Malý desetiletý chlapec sleduje škvírou mezi prkny ze svého úkrytu, jak právě podpalují jeho domov. Byli to nájezdníci, alespoň tak o nich slyšel mluvit jiné lidi. První plameny se rozhořely a rozšiřují se s neuvěřitelnou rychlostí. Dům nejspíš zapálili, aby zametli stopy nebo prostě jen tak, pro zábavu. Ale o tom on nepřemýšlel, bál se, celý se třás. A zimou to nebylo. Jeho jméno je Frank. Frankie…tak mu říkala matka. Ta je teď mrtvá, stejně jako otec. Frankie neví co má teď dělat, bojí se vyjít ze svého úkrytu. I přes to, že celý dům pohlcují plameny. Bojí se, že venku potká ty muže. Nájezdníky. Už když je rodiče viděli přicházet, byli nervózní, taky se báli, Frankie to cítil. Matka ho rychle ukryla do malého prostoru ve zdi a zavřela. Místo pak vypadalo jako normální zeď. Chvíli na to se z venku ozvaly nějaké hlasy a do domu vtrhlo několik mužů, vlekli s sebou jeho otce. Chtěli jídlo, zdálo se jim, že na svém poli by měl vypěstovat víc, než jim dal. Prohledávali domek, všechno při tom rozbíjeli. Otec se lekl, že by mohli objevit skrýš, kde je Frankie ukrytý. Vrhnul se proto na jednoho muže, pokusil se mu vzít nůž z ruky. Ale nájezdník se jen tak nedal a ostatní mohli zareagovat v čas. Zastřelili ho. Svého ale dosáhnul. Rozzuřilo je to tak, že už domek nadále neprohledávali. Zemřel, aby zachránil svého syna. Všichni ti muži pak jeden po druhém znásilnili Frankieho matku. Ví to, protože to viděl. Nakonec jí podřízli. Než odešli, podpálili dům.
Oheň už je skoro všude, malý Frankie se začíná dusit kouřem, nemůže pořádně dýchat. Potřeba kyslíku je silnější než strach. Rychle vybíhá ze svého úkrytu. Snaží se při tom nedívat na svoje mrtvé rodiče. Stejně je ale zahlédne. Otec, na zemi zkroucený do nepřirozené polohy, hrudník rudý od krve. Matka nahá na stole s proříznutým hrdlem. Tenhle obraz si bude pamatovat ještě hodně dlouho. Venku už nikdo není, zase jen ta prázdná pustina. Ticho ruší jen oheň a domek bortící se do sebe. Frankie se vydal do pustiny, nevěděl co má dělat, nic lepšího ho nenapadlo, asi chtěl umřít. Sám neví. Nějakým zázrakem se mu podařilo dostat do New Rena. Blouznil z horka, nevěděl ani pořádně kde je. Když se plazil do stínu trosek bývalé budovy, narazil na malou louži vody. Byla hnědá špínou, mohlo to být cokoliv, třeba i něčí chcanky. Frankiemu to bylo jedno, potřeboval se napít. Touha po životě byla přece jenom silnější.

Už skoro tři roky žije v New Renu. Přesně neví, kdo by to taky počítal. Ani moc nežije jako přežívá. Začal okrádáním feťáků a mrtvol. Rozdíl se někdy nedal poznat. Ale takoví lidé toho moc neměli. Frankie by se asi dal taky na Jet, kdyby na to měl peníze. Pokoušel se o kapsářství, občas se mu i podařilo ukrást něco peněz, aby měl dost jídla alespoň na týden. Ale daleko častěji ho načapali a dostával nakládačku. Párkrát ho zmlátili tak surově, že málem zemřel, ale o to víc byla jeho touha přežít silnější a vždy se z toho vyhrabal.
Leží teď v místnosti nějakého zničeného domu, kterých tu je spoustu. Ve vedlejší místnosti pobývá spoustu feťáků, z jiné se teď ozývá hrané vzrušení nějaké děvky. Včerejší den Frankieho opět někdo nachytal. Proto v klidu odpočívá, raději se nehýbe, už dávno ví, že by to tak bylo horší.
Dnešek je ale něčím jiný, došel k němu nějaký chlápek v otrhaném plášti. Říkal, že mu pomůže. Přidržel ho, aby se mu lépe vstávalo a pak ho podpíral na cestě…kam, že to říkal?…do kostela. Ten chlápek je prý kněz. Frankie s ním opouští zříceninu domu. Jako na rozloučenou ječení děvky z vedlejší místnosti nabírá větších obrátek. Už moc přehrává. A nebo jí zrovna zákazník kuchá nožem. To se tu stává.

