Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Říkáme si Jezdci. Proč? Protože jezdíme. Všechno začalo před dvěma roky. Naše parta se usadila na velmi velkém vrakovišti z dob před válkou. Kdysi to bylo předměstí Las Vegas. Už nás nebavilo pořád se tahat z místa na místo. Ono to ani není zdravé, tak jsme zakotvili. Prodávali jsme železo a jiné věcičky. Nějak se živit je třeba. Občas se na nás přišlo kouknout něco raidrů, pobyli jsme je, na maso nalákali vlky, psy, a občas geckony. Kůže na prodej, maso k jídlu, začátky jsou těžký. Jednou přišel z města Crest. Kromě věcí dovezl i hromadu zachovalých elektromanuálů, nějaké autočasáky a hlavně, Deans Electronics and Mechanics 7\38. To byl ten pravý začátek. Leželi jsme v tom papíru každou volnou chvíli. V té knize bylo kromě jiného, napsáno všechno o tehdejších motorech. BINGO. Byl jsem první, kdo to četl a nedalo mi to. Mousie, naše šikulka, dostala nápad vyzkoušet to v praxi. Nuda přestala. První motor v chodu oznamoval novou cestu, která nás pohltila. Dva měsíce práce a pokusů\omylů a bylo to na světě. Od té doby, jsme si dávali pozor na to, co prodáváme a nakupovali jsme mikrofůzní články, dráty, manuály, všechno, co mohlo být užitečné. První pojízdné auto jsme měli asi za rok. To bylo tím, že Lerko nedokázal podle návodu sestrojit svářečku. On Lerko není hloupý, jenom mu všechno dlouho trvá. Sintar se na to díval s despektem. Je to bijec a technika mu nic neříká ani kdyby musela. Deans Electronics and Mechanics 7\38. Naše relikvie. Díky ní to šlo všechno kupředu jako když naberete geckona dávkou z kalašnikova. Letělo to. Ono Mousiino auto bylo první a nikdo neměl to srdce jí ho sebrat. Nakopala by ho. Kolik hejsků ve městech na tohle dojelo, to si nepamatuju,ale stačí spočítat zářezy na jejím volantu. Náš dosah se tak znásobil donekonečna. Naše mapa se zaplnila novými vrakovišti, rozvalinami a cestami a jinými věcmi. Bylo tu ještě mnoho padlých měst k prohrabání. Každopádně jsme měli první fungující auto v těchhle končinách. Vydělané peníze se hromadily spolu s knihami a potřebnými díly. Kola, gumy, motory a jejich části, věci, které by se mohly hodit, a hlavně mikrofůzní články nebo jiné zdroje energie. Druhé auto patřilo Lerkovi a Trině. Ti dva milenci se od sebe stejně nikdy nehnuli, tak jezdí spolu od té doby navěky. Oprášili jednoho zachovalého Highwayana, přidali mu pár okrasných kravinek. Hlavně veliké zadní sedadlo. Teď to vypadá, že se neznáme dýl jak těch pár let. Naše partička se sbírala kolem mě. Občas mi říkají "šéfe". Že je to baví. Já osobně pocházím z Denu. Ani nevím, jak jsem se tam vyskytl, ale od mala jsem se tam flákal, dokud jsem nebyl starší. V té době mě ten starý parchant Flick vzal mezi ostatní a naučil mně, jak přijít za pět prstů k nějakým věcičkám, které on rád koupil a prodal dál. Docela mi to šlo a když jsem mu dal sbohem, nějaký velmi naštvaný klient do něj udělal pár děr magnumkou, to sbohem jsem mu dal nad dírou do které ho šoupli, zmizel jsem jako pára nad hrncem. V pustině se obživa špatně hledá, tak jsem zakotvil v Reddingu a obíráním horníků v kasínu a saloonu jsem si přišel na malou sumičku, která tam stejně