Jmenoval se Andrej Hyndman. Z jeho rodného města ho vyhnali, a to ještě byli hodně milosrdní. Mohli ho zabít. Už jen proto, že způsobil smrt více než tří stovek lidí. Nebylo žádnou záhadou, jak toho dosáhl, protože vždy byl mistrným řečníkem a uměl přesvědčit ostatní o své pravdě.
A nejinak tomu bylo i s jeho přesvědčením o nutnosti zachovat genetickou čistotu lidstva. Dokázal zfanatizovat početnou skupinu lidí, kterým vnutil svou vůli a doslova je přetvořil k obrazu svému. Měl charisma rozeného vůdce a uměl ho využít. Andrej Hyndman ovládal onu úžasnou schopnost honáka stáda - lidského stáda.
I když se teď plahočil pustinou, nelitoval svého činu. Očistil jedno město a šel dál. Při pouti pustinou se doslechl o čistém místě, Vault City, a ihned se rozhodl, že se stane za každou cenu Občanem. Celý měsíc Andrej kráčel pustinou na jihozápad za svým snem.
Během měsíce pouti pustinou minul několik osad a vesnic, z nichž většina již na dálku zapáchala močí, výkaly a zvratky a co hůře - kolem některých se šířil i těžký nakyslý smrad z mokvajících rakovinných vředů způsobených radiací. To byl důsledek jaderné války a ta si vybrala krutou daň - téměř zničila genetickou čistotu rasy člověka.
Andrej přešel přes písečnou dunu a rozhlédl se po krajině. Necítil žádný zápach a neviděl žádné známky osídlení. Poslední studnu s pitnou nekontaminovanou vodou nalezl před týdnem v malé soběstačné vesničce. Už si ani nevzpomněl, jak se jmenovala.
Vytáhl dalekohled a rozhlédl se znovu. Daleko před ním na samém horizontu ležela černá skvrna, která chrlila kouř. ″Jaderná elektrárna,″ Andrej poznamenal sám k sobě a vydal se opět na cestu. Nyní věděl, že nejpozději pozítří dorazí do civilizace.
Nakonec se však elektrárně vyhnul, jeho RAD-metr začal ukazovat příliš vysoké hodnoty záření. Po dalším dni Andrej dorazil k branám města, do něhož vkládal všechna svá očekávání a všechny naděje.
Dorazil do Vault City.
Ve svém skvěle upraveném, čistém a možná až přehnaně strohém obleku z lesklé černé kůže vypadal jako zlověstný voják z nějaké války před apokalypsou. K dokonalosti Andrejovi chyběla jen rozložitá černá helma.
Dorazil k bráně, která byla jediným vchodem do města obehnaného vysokou zdí s ostnatým drátem.
″Vstup cizinče a nezapomeň se chovat!″ Strážný mu rázně dal základní poučení.
″Jistě.″ Kývl Andrej a vstoupil na předměstí Vault City, které se rozšířilo na dvojnásobek rozlohy a trojnásobek obyvatel oproti časům Vyvoleného.
První, co Andreje zaujalo byla klec těsně u brány, ve které byla uzavřena desítka lidí a od které šel největší puch moči a výkalů. Lidé uvnitř vypadali jako ta nejhorší spodina - otrhané šaty, nemytí, někteří i s puchýři způsobenými radiací.
Andrej slyšel, že předměstí není tak skvostné jako vnitřní město, ale takovouto žumpu nečekal. Stál chvíli před klecí a nemohl přijít na to, jak mohou obyvatelé Vault City trpět takovouto urážku své genetické čistoty. Nechápal, byl šokován, a možná proto udělal rozhodnutí - za každou cenu učiní přítrž této nehorázné a nechutné urážce pravého čistého lidství.
Z přemýšlení Andreje vytrhl až jeden z obyvatelů klece, který se na něj lhostejně podíval, stáhl si kalhoty a bez jakéhokoliv ostychu se vymočil jeho směrem.
Teď teprve Andrej dostal vztek, který se ihned měnil v sílu jednat. Rozhořela se v něm zdravá nenávist, která mu dala obrovskou vůli jednat.
