″Jasný jako facka, vole. Můžu s váma?″ ″Bude to nebezpečnej podnik, brácho.″ ″To je u nás doma každej nádech, jako bys to neznal.″ ″No to je fuckt. Tak poď!″ Na dohled před námi ležela vesnice Chelmsfield. Byla to obyčejná vesnice tvořená tím, co Pustina dala. Bylo tu rozlehlé náměstí (od doby, co vybuchla hospoda ″Na náměstí″), kolem asi deset bordelů a pajzlů a kolem dokola něco kolem čtyřiceti baráků plus budova místní pobočky Americké dělnické strany. Dnes tady bylo ještě asi tak o stovku stanů navíc a velká budova nákupního centra vypadala obývaně. Taky tady bylo několik aut a strašně velké množství lidí. Jo, málem bych zapomněl: všude kolem bylo množství klecí na otroky, včetně otroků, samozřejmě. Myře se něco nezdálo: ″Hele, Joe…″ ″Který?″ řekli jsme oba najednou. Tak dost!″ řekla Myra. ″Musíme si v tom udělat jasno! Ty budeš Starý Joe a ty budeš Nový Joe, chápete?″ ″A nemohl bych být tvým starým já?″ zeptal se Nový Joe se svůdným úsměvem na rtech. Myra se na něj dlouze podívala; pak se dlouze podívala na mně a pak zase na něj a potom beze slova pokračovala v cestě. ″Hm, vám dvěma to v poslední době moc neklape, co?″ nadhodil Joe, sotva se Myra vzdálila z doslechu. Měl jsem strašnou chuť ho zabít, ale…koneckonců, je to můj bratr. A koneckonců má pravdu. Ubytovali jsme se v pajzlu ″U skákavé brahmíny,″ dali si po pivu a pak vyrazili obhlídnout situaci. Bylo tady strašně moc lidí, fakt hlava na hlavě a podivní malí, šikmoocí, v obličeji žlutí mutanti tady prodávali úplně včecko za nejnižší možné ceny. Celému tomu mumraji vévodilo velké dřevěné pódium, na kterém se už zítra budou prodávat otroci. Najednou jsem zahlédl známou postavu. Velký, mohutný otrokář v černočerné zbroji, provázen davem patolízalů a děvek procházel davem. Berserker Ben! Koupil jsem si klas vařené modocké kukuřice a schován za touto monstrózní svačinkou jsem sledoval zuřivého otrokáře. Prošel městem a zamířil ke skupině staveb, které byly obehnány ostnatým drátem. Opodál postávala skupinka velkých náklaďáků, ale osobní auto jsem zde nikde neviděl. Na verandě největšího baráku posedával padlý paladin Acer v pankáčském triku a rozvážně upíjel ze skleničky červeného vína. Všude byla spousta klecí a ohrad, ve kterých byli otroci a kolem obcházeli otrokáři. Řekl jsem si, že jsem už viděl dost, a tak jsem obrátil k odchodu. V cestě mi stál vysokánský otrokář v zelenavých maskáčích a s pumpovací brokárnou v prackách. ″Hahá, chlape, já jsem pan Zelený a ty seš můj otrok!!″ zahalekal. Zezadu mu na hlavu dopadla kolba pušky a srazila ho k zemi. ″Teda Joe, tebe raději ani nepouštět samotného,″ řekla Myra. ″Právě včas, Myro. Vidíš to?″ ″Vidím. Ale teď bychom se měli zdejchnout, omrknout to můžeme v noci.″ Využili jsme soumraku a přikradli se na dohled k ohradám. Myra měla dalekohled s noktovizorem a teď prohlížela jednu hradu za druhou a kreslila mapku ležení Benových otrokářů. Já jsem si povídal s Joem. ″Támhleten tábor patří nějakýmu Metzgerovi, ze západního pobřeží. Je to takovej vyschlej stařík, ale má synka, co je ouplně po něm. Je to pěknej kruťák, dej si naňho majzla. A támhle, jak hoří ty fajry, tak to je mladej McLure, grázlík vodněkad z východu.″ ″Sakra, těch je!″ ″No jo. Ale nechávaj nás v klidu a my je taky. Nepsaná dohoda. Ačkoliv si sem jistej, že některej z našich potenciálních otců je chtěl vodsaď vyštvat.″ ″Co mu v tom zabránilo?″ ″Hádej.″ ″Mámy?″ ″No jo. Ten matriarchát je děsná věc.″ ″To mi povídej. Hele, co je to támhle za ty dva stany, tak stranou?″ ″Jo, tak to ti nepovim. Nějaká nová banda, maj takový čudný ména. Ale žádnýho votroka.″ ″Tak co tady dělaj?″ ″Copak já vim?″ ″Hele, chlapi, trochu potichu by to nešlo?″ ošeptla (okřikla šeptem) nás Myra. ″Tak co, Myro, přepadneme je?″ ″Je tam strašně moc hlídek. Pochybuju, že bychom se z toho dostali vcelku.″ ″No tak co budem robit?″ ″V první řadě se stáhneme do našeho pokoje a tam to v klidu prodiskutujeme.″ Jak jsme řekli, tak jsme udělali. Porada byla krátká a pohřbila veškeré naděje, že využijeme šibříka v roli minového detektoru. ″Zbývá jediná možnost. Musíme jít zítra na otrokářskou burzu a mého otce regulérně vykoupit.″ ″A máte dost peněz?″ zeptal se Joe. Vytáhl jsem vak, ve kterém jsem sebou tahal hotovost ukradenou anarchistům z Denu (dlouhý příběh podrobně popsaný v minulé kapitole - teda až na ty ovce) a zatřepal s ním. ″Jo, vidím, že máte.