Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Fallout 2 byla prakticky moje první hra a musím se přiznat, že díky mému hernímu panictví nějakou dobu trvalo, než jsem do ní pronikl. Jednu chvíli jsem si dokonce myslel, že je to parádní píčovina a vymazal ji. Jakmile jsem ovšem ovládl propracovaný herní systém, kolové boje a složitý, ale účelný interface, už mě od ní nemohlo nic odtrhnout.

Na několik týdnů jsem se ocitl ve sluncem rozpáleném pouštním světě, kde i ta nejmenší procházka kousek za město mohla skončit fatálním setkáním s obřími škorpiony, ozářenými kudlankami a další zmutovanou havětí. Ovšem ani ve městech - pokud se tak dá říkat několika chatrčím zbastleným z vlnitého plechu - mě nečekala žádná idylka. Lidská chamtivost a bezohlednost v mnohém předčila nevědomou krutost zvířat a já musel mnohdy tiše "obdivovat" tvůrce hry, kteří dokázali tak dobře nasimulovat i ty nejhorší lidské vlastnosti. V takovémto světě se věru vyplatilo brzy si pořídit pořádnou bouchačku (upilovanou brokovnici :) a ochranný oděv (koženou bundu :). Vzpomínám si na zcela reálný pocit radosti, když se mi poprvé povedlo ukrást stráži loveckou pušku a vylepšit tak o 200% můj arzenál - bylo to srovnatelné s výhrou ve Sportce ve skutečném světě. V té chvíli jsem opravdu BYL ve světě Falloutu, dýchal jeho radioaktivní prach, z bot vytřepával písek a úzkostlivě počítal vzácné náboje.

Propracované souboje sice zdaleka netvoří těžiště herního zážitku, přesto jsou na svou dobu dokonalé simulace boje a umírání vítaným zpestřením a dodávají dobrodružství Falloutu na reálnosti.

Zadostiučinění, které následovalo po dohrání, zastínil snad jen smutek z toho, že už je po všem. Naštěstí tady byla ještě jednička. Ačkoli o nějaký ten pátek starší, přesto v mnohém předčila svého následníka. Skvělá temná atmosféra beznaděje nebyla rušena pubertálními vtípky F2 a sevřenější příběh přeci jen více motivoval k dalšímu postupu v ději a pátrání po hlavním zloduchovi. Jen škoda, že to celé bylo o tolik kratší.

Oč více jsem se těšil na další dobrodružství z radioaktivní pustiny, o to více jsem byl zklamán jeho údajným pokračováním - Fallout Tactics. Nemá cenu, abych tady vypisoval mou frustraci z téhle nesmyslné střílečky bez pořádného děje a atmosféry…tak to ani dělat nebudu…

Abych pravdu řekl, od dohrání Falloutu už mě žádná hra tak nadchnout nedokázala - ať už se jednalo o Baldurs Gate 1, 2 nebo opravdu vynikající RPG Arcanum. Nezbývá než čekat a doufat ve třetí pokračování.

Do Vaultu šílené brahmíny jsem se dostal vlastně náhodou. Bloumal jsem nějakou dobu pustinou a živil se hlavně jako zprostředkovatel novinek mezi pouštními městečky. Jednou mě ale při mé pravidelné pochůzce přepadla smečka zdivočelých, zmutovaných štětek (tři kozy a tak…znáte to). Po několika nocích vášně se mi povedlo utéct a dokonce jsem už i částečně vykurýroval kapavku, ale zabloudil jsem, a nakonec se zhroutil zmožen únavou a žízní. Naštěstí mě našli Ratman a Jaw, kteří spolu vegetí v jednom dávno zapomenutém vaultu. Patří k původnímu obyvatelstvu krytu, ale kam zmizeli další lidé, se mi zjistit nepodařilo. Dostal jsem z nich jen nějaké nejasné zkazky o porouchaném výrobníku jídla, s čímž je ovšem v rozporu JaWova pneumatika v oblasti pasu. Jsou to asi dobří lovci. Aspoň bych tak usuzoval podle sbírky kostí, které se povalují prakticky v každé druhé skříňce. Asi jen náhodou jsou ohlodané hnáty zakryté modrými hadry, které trochu připomínají vault-obleky.

Nechápu ale, proč si tady vlastně chovají tu šílenou brahmínu. Mléko žádné nedává, jen se s ní každou středu asi na dvě minuty zavírají do pokoje a tak divně tam hekají.

Jsem tady s nimi opravdu rád …_ _ _ … a netoužím po ničem více …_ _ _ , než s mými novými přáteli…_ _ _… strávit i zbytek svého …_ _ _… života a pomáhat jim s překlady novinek z jiných vaultů

*...přečetl jsem to správně, kluci? Už mi nemusíte mířit tím bozarem na hlavu...já už budu hodnej!*

ZÁJMY

Abych nevypadal jako úplný Fallout závislák, musím uvést ještě nějaké jiné zájmy. Snad můžou někomu z vás posloužit jako vodítko při výběru knih a filmů. Půjde ovšem o seznam neúplný a spíše namátkový - uvidíme co z mé Jetem zhuntované paměti dostanu.

Knihy:

• Tolkienův Pán Prstenů - Tahle klasika snad nepotřebuje komentáře...
• >Sága o zaklínači od Sapkowskeho. Do jisté míry staví na Tolkienově světě, ovšem Sapkáčovo pojetí je daleko drsnější a do jisté míry realističtější.
• Temně poetické knížky Neila Gaimana - Nikdykde, Američtí Bohové nebo sbírka povídek z Gaimanova světa - Kniha snů.
• Stephensonovy studie možné budoucnosti světa, skvěle naservírované v podobě akční sci-fi - ani si neuvědomíte, co všechno jste se při líčení přestřelek a honiček dozvěděli o fungování lidské i umělé inteligence a alternativních směrech vývoje našeho světa. U nás zatím vyšel Sníh a Diamantový věk.
• Pro odreagování si občas naordinuju nějakého toho Kulhánka. Tenhle maniak se přímo vyžívá v popisu vyhřezlých střev zombií a dalších potvor i artilerie, která ono vyhřeznutí způsobila. To vše podané nepřekonatelným zběsilým stylem, který vás na začátku chytne za koule a na konci vyplivne s dokonale vyždímaným mozkem a adrenalinem stříkajícím ušima.

...moje fotka do občanky