Andrej procházel předměstím po hlavní dlážděné cestě a prohlížel si ten odpad, který zde lidé představovali. Viděl jejich obydlí, která se hromadila v jednom obrovském špinavém a prohnilém slumu, který si říkal předměstí.
Pochopil, proč se šušká, že ve Vault City hrozí povstání Občanů.
Andrej došel k bráně vnitřního města, vedle níž stála budova s nápisem CELNICE. Vstoupil a od stolu k němu vzhlédl mladý muž.
″Chceš denní propustku do města?″ Zeptal se a zvídavě si Andreje prohlížel. Lesknoucí se černá kůže, čistota a strohost oděvu na toho úředníka udělaly evidentně dojem.
″Ano,″ Souhlasně kývl Andrej. ″A pověz mi, jak se jde stát Občanem?″
″V tvém případě nebude propustka problém, cizinče.″ Úředník začal tisknout listinu. ″Ale na Občanství musíš složit zkoušku.″
″Složím. Díky.″ Převzal si Andrej listinu a v jeho hlase nebyl slyšet ani stín pochybnosti. To na úředníka velmi zapůsobilo, dokonce natolik že si odpustil obvyklou aroganci Občanů Vault City k cizincům.
Poté Andrej Hyndman prošel celní kontrolou a vstoupil do vnitřního města.
Zde teprve plně pochopil, jaký rozdíl je mezi genetickou čistotou a odpadem. Vše tu bylo pečlivě vyčištěno a upraveno. Domy a budovy udržované a vzorně upravené, dlážděné chodníky vyčištěné. Tento nejvyšší důkaz genetické čistoty a civilizovanosti byl korunován občasnými ostrůvky nezmutované zeleně.
Andrej teprve teď pochopil, jaký je Vault City drahokam uprostřed pustiny. Drahokam čistý, leč nezabroušený, nevyleštěný a zatím nedokonalý. To všechno si Andrej kladl za úkol, v tom viděl budoucnost světa - ve zpětném nastolení genetické čistoty, která tu byla před Velkou válkou.
Prvním místem, kam Andrej zamířil, byla hospoda hned za branou. Nutně se potřeboval napít a hlavně vyslechnout místní drby, získat informace. Vstoupil do hostince a byl mile překvapen útulností a čistotou, která zde byla udržována. Nejprve si Andrej prohlédl všechny hosty. Sedělo zde několik Občanů v modrožlutých uniformách, několik velmi bohatých kupců, sic oblečením různých, ale dobře upravených a jeden muž v ošuntělých, zašlých šatech s mnoha záplatami, který nosil cosi ze skladu. Andrej hned poznal, že to je sluha - tak se ve Vault City říká otrokům.
″Co si dáš, cizinče?″ Zeptala se barmanka, když se Andrej posadil u baru.
″Máte něco bez radiace nebo syntetického?″
″Máme jen syntetické a čisté pití.″ Hrdě podotkla barmanka.
″Tak vodu.″ Andrej si objednal a začal si prohlížet interiér téhle malé útulné hospůdky.
″Tady, ještě něco?″ Barmanka postavila před Andreje čistou minerální vodu, v pustině vzácnou a velmi ceněnou.
″Kdo vede Vault City a kde můžu složit Občanskou zkoušku?″ Zeptal se Andrej a postrčil barmance tři mince za své pití.
″První Občanka Lynette, pokud ji nutně chceš vidět, najdeš ji v budově senátu, v severní části města a tam taky můžete zažádat o test. Ale na to moc nesázej, nezvládl ho zatím nikdo.″ Zdvořile ho upozornila barmanka, i na ni zapůsobil ten strohý a elegantní černý kožený oděv.
″Někdo musí být první. Díky za pití.″ Usmál se Andrej a odešel.
Andrej šel k senátu a vychutnával si čistý vzduch města a čistotu ulic, občasně kaženou místními otroky - sluhy.