″ V Shady Sands si lidé uvědomí, že nastal opravdu výjimečný den, když spatří svého šerifa s čistými ponožkami. Právě takový výjimečný den nastal dnes i pro Chelmsfield. Své staré ponožky jsem přilepil pod okno a pak už jsme vyrazili na náměstí, které pukalo ve švech. Otrokářský trh není něco, co by se opakovalo každý týden. ″Hlavně si dejte majzla na čorkaře,″ varoval nás Joe. Myra kývla a hodila si do kapsy odjištěný granát. A pak už jsme se definitivně ztratili v tom moři lidí. Pódium bylo velké a tak svůj byznys mohly rozjíždět hned tři party najednou. My jsme se protlačili pod část, kde měla vystupovat parta Berserkera Bena, ale až poté, co Joe odevzdal své vidle. Na plošině právě Metzgerovi hoši dotáhli na řetězu přikovaný tucet mladých žen. I přes obecně zubožený a ztýraný zjev (a přes potrhané oblečení) bylo vidět, že jsou krásné. Však byly také takřka okamžitě vyprodány. Poté sem ještě Metzgerovi pohůnci nahnali bandu tupých, ale silných barbarů odněkud z Pustiny. Také o ty byl velký zájem. ″Nejméně krásné, co může v lidském životě existovat, je a vždycky bude jařmo otroctví,″ citovala Myra potichu. ″Abe Lincoln?″ snažil se Joe dělat chytrého. ″Adolf Hitler,″ odtušila Myra. ″No jo, starej Áďa, to byl kanón,″ neodpustil jsem si rýpnout. Zatím skončila produkce masokombinátu Metzger a syn a na maličkou chvíli se podium vyprázdnilo. V tom na něj vyskočila podivná partička otrokářů. Jednoho z nich jsem už znal, byl to pan Zelený a měl na hlavě obvaz. Zelený. Mezi lidma to zašumělo a celý dav se vypadal, jako by chtěl říct ″Co tady sakra chtějí?″ ″Hahá!″ zařval jeden z otrokářů a chopil se otřískaného tlampače. ″Hahá!″ zopakoval to ještě jednou. ″My jsme Barevní otrokáři!″ ″Jóoó!″ zahučel zbytek bandy sborově. ″Barevní otrokáři!″ ″A přišli jsme vás zotročit!″ zahalekal vedoucí otrokář. ″Joó!″ hučela banda. ″Zotročit!″ ″Odpor je marný,″ zabručel statný, medvědovitý otrokář tak, až to bylo slyšet po celém náměstí. ″Jóó! Marný!″ ″Neznám žádné Barevné otrokáře,″ poznamenal chlápek přede mnou. ″Nikdo nezná Barevné otrokáře!″ zařval jeden z nich a ukázal na chlápka prstem. ″Ale jsme tu a přišli jsme vás zotročit,″ poznamenal pan Zelený. ″Zotročit a znásilnit!″ zaleskly se oči mladé otrokářce. ″Příjemná vyhlídka,″ vypadlo s Joea. Vedoucí Barevných se opět chopil tlampače: ″Takže se připravte na zotročení…″ ″Sklopte štíty a deaktivujte své zbraně,″ zavrčela Myra a její ruka se pomaloučku, polehoučku snášela k místům, kde se respawnovalo její kopí. Nebylo toho ale zapotřebí, protože na pódium vkročil otrokář - pořadatel s puškou FAL v ruce. ″Vypadněte, mlíčňáci,″ zavrčel přes plnovous. ″Já jsem pan Modrý a přišel jsem vás zotr…″ ″A já jsem pan Černý a mám tady dneska mejdan,″ řekl nově příchozí Ben a už se drápal na podium. ″Ale my vás zotr…″ Dav vydal zvuk, jako když se natáhne odhadem na pět stovek závěrů ručních palních zbraní. Barevní otrokáři polkli a pak se začali šoupat pryč z podia. ″Otrokáři zase mizí ze scény,″ zakvičel jeden z otrokářů a pak už se po nich slehla zem. Na jeviště nastoupil Berserker Ben a jeho suita, množství otroků v poutech a vyvolávač. Začalo to být zajímavé. Na jeviště nastupovaly skupinky ″zboží″, vyvolávač vychvaloval jejich přednosti a vyřvával ceny, a Ben se znuděně procházel sem a tam a občas někoho majznul svým elektroobuškem. A pak se najednou na podiu objevila skupinka obsahující postaršího chlapíka, nápadně odpovídajícímu popisu Rogera Cisca. ″To by moh být on! Myro, co myslíš?″ ″Ty, já nevím…″ ″Neznáš svého otce?″ ″Naposledy jsem ho viděla před desíti lety.″ ″Tak co uděl…″ ″Rogere Cisco!″ zařval Joe nahlas. A opravdu, dotyčný otrok sebou trhnul. Ostatní otroci ani otrokáři si ale ničeho nevšimli. ″Je čas na obchod.″ Vyvolávač zrovna opakoval cenu za celý paket. Za tu cifru byste si mohli v Hubu koupit kopec zmrzliny a nechat si ji dopravit do Shady Sands v půllitrových termoskách. Myra křepce vyskočila na podium. ″Chci támhle toho starocha!″ ″Lituju, slečno, ale otroci kategorie III se prodávají pouze po celých paketech.″ ″Potřebuju jednoho otroka, a to právě támhle toho, tak přece nebudu platit za všechny, ne?!″ kontrovala Myra a v jejím hlase jsem zaslechl velice podivný podtón. ″Musíte si koupit všechny.″ ″Sakra, tady jsou prachy za jednoho prvotřídního otroka, tak mi snad můžete dát jednoho třeťáka, ne, hergot!!″ ″Ne!″ ″Ale ANO!