ještě pořád někde je. Šerif si na mě dával bacha a po dvou měsících v chládku, kam mě zavřel, mě vyprovodil z města a dal mi velmi jasně na vědomí, že příště mě kulka nemine. Další zastávka Reno. Tam to šlo ve velkém. Dal jsem se dohromady s Phinou. Převlíkala se za kluka aby neskončila ve Wrightovic bordelu. Zašili jsme se poblíž Desperada a vydělávali si jak to šlo. Moje dovednosti se lepšili. Ona taky nebyla k zahození. Vždycky jednou za měsíc jsme změnili loviště a úkryt. Nakonec se přidal tehdy desetiletý Sintar. Byl docela otloukánek a tak byl rád, že jsme odtud vypadli s karavanou, dobře, za ní. Ve Vault Cty se nic podnikat nedalo, tak jsme se tam taky dlouho neohřáli. Postupně jsme se učili jak tam v pustině přežívat. První pušku jsem ukradl v Gecku jednomu ghoulovi ze skříně i s náboji a nějakými léky. Moc jsme toho tehdy neměli. Dva stimpy, jednu infuzi, nějaké prášky a obvaz. Pro tři nic moc. Čtvrtý přírůstek byl nalezen v Modocu. Zrovna jsem podával oknem Phině krabici sušených cestovních stejků, když mě vyrušil stejně starý kluk. Byl to Crest a byl tam jako nalezenec. Neztropil hluk, jenom se zeptal, jestli může se mnou. Pak mi poradil kde tu schovávají léky a peníze. Našel jsem i pistol a nějaké náboje. Naše situace se začala pomalu zlepšovat. Crest byl dobrý střelec, tak dostal pušku. Pořád má oko jako ostříž. Pak jsme se vrátili zpátky do Rena. To už mi bylo sedmnáct. Mousie s Trinou jsme nabrali nakonec, v NCR. A Lerk, ten utekl otrokářům. Našli jsme ho při stěhování z Rena, kde jsme měli poněkud horkou půdu pod nohama a smrdělo to golgothou. Zlodějina nám šla. Obrat pár typosů v kasínu, tedy, odlehčit jim kapsy, mi šlo dobře. Natolik dobře, že jsem ulehčil mladýmu Jesusovi od Mordeenů. Šli po nás fest, ale Sintar se blejsknul. Měli jsme pár zapadáků, kde jsme přečkali pár dní, a pak v noci jsme se zdejchli. Tam v Renu si Sintar začal léčit svůj komplex a nakonec se z něj stal slušný boxer ve střední váze. Já a Phina jsme se věnovali cizím kapsám. Docela nám to šlo. A Crest? Ten hlídal pevnost a staral se o zbraně. To mu šlo. Navíc uměl jako první z nás číst a psát. To jediné mu zbylo po mámě a tak nás učil. Potom, co jsme přibrali Lerca jsme zapadli v NCR. Tam to je samý policajt, tak jsme raději nepokoušeli štístko. Tamější dvojka Mousie&Trina se nás pokusily obrat. To jsme jim jaksi nemohli dovolit a tak odtáhly zpátky. Podle hesla, když je nemůžeš obrat, tak obírej s nima se přidaly samy. Stejně už na ně měli tamní poldi očko, tak se hnuly s náma. Od té doby jsme se toulali, probírali se troskama měst, prostě nouze s náma snídala. Občas jsme obrali vesnici, párkrát se nám povedlo obrat karavanu, a několikrát jsme jenom počkali až se postřílí navzájem dva gangy, nebo karavana s raidry, a mi jsme jenom dodělali zbytek. Pestrý život, jen co je pravda. Sintarovo auto je kříženec všeho se vším, aby ho uneslo. Jako boxer nabral svalstvo a je dost bedna. Postavili jsme mu ho aby jezdil sám za sebe. Né, že by ho nikdo neměl rád, ale za čas s ním nikdo nechtěl jezdit. Takže jeho auto je hodně jednoduché a moc se na něm zničit nedá. On to není jeho první vozík. Na tom předchozím vždycky něco