Na jednom z náměstí byl shromážděn dav dvaceti lidí kolem nějakého místního buřiče, jenž kázal svou vizi míru bez otroctví a genetické čistoty. Andrej si ho nevšímal, byl si plně vědom, že bez občanství nemá ve Vault City nejmenší šanci, a tak pokračoval k budově senátu.
SENÁT - to jediné bylo napsáno na průčelí velké honosné stavby. Andrejovi scházela vznešenost, jakou by budova takové důležitosti měla mít. Uvnitř rychle našel místnost, kam přišel složit zkoušku.
Radní, který test zadával byl nevrlý a neskrýval svou obrovskou aroganci. Andrej ho velkoryse ignoroval a jako první člověk z pustiny složil Občanskou zkoušku. Byla těžká, ale ne dost, aby ji dobře vzdělaný člověk nezvládl.
Ihned poté Andrej zavítal k První Občance Lynnete.
″Ty jsi první z Občanů, co zvládl zkoušku, že?″ Uvítala ho.
″Ano, chtěl bych se zeptat, kdo je ten buřič na náměstí?″ Andrej přešel rovnou k věci.
″Thomas Moore, nebezpečný šílenec. Za tu dobu, co tam neúnavně káže ty své nesmysly už rozdmýchal značnou nenávist lidí k senátu. Musíme ho zastavit.″ Krátce se zadívala Andrejovi do očí: ″Zařídil bys to, Občane?″
″Jistě, velmi rád.″ Andrej kývl a usmál se. V jeho hlavě se zrodil plán, kterak očití toho město. Plán čistý a jasný.
Celé dva týdny strávil Andrej podrobným zkoumáním Vault City a svých nových spoluobčanů. Mnoho času také obětoval studiu historie v archivu, který se nacházel v místním vaultu, bývalém protijaderném krytu, nyní sloužícím jako sklad. Po dvou týdnech důkladně poznal všechny přednosti i všechny chyby města.
Zdálo se, že pro Andrejův příchod do Vault City nemohla být vhodnější doba. Politická situace byla žalostná - První Občanka s oblibou a ráda podupávala hrdost Občanů, již se začali objevovat snahy stávajícího senátu na zničení genetické čistoty a městu pomalu přestával stačit generátor vaultu i vnější dodávky elektřiny. To vše samozřejmě završeno silnou nespokojeností takřka všech Občanů.
Před Andrejem vzrostla otázka. Buď vsadí vše na jednu kartu a bude doufat ve štěstí nebo se po zbytek života bude dívat, jak jedno - dokonce možná poslední - čisté město bude upadat a uvadat pod vládou zmetků a špíny.
″Čest a krev.″ Připomněl si starobylé heslo Andrej do ticha své skromné ložnice a v ten samý moment se rozhodl - lepší je prohraná bitva než trpět po celý život okovy a chřadnout žalem.
O pár minut později Andrej uslyšel velký hluk, jaký se obvykle ozýval z náměstí při proslovech místního vyhlášeného buřiče a otrapy nejhrubšího zrna Thomase Moorea. Mnoho Občanů se zastavilo a poslouchalo jeho hrozné urážející žvásty.
Andrej vstal, před zrcadlem upravil svůj přepečlivě udržovaný a vždy perfektní strohý kožený oblek a opustil svůj skromný byt. Vydal se ke zúčtování se všemi nepřáteli svaté věci - genetické čistoty.
Andrej Hyndman dorazil na náměstí, které bylo neobvykle přeplněno lidmi, sešlo se tu více než tři čtvrtě obyvatel Vault City a všichni poslouchali Mooreovo hanlivé a urážející žvanění.
Andrej si stoupl do zadních řad, kde stáli nejtvrdší odpůrci těch mírových plků. Jedno však Andreje zaskočilo a zároveň pobouřilo - nikdo se neozval proti.
″To neslyšíte hlasy těch, kteří každý den trpí za vašimi zdmi? Neslyšíte, jak trpí před vašimi branami? Vault City by se mělo otevřít světu!!!″ Mooreovo prohlášení znělo náměstím a jeho ruka ukazovala směrem k předměstí, té ohavné genetické žumpě.