″ rozpálila se Myra. Jeden z členů otrokářské ochranky udělal tu chybu, že se rozhodl zasáhnout do obchodního sporu a aby podpořil vyvolávače, namířil na Myru svoji empé čtyřicítku. Nikdy nepochopím, jak tohle Myra dělá. Záblesk slunce na oceli. Zatímco Myra schovávala své kopí, otrokář nevěřícně zíral na samopal, kterému chyběla čistě useknutá hlaveň. Dav ani nedutal, zato Benovi otrokáři začali natahovat své zbraně. Atmosféra houstla. ″Kupuju celý balík!″ zavolal najednou Joe a hodil na podium pytlík s penězi, jen to cinklo. Myra zkrotila své vášně a prskajíce slezla z podia. Vyvolávač si přepočítal prachy, pak si s Joem plácl a dal mu do ruky konec řetězu, na kterém byla přikována desítka otroků. Můj bratr sestupoval z jeviště pyšný jako páv. ″Tak co, jaký jsem?″ zeptal se nás. ″No jo, no jo, poď už honem pryč,″ řekl jsem rychle a otočil se. Půl metru přede mnou stál padlý paladin Acer a zamyšleně se díval na šťastného čerstvého vlastníka desítky otroků kategorie III. Jeho oči po mně jenom sklouzly…jenže pak se vrátily. ″Kurdebele,″ ujelo mi. ″Ty? Tady?!″ vyskočil Acer. Právě v tu chvíli explodoval na vzdáleném konci náměstí granát. Místní kapsáři jsou šikovní, ale Myra dokáže být pěkná svině. Kolem prosvištěla střepina a jen tak mimochodem prorazila hlavu nějakého obchodníka. Ostříkal mě proud krve a mozku, do toho začal někdo střílet. ″Bene!″ ječel Acer. ″Bene, jsou tady!!″ Myra mě popadla za ruku, druhou uchopila řetěz a nohou drbla do Joea, který zamrzl. ″Honem, padáme!″ Acer skočil před nás, ale byl stále ještě poněkud šokován. Využil jsem toho a kopl ho do pravačky. Dlaha držící pohromadě zlomenou ruku většinu úderu zachytila, ale i tak to muselo pěkně bolet. Zlomyslně jsem se ušklíbl a vykročil… ″Je to bývalý paladin Bratrstva Oceli!″ říkal onehdá Still Johnson. ″Dejte si naňho majzla!″ Čepel útočného nože pronikla kápí i koženým brněním a zastavila se až o zbytek vařené kukuřice, kterou jsem včera nedokázal dojíst a tak jsem ji uložil do vnitřní kapsy. Zapomněl jsem jaksi, že vařená kukuřice je na druhý den nepoživatelná. Když ji nesníte včas, zkamení. Takže jsem se ani moc nedivil, že si Acer ten svůj parádní žabikuch o onu kukuřici zlomil. Další překvapení, další chvilka pro nás. Prodírali jsme se splašeným davem pryč od otrokářů. Během pár okamžiků se zrádný paladin vzpamatoval a nad hlavami nám začaly hvízdat kulky z Desert Eaglu. Neodvažoval jsem se ohlédnout, přesto jsem spatřil, jak se k nám zprava žene smečka otrokářů. My jsme sebou vláčeli deset vysílených, spoutaných a zmatených otroků, nebyla šance utéct. Alespoň ne pro všechny. Jeden z nás se prostě musel obětovat. ″Joe, budeš nás krýt!!″ zařval jsem na svého bratra. ″Tady máš kvér!″ Brácha kývl a otočil se čelem k nepříteli. My ostatní jsme utíkali dál. ″Brácho!″ zaječel zezadu Joe. ″Co je?″ otočil jsem se. Na zemi ležel jeden otrokář a držel se za hlavu. ″Došly mi kvéry!″ vysvětloval bratr. ″Krucišpenát, z těch věcí se střílí!″ ″Co?!″ Vzpomněl jsem si na své skromné začátky a připočetl k tomu současný stav mého vztahu s Myrou. No jo, jeden z nás se prostě musí obětovat. Popadl jsem Joea a hodil jím za utíkající Myrou. ″Dělej, pomož Myře! Budu vás krýt!″ Má láska to zaslechla, otočila se. Dav kolem ztichl a otrokáři se zastavili. ″Joe!″ vykřikla zoufale. ″Myro! Víš jak to chodí! Budu vás krýt - zachraňte se aspoň vy!″ ″Ale Joe…″ ″Hele, nemohli byste to trochu zkrátit?″ ozval se otrokář stojící nejblíž k nám. ″Tahle scéna úplně ruší dramatičnost situace!″ ″Myro, utíkej!″ ″Joe…″ ″Postarej se o moji holčičku,″ zavrčel jsem směrem k Joeovi a táhl svou druhou zbraň, starý dobrý Walter P99. Odkudsi vyskočil Berserker Ben a pokropil náměstí strašlivě vyhlížející útočnou puškou. Koutkem oka jsem zahlédl, jak jeden otrok zakolísal, ale Joe ho podepřel, hodil si ho na záda a popohánějíce ostatní zmizel za rohem. Zůstal jsem sám. Aspirant na roli superhrdiny. Bleskurychle jsem si spočítal, kolik času musím Myře získat. Asi tak patnáct minut až půl hodiny. No, nic moc pěkné vyhlídky… ″Chci ho živého!!″ zařval strašným hlasem Ben. Okamžitě jsem sklonil hlavu, protože mi bylo jasné, že se mě někdo pokusí uspat ránou do temene, jako už tolikrát. Vlastně, jestli si dobře vzpomínám, dostal jsem už tolik pecek do hlavy, že bych se ani nedivil, kdyby mi z toho začalo hrabat a já viděl třeba mluvící psy nebo podobnou havěť. A taky že jo. Nad hlavou mi promáchla pažba nějaké pušky. Vystřelil jsem za sebe a přešel do kotoulu. Ten jsem ukončil právě pět centimetrů od Acerova holícího strojku. ″Cože?