rozmlátil, většinou nechtěně, nějak když je nasranej tak svoji sílu neovládá jak by měl. O opravách motoru kladivem ani nemluvím. Já mu to řikám furt. Nemlať do toho, zase to rozflákáš, ale on nic. Odkejvá to a o dva dny později ten motor zase obíjí. Kdyby si aspoň vyklepal plechy do nějaké slušné podoby. Moje vozidlo není auto. Jednou jsme se hrabali v jiných vracích a našel jsem tam několik z části použitelných motorek. Hrál jsem si s tím hodně dlouho, nejhorší bylo sehnat dobré kola dozadu a svařit polámanou osu, natáhnout řidítka byla hračka. Motor, to byla lahůdka. Mousie mi pořád koukala přes rameno. Tohle ji hodně zajímalo. Ony ty motorky byly na elektriku, ale ani jedna nejela. Dva motory se mi nakonec podařilo s Mousiinou pomocí dát dohromady. Já tu holku prostě žeru. Tak jsem vzal haldu trubek a postavil novou kostru s místem pro oba motory, hnací hřídel jsem dával dohromady týden v kuse. Nakonec je to hodně povedená tříkolka. Pohodlná sedačka, spousta kůže, dvě moje pistole, na ty mám pěkné vzpomínky. První je DesertEagle. Magnumka jedna báseň. Moje první pistole. Po návratu do Rena se mi ji podařilo uzmout jednomu Mordinovic řízkovi. No, bylo to jednoduché. Zrovna se válel v bordelu, totálně napitý. Překazil mi dřív jednu malou čorku, tak jsem mu to chtěl vrátit. A povedlo se. Ta pistole byla jeho chlouba. Sebral jsem mu ji i s opaskem a náboji. Jeho kalhoty jsem vyvěsil nad kasíno. Druhá je malá, ale praktická. Má tlumič a je pro práci v noci. H&K P2000 se jmenuje. Tu jsem si koupil za šílené peníze v New Reno Arms. Ten hajzl, asi pracující pro Wrighty věděl, co ta hračka umí. Prakticky není slyšet. Upotřebil jsem ji hodněkrát. Zachránila mi život. Třetí je moje puška. AK 74. Našel jsem ji u jednoho zastřeleného ridera. Je jednoduchá, nepotřebuje moc udržovat a má sílu. To je přesně to, co potřebuju. Hodně jsem se inspiroval mou soukromou biblí, katalogem HarleyDavidson. Tohle prý byly nejlepší motorky na světě před válkou. Tak jsem si stvořil terénní buginu. S tlumiči mi musel pomoct Sintar. Ty pružiny se nechtěly nechat stlačit na místo. Nadávali jsme u toho oba. Ostatní se smáli, ale až do té doby, co jsem jim dovolil se v tom zázraku projet. Mám při skocích přes vlny a výmoly docela pohodlí. Jenom pro jistotu jsem si nechal helmu, kterou jsem našel v troskách jednoho města. Asi tam prodávali motorky. Nebyla tak docela v jednom kuse, tak přišla ke slovu pila. Nakonec jsem ji vyměnil za postarší helmu z vojenského brnění. Je pomalu neprůstřelná a má sklopné tmavé hledí, což je přes den to pravé. Byl večer. Seděli jsme nad mapou okolí a hádali se, kam zajedeme. Už pomalu docházely baterie a pitivo. Stará mapa JúEsEj byla zaplněná novými jmény a křížky stále zamořených oblastí. Okolí je docela pusté. Nejbližší vesnice, odkud bereme jídlo je na druhé straně starého města. Několik domorodých vesnic nestojí za řeč. Nejbližší město je NCR. Ghoulové z Necropolis jsou dobří pokud jde o prohledávání zamořených oblastí. Radiaci se smějou. Do Boneyardu už nechodí nikdo. Od té doby co někdo sfoukl katedrálu to tam až nezdravě svítí. Bude z toho druhá ghoulí enkláva. Zajíždíme víc na východ. Tam je klid. Ve