″Nikdo nemá právo pošlapávat genetickou čistotu Vault City!″ Ozval se Andrej svým hlubokým, podmanivým a přesvědčivým hlasem.
″A ty jsi kdo, že tohle tvrdíš?!?″ Zeptal se Moore s pocitem nadřazenosti.
″Jsem Andrej Hyndman, Občan Vault City. A radši povězte, kdo jste vy? Vždyť vypadáte jak nejposlednější špína!″ Dotkl se Andrej jeho neupraveného vzhledu a ošuntělého šatstva.
″Takový jako ty jsou největší zhoubou lidstva!!!″ Moore naprosto ztratil sebekontrolu a divoce a neumírněně šermoval rukama.
″Spoluobčané! Kdo jste, že si necháte líbit toto plivání do tváře od takového otrapy!?! Zrádci jako Moore by měli viset!!!″ Andrej se rozohnil, dal průchod své zdravé nenávisti a cítil, jak se stává rasovou vůlí všech přítomných.
″POVĚSIT! POVĚSIT!″ Dav začal burácet a Andrej věděl, poznal svým nejhlubším instinktem pravého čistého člověka, že nyní do svých rukou bere otěže, jež patří vůdci.
″TAK HO POVĚSTE! MÁTE NA TO PLNÉ PRÁVO!!!″ Andrejův hlas zahřměl náměstím a přes Moorea, který strnul v němém omračujícím údivu, se přelila vlna lidských těl. Mooreovo tělo se během pár vteřin octlo na stromě s provazem kolem krku. Všichni nyní napjatě hleděli na Andreje a očekávali rozhodnutí svého nového vůdce.
″HAJL VAULT CITY! HAJL VÍTĚZSTVÍ!″ Andrej použil Občanům neznámé gesto, při němž srazil paty a pravici napnul před sebe.
Tito geneticky čistí lidé - jako kdyby to byla jejich nejhlubší přirozenost - gesto zopakovali. Les rukou se vzepjal a všechna ústa vykřikla:
″HAJL HYNDMAN!!!″
Andrej se dostal do extáze a plně nevnímal, co se děje a co sám dělá. Když se ovládl, zjistil, že je nesen na ramenech v čele davu a s obuškem v ruce namířeným na budovu senátu řve: ″Vpřed! Vpřed!!!″ Nevěděl, kde vzal obušek anebo kdy ho dav vzal na ramena, ale jedno však věděl s naprostou jistotou. Stal se jejich vůdcem.
Teprve až u schodiště senátu se Andrej dostal z ramen na zem. Stále s obuškem v ruce a velkým úkolem před sebou, upnutý srdcem a myslí ke svému cíli, vystoupal Andrej po schodech do výše, z níž ho mohl vidět každý přítomný.
″OBČANÉ!!! Nyní nadchází čas zúčtování!!! Povstaňme proti vládě zrádců! HAJL VAULT CITY!″ Andrej položil svou výzvu a jako její symbol stál s obuškem pozdviženým vysoko nad hlavou. V srdcích a myslích všech Občanů se pohnula neznámá síla a Andrej uviděl v očích všech těchto hrdých lidí vůli, odhodlání a víru.
″HAJL HYNDMAN!″ Zahřměl dav v odpověď.
″Vpřed!″ Andrej ukázal obuškem na vrata senátu. Všichni lidé se rozeběhli, své zbraně v rukou, odhodláni bojovat za čistý, lepší svět.
Andrej běžel v jejich čele, rozrazili společnými silami vrata a v budově nastal chaos. Andrej povalil prvního strážného a začal ho spolu s dalšími lidmi divoce bít obuškem hlava nehlava, dokud dotyčný nebyl mrtev. To již byla celá budova obsazena a zrádci rasové čistoty lidstva, První Občanka Lynnete spolu s radními, byli zajati.
″Se zrádci musíme nakládat jak se patří! Takovým jen smrt!″ Andrej se hrdě vzpínal na schodech senátu před zbitými a s ohavnou brutalitou svázanými pohlaváry města.