″ Tentokrát to nebyla pecka do hlavy. Dostal jsem deset tisíc voltů a šel spát. Vzbudil jsem se v cele. Poděkoval jsem bohům za to, že mě záporáci vždycky chtějí živého a začal přemýšlet nad svou budoucností. Pravděpodobně mě budou mučit, nebo to bude poprava. Ještě štěstí, že Myra a Joe a Roger Cisco stihli utéct, určitě seženou pomoc a…ehm, pomoc? V bitvě o Ptačí průsmyk Aleya sehnala jednotku Lovců, což ale tady na severu nebude fungovat. Nejbližším šerif je ovšem až v Reddingu, a na Wasteland rangers bych také neměl moc spoléhat. No, tak tohle vypadá bledě. V chodbičce se ozvaly těžké kroky a před celou se objevil Ben Krvavá pěst osobně. Doprovázel ho padlý paladin Acer a ještě jeden otrokář ozbrojený samopalem. ″Tak co, ty svině,″ zeptal se Ben výsměšně. ″Hádám, že ještě ani nevíš, co tě čeká.″ ″Budete mě mučit a nakonec mě zabijete ukrutným způsobem a na výstrahu ostatním mě napíchnete na kůl,″ řekl jsem unaveným hlasem. ″Jak to ví?!″ zeptal se překvapeně Ben a pohlédl na Acera. Ten pohlédl na otrokáře se samopalem. Ten pohlédl vedle sebe, ale tam nikdo nestál, a tak jenom nešťastně zakroutil hlavou. ″A-ha, zřejmě došlo k úniku informací,″ prohlásil Ben. ″No dobrá, takže abys věděl, dneska to oslavíme a zítra ráno se pustíme do tebe. Napřed ti letlampou upálím prsty na nohou, potom ti useknu uši, pak tě budu nutit lechtat zásuvku, až se bude generátor smát…″ ″Jak originální!″ prohodil jsem. ″…pak ti vrazím do oka korkoťung, potom tě připoutám k židli a nechám tě poslouchat tři dny v kuse evropský popík a doplním to přehledem neopunku…″ ″Jsi tak krutý!″ ″To jsem. Protože potom tě budu vyslýchat a při tom si pomůžu zubařským náčiním! No a nakonec tě přivážu za svou terénní čtyřkolku a uvláčím tě k smrti v poušti. Tak co, líbí?″ ″No, to docela jde.″ ″Šéfe, technická poznámka,″ hlásil se Acer. ″Na takovéhle záležitosti nemáme čas! Už zítra večer sem dorazí Šéf - nemluvme o něm za tmy - a do té doby tady musí být pořádek. Víš přece, jak On nesnáší mučení.″ ″Mno…to je pravda. Ale uvláčet ho k smrti snad stihneme!″ ″To ano. Můžeš si ho dát zítra po obědě jako zákusek.″ ″Excelentní nápad! Nic tak člověka nepovzbudí, jako dobrý obídek a řev vláčené oběti.″ ″Možná ještě dobré víno a kvalitní sex,″ přemítal Acer. ″Další výborný nápad! Vrátíme se do města a naberem chlastu a děvek, co se do náklaďáku vleze! Pohyb, pohyb!!″ velel Ben a všichni tři otrokáři hbitě zmizeli. Zůstal jsem sám. Již se setmělo, když se Ben a Acer vrátili. Poznal jsem to podle ožraleckého zpěvu, cinkání lahví a dívčího chichotání, které se začalo ozývat z vedlejší místnosti. Pařba to musela být opravdu úžasná, v půlce kdosi přitáhl prastarý gramofon a pustil na něm nějakou otřesnou, nesnesitelně popovou muziku. To se otrokáři teprve rozparádili! ″Háááárdr!!″ řval Ben. ″Fááástr!!″ řval Acer. ″Skůůůtr!!″ řvali oba dva. Další sklenice vyletěla oknem, nějací opilci začali střílet do stropu. Kolem mého okýnka proletěla hořící slepice. O několik hodin později se styl muziky změnil, byl to tvrdý bigbít a kdosi řval cosi o bílé rase a černé špíně. Pak se muzika změnila ještě jednou, byla to dechovka a ochraptělý hlas provázený sborem zpíval podivným cizím jazykem. Po chodbičce před mou celou se prošla celá jednotka otrokářů ukázkovým pochodovým krokem, přičemž kromě zpocených a zarostlých otrokářů tady byla spousta zpocených a rozverných prostitutek. Jedna z nich na mně smyslně mrkla. No, je fakt, že když tohle má být moje poslední noc, tak bych mohl být trošku nevěrný, že jo… Nebe nad východním obzorem začalo blednout a otrokáři šli spát. Muzika a zpěv utichl, otrokáři a děvky ulehli, kde se dalo, a po chvíli utichli taky. Sedl jsem si do rohu a zkusil se taky trochu vyspat. Ale nebylo mi to dopřáno. ″Sss!″ ozvalo se ze tmy ode dveří. ″Kurnikšopa, had!″ vyjekl jsem a snažil se vytáhnout pod strop. ″Ne, to jsem já! Buď tiše!″ ozval se dívčí hlas. Cizí hlas. ″Cože?″ ″Ty jsi Joe?″ zeptal se ten neznámý hlas. ″Jo,″ houkl jsem zpátky. ″Já jsem Joelina!″ ozval se ten hlas. ″Cože?!″ vykřikl jsem radostí. ″Tiše, nebo probudíš otrokáře!″ Ale já se jedním skokem přemístil k mřížím a nahmatal měkkou dívčí ruku. ″Sestřičko! Co…jak jsi se sem dostala?″ ″No jak asi, brácho - ti dva mamlasi mě nabrali, když řádili v Chelmsfieldu!″ ″Ty děláš prostitutku tady v tom zapadákově?!″ ″Co já, všechny!″ ″Cože, všechny sestry?″ ″No, kromě těch, co dělají šlapky v Modocu, těch, co jsou příliš mladé a těch, co loví geckony.