vnitrozemí kromě zvířat nic hrozného není, ale východní pobřeží je něco zcela jiného. Tam jsme zajeli jenom jednou. Cresc byl zvědavý jak to vypadá oměstěné straně. Tolik radiace jsme pohromadě ještě neviděli. Horizont svítil jako přízrak. Naše geigery cvakaly jako o život. Tak daleko tedy ne. Brali jsme to postupně, po troskách dálnic podle automap a geigerů. Na místě jsme strávili tak den, dva průzkumem, co by se dalo použít nebo prodat. Bratrstvo platilo za staré technologie hodně, tak jsme hledali jen se z nás kouřilo pokaždé, když jsme mohli. Nacpané auta se pak vlekly, ale z peněz, které jsme vydělali, jsme pak nějakou dobu žili. Na dobré místa jsme se vraceli. Ony trosky měst jsou velké a není možné je prolézt odzhora až dolů najednou, to dá rozum. Teda podle velikosti města. Každopádně se vracíme vždycky tam, kde je možné ještě něco najít. Jinak by to ani nemělo smysl. Hlavně ale hledáme vrakoviště, aby bylo dost náhradních dílů pro naše miláčky. Poblíž jednoho oblíbeného vrakoviště jsme potkali Cartera. Carter je mlaďoch, kterého známe už nějakou dobu. Narodil se na druhém konci Vegas a naše výtvory ho naprosto okouzlily. Zrovna jsem jel s Mousii pro nějaké určité díly pro Cresta, a koho tam nevidíme. Když jsme našli všechno co bylo třeba a něco navíc, co by se mohlo hodit, naložili jsme kluka, teda naložil jsem ho já. Mousiino auto bylo naložené po střechu a ke mně se do brašen vešly jenom drobnosti. Občas mě za to nemají rádi, ale na rychlé přejezdy jsem užitečnější. Kluk se na cestě zpátky rozpovídal že utekl z domu a nechce se tam vrátit, že chce jezdit jako mi všichni a tak dál. Asi bych taky tak vyváděl být na jeho místě.Carter, Cart mu říkáme, je s náma už rok a do tajů mechaniky a motorů proniká slušně rychle. Je mladý a tak mu to jde. Nejezdí, protože zatím nemá na čem. Okouzlil ho můj výtvor, ale ne tak docela. Jednoho dne přišel, jestli bych mu nedaroval jednu moji motorku na náhradní díly. Byla to jedna z prvních, které jsem dotáhl a po pravdě jsem ji moc nepotřeboval, tak jsem mu na to kývl. Jeho výtvor se podobá mojemu jenom vzdáleně. Je to motorka a není. Rozšířil zadní vidlici, postavil ji znova, a usadil do ní tři svařené kola od auta. Poskládal si konstrukci pro sedadlo a tak dál, lůžko pro motor nechal originální, jenom ho vyztužil a opravil. Tvar to má. Sedí na tom, jako na čopru. Motorkář jak víno. Jediné co mu zatím nejede je motor, jinak všechno ostatní má v cajku. Dokonce jsem mu s brzdama nemusel ani moc pomáhat. Tomu se prý říká talent od přírody. S motorem si ale musí poradit sám. To je něco jako zákon. Když dokáže nahodit svůj vlastní motor, tak může jezdit. Prošli jsme si tím všichni až na Sintara, ale ten je s náma od začátku a venku je užitečný. První Carterova jízda málem skončila tragicky. Ještě nevěděl, co ta jeho hračka umí a přehnal to s rychlostí, na hrbolu nadskočil a převrátil se na bok. Týden se hýbal jenom s obtížema. Když to rozchodil, tak začal bastlit něco jako ochranný rám. Takže se to té motorce už tak moc nepodobá, ale pořád se jí to podobá víc, než můj vééhykl. Dovolil mi projet se na tom stroji strachu. Jsem fakt zvyklý na měkčí pérování než na