Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Stark - Wanamingo Všecko to začalo asi před rokem. To jsem byl sedumnáciletej fracek, co votravoval svý rodiče. Žil sem si pohodlně ve Vault City a každej jinej by byl na mym místě spokojenej. Už vod narození sem byl vobčanem a mý rodiče byli pěkně prachatí. Fotr byl velitel stráží Stark, po kterým sem zdědil svý méno, a máti byla jedna z radních. Ale k věci. Měl sem občanství a prachy, moh sem si cělat co se mi chtělo. Přesto sem nebyl spokojenej. Byl sem uvězněnej v tom našem čistym, bezpečnym, zkurvenym městě. O okolním světě jsem se dozvídal z rozhovorů s novejma otrokama a obchodníkama, který k nám čas vod času přišli. Celou dobu sem měl pocit, že tam nepatřím, že můj osud je tam venku, ale rodiče vo tomdle nechtěli ani slyšet. Pak ale přišel nějakej chlápek, na sobě koženou zbroj a podle vzhledu už toho dost prožil. Dal sem se snim do řeči a zjistil že si říká Vyvolený. Tvrdil, že pochází z vesnice západně od Vault City, nějaký Arojo, nebo tak nějak. Hledal u nás G.E.C.K., věcičku, kterou sme využili při tvorbě tohodle města. Byl dost zklamanej, když zjistil, že tady to není a že musí hledat dál. Protože čekal dlouhou cestu, zkusil sehnat pár lidí do party. Zatím chodil jenos s nějakym tlusťochem co se menoval Vic. Chtěl jsem s ním cestovat, ale nešlo to. Pak ale tenhle chlapík vopravil elektrárnu v Gecku a dokonce zlepšil její výkon. Tím se dostal do vyšších kruhů a začali se o něho zajímat i máma s tátou. Protože to byl dost vzdělanej člověk, dobře si rozuměli a mě se podařilo je přesvěčit, že s ním budu v bezpečí. Nakonec mě pustili jít s ním. Vzal sebou ještě Cassidyho, výčepního v jedný hospodě v předměstí. Když sme vyrazili, nemohl sem se dočkat novejch dobrodružství. Dostal sem vod něho koženou bundu a nějakej kvér. Nikdy sem nestřílel, ale když sem to poprvý vyzkoušel, podařilo se mi trefit všecko co sem chtěl. Ta pistol jako by byla spojená s mejma vočima a rukou. Celej šťastnej sem s nima putoval a moje stšelecký schopnosti ještě vzrostly. Von, já, Cassidy a Vic sme byly neporazitelná čtyřka. Žádný banditi před náma neměli šanci. Cestovali sme kolem, vochraňovali chudý, zabíjeli nájezdníky a hledali G.E.C.K. Zkrátka pohodovej život. To bylo před rokem. Nikdy nezapomenu na den kdy Vyvolenýho sejmuli. Šli sme zrovna do Rena, když nás obklíčila banda patnácti nájezdníků. Všichni měli brokovky a ten jejich šéf vodněkud sehnal Panzora Jackhammera. Vypálil a střela zezadu zasáhla našeho vůdce. Hlava vod vyvolenýho explodovala, jako by měl v lebce granát. Ten pohled byl hroznej. Ještě dlouho sem to v noci vídával: můj nejlepší přítel se bez hlavy pomalu sune k zemi. V tu chvíli mě popadl strašnej vztek. Jako ve snu sem popad svoji loveckou pušku a začal střílet po těch hajzlech. Měli sice ocelový brnění, ale moje rány šly všechny mezi voči.Hned se ke mně přidali i Vic s Cassidym. Něž si ty bastardi stačili uvědomit co se děje, leželi všichni v kaluži svý krve. Jenom jejich vůdce sme nechali žít. Vzal sem si jeho pušku a pak sme ho přivázali