Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Co se stalo v předchozích dílech: Shit.us byl pozván svými přítelem Mikem do Bratrstva oceli, aby se ucházel o místo v něm. Bunkr napadli párači. Shit.us zjistil, že jsou inteligentní a odkud pochází. Nakonec se mu sám velitel, před tím, než ho chce zabít, přizná, že spolupracoval s Enklávou. A teď se náš hrdina nachází v opravdu zapeklité situaci. Se zbraní u čela se špatně přemýšlí. Co teď? Zastřelí ho velitel, nebo přežije? Dozvíte se v této časti… COŽE? To přece nemůže být pravda, proč by to velitel dělal?! Ne, to celé je asi nějaký vtip na uvítanou. I když ten párač mi tak nepřipadal. Sakra co teď? Přesně před dvěmi vteřinami mi velitel přiložil pistol k čelu. Konec se blíží. "Sbohem, ale díky za pomoc s těmi zvířaty. Enkláva to jistě ráda uslyší." Tiše se zasmál. "Vy svině jedna, proč to děláte? Proč jste se spolčil s takovou sebrankou, o které jsem slyšel jen to nejhorší? Proč? Můžete mi aspoň tohle říct?" nechat zloducha se vykecávat byla moje jediná šance. "Ne. A víš proč? Jelikož ve všech knihách a filmech, se záporné postavy, tedy jako já, vždycky hrozně rozkecají. Ale jaksi zapomenou, že se mezitím k nim dostane nějaký jiný mesiáš a ustřelí jim hlavu. Takže nenene, teďka hnedka tě odstřelím, ale neboj, není to osobní." domluvil. Čekal sem na zvuk, se kterým kulka vnikne do mého mozku, a pokud neproletí ven, tak ho slušně rozmixuje. Ale to vlastně i tak. "Ale víte co?" zeptal sem se ho, když už měl spoušť téměř zmáčklou. "Copak?" prst nepovolil ani o kousíček. "Mě se ještě umřít nechce. A snad ani neumřu tak brzo, ale o vás to s jistotou říct nemůžu." Počkal jsem co on na to. A on nic. Nevěřil mi. Asi neviděl postavu, která stála u jeho dveří, které jsem při vstupu nedovřel. "Co koukáte tak vykuleně?" řekl jsem mu, když začal třeštit oči po tom, co mu Mike prostřelil krční tepnu. Jeho krev mě hřála. To, co mu z krku vylétlo mi hnusně plesklo na osách a pomalu stékalo dolů. "Miku, díky že ses tady objevil, už sem se začínal trochu bát. "Co se to tu sakra stalo Shit.usi?" zeptal se dost překvapeně. Ono to asi člověka překvapí, když si vyposlechne půlku rozhovoru o spolupráci s Enklávou a o pokusu zamést za sebou stopy, tedy mě. "Něco už si slyšel, ale abych to upřesnil.." dopověděl jsem mu celý rozhovor. "To snad není pravda, jak to mohl udělat. Dobře, je po něm, teď to ale musíme oznámit a hlavně vysvětlit primárnímu bunkru" "Dobře, takže je něco, s čím bych ti měl pomoct?" zeptal jsem se ho. "Upřímně řečeno, nevím, jen sepíšu s tebou protokol a jelikož jsi se ještě nestal členem bratrstva, měl by si odejít, alespoň pokud to tu nedáme do pořádku." Řekl komisně. Co?! Jak odejít, to mě jen tak vykopne?! "Dobře." odpověděl jsem. "A prosímtě, nikomu o tom nevykládej." O hodinu později jsem už stál před branou bunkru, příhoda velitelem měla za důsledek to, že jsem se rozhodl, že už s bratrstvem nechci nit mít. Takže zase poutník bez cíle, jen se svou gausskou. Ne tak úplně. Byl se mnou ještě jeden pocit. Nevím tak úplně co to bylo, ale nejspíš touha po spravedlnosti. Ne kvůli nějaké osobní pomstě, ale obecně. V hlouby duše jsem začínal Enklávu nenávidět. Kvůli tomu, co jsem o ní slyšel, i po tom, co jsem zjistil, jak dokáže korumpovat a rozvracet lidi proti sobě. Cítil jsem spravedlivou nenávist, abych tak řekl. Udělal jsem životní rozhodnutí, kterého jsem pak hodněkrát litoval. Přidat se k Enklávě. Likvidovat ji zevnitř, nenápadně, a až budu dost silný a budu mít dost znalostí, tak je zničím. Ještě nevím jak, ale vím že to dokážu. Litoval jsem opravdu hodněkrát. Omšelá benzinová stanice skrývala mnohé překvapení. Něco bylo ve vzduchu, tak nějak zhoustl. Věděl jsem, že někde tady musí být spojovací článek k základně enklávy. Nebudu vám popisovat jak jsem bloudil týdny po poušti a po kdejakých dírách a městech a nakonec si udělal obrázek, kde by mohlo takové místo být. Přímo tady. Nevím proč, ale během zjišťování polohy tohoto místa, moje touha po vykonání spravedlnosti ještě vzrostla a moje přesvědčení nebylo nikdy v ničem větší. Sám jsem se té změny uvnitř mě až bál. Bylo hrozné