to jeho žádné. Tak nějak jezdí se mnou na rychlé jízdy. Teda pokud chce. Při poslední cestě k Bratrstvu oceli jsem měl oči navrch hlavy, a nejen já. Znám se tam s technikem, který udržuje jejich vozový park od té doby, co se nám podařilo najít nějaké velmi staré součástky do spalovacích motorů a pár docela zachovalých kusů počítačů. Měli jsme to k nim po cestě domů, tak jsme zajeli prodat ty křemíkové krámy. No on se přešel kouknout na naše samohyby. Né že by je už neviděl, ale málokdy neopomenul příležitost okouknout práci bandy samouků, jak říkával. On Ted je rovnej chlap. Když kouknul na naše nálezy, docela i zajásal. Většinu pro nás nepotřebných součástek odkoupil, teda odkoupil. Přibalil je k těm čipům. Ono totiž, jak mi to potom vysvětloval, je lepší vyrábět součástky podle starých originálů, než je vymýšlet. To jsme seděli u piva, na které nás pozval do jejich hospůdky. Ono to bratrstvo bylo o něco družnější když vylezlo na povrch se vší tou parádou. Když se hnuli k tomu, aby směňovali svoje poznatky s okolním světem, museli tak nějak s kůží na trh. Takže když jsme pak jezdili s dalšíma záhadnýma kouskama, o kterých jsme neměli ani páru co můžou být zač, nabrali jsme taky navrch něco pro něj, rozdělovače, písty, jednou se nám podařilo najít celý motorový blok ve slušném stavu, prostě jsme pro něj něco našli. No a posledně nás, teda mně, Cartera a Mousii provedl po jeho království. Měl na starosti část vozového parku. Jak říkám, oči na vrch hlavy a měl jsem co dělat abych udržel neustále padající čelist na svém místě. Ona část vozového parku bylo asi dvacet Hummerů, nějaké bugatky, tři APCčka a dva tanky. Všechno fungující naprosto dokonale. On Ted tomu šéfoval. Phina se pak nechala slyšet, že jsme se skamarádili s velkým zvířetem u BoSů. Všechno mělo ale jednu chybu, motory byly spalovací, takže i kdybych nějaký s Teda vymámil, stejně by mi byl platný jako mrtvole peníze. Navíc, a tím se chlubil, tyhle motory na fuzní baterky přestavět prostě nešly, a to jsme nad tím koumali hodně dlouho. Ted se jenom smál, když jsme s Mousii koumali jak by to mohlo jít a naopak. Pak nám nevzrušeně řekl, že to zkoušeli hodně dlouho, ale stejně to jaksi nešlo ani tak ani onak. To naštve, protože Sintarovi se Hummer líbil, nehledě na to, jak by byl při prohledávání užitečný, protože jeho nosnost byla naprosto unikátní, jo to byla. Fakt by to chtělo se k jednomu dostat…. Hustonn a jeho okolí byl výnosnej flek. Kdysi před válkou odtud prý startovaly rakety do vesmíru. Nemám ani tucha jak se jim to mohlo povést. Hubologistům se ten jejich pokus změnil ve světlo a teplo. Jezdili jsme tam neustále celý rok a i teď se tam rádi vracíme. Pořád je tam hodně co najít. Takový malý zlatý důl. A má jednu výhodu oproti východnímu pobřeží. Nesvítí. Ostatně, východní pobřeží už není tak horké jako kdysi. Ale ještě dlouho potrvá, než se tam někdo usadí a přežije to. Prohledávání ale bylo hodně těžké. Někdo v minulosti si dal hodně záležet na tom, aby ho co nejlépe zarovnal do podoby okolního terénu. Dobře, tak hrozné to zase nebylo. Dokonce tam i bydleli lidi, ale moc se neukazovali. Huston je velké město. Vybrali jsme si provizorní