Kněz Frankieho dovedl do kostela, jak říkal té barabizně ze dřeva, která hrozila každou chvíli spadnout. Vykládá mu o všemohoucím Bohu. Frankie nikdy neměl příležitost přemýšlet o bohu, nebyl si jistý, jestli v něho má věřit. Ale byl si jistý, že jestli nějaký bůh existuje, tak toho zmrda nenávidí.
Bylo mu z těch knězových keců blbě. Ve chvíli, kdy si ten služebník Boží odběhnul odskočit, vybral kasičku, kde byl nápis "Pro chudé" a vypadnul. On je přece chudý.

Druhý den Frankie leží zase v místnosti zříceného baráku. Tentokrát ale ne tak klidně. Přišel za ním opět ten kněz, chtěl zpátky peníze. Frankie mu řekl, že je nemá. Chtěl mu vysvětlit, že se přece potřeboval najíst. Nedostal k tomu příležitost. Kněz do něj surově kope a nadává mu do hnusného feťáka. Kam se poděli jeho keci o milosrdném Bohu?

O další dva roky později, Frankiemu bylo už patnáct. Kdy přesně neví, narozeniny neslaví. Je noc, Frankie stojí v temné zapadlé uličce a nemůže uvěřit tomu, co vidí. Chlápek právě vojíždí nějakou děvku. V New Renu nijak neobvyklý pohled, ale on toho chlápka zná. A ty dva další, co se na něj dívají a čekají až přijdou na řadu taky. Zdá se, že děvka chytla dobrej kšeft. Jestli teda ti tři vůbec někdy hodlali zaplatit. To není pro Frankieho podstatné. On zná ty chlapy, viděl je sice před pěti lety, ale ty obličeje se mu vryli do paměti. Tři z nájezdníků, co zničili jeho domov, zabili jeho otce, znásilnili a podřízli jeho matku. Frankiemu se vybavil ten strašný pohled na mrtvé rodiče, rozzuřil se a jedná.

Na zemi leželi střepy rozbité lahve, vybral jeden dlouhý a špičatý. Přistoupil zezadu k jednomu z čekajících nájezdníků, potichu, to už umí velmi dobře. Rozpřáhl se a prudce mu vrazil střep do krku, nájezdník jen tiše zachroptěl a kácel se k zemi, to už mu ale Frankie sebral pistoli zastrčenou za opaskem a dvěmi ránami sejmul druhého. Měl štěstí, byli značně opilí, nestačili pořádně reagovat. Třetí nájezdník už se shýbal pro svojí pistoli, byla ale na zemi, spolu s jeho kalhotami. Frankie na něj rychle namířil pistoli a zmáčkl spoušť. A znova a znova a ještě nějakou dobu, kdy pistole cvakala na prázdno. Potřeboval ze sebe dostat ten vztek.
Zabil je všechny tři. Děvka taky schytala několik zásahů. Ale koho to zajímá? Kurev je v New Renu víc než dost. Frankie posbíral věci po mrtvých nájezdnících. Od muže s probodnutých krkem získal nepoškozené kovové brnění a od ostatních nějaké pistole s dostatkem nábojů. Nože pak byli bonus navíc.
Frankie se vyzbrojil. Poprvé v životě zabil člověka. Nyní se cítí daleko starší, nyní už dospěl, už není Frankie, ode dneška je Frank.