″ ″A proboha, proč? Co vás donutilo zastávat takovou hroznou práci?″ ″Ptáš se, proč děláme práci, která nám umožňuje celý dny se jen válet, vydělávat ohromný prachy, jíst nejlepší jídlo a pít nejlepší pití, celé dny a noci se milovat s eskadrou těch nejmužnějších chlapů v širém okolí a ještě pobírat od Americké dělnické strany podporu v nezaměstnanosti?″ ″Jo.″ ″Teda, brácho, tebe ten Jih ale změnil!″ ″No to víš, u nás na jihu jsou na tom děvky hůř.″ ″Vážně?″ ″Jo. Nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti.″ ″No, to je hrůza! Ale o tom si povíme později, teď tě musíme dostat ven.″ ″A jak? Máte nějaký plán?″ ″Jasně. Venku před barákem jsou přistavené čtyřkolky, sedneme do nich a před obědem jsme v Modocu! A tam už se otrokáři neodváží.″ ″Ale jak se dostanu tady z té cely?!″ ″To není problém,″ ozval se druhý hlas. ″Jdi dva kroky zpět a zakryj si oči.″ Udělal jsem dva kroky zpět. ″No a?″ V odpověď se přede mnou rozzářil oslnivý plamen autogenu a během chvilky vyřezal do mříží velký otvor. ″Proboha, moje oči!″ odvážil jsem se hlesnout. ″Vždyť jsem ti říkala, že si je máš zakrýt!″ ″Si myslíš, že poslechnu holku?!″ ″Aha, zas tak moc tě ten Jih nezměnil.″ Prolezl jsem dírou ven a objal své zachránkyně. Teda, je fakt, že jsem měl co dělat, aby mé polibky byly toliko bratrské a na tvář. Mé sestřičky byly oblečeny opravdu úsporně. ″Hele, ségry, jak jste sem propašovaly ten autogen?″ ″No co, schovaly jsme ho tak, že si nikdo ničeho nevšiml.″ ″No dobře, ale…kam jste ho schovaly?″ ″Hele, brácho, do toho ti nic není! Jdeš nebo…″ Ve světle zapalovače jsem přehlédl skupinu svých sestřiček. Bylo jich hodně. ″A co takhle udělat záslužný čin?″ navrhl jsem jim. ″Co takhle potrestat tyhle otrokáře? Dotáhnout je před soud?″ ″Nejbližší soud je až ve Vault City,″ prohodila jedna z mladších sester. ″Kde?″ ″Daleko.″ ″Mnohem bližší je soudce Lynch. Dělal dřív režiséra, pak se zcvokl. Nebo se napřed zcvokl a pak dělal režiséra…?″ ″Toho znám, ten věší lidi na potkání. Tak jdem na to! Podívejte, jak jsou zmožení…″ ″Jo, daly jsme jim do těla,″ zamručela pyšně jedna ze sester. ″…takže je prostě svážeme a nacpeme do mé cely!″ ″Ale…nebude vadit, že ve dveřích je díra?″ ″Tu zatarasíme židlí. Tak honem, do toho. Máte nějaká pouta?″ Ze tmy se vynořila sestra oblečená do kůže, s Benovým elektroobuškem za opaskem a podala mi snad dvacet ″klepet″. Vrhli jsme se na otrokáře a začali je spoutávat a po jednom odnášet do cely. Bez problémů se nám podařilo natěsnat tam celou otrokářskou jednotku. ″Tak to bychom měli,″ řekl jsem spokojeně a usedl na velký sud od vína. Sluníčko právě svými paprsky ohmatávalo obzor a zjišťovalo, jestli se ho může chytnout a vyhoupnout se nahoru, aniž by pod svými prsty rozmačkalo nějaké pavouky. ″Děkuji vám, sestřičky drahé, za vaši pomoc!″ ″Ale co, jednou jsme potenciální sourozenci, tak si prostě musíme pomáhat, ne?″ ″Humf?″ ozvalo se zpod mého zadku. ″Co to bylo?″ ″Humfumf?!″ ozvalo se znovu. ″Ty, Joe…ty máš mluvící zadek?″ ″No to doufám, že ne, i když jen brahmína ví, co se mnou ti otrokáři prováděli, když jsem byl v bezvědomí…″ ″Aha, to by vysvětlovalo ty tlustostěnné kondomy a lubrikační gel, co jsme tady našly,″ ozvala se jedna veselá mladice. A pak se pode mnou prudce vzepjalo víko od sudu a shodilo mě na zem. Ze sudu vyskočil padlý paladin Acer, až na pouzdro s dýkou nahý a pokreslený srandovními kresbičkami. Očividně měl děsnou kocovinu, ale díky dlouhému tréninku Bratrstva se mu dařilo ji zvládat. Vykulil oči a bleskurychle zhodnotil situaci. ″Ty…?! Vy…?! Poplááách!!″ ″Jo, jen si řvi, teď je s tebou ámen!″ řekl jsem, vyhrabal se na nohy a zároveň sáhl po ingramu pohozeném na zemi. ″Poplááách! Pop…juj…bluáááárgch!″ Acer na mně hodil brutální šavli, která mne spláchla do kouta. Padlý paladin se dal na útěk. V kůži oděná sestřička vytáhla z kozačky devítiocasou kočku a švihla s ní po paladinovi, ale on se bleskurychle vymotal z bičíků, proskočil zazděným oknem a z parakotoulu vyletěl rovnou do kabiny Benovy čtyřkolky. ″Panejo!″ vydechl jsem, ohromen úrovní výcviku paladinů Bratrstva. ″To je ale mužskej!″ vydechla mladá kozatá sestřička zasněně. Acer mezitím nastartoval čtyřkolku, připoutal se, otočil na pětníku a vyrazil do Pustiny. ″To je frajer!″ zhodnotila to zkušená starší Joelina. ″Toho bych chtěla za pasáka!