tábořiště a v kruzích jsme začali prohledávat celé město. Co jsme našli se skládalo do tábora. Carter jezdil kolem a hledal vrakoviště nebo jiné kusy zachovalých aut. Byl to jeho úkol a dělal to rád. Za tu chvilku co je s náma už našel hodně zajímavých kousků, které se vždycky hodily, ať už nám, nebo Bratrstvu Oceli. Našli jsme tam pár neznámých kousků, něco, co vypadalo jako kusy rozbitých rádií, nějaké kousky počítačů, pár holodisků a rozflákané pipboye. Bylo to zavalené skladiště asi dvě patra pod zemí. Propadly se do sebe a stropy rozbily většinu věcí, takže jsme zachránili jenom střepy a úlomky. Ty PipBoye ale vypadaly jako že by mohly fungovat po výměně obrazovek a možná baterek. S jedním jsem si hrál, patří Tedovi a umí hodně věcí, navíc se dají propojit na dálku, prostě hračky. Vysílačky jsme si ale nechali pro sebe. Byly v pevný bedně pod hromadou suti a vypadaly nepoškozeně, jenom bez šťávy, no prostě jsem rozhodl, a všichni souhlasili, že je nejdříve doma odzkoušíme a pokud budou fachčit, tak si je necháme. A fachčily naprosto perfektně. No prostě Huston byl zlatej důl. Vraceli jsme se tam ještě několikrát a i teď si to místo necháváme jako zásobu na horší časy. Náš první a jediný Hummer. Dlouho jsem toužil po tom jednoho získat, ale spalovací motory nezná nikdo z nás, no prostě to vypadalo jako nesplnitelný sen. Huston nám vynesl dosela vysoké peníze jenom z prodeje Bratrstvu, tak jsme Byli u Teda docela často. No on byl i rád. Jeden večer jsme se tak procházeli jeho královstvím, no uviděl jsem jeden docela dlouho odstavený kousek. Sintara napadlo proč asi. On Sintar není moc myslivna, ale když ho něco napadne, tak to obvykle stojí za to. Tak jsem se Teda zeptal co s tím vozítkem je. Bylo prý na vyřazení, protože mu odešel motor. Ani Ted si s tím nevěděl rady no a Mousii napadlo, jestli by neprodali teda aspoň tuhle odstavenou káru. Ted hned nevěděl, ale slíbil, že se poptá výš. Za týden jsme věděli, že asi i jo a za dva týdny už stál ten krasavec u nás. Motor byl v tahu, ale mechanika, hlavně převodovka a ostatní věci byly v pohodě. Už byly notně jeté, ale pořád v pohodě. Jeden den večer jsme seděli u ohně a mluvili. Bylo třeba najít motor, né jakýkoliv, těch jsme pár měli jako náhradní kousky kdyby něco, ale velký, silný a na elektriku. Nebude to už mít takový skvělý zvuk jako na benzín nebo na co to jezdilo původně, ale bude to jezdit. No stalo se. Rozjeli jsme se po známých vrakovištích a jiných místech odkud jsme vozili díly do svých aut. Trvalo to tři měsíce, než jsme našli ten správný motor, dokonce silnější než byl ten původní. Práce šla pak jako po másle. Museli jsme přidat něco nosných prvků, ten motor byl menší, ale síla mu nechyběla. Místo stavu paliv v nádržích, které jsme vymontovali a zvětšili tak nosný prostor, se objevil měřák napěti v baterkách, aby se vědělo kdy je třeba natankovat. Aby to nějakou dobu vydrželo, museli jsme nakonec připojit dohromady dvanáct baterek. Těch jsme měli zatím dost. I přes to, jak byl Hummřík drahý, pořád jsme měli dost zdrojů. Samotné přizpůsobení hnací jednotky, synchronizace s převodovkou, uzpůsobení převodů a tak dál, to byla práce šílená. Lerk