″Popravit! Popravit!″ Spontánně začal skandovat dav. Andrej teprve nyní zpozoroval, že celá městská ozbrojená garda pouze přihlíží včetně jejího šéfa, seržanta Starka.
″Rozhodli jste! Dobrovolníci přistupte!″ Andrej udělal oběma rukama rozmáchlé gesto a z davu vystoupilo několik mužů s puškami v rukou. V srdcích všech Občanů hořela pochodeň rasového vítězství čistého lidství.
″Byli jste odsouzeni lidem!″ Obrátil se Andrej ke spoutaným a ztlučeným zástupcům města. Sám byl udiven, jak nikdo z nich si v posledních chvílích nedokázal zachovat důstojnost a hrdost, jež by měla být každému geneticky čistému člověku vlastní. Někteří z radních brečeli a kvičeli jak porážená podsvinčata, jiní jen tupě a nevěřícně zírali do země - nyní v Andrejových očích klesli na úroveň špíny z předměstí. Stali se pro něj nehodnými své existence.
Andrej pozdvihl ukazovák a dav z tichl, pak zazněl rozkaz: ″Palte!″ Ostře do hrobového ticha se rozlehl Andrejův hlas následovaný ohlušujícími výstřely brokovnic. Bezvládná těla zrádců se svezla bez života k zemi.
″HAJL VÍTĚZSTVÍ! HAJL VAULT CITY!″ Andrej srazil paty a pozdvihl svou pravici vysoko k nebi. Učinil gesto svobody a dav ho následoval.
Všichni lidé v srdcích a myslích naplněni jasně planoucím nadšením, neotřesitelným odhodláním a čirou radostí z nabyté svobody pozdvihli své pravice a zvolali jméno svého pravého a jediného vůdce:
″HAJL HYNDMAN!″
Toho dne se ve Vault City mnohé změnilo. Novým symbolem města se stala čtvercová červená vlajka s bílým kruhem uprostřed něhož se skvěla černá podobizna orla s roztaženými křídly jakožto znaku svobody, moci a hrdosti.
Andrej Hyndman byl zvolen Nejvyšším Občanem a byla mu odhlasována naprosto mimořádná práva. Stal se vůdcem, ale scházela mu nejpodstatnější věc - podpora městské gardy. Proto Andrej k sobě ihned povolal seržanta Starka. Moc dobře věděl, že bez něj nenaplní očekávání lidí, ba ani svá vlastní předsevzetí.
″Hajl, Nejvyšší Občane.″ Seržant Stark se postavil do pozoru a pozdvihl svou pravici. Andrej okamžitě poznal, že ten muž k němu vzhlíží. Věděl, že ho považuje za svého vůdce.
″Posaďte se seržante,″ ukázal Andrej na židli a přisunul Starkovi složku s dokumenty, ″zde je popis vaší nové funkce, generále Starku.″
Stark byl velice překvapený, když složku otevřel a krátce se začetl.
″To jsou zcela mimořádná práva, Nejvyšší Občane!″ Divil se.
″Nová vláda potřebuje pouze schopné lidi, ne bandu zrádců a vy jste nejlepší válečník tohoto města.″ Andrej mluvil s tónem nekompromisní tvrdosti a věděl, že pochvala se nemine účinkem.
″Děkuji, Nejvyšší Občane. Jaké jsou vaše přesné rozkazy?″ Zeptal se generál a byl hrdý a šťastný. Město jeho otců, jeho vlast konečně měla vůdce takového, jakého si její velikost a skvělost zasluhovala.
Rozhovor Andreje a Starka byl dlouhý. Andrej poznal svého nejvěrnějšího spojence, o němž nepochyboval, že zůstane loajální, ať už zítřek bude jakýkoliv.
Následujícího rána byla vytvořena elitní jednotka spadající pouze pod Nejvyššího Občana - jmenovala se Synové Svobody. Byli do ní vybráni pouze ti nejlepší bojovníci Vault City.