za nohy na větev jedinýho stromu v okolí. Na záda sem mu nožem vyryl číslo třináct na památku čísla na kombinéze mýho přítele. Odsekal sem mu prsty ať se nemůže odvázat a když sme odcházeli, eště sem se otočil a ustřelil mu koule jeho vlastní zbraní. Tím byla pomsta dokonána. Pohřbili sme ho vedle stromu, kde visel jeho vrah a na kříž pověsili jeho modrou kombinézu. Nad jeho hrobem sem přísahal, že splním jeho úkol a donesu do jeho vesnice G.E.C.K. Je to půl roku, co nás ti banditi přepadli a já sem velitel naší výpravy. Za tu doby sme prošli spoustu míst a pohli dost lidem, ale o G.E.C.K.u, nebo Vaultu 13 nevíme o nic víc, než na začátku. Jen pár lidí nám radilo cestu na jih. Asi se tam brzo vydáme, ale teď sme v Reddingu a máme před sebou ještě jeden úkol. Redding je příšerný město. Lidi tu celej den pracujou v dolech jenom aby si mohli dát další dávku tý sračky zvaný Jet. Je to ta nejnávykovější věc co sem kdy viděl a z lidí co to berou to dělá úplný trosky. Nicméně důvod proč sem výhle díře je jinej, než nějaká droga. Starosta Reddingu mi nabídl prácičku, která se celkem vyplatí. Máme prej vyčistit nějakej opuštěnej důl vod vobrovskejch strašlivejch příšer, který to tam obsadily. Nějaký Wanamingo. Tři metry vysoký, rychlý jak horník co vidí na zemi Jet a s neprůstřelnou kůží. Kecy. Vsadím se, že zas nějakej zfetovanej kretén viděl krysu a posral se strachy. Ale kápne z toho pět hadrů a ty budu potřebovat, tak sem to vzal. Šli sme teda k dolu a před náma byly nějaký trosky domů totálně přeplněný krysama. Pro naše kvéry to ale nebyl žádný problém tak sme provedli úplnou deratizaci. Pak sme vešli do budovy, kde měl bejt vstup do dolu, ale tam nás čekalo pár banditů. Sejmuli sme je dřív, než by stačili říct Wanamingo a šli k výtahu, kterej vedl do toho dolu. Von to nebyl ani tak výtah, jako spíš budka zavěšená na laně s motorem. Žádný dveře, nebo něco takovýho. Sjeli sme dolů a vystoupili. Okamžitě mě uhodil do nosu strašnej smrad. Něco tak hroznýho sem eště necítil. Vic se otočil a začal blít. Já sem si zacpal nos a rozdlíd se. Byli sme v dlouhý temný chodbě a stěny byly pokrytý nějakým slizem, nebo co to bylo. Neměli sme žádný světla, ale ten sliz trochu světýlkoval, takže sme viděli asi pět metrů před sebe. Kolem nás byla spousta asi půl metru velkejch vajec. Pár jich bylo rozbitejch, asi už vylíhlý, ale bylo jich tam dost ještě neporušenejch. Ten pohled nás pěkně zneklidnil. Opatrně sme vytáhli zbraně a šli pomalu dopředu. Já sem byl první, kdo tu zrůdu viděl. Nejdřív to vypadalo jako nějakej stín v dálce, ale jak se to rychle blížilo, začalo to dostávat tvar. Hned sem věděl, že ty horníci nekecali. Ta obluda měla dobrý tři metry. Vypadala jako nějaká koule na nohách. Na boku to mělo metr a půl dlouhý chapadla a vepředu tlamu se strašnejma dlouhejma zubama. Kůže byla celá hnědá a lesklá a nad držkou to mělo dva velký oválný kruhy, asi voči. Už sem v životě viděl dost hroznejch věcí (pár z nich sem taky sám udělal) a jen tak něčeho se neleknu, ale při pohledu na tudle příšeru sem zůstal stát a strachy se nemoh hýbat. „Doprdele, co je to?