má ale ozubené kolečka v malíku. My ho nemít, tak polovina našich vozidel nejede. Náš první hummer nafasoval Sintar. Né že by jsme se o něj poprali, ale nakonec jsme se shodli, že se k tomu autu hodí, ale musel odpřísáhnout na svůj život, že nikdy nebude na tom autě nic opravovat nebo upravovat. Pak dostal klíče od auta a jelo se. Ted koukal. Tohle opravdu nebyl sen, říkali jsme mu. Přijeli jsme k bratrstvu pěkně z rána. Ten zvuk motoru fakt chyběl, ale stejně jsme způsobili rozruch. Zbytek dne se nám pod kapotou Hummwheeho šťouralo deset techniků s Tedem v čele. Trvalo nám to fakt docela dlouho, ale teď nás polovina techniků z bratrstva plácala po zádech, jak jsme to zbastlili. Ted se snažil přijít na to, jak se nám to povedlo spojit dohromady, no snažil se nejen on, ale na polovinu věcí zapomněl, prakticky je nenašel. Už je to rok a půl od naší předváděčky, a ještě pořád nemají pohromadě prototyp. Ted mě pokaždé, když přijedeme prodávat, prosí pomalu na kolenou, abysme jim píchli. Mousie ale zavrtěla hlavou. Elektrorozvody jsou jenom její práce, dělají jim děsné problémy, a tak jsem všechny odkazoval na ní. Asi nejsou tak dobří v elektronice motorů jako ona, a to přečetla jenom pár manuálů a knížek. Na mechaniku jsou to ale machři. Našli tam pár chyb, které jsme si vyspravili až po nějaké době zkušebních jízd. Tentokráte jsme v Hustonu moc věcí nenechali. Jenom nás na cestě přepadli nájezdníci, ale co jsou proti nám oni. Než stačí zamířit jsme v tahu. Navíc, když uviděli Hmmera, tak utekli, protože mysleli, že jsou to Bratří a ty dvě skupiny se opravdu nemají rády. No, boji se nevyhýbáme, ale proč riskovat. Jednou dvakrát nám postavili do cesty barikády, to už bylo horší. V té době jsme neměli Hummera, tak se sesedalo a do nich. Já měl výhodu, mohl jsem jezdit kudykoliv, byl jsem prakticky bez nákladu, ale ostatní byli nahraní, no tak jsem kroužil kolem a vyváděl barikádníky z míry docela slušnou střelbou. Jednou se mi ale podařilo špatně najet a skrytý výmol mě katapultoval ven, ještě že se motor zastavil a vozítko se zastavilo pod náspem staré dálnice. No měl jsem v ruce jenom Hecklera, ale s tlumičem a třemi zásobníky. Rajdři si mysleli, že je po mě, tak se nenamáhali krýt se z druhá strany, no našim se přitížilo. Já si našel dobré místečko u dvou maníků, kteří byli trochu bokem. Zamířil jsem a pistole mi v ruce poslušně zacukala. No, měli jenom Thomsony, ale s velkýma zásobníkama. Vyhodil jsem použité, byly z půlky vystřílené, a nabil nové. Obouručným thomsonům nic neodolá a nemusí se ani moc mířit, stačí jenom držet spouště. Rozběhl jsem se smrt plivajícíma kvérama podél barikády a nikdo to po tomhle kousku nerozchodil. Vítězný taneček na závěr a jeli jsme domů s další kořistí. Zbraně a náboje se hodí, a to co se nehodí jde kdykoliv prodat. Mousie měla smůlu, dostala se do špatného místa a málem ji dostali. Zachraňujeme si životy navzájem, tak to u nás chodí. Příště třeba helfne ona mě. Stejně ji mám rád holku jednu střapatou a neodpustil bych si, kdyby se jí stalo něco víc, než pár škrábanců. Ona to asi vidí taky tak. Vzal Jsem Mousii na projížďku do bratrstva. Měl jsem v brašnách několik dílů, se