Uskutečnil se také nábor do milice, v kterém se zapsalo mnoho dobrovolníků po základním výcviku, takže síla města vzrostla a byla připravena k okamžitému nasazení. A to se také stalo.
Po zasedání Rady, kam Andrej Hyndman pozval pouze zástupce vrcholových oborů - výzkumu, lékařství, vojenství a správy města. Tam padla první nejdůležitější rozhodnutí - okamžitá mobilizace, obsazení předměstí, zřízení vědeckého střediska v třetím a druhém patře vaultu.
″Musíme si vybojovat svou budoucnost. Chci, aby Vault City předstihlo v technologii Bratrstvo Oceli a NCR se sklonila před naší velikostí. Tomu podřídíme vše!″ Okomentoval Andrej svá rozhodnutí.
O necelou hodinu později byli všichni vojáci sešikováni na náměstí před vchodem do vaultu a byl zde přichystán řečnický stupínek. Příchod Andreje Hyndmana byl netrpělivě očekáván, mnoho dalších Občanů se přišlo podívat a stálo na střechách domů i v přilehlých ulicích, avšak hlavní třída vedoucí na předměstí byla dokonale vyklizena.
Mohutná postava v dokonalém černém koženém brnění důstojně vystoupala na řečnický stupínek a všem se zatajil dech. Spatřili svého vůdce.
″Občané!″ Andrej pozdvihl ruku a rázem nastalo hrobové ticho.
″My musíme chránit toto město a genetickou čistotu lidstva. Musíme zajistit budoucnost pro naše děti. Musíme být připraveni zasáhnout kdekoliv, kde bude náš nepřítel. Situace na předměstí je nadále neudržitelná,″ Andrej udělal krátkou pauzu, přímo cítil, jak lidé zatajují dech. Jeho projev byl přenášen na všechny monitory a do všech reproduktorů ve městě, nebyl člověk, který tento projev nesledoval.
″Naše právo na životní prostor nám nikdo neuzná! Toto právo si musíme vybojovat. Silou paží a zbraní, silou inteligence a silou vůle!″ Andrej udělal gesto se zaťatou pěstí a opět se cítil zvláštně propojen s vůlí davu.
″Byl jsem na předměstí. A ta lůza, co sídlí za zdmi našich domovů se nám vysmívá a uráží nás! Jen čekají až dostanou možnost nás zbavit toho nejcennějšího, co máme! Toho, co jsme vybudovali! Naší svobody a našeho genetického práva!
Proto musíme zasáhnout hned teď, bez odkladů - nebo padneme poraženi!″ Andrej se nadechl a cítil, jak s ním všichni Občané v srdci a mysli souhlasí.
″HAJL VÍTĚZSTVÍ! HAJL VAULT CITY!″ Za Andrejem se v ten moment rozbalilo obří čtvercové plátno s rudou vlajkou s bílým kruhem, uprostřed něhož byla orlice, která v drápech držela dva meče - to byl nový znak armády Vault City.
″HAJL HYNDMAN!″ Vojáci s neutuchajícím nadšením v očích srazili paty a pozdvihli pravice v gesto svobody. V té chvíli v nich Andrej uviděl armádu, která jednoho dne dobude konečné vítězství genetické čistoty.
″MARŠ!″ Andrej ukázal směrem k předměstí a armáda se dala do pohybu, pochodovala vydobýt životní prostor pro geneticky čistou lidskou rasu.
Andrej v tu chvíli pocítil stav spokojenosti a hrdosti. Věděl, že svůj boj nebojoval nadarmo. Věděl, že jeho dílo nebylo nadarmo konáno.
Vojáci pochodovali hlavní třídou města a všichni Občané na ně hleděli. Muži s hrdostí na své syny, ženy a dívky je obdivovaly, pro chlapce se ihned stali vzorem. Během pochodu velitelé předávali rozkazy svým podřízeným, aby operace proběhla hladce a rychle.
Došli k bráně, která vždy dělila vnitřní město a předměstí, genetickou lůzu a Občany. Stráže ji otevřeli a postavili se do pozdravu s pozdviženou přepaženou pravicí a zůstali tak, dokud neprošel poslední voják.