“ slyšel sem šeptat Cassidiho. Hlas se mu pořádně třásl. Zatím todle svinstvo běželo k nám. Za sebou sem uslyšel výstřel, což mě probralo, popadl sem Panzora a začal pálit taky.Vypálili sme do toho asi deset ran, něž sme si museli přiznat hroznou pravu: naše kulky po jeho kůži klouzaly jako po ledě. Pak sem se trefil té obludě rovnou do voka. Ta zařvala a odhodilo ji to dozadu. „Palte do vočí!“ stihl sem jěště zařvat, něž byla u nás. Přihnala se ke mně, chapadlama mi omotala nohy a strhla mě na zem. Už sem viděl, jak na mě otvírá hubu, když ji Cassidy trefil do vočí. Do ksichtu mi vystříkla nějaká černá sračka a Wanamingo odletěl metr dozadu a už se nehejbal. Zůstal sem ležet. Mý kámoši se sesuli ma zem a vyčerpaně oddychovali. „Už sem myslel, že je po nás.“, řekl Vic. „To teda jo. Nikdy by mě nenapadlo, že něco takovýho může existovat.“, odpověděl sem. „Kurva! Vona nebyla sama!“, křičel Cassidy. Podíval sem se jeho směrem a viděl pět dalších jak se řítí k nám. Vyskočili sme na nohy a začali po nich pálit. Podařilo se nám dva dostat, než k nám doběhli. Vtom sem za sebou uslyšel řev a otočil se. Zezadu k nám běžely další tři obludy. Nemám ponětí se tam dostaly. Z vajec se přece vylíhnout nemohly. Nevím jak, ale podařilo se mi je všecky sejmout dříve, než ke mně doběhly. Otočil sem se právě včas abych mohl vidět, jak jedna z těch zrůd trhá Vica na kusy. Ten řev nikdy nezapomenu. Popadla mě meskutečná zuřivost a znova sem začal střílet po těch monstrech. Když sem ale viděl, jak se jich k nám přibližuje dalších asi dvacet, opustila mě všechna odvaha. Otočil sem se a běžel k výtahu. Doufal sem, že napadnou Cassidiho a mě nechají bejt. Nejsem na to hrdej, ale v tý chvíli sem to bral jako jedinou šanci, jak neskončit jako Vic. Už sem byl ve výtahu a mačkal tlačítko, když se mi kolem noh omotalo chapadlo. Otočil sem se a spatřil tu první mrchu, která nás napadla. Vono to ještě žilo! Trhlo to chapadly a já spadl na zem. Výtah už se rozjel a mě visely nohy ven z kabiny. Snažil sem se je dostat dovnitř, ale ta svině je držela pevně. Pak sem ucítil strašnou bolest a viděl, jak mi nohy narazily do stropu chodby, výtah pokračoval dál a urval mi nohy. Když sem byl nahoře, vyplazil sem se z výtahu a začal sem se hrabat v batohu. Pak sem si vzpoměl, že všechny stimpaky i lékarničku má u sebe Cassidy. Kolem mě se zatím vytvořila obrovská kaluž krve a já věděl, že se svýmu konci nevyhnu. Poslední, co můžu udělat, je vytáhnout Pip-boye a pořídit záznam toho, co se stalo. Když tohle posloucháš, znamená to, že já jsem ta beznohá mrthola vedle tebe. Pamatuj si jednu věc - nikdy nechoď tam dolů ať ti nabízej kolik chtěj. Tam dole je smrt. Mám jen jedno přání. Buď tak hodnej a odnes mý tělo na lokaci, kterou najdeš v mým Pip-boy a pohřbi mě k tomu velkýmu stromu vedle hrobu s modrou kombinézou na kříži. Díky. Jako odměnu si můžeš vzít všechny moje věci. Cítím, že už to nebude dlouho trvat. Vyvolený, příteli, selhal sem. Odpusť mi. Jdu za tebou. ===PIP-BOY: === KONEC ZVUKOVÉHO ZÁZNAMU ===