Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Noxi - Vzpoura Zatažená obloha a kyselý déšť bičovaly vyprahlou zem. Milióny zrnek písku vířily v bouřlivém větru, malé kameny se střemhlav vrhaly do zdí poničených budov. Domy se otřásaly pod náporem ostré bouře. Každý člověk, který měl jen trochu rozumu byl zavřený ve svém domě, nikdo by se neodvážil ven. I Sam Verner, známý samotář, seděl teď v zabedněné hospodě. Leštil svojí Beretu a popíjel pivo, seděl co nejdál od ostatních a snažil se přemýšlet. Nemohl přijít na to jaký byl důvod války, četl mnoho časopisů, novin, holodisků a spoustu jiných dokumentů, nikde ale nepřišel na opravdu pádný důvod. Věděl o těch banálních důvodech, nedostatek zdrojů, přemnožení lidí, peníze a mnoho dalších, ale co vedlo k tomu osudnému vypuštění jaderných zbraní? Z přemýšlení ho vytrhl závan větru z otevřených dveří. Do místnosti vstoupil muž v kevlarové zbroji, u pusy si držel červený šátek proti ostrému písku. Neobtěžoval se ani pozdravit a sedl kousek od Sama, na rameni měl znak nenáviděného bratrstva oceli, meč a ozubené kolo. Budou problémy, pomyslel si Sam. Měl pravdu. "Hej, naleje mi tu někdo, nebo budu muset prosit!" Řekl muž a praštil rukou do stolu. Vernera to chování rozčilovalo, ale nemohl nic dělat. Nebo ano? "Do prdele, koukejte mi přinést nějakej chlast!" Muž řval na celou hospodu. Servírka, která obsluhovala vedlejší stůl chtěla dojít pro objednávku, ale muž z bratrstva jí chytil. "Tak co ty děvko, možná by jsme si mohli dát něco lepšího než pivo!" Řekl muž a bezostyžně šáhl ženě do rozkroku. To už Sam nevydržel, přišel k muži a přiložil mu zbraň k hlavě. "Pust ji ty svině, nebo ti ustřelim hlavu!" Řekl Verner a natáhl zbraň. Muž z bratrstva se pouze hlasitě zasmál a pevně ženu objal. "To neuděláš, na to nemáš!" Odvětil a začal ženu líbat, ta se snažila bránit, ale byla příliš slabá. Sam váhal jen chvíli, pak silně udeřil pěstí a shodil muže na zem, pak zazněl výstřel. Muž v kevlarové zbroji doslova ztratil hlavu. Verner měl ve zbrani dumdum střely, ty udělaly z hlavy nerozeznatelnou kaši. Hospoda na okamžik ztichla, pak propukla v jásot. "Smrt utlačovatelům!" "Vzpoura!" "Konec násilí!" "Sam, vůdce vzpoury!" "Ano, ano!" Nesčetná hesla se ozývala barem, Verner si teprve teď uvědomil rozsah svého činu, vzepřel se dlouholetým utlačitelům. Lidé ho teď budou následovat, pro Sama to byl nový pocit, někomu velet. Přemýšlel, jak teď dál, uvědomil si, že je v tom až po uši, teď buď zemře nebo dovede vzpouru do vítězného konce. V první řadě dobil svou zbraň, pak zorganizoval několik lidí, které poslal vprostřed bouře pro lidi do vesnice. Chtěl využít rozmaru počasí, v téhle době nechodily hlídky bratrstva. Lidí přišlo méně než očekával, ale více, než čeho se obával. Byli relativně dobře ozbrojení, měli pistole, pušky, samopaly, ale také nože a vidle. "Ticho prosím!" Sam pokynul rukou k hloučku lidem, ti jako jeden okamžitě ztichly a čekaly na proslov svého nového vůdce. Verner byl překvapen jak snadno se lidé nechají vést, asi to bylo tou dobou. Potřebují někomu věřit, pomyslel si. "Nechtěl jsem to, ale vše se seběhlo tak rychle. Teď toho ale nelituji, chci porazit naše nepřátele. Za všechno co nám za ty roky provedli, za dobu utlačování naší svobody a práv." Věděl, že nemluví pravdu. V tomto světě měl člověk jediné právo a to právo silnějšího. "Chceme jejich smrt?" Sam domluvil a všichni lidé mu začali provolávat slávu a volat jeho jméno. Rozkázal opevnit hospodu, kolem plechových zdí dal rozestavit stoly, kousek od dveří postavil těžkou skříň. Posledních pár úprav a hospoda byla schopna čelit mnoha útokům, ale vydrží nápor bratrstva? Bouře pomalu ustávala, vichr utichl, kameny přestaly dopadat na konstrukci. Sam pilně čistil zbraně, do ruky se mu dostala útočná puška, potěžkal ji, dobil zásobník a prohlídl hlaveň. Byla to kvalitní zbraň, i když za sebou měla opravdu mnoho let. Najednou se prudce otevřely dveře, stál v nich překvapený voják bratrstva. Rychlý výstřel dvou mužů za skříní mu udělal díru do hlavy. Další voják bratrstva co stál za ním prudce uskočil a utíkal pryč. Tak a je to tady, teď to teprve začne, dojde pro posily a bude se prolévat krev, pomyslel si Verner. Dlouhou chvíli se nic nedělo, po ulici lítaly zrna písku, slunce si probojovávalo místo mezi mraky, všude vládl klid, klid před bouří. Pak z jihu přišel výbuch, kus jižní stěny hostince spadl, zůstala po něm jen obrovská díra. Dva muži, kteří tam stáli leželi v krvi na zemi, jeden s utrženou nohou a druhý mrtvý s rozpáraným břichem. Muž bez nohy křičel a naříkal, jiný muž se ho pokusil odtáhnout, jakmile se ukázal u otvoru ve zdi zasvištěla kulka, proletěla mu krkem a zaryla se do zdi. Sam pootevřel okno, viděl muže v obrovských nablýskaných zbrojích s helmou zakrývající celý obličej. Jak proti tomuhle máme bojovat, pomyslel si. Ozval se další výbuch, tentokrát u východní zdi, čtyři muže to rozsekalo na kaši. V hospodě začala panika, muži začali křičet a střílet neuspořádaně na všechno co se jen hnulo , a pak to přišlo. Dveřmi vběhli tři muži v plné zbroji, Verner neváhal a vypálil dávku, tupý zvuk odrážejících se kulek ho vyděsil. Muži ve zbroji svírali obrovské laserové miniguny, rozběhli se malá dynama, byl slyšet zvuk roztáčejících se hlavní. Laser bez problému dělal do lidí díry, muži se marně snažili ukrýt za stoly. Sam si všiml Johna, ležícího v louži krve, jeho nohy se válely o kus dál, laser je dokonale oddělil od těla. Žit nebo zemřít jako hrdina, pomyslel si Verner. Vyskočil ze svého úkrytu a střelil, zasáhl hadičku vycházející z helmy jednoho z mužů, vyšel oblak bílé páry a muž se přestal hýbat. Další dva muži v energozbrojích vypálili …. Sam Verner umíral šťastný, alespoň na jediný okamžik se stal svobodným, svobodným občanem postapokalyptického světa.