Jako čelo útoku se zformovala široká rojnice a jak postupně postupovala vznikaly první šarvátky, ozvaly se první výstřely a začal boj - boj genetických zmetků proti odhodlaným a neústupným vojákům, jenž byli nejryzejším vzorem genetické čistoty.
Mnozí z těch, kteří žili na předměstí se pokusili o útěk. Valili se jako vlna na hlavní bránu, kde však prozřetelně čekal zástup Synů Svobody, fanatických bojovníků v černých kovových zbrojích s nápisem SS. Ti nenechali projít nikoho, a tak se před branou začal kupit val z mrtvol lůzy, která chtěla zachránit svou špinavou bezcennou existenci.
S nadšením sobě vlastním tito černí andělé smrti konali své dílo dokud příval genetické špiný neustal.
Řadoví vojáci prošli celé předměstí a za nimi zůstaly jen koncentrační klece přecpané lidmi, každá střežena třemi vojáky. Předměstí bylo vyklizeno a připraveno.
″Vše šlo hladce. Bez problémů.″ Uzavřel svoje hlášení generál Stark.
″Naše vojenské jednotky si vedly perfektně. Nyní bude potřeba genových analytiků, aby přebrali ten odpad v koncentračních klecích. Kritéria jsou devadesát pět procent čistého genetického kódu.″ Důrazně pronesl Andrej a na tváři zástupce vědců Morrisona se objevil nejistý výraz.
″Ale co po přebrání, Nejvyšší Občane?″ Nejistě se zeptal Morisson.
″Čistka.″ Stroze odpověděl Andrej a schůze tím byla uzavřena.
Genoví analytici pracovali rychle a precizně. Během tří dnů vyhodnotili přes šest stovek vzorků. Pouze čtrnáct vzorků vyhovovalo nároku 95% čistého genetického kódu. Nad zbytkem byl vyřčen ortel.
″Jen čtrnáct?″ Andrej se stále divil, nemohl i přes svou skepsi uvěřit tak nízkému číslu.
″Ano, pane, jen čtrnáct.″ Stále dokola mu potvrzoval genový analytik.
″Tak je čas přistoupit ke konečnému řešení.″ Andrej kývl na generála Starka a ten do vysílačky nahlásil rozkaz k přípravě.
Nejvyšší Občan Andrej Hyndman a generál Stark stáli na střeše budovy celnice a hleděli na předměstí. Bylo vyklizené od veškerého osídlení. Místo páchnoucího slumu tu vyrostly dlouhé řady koncentračních klecí, v kterých se mačkala genetická špína.
Vojáci hleděli na svého vůdce a čekali rozkazů.
Andrej napjal svou pravici a zvolal: ″HAJL VÍTĚZSTVÍ!″
″HAJL HYNDMAN.″ Všichni vojáci pozdrav opětovali. Andrej však nechal svou paži pozdviženou a naposledy se rozhlédl po předměstí. Zhluboka se nadechl, šťastný a hrdý, a mávl rukou dolů.
″PAL!″ Jeho hlas proťal nastalé ticho předměstí a vojáci s plamenomety přistoupili ke koncentračním klecím.
Někteří z nich byli v černých uniformách SS, ale většina pocházela z řadového vojska. Avšak nerozděleni hodnostmi či vzájemnými předsudky stiskli spouště svých zbraní a stovky nečistých hrdel vykřikly v posledním zoufalém momentě agonie, aby záhy byly umlčeny ohněm, jenž chrlily zbraně hrdých bojovníků a ochránců nehasnoucí pochodně genetické čistoty.
A tak ohnivá orlice svobody roztáhla nad krajinou svá křídla a přinášela geneticky čistému lidu to, co bylo jeho neodmyslitelným právem - životní prostor a svoboda.
Pro Občany Vault City a geneticky čisté lidstvo nastal čas podstoupit oběti a odlepit se od země vzhůru k obloze a bez strachu hltat plnými doušky z číše dosud nepoznané svobody.
Nastal čas čisté rasy.