Uběhnul přibližně rok a půl. Frankovi se nedaří špatně. Moc dobře pochopil, že když okradeného zabije, dotyčný se už pro svoje prachy nevrátí. Pořád žije v New Renu, nikdo se tu moc nestará o chudé mrtvoly, které ještě před chvíli byly majetnými lidmi. Někdo si ale jeho činnosti i přes to všimnul. Našel ho nějaký chlápek, říkal, že je od jedné z rodin, která vládne New Renu. Neřekl, která to je, protože to Frank nepotřeboval vědět. Alespoň tak mu to ten chlápek vysvětlil. Nabídl mu snadnou práci, má upozornit nějakého chovatele brahmin, že se zpozdil se splátkou. Zastřelení několika jeho brahmin by mělo být vhodným upozorněním. A tak má Frank svojí první práci, přijal to. Proto se teď blíží k domku, kde ten chovatel žije sám a k ohradám s dobytkem hned vedle. Když mu říká, že musí zaplatit za zpoždění své platby (stačí když mu to řekneš a on už bude vědět o koho jde, instruoval ho ten mafián před tím), prosí ho, aby to nedělal. Když ale Frank poráží přesně mířenou kulkou druhou brahminu, přestává prosit. Vběhne do domku a vrací se s brokovnicí v ruce. Co si to ten prašivej dědek dovoluje? Frankovi nikdo nebude vyhrožovat.
Frank ho zabil, jeho mrtvola zůstala ležet rozstřílená před jeho vlastním domem. V noci se o něj porvou divocí psi.

Mafián mu taktně naznačil ať opustí město. Posral to. Chovatel, i když se občas zpozdil s platbou, byl dobrým zdrojem financí. Frank už tolik taktní nebyl, když mu vrážel nůž do mozku skrz pravé oko. Nebyla přece jeho vinna, že ho ten dědek ohrožoval.
Stejně musel pryč, zbytek rodiny by po něm šel, ani nevěděl, která to je. Opouští tedy město, vydává se vstříc pustině.
Ještě před odchodem navštívil svého známého kněze. Jsou věci, které se nezapomínají. Aspoň se může s tím svým Bohem setkat co nejdřív. Kulka mezi oči mu zajistila rychlou cestu do nebe, kam se jistě dostane jako poctivý služebník Boží.

Frankovi bude brzy dvacet, ne že by to snad věděl. Nemá vůbec představu kolik mu je, nepřemýšlí o tom. K přežití to není potřeba. Živí se jediným způsobem, jaký zná. Přepadá lidi. Jen malé skupinky, osamocené poutníky, na dobře chráněné karavany těžko sám stačí. Ale dnes se přece jenom chystá na něco většího. Dostal tip. Chlápek, kterého přepadl, mu ho dal dobrovolně, stačilo mu slíbit, že ho nezabije. Byl to hrozný srábek, pochcal se, jen co na něj Frank namířil pistoli. A to se před tim ještě vyzvracel, jeho žaludek neunesl pohled na dvě samopalem roztrhaná těla. Těm bodygardům už smrt stejně nemohla příliš ubrat na vzhledu. Mluvil o dodávce zbraní stráženou asi jenom pěti muži pro…to už Frank vědět nepotřeboval. Zastřelil ho. Na obličeji mu zůstal posmrtný překvapený výraz. On si snad fakt myslel, že ho nezabije. To určitě, ještě by se vrátil s posilou.
To bylo před několika dny, teď Frank čeká na očekávané trase v místě nejvhodnějším pro přepad. A už vidí jak se blíží. Je jich opravdu pět, jeden v kožené zbroji, ostatní v kovové. Mezi nimi jdou dvě brahmíny, každá má na hřbetě rozměrnou bednu. Vypadá to, že budou projíždět kolem něj, tak jak přesně chtěl. Frank si chystá překvapení, které mu má pomoct přežít proti přesile - tříštivý granát. Nebylo pro něj snadné získat dost peněz pro jeho koupi, ale jestli jsou ty bedny plné zbraní, vyplatí se to. Ne že by Frank potřeboval tolik zbraní, ale dají se velmi dobře prodat. To už dávno věděl. Ze zbraní získával největší část svých peněz. Každý, kdo se vydal na cestu pustinou, nějakou s sebou měl.