″ Vzbuzeni vším tím rozruchem, začali sebou spoutaní otrokáři mlít. Zatím ale byli ještě pod vlivem úděsného množství alkoholu, marihuany a petúnií, takže bezprostřední nebezpečí nehrozilo. ″No co,″ mávl jsem rukou. ″To je jedno, že jeden utekl, stejně sám nic nezvládne. Teď hlavně musíme popravit ty otrokáře! Nevíte či tu je někde kolem ňáká šibenice?″ ″Jednu tady mají otrokáři.″ ″Jenom jedna? To bude trvat dlouho…ale patří jim to! S čím kdo zachází, tím také schází!″ ″Cože?″ nechápala to přísloví jedna z mladých sestřiček. ″To znamená,″ vysvětlovala její starší kolegyně, ″že zřejmě zemřeš na utopení ve sperm…″ ″Hahá!″ ozvalo se pod oknem a utnulo tak tuto morbidně perverzní diskusi. ″Hahá! Ozvalo se zpod druhého okna. ″Co to sakra?″ nechápal jsem. Z okna sem dovnitř vskočil jakýsi otrokář. ″My jsme Barevní otrokáři!″ oznámil nám. ″Jóó!″ zahulákala zpod okna banda. ″Barevní otrokáři!″ ″A přišli jsme vás zotročit!″ pokračoval mladý otrokář. Jeho pohled zabloudil na mně, na mou sestru, pak na další sestru, pak na další a pak se rozhodl, že tentokrát už toho cestování bylo dost a že mezi těmito pěknými měkkými kopečky by se mohl usadit. Mladý otrokář polkl. ″Joó!″ hučela dál banda zpod okna. ″Zotročit!″ ″Odpor je marný,″ zabručel statný, medvědovitý otrokář opírající se o rám dveří a žvýkající párátko. ″Jóó! Marný!″ ″Neznám žádné Barevné otrokáře,″ řekla smyslným hlasem jedna z mých sestřiček a něžně pohladila mladíka po stehenním pouzdře pistole. ″Nikdo…*polk*… nezná…uhm… Barevné …ech…otrokáře,″ řekl tiše a nejistě mladý slaver. ″Ale jsme tu a přišli jsme vás zotročit,″ poznamenal statný otrokář u dveří. ″Zotročit a znásilnit!″ vykřikl další otrokář, který se sem vyšplhal přes parapet. ″Příjemná vyhlídka,″ zavlnila trupem Joelina. Mladý Barevný otrokář se opět chopil slova: ″Takže…ech…uhm… se …*polk*… připravte na na na na…ooch!…zotročení…″ ″Jak chceš, brouku,″ řekla Joelina v uniformě nemocniční sestřičky a předklonila se. Kurňa, že to ten knoflík vydržel! ″Ale ale ale!″ ozval se za mnou pevný hlas a do popředí vykročila v kůži oděná Joelina. ″Od zotročování jsem tady já!″ řekla, prudkým pohybem si z hlavy strhla důstojnickou čepici ozdobenou lebkou a elektrikářskými značkami a zároveň přetáhla mladého otrokáře přes zadek devítiocasou kočkou. ″Na kolena, otroku! A támhle tomu,″ řekla a ukázala na otrokáře u okna. ″dejte roubík a připoutejte ho k radiátoru!″ ″Ségra, není tady žádnej radiátor!″ ″TAK A DOST!″ řekl otrokář u dveří a natáhl závěr svého 10 mm samopalu. ″Všichni ruce nahoru!″ ″Och, jsem tak submisivní!″ vyjekla sestřička v sestřickém, vzpažila a vypjala hruď. Knoflík konečně povolil, odrazil se od lustru a střelil mě do oka. Složil jsem se na zem. Na scénu vkročil další činitel. Mladá otrokářka patřící k Barevným. ″Sakra, kluci, co to tady vyvádíte, měli jste je zotročit a trvá vám to jako…COŽE!!?!!″ vykřikla a pohlédla na mladého otrokáře v obležení polonahých žen, sestřičku sestřičku hledající po čtyřech urvaný knoflík a v kůži oděnou Joelinu smyslně pohazující svými krásnými vlasy. Nadechla se. ″NO TOTO!!″začala ječet. ″A dost! A končíme! Domů! Jde se domů! No tedy, kluci, TOHLE si s váma ještě vyříkám!″ a začala bít své kolegy elektroobuškem. ″Co se sakra děje?″ nechápal otrokář u dveří. Pak rezignoval, schoval samopal a vytáhl brýle. ″PANEBOŽE!!″ vydechl překvapeně, když se rozkoukal. To už ho ale rozzuřená otrokářka chňapla za ucho a odtáhla pryč. ″Otrokáři zase mizí ze scény,″ zakvičel ještě mladý otrokář a pak už se nimi zabouchly dveře. ″No toto?″ podivila se mladá Joelina, která se nejvíc starala o mladíka. ″Chudák, teď z toho bude mít trauma! Nikdy si nic nezačne s holkama a skončí u skinheads, nebo v podobném spolku plném buzíků!″ ″Holt žyvot je tvrdy,″ poznamenal jsem a vytáhl si knoflík z oka. Nade mnou se skláněla sestřička, které ten knoflík chyběl. ″Není ti nic, brácho?″ Podal jsem jí knoflík a zicherku. ″Krucinál zapni se, nebo se neudržím a spáchám incest, jako mí otcové!″ ″Ale bráško,″ řekla jedna s Joelin, pomohla mi vstát a láskyplně mě přivinula do svého vyvinutého náručí. ″To přece není vůbec špatná vyhlídka!″ Opravdu jsem neměl špatnou vyhlídku. Jenže pak se začalo střílet. Když jsem říkal, že samotný padlý paladin Acer nic nezmůže, poněkud jsem pozapomněl na drobný fakt, že vesnice Chelmsfield je vesnička s nejvyšší koncentrací otrokářů na metr čtvereční. Otrokářské skupiny jsou na sebe navzájem jak psi, ovšem všichni platí příspěvky do společné pokladny Cechu a všichni se účastní Letní olympiády otrokářů. A ve velmi omezené míře k sobě solidární jsou. Takže na nás vlítly všechny ostatní bandy najednou. Vyzbrojil jsem se útočnou puškou a zahájil palbu z okna. ″Honem, ségry, poďte mi helfnout!