kterýma jsem si nevěděl rady. Vyjeli jsme zrána. Ostatní se dostávali z kocoviny po včerejší párty. Moc jsem nepil, nějak mi nechutnalo a Mousie, ta nepije vůbec. Seděla za mnou a držela se mě docela mazlivě, na to, jak nerada takhle jezdí. Auto má raději. Ted vypadal trochu nevyspale. Nebyl ve službě, tak jsme sedli do hospody pod slunečníky. Bavili jsme se tak vo počasí a jak dupou geckoni. Při druhém pivu jsem Teda poprosil, jestli by mi nepomohl s nějakýma součástkama. On souhlasil. To druhé pivo ho dostalo do dobré nálady, tak jsme zaplatili a šlo se. Zajeli jsme k němu do garáže a já vysypal z brašen ty kousky. Dostali jsme záživný výklad o tom, co by se dalo dělat se kterou součástkou, kdyby byly ještě nějaké jiné kusy. Měl jsem s sebou pár kousků do jejich motorů. Ted mi přidal pár manuálů, které mu byly na nic. Byly o elektronice fúzních motorů. Aspoň bude co číst. Víte kdy nastane okamžik, kdy je člověk spokojený sám se sebou a světem kolem sebe? Je to asi v té chvíli, kdy se zahledí na hvězdy a zjistí, že všechno co chtěl se mu splnilo. Mousie se protáhla a zívla si. Leží tu se mnou a usmívá se ze spaní. Jsme spolu, sice spolu nejezdíme, ale to nic neznamená. Tak si říkám, že jsem docela šťastnej parchant. Měl jsem štístko i smůlu, ale jako scavenger jsem spokojený. Je to práce, která vynáší. V partě jsme všichni za jednoho a jeden za všechny. Jak jsme se sešli, mohla to být náhoda nebo osud, nebo cokoliv, dali jsme se dohromady a začali od nuly. Teď jsme hodně známí, což je někdy spíš na houby, ale většinou je to jen a jen dobrý. Máme svoje oblíbené místa, dobré kamarády u bratrstva, v okolí nás nezná jenom málokdo. Nájezdníci občas zkoušejí štěstí, ať už napadnou naši oázu, nebo nás vyhmátnou na cestě. Škrábanců, jizev a průstřelů přibylo. Každá jizva je samostatný příběh. Za jizvy utržené v boji, i za jiné, se není třeba stydět. Jsem kdo jsem. Když se to někomu nelíbí, je to jeho věc. Já mu do jeho života kecat nebudu. Je to ale zajímavá obrat, ze zlodějíčka a jeho kumpánů se stala všeobecně prospěšná skupina. Docela se divím. Ostatně, už jenom tak ze zvyku občas něco štípnu, jenom abych věděl, jak jsem na tom. Akce typu kalhot na stožáru kasína už nejsou moje doména. Malý Daniel, je to potomek Lerka a Triny, se má čile k světu. Jsou mu teprve čtyři, ale jednou z něho bude technik. Má na to vlohy. Pořád se ptá proč to či ono, jaktože to a proč ne tohle a tamto. Za chvíli ho naučí číst a psát. Možná ho pak vemou do učení k bratrstvu, co já vím. Phina odešla, né doslova, ale už nebydlí s náma. Nakonec uhnala Teda, no dobrá, on se nechal. Bydlí s ním, ale jezdí s náma. Mousie taky čeká, ale zatím to nepřiznala. Ještě to není vidět, ale ranní nevolnosti a jiné věci, které jsem sledoval u Triny ji prozradily. Tiše se kochám a v duchu se usmívám. Mám ji rád, už dlouho jsem ji měl rád a ještě dlouho budu. Naše útočiště se poněkud rozrostlo. Přibylo několik traperů, v okolí se objevily malé stáda geckonů, z druhé strany přišlo několik drnohryzů, už jsme jako malé městečko. Minulý týden jsem před val, který nám dělá zeď okolo tábora, přibyl ke kůlu ceduli. SCRAPTOWN Třeba se to ujme, co já vím.
|