Je po boji. Frank žije, ale nějak se nemůže vzpamatovat. Událo se to všechno moc rychle. A co chtěj ty chlápci? Před chvílí tu ještě nebyli. Před chvíli tu bylo jen těch pět a dvě brahmíny s nákladem.
Když projížděli kolem schovaného Franka, hodil mezi ně ze svého vyvýšeného místa granát. Pak skočil za ním. Ozval se hlasitý výbuch, na místě skupiny byla chvíli jen ohnivá koule. Vylítly z ní kusy masa. Převážně brahminího, ale ani lidské nechybělo. Výbuch rozvířil obrovský oblak prachu a písku. Frank dopadl právě do něho, v pravé ruce nůž, v levé pistoli. Rychle vystřelil několik ran do míst, kde měli být nepřátelé. Jeden muž se na něj vrhnul, ale Frank stačil těsně uhnout a on spadnul na zem. Už se nezvednul, z pusy mu vytékala krev, zřejmě před tím schytal některou Frankovu střelu. Neprůhledný oblak prachu pomalu opadal. Frank začal rozeznávat tvary, viděl čtyři mrtvoly, dvě roztrhaná brahminí těla. A dvě nepoškozené bedny. Pro uložení zbraní vybrali opravdu kvalitní materiál. Najednou se ozval zvuk samopalu a Frank schytal jednu ránu do ramene. Pistole mu vylítla z ruky a energie střely ho odhodila kus do zadu. Dopadl za bedny se zbraněmi, kde se setkal pohledem s mužem v kožené zbroji. Po Frankovi musel střílet někdo šestý, zřejmě šel o něco pozadu, buď úmyslně nebo to byla prostě jenom náhoda. Zasranej parchant! Nebyl čas nad tím přemýšlet. I přes obrovskou bolest chytnul levou rukou pod krkem muže v kožené zbroji a postavil se. Proti němu běžel onen opozdilec a pálil dávkou ze své zbraně. Frank se kryl za mužem, kterého přidržoval tak, abych schytal všechny zásahy za něj. Když byl přibíhající hlídač dost blízko, hodil na něj rozstřílenou mrtvolu, ve kterou se muž rychle změnil a vrhnul se za ním. Protivník zavelen svým druhem se nemohl pořádně pohnout, ale to už mu Frank vytrhnul samopal z ruky a bodal a bodal do něj svým nožem. Krev stříkala kolem. A pak se objevili ti chlápci.
Je jich deset. Frank sedí, je od krve, bolest v levém rameni je čím dál tím větší. Hledí na něj, s obdivem. Prý jestli se nechce přidat. Líbí se jim jeho styl. Oni měli v plánu to samé co on, ale předběhnul je. Když viděli, že se bojuje, čekali jak to dopadne, aby dorazili toho, kdo přežije. Pak je ale překvapilo, že si Frank troufnul sám proti šesti. A přežil!
Frank se k nim přidává, není to špatný nápad. Navíc by ho zabili, kdyby to neudělal.