″ ″Co blbneš, brácho, děvky jsou neutrální!″ ″To mě necháte zabít?″ ″To se máme nechat zabít?″ ″Sakrafix, jak mám tohle zmáknout?!″ vykřikl jsem zoufale a ukázal ven, kde se formovaly dvě regulérní divize Otrokářského cechu. ″Jsem snad nějaký superhrdina?″ ″No samozřejmě. Vzpomeň si na své kořeny!″ A s těmito slovy mé sestřičky otevřely dveře, zamávaly nad hlavou bílou vlajkou zrobenou z uniformy sestřičky a vzaly roha. Otrokáři se nenechali vyrušit z bojového nasazení, toliko vyčlenili malou (tak 4% celkového počtu) jednotku, aby prohlédla utíkající ženské, zdali se v nich náhodou neschovávám. Vzpomeň si na své kořeny. Na zemi se válí tisíc a jedna pistole. No jo! Vzal jsem jeden fakt mastný revolver, napřáhl se a mrštil jím do davu. Trefil jsem akorát velitele, ten se složil na zem a vnesl mezi své muže zmatek. Honem jsem posbíral více a více pistolí a začal jimi házet z okna. Povedlo se mi sejmout ještě pár maníků, pak ostatní zahájili palbu. Musel jsem se stáhnout. Tandi si vesele letí se svým vertibirdem a za zády mu spokojeně vrčí několik páračů. Rytíř Still Johnson mě naučil několik fíglů a také základy taktického uvažování. Vydal jsem se tedy hledat pozici, kterou bych mohl účinně bránit. Hlavní pokoj s trojicí dveří, několika okny a bednami s trhavinami zjevně nebyl to pravé. Cela plná spoutaných otrokářů prskajících vzteky také ne. Záchod? Záchod! Nacpal jsem se do nevelké místnůstky a přitáhl sebou co nejvíce zbraní a munice. Dveře jsem zatarasil silnou deskou ze stolu, posadil se na hajzl a třímajíce v každé ruce 10 mm samopal čekal na svou poslední hodinku. Stále ještě jsem doufal, že zazní ten rozkaz ″Chci ho živého,″ ale ono pořád nic! Otrokáři zaujali pozice kolem celého baráku a pálili ostopéro. Dům se pomalu měnil v trosku. O půl hodinu později už se slaveři odvážili dovnitř. Veselými výkřiky se uvítali se svázanými kolegy a brzy nato mě vyhmátli v mém úkrytu. Začali střílet přes dveře, ale stolní deska z poctivého dubu to vydržela. Pak mi někdo podal oknem granát, ale vrátil jsem ho, což na druhé straně vyvolalo explozi zábavy. Neutuchající palba na dveře v nich vyrobila několik děr a náhodné kulky začaly bzučet nepříjemně blízko. Přiložil jsem k jedné z děr hlaveň samopalu a zmáčkl spoušť. Ten na druhé straně se odmlčel, ale brzo jej vystřídal další maník. Země se začal třepotat. Loučil jsem se se životem. Proud střel pronikl zděnou stěnou a rozstřelil nádrž na vodu. Vystřelil jsem zpátky a když mi sem vpadl další granát, vyhodil jsem ho oknem ven. ″Ale já tu jenom močím!″ vyjekl někdo zvenčí zpod okna, ale zděšený výkřik byl přetnut explozí. Žádní nevinní už nejsou! Země se začal třást. Ze dveří zbyly třísky a já se choulil za dubovou deskou, odkud jsem čas od času vypálil z 13 mm Sig Saueru. Najednou palba ustala. Otrokáři začali vyluzovat zmatené výkřiky. Země sebou házela sem a tam. Teď, když palba utichla, uslyšel jsem něco jako hromobití. Bylo to blízko a stále se to přibližovalo. Odvážil jsem se vykouknout z okýnka a spatřil něco neuvěřitelného. Celý obzor byl zaprášený, vypadalo to jako obrovská přílivová vlna prachu. Dunění bylo hrozné. Nejstrašnější prachová bouře, jakou jsem kdy viděl, navíc z čistého nebe. Konec světa!! Najednou se z oblak vynořily dvojhlavé stvůry…eee…stádo brahmín! A každá brahmína na zádech nesla jezdce, a já i bez dalekohledu poznal, že na čele jede Myra, Joe a šibřík, a za nimi další a další Joeové. Ozbrojení byli tím, co dům dal - cepy, kosami, srpy a kladivy, hráběmi, rotačními kanóny Vulcan a protitankovými raketami země - země. ″Doprčic!″ poznamenal jeden z opodál stojících otrokářů. ″To jsou ti vidláci z Modocu!″ ″No jo, vole!″ přitakal druhý. ″A je jich sakra víc, než my máme munice!″ ″Zdrháme!!″ neslo se otrokářskými pozicemi. Zaskočení zločinci se dali na zbabělý útěk! Opět jsem byl zachráněn v hodině dvanácté. Myra a její jednotka dorazili do tábora a začali pronásledovat nepřátele. Běda otrokáři, který se dostal pod cep nebo kopyta brahmín! Několik otrokářských band se stihlo schovat do svých baráků a začali se bránit, ale to byla pouze okrajová záležitost. Myra navedla svého brahmína na přistání a seskočila na zem. ″Joe! Ty žiješ!