dusno a dole u země se dělaly dlouhé zkreslené obrazce z písku. A stál tam. Strážce Tajemství mu říkali někteří lidé. Lehký vánek si pohrával s jeho kápí, kterou měl i v tomto vedru nataženou na hlavu. Nebylo mu vidět do obličeje, ale podle postavy js em jeho věk odhadl na něco kolem padesáti let a určitě, podle postoje, šlo o dlouholetého vojáka. Zrovna něco říkal do vysílačky. Byl jsem dost daleko nato, abych slyšel co, ale z toho, že se kápě upírala směrem ke mně, jsem pochopil, že v základně už asi vědí, že jsem se přiblížil. A Skutečně. Ušel jsem jen pár kroků, když tu najednou zpoza rohu vyšel voják v energozbroji, ale ta nevypadala jako ta bratrská. Byla černá, a vypadala, že je technicky pokročilejší. Voják sundal ze zad velkou plazmovou pušku a namířil ji na mě. Tu laskavost jsem mu radši neoplatil. Pro jistotu, jsem zastavil a dal ruce nahoru. Kdyby mě chtěl zastřelit, už by to udělal. Stál jsem a čekal, voják se pomalu blížil a neustále na mě mířil. "Hej ty! Seber se vypadni odsud!" zazněl modulovaný hlas zpod brnění. "Počkejte, chtěl jsem se zeptat, jestli tu někde nesídlí Enkláva, ale teď už jsem mi de facto dal důkaz že ano," voják jakoby se chystal zmáčknout spoušť,"ne ne, počkejte, jsem tu kvůli práci." Řekl jsem tónem, kterým jsem chtěl naznačit, že nemám zlé úmysly a chci se přidat. Nějak to nezapůsobilo. Sice jsem čekal, že budu mít problémy, když jsem se rozhodl pro svůj plán, ale že tak brzy jsem nečekal. Aspoň se mi volby, jak to udělat smrskly na jednu. Jakmile voják zmáčkl spoušť, prudce jsem skočil rybičku doleva. Přitom jsem zpoza opasku vytrhl magnum. Víc jsem toho vletu nestihl, takže jsem sebou sekl na zem a začal válet sudy od vojáka s plazmovkou. Moje Gausska mě nechutně mlátila do zad, ale pořád lepší, než kdyby mě do zad mlátily střely přehřáté plazmy. Voják byl profík. Ale ani profík neumí střílet dvěma směry najednou. Nějak se podivil, když mu zbraň vylétla z ruky a když mu někdo kopem málem urval hlavu. Nevyplácí se brát si brnění bez přilby. Abych se přiznal, byli jsme z toho se strážcem stejně překvapení. Trošku jsem se vzpamatoval a to, že strážce mluví do vysílačky tak rychle, až se zakoktává znamená, že už o nás vědí. Kulkou z magnum. Teprve po tom, co se jeho tělo působivě otočilo na podpadku a kus kápě a mozku se vydali na vyhlídkový let na zem, jsem se ohlédl po tom, který mi zachránil život. Jak rád bych napsal, že tam nikdo nebyl, že mi pomohl nějaký cizinec a zase zmizel, jak se tak psává ve velkých příbězích o velkých klaďasech. Jenže on tam stál. Mohutný, obrovský prostě vazba. Nechápal jsem, jak se dokázal plížit tak tiše, ale hlavně tak rychle, že jsem ho nepostřehl. Překročil mrtvolu skoro-bezhlavého-vojáka-v-nekompletní-zbroji a šel ke mně. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Když došel ke mně promluvil: "UGHGH?" Co že?! "Promiňte, ale asi sem vám nerozuměl, co jste říkal?" zeptal jsem se nanejvýš překvapeně. Ale měl bych být zdvořilý, už jen kvůli tomu, že mi zachránil život. "Hmpfgh?" zase se zeptal? "Promiň, já ti nerozumím, nevím co říkáš." Už mi to docvaklo. Tohle je nějaký debílek, nebo barbar, který umí jen vraždit a inteligence žádná. To je skvělé. Ale co, jeho síla by se mi mohla hodit. Snad ho přesvědčím. "Ahoj, já jsem Shit.us, S-h-i-t-.-u-s, a chtěl bych se zeptat, z-e-p-t-a-t, jestli by se TY ke mě nepřidal?" řekl jsem pomalu srozumitelně a teď jen doufal, že mi neurazí hlavu. "Ty Shit.us? Já o tobě slyšet. Tam daleko, daleko v jedna město, které jsi pomoct zachránit. Ty být dobrý." Jo, bezva, to, že mě zná mi asi dost pomůže. "Jak se TY jmenuješ?" Ukázal jsem na něj prstem a čekal. "Já být Oglar. Já jít sem, protože já nemít nikoho, né přítel, né kámoš, né rodina. Nikoho. Já vidět, že ty v problém, já ti pomoct." "Jo, Oglare, to ti moct děkuju, ale ptal jsem se, jestli se ke MĚ TY nechceš přídat?" "Oglar mít rád hodné lidi, Oglar jít za tebou všude kam ty jít." A bylo to. "Dobře Oglare, vezmu tě sebou, ale já mám namířeno vysoko. A budeme při naší cestě muset zabíjet lidi. Hodně lidí. To ti nevadí? Přesto se mnou půjdeš?" "Ano, Shit.us" řekl pevně. 
|