Frankovi je 30, ale on se o svůj věk nestará. Nedělá to ani nikdo jiný, tak proč by měl on. Nikdo mu přát k narozeninám nechodí.
Před deseti lety se přidal k těm chlápkům, přepadali spolu i karavany, dařilo se jim čím dál tím víc. Stal se jejich vůdcem. Nebylo to snadné. Získával si pomalu úctu, ale jednomu z party se to nelíbilo. Jednou, v noci, už všichni spali, šel se Frank vychcat. Ten chlápek, o hlavu větší než Frank, obrovské svaly, ho chtěl probodnou nožem ze zadu. Když se k němu ale blížil, šlápl na suchou větývku. Praskla. V nočním tichu to bylo jako úder blesku. Frank se rychle otočil a uviděl jak se proti němu řítí ruka s nožem. Zastavil jí, uhnul do strany a při tom ruku útočníkovi zatočil za záda, do kterých ho ještě stačil praštit. Chlápek vykřikl bolestí, pustil nůž a padnul na kolena. Stačil se akorát otočit čelem na Franka, když ten na něj skočil a povalil ho. Surově mu mlátit do obličeje. Chtěl ho bodnout zad!. Frank v rozčílení nepřestával mlátit a hlasitě nadával. Zmrde, svině, sráči! Ten muž byl daleko silnější než Frank, ale on mu nedal šanci ani udeřit. Mlátil do něj tak dlouho, až skoro necítil ruce. Ostatní, probuzení křikem, jenom přihlíželi. Když Frank přestal, rozmlácený obličej už ničím nepřipomínal původní podobu. Ráno už na tom místě byly jen stopy krve, nikdo si ho nedovolil pohřbít, jeho tělo odnesla divoká zvěř.
Od té doby z něj měli všichni strach, který se pořád zvětšoval. Frank pochopil, že nikomu nemůže věřit, teď už si dával na svoje záda pozor. Přidávali se k nim další lidé, ale s Frankem skoro nikdo nemluvil, pokud to nebylo nutné. Když byl ve špatné náladě, nespokojil se jen se zabitím všech lidí přepadené karavany, nechával je trhat na kusy. Někdy to dělal i sám.
Po nějaké době obsadili velkou oblast pustiny. Jejich…Frankovo území nebylo nijak ohraničeno, určovalo se jen podle farem a různých malých obydlí, která v něm byla. Všichni platili za ochranu, dokonce i jedna malá vesnice. Tak to Frank znal z mafie. Zaplatí za ochranu a můžou být rádi, že je nechají žít jejich mizerné životy. Občas přepadli i nějakou karavanu přejíždějící přes jejich území, ale nebylo to nutné. Za ochranu měli dost peněz a potravin. Lidé radši platili než by opouštěli svůj domov a nebo měli problémy.
Právě teď je Frank opět rozčílený. Ta kurva, chtěla utéct. Frank si chtěl užít, jí čekala slušná odměna, ale cukala se. Chtěla odejít, když Frank přitvrdil, začala do něj mlátit. Rozčílilo ho to. Zabil jí. Ta blbá děvka by přece dostala pořádně zaplaceno, přišla dobrovolně. Frank v rozčílení vychází ze svého stanu a svolává několik mužů. Potřebuje si zlepšit náladu, půjde vybrat pravidelnou sazbu od nejbližší farmičky. Bere s sebou šest mužů. Nikdo z nich se neodvažuje sdělit mu, že tam už vybírali včera. Až nepříjemně dobře znají špatnou náladu svého šéfa.

Před vchodem do malého domku stojí špinavý farmář. Prý teď nemá…Frank ho nenechává domluvit, chytá ho pod krkem a rozráží s nim dveře. Hodí ho na zem. V místnosti stojí jeho žena, klepe se strachem. Zaplatí teda jinak, rozhodl se Frank. Chytá ženu a trhá jí šaty. Manžel jí chce bránit, ale Frankovi muži ho přidrží. Dívá se jak Frank znásilňuje jeho ženu. Drží jí na krku nůž, aby neodporovala. Surově do ní buší. Chtěla by křičet bolestí, ale raději jenom tiše brečí. Frank se do ní udělá, v té chvílí se úplně nekontroluje, nůž sjíždí po jejím hrdle. Vyndává ho už z mrtvoly. Kráva! Mohla mu ještě párkrát posloužit. Farmář jen bezmocně křičí. Tohle Frank přece nechtěl, nebylo to potřeba, kdyby farmář zaplatil. Nepřestává křičet, Frank ho nemůže poslouchat, vráží mu nůž do břicha. Farmář utichá a padá na zem. Frankovi se tu nelíbí, odchází zpět do tábora, svým mužům nařizuje, aby to tu spálili, už tu stejně nic nezůstalo.
Není to tak úplně pravda, mezi stropem a střechou je malý prostor. Tam leží malý desetiletý chlapec a sleduje škvírou mezi prkny, jak právě podpalují jeho domov.