″ ″No jo….už to tak bude…″ A padli jsme si do náruče. Šibřík se také dožadoval pozornosti, ale Myra se tím směrem nedívala a tak jsem ho mohl odkopnout pryč. Jakmile jsme odbavili obvyklé shledávací rituály a jazyky se vrátily do výchozích pozic, začali jsme přes sebe vyprávět, co všechno se nám stalo ″…jsem se schovala za popelnici…″ ″…pak mě odvezli…″ ″…a vyrazili k Modocu…″ ″…brutální mučení…″ ″…Joe sehnal bugginu…″ ″…jsem jenom seděl…″ ″…vyrazili jsme o půlnoci…″ ″…ale moje sestřičky mi pomohly…″ ″…všichni ti tví bratři a několik otců…″ ″…hrozná přesila…″ ″…dorazili jsme právě včas…″ ″…Myro, já tě miluju…″ ″…jsem tak ráda, že jsme to stihli…″ ″A co tvůj otec?″ vrátil jsem se k obsažnějšímu tématu. ″No, víš, Joe, ono…no, on to vlastně není můj otec.″ ″Cože? Koupili jsme nepravého?″ ″Ale ne. Je to ten, který si nechával říkat Roger Cisco a je z LA. Ale není to můj otec. Je to…no, vlastně soused. Jeden chlapík z mé kolonie. Když nás tehdy před léty barbaři přepadli, on utíkal jinou cestou, než ostatní. Od té doby nikoho od nás nepotkal. Začal si říkat jménem vůdce kolonie, aby k sobě přilákal pozornost nás ostatních. Podařilo se mu to až nyní. Když jsem mu řekla, kdo jsem, tak se pod ním podlomily nohy a rozplakal se.″ Měl jsem dojem, že se pode mnou taky podlomí nohy. ″Takže…a co tedy tvůj otec?!″ ″No…tak ten teda opravdu umřel tehdy při obraně…″ řekla smutně Myra. Objal jsem ji. ″No tak jsi aspoň našla starého známého, no.″ ″Ale přinesli jsme kvůli tomu tok obětí…″ ″No, vlastně jenom…hmmm…Aleya si napakovala kapsy, Yoeli to samé, Tandi si zacestovala, Still to koupil z hned několika automatů zároveň, mě praštili po hlavě, zmlátili, zkopali, dostal jsem pár tisíc voltů, celou noc se topil v beznaději, málem jsem zhebl…ale tentokrát mě nikdo nestřelil! A to je myslím posun směrem k lepšímu, ne?″ Právě v tu chvíli něco explodovalo a zároveň mě cosi uhodilo do bočního pancíře. Odletěl jsem na zem. Následovala druhá exploze, mnohem silnější. Tlaková vlna mne zasypala kupou prachu, vzduchem proletěla roztrhaná brahmína, trousící za sebou střeva. Všude byl bordel a zmatek. A do toho řev silného motoru! Z oblaku prachu a dýmu se vynořila Benova čtyřkolka, řídil ji padlý paladin Acer, ošacený a ozbrojený. Než se mí bratři vzpamatovali, zahájil palbu z M4 s granátometem. ″Bene, kde se kurňa flákáš!?!!″ zařval Acer. Berserker Ben se vytrhl šokovaným Joeům a vrhl se směrem ke čtyřkolce. Tomuhle musím zabránit! Vypálil jsem z lehu ze Sigu, ale minul jsem, akorát jsem na sebe upozornil. Benovi se zablesklo v očích. ″Paladine, tohohle bereme sebou!″ vykřikl. Čtyřkolka se vydala ke mně. Další silná exploze zničila jednu ohradu s otroky. Myra vstala ze země a držela se za hlavu, mezi dlaněmi jí crčela krev. Když ji Acer spatřil, prudce změnil směr, dupl na plyn a vyrazil k ní. Jako ve snu jsem viděl, jak se Ben nahnul, popadl zmatenou Myru a strhl ji k sobě nahoru. To snad ne! ″Néééé!″ zařval jsem, jak se ode mne očekávalo a párkrát marně vystřelil. Tohle by mělo režisérovi stačit. Tady jde ale o Myru! Zahodil jsem pistoli, převalil se a - haleluja, Bůh mně miluje! - nahmatal pušku. Odstřelovací enfieldka! Překulil jsem se na břicho, zamířil a vypálil. Čtyřkolka se stočila, vzepjala a převrátila. Osádka vypadla ven, ale rychle se zvedla. Teda, zvedl se Acer a Ben, co je s Myrou? Do prčic! Proč je tady taková tma? Hučení kolem bylo tak silné, že jsem přeslechl příjezd dalšího automobilu. Z mlhy a prachu vyjel krásný vůz s ozdobným nápisem ″Cech otrokářů″ na boku. Zadní dveře se otevřely, a Acer skočil dovnitř. Ben se sehnul, zvedl bezvládnou Myru, naložil ji a taky si naskočil. Zaklel jsem a opět zamířil a vypálil. Kulka vysklila zadní okno, ale auto nezpomalilo. Dále musím střílet z kleku! Pokusil jsem se postavit, ale nějak to nešlo. Okolní tma a hukot byly stále silnější…pokusil jsem se podepřít puškou, ale ani v rukou jsem neměl žádnou sílu. Co to…? Otrokářský automobil s mými nepřáteli a bezvládnou, snad dokonce mrtvou Myrou uháněl pryč do tmy. Sáhl jsem si na bok. Když jsem říkal, že mě cosi uhodilo do bočního pancíře, zapomněl jsem na malou drobnost. Má zbroj nemá boční pancíř. Celý svět se scvrkl do drobného pole obklopeného tmou. A v tom poli jsem viděl jediné, vlastní ruku mokrou od krve. Od mé vlastní krve. Krucinál, musím takhle skončit?! ″Myro!! Myro!!″ zařval jsem ze všech sil. Ale spíš to bylo jen tiché zašeptání. Hukot krve v uších vyplnil celý svět a pak náhle ustal. Konec © chekotay (ve vlaku - nebyl jsem opilý!) |
