Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.

Hamster - Dálky voní potem

"Jsem tak prostě byla doma, když se otevřely dveře a vlezl mi tam ten chlápek. Roztrhaný hadry, samý železa, fakt hrůza. Ten svalovec musel bejt nadrženej jak míchačka betonu. Zubil se jako šakal a nedočkavostí rozevíral pěsti. Když mě přešlo překvapení, šáhla jsem pod postel a vytáhla svojí harpunu. Tvářil se, že ho to hrozně pobavilo, ale z očí mu bylo cítit překvapení. Chlapi se prostě musej chvástat i když na ně člověk míří kvérem. Říkám mu tedy, aby vypadl, ale on se místo toho jen opatrně přibližoval. Vystřelila jsem, ale byl mrštnější, než se na pohled zdál. Odskočil moment před tím a chytly to dveře. Harpunu jsem v tu chvíli zahodila. Její nabití pro mě obvykle bejvá spíš program na večer. S nově nabitým seběvedomím ke mě ten chlap přišel a pokusil se mě chytit. Přepadla jsem dozadu přes židli a snažila se rychle vydrápat na nohy. Pod ruku se mi dostal nerezovej kastrol, kterej jsem po něm hned mrštila. Asi ale proti nim byl cvičenej. Zkusila jsem ještě šáhnout po stoličce ale odkopl mi jí, bastard."
"Jak ses mu tedy ubránila?"
"Nijak, ojel mě," řekla Sophie a vzala si z krabičky hrst oříšků.
"A pak?"
"Zbil mě, naobědval se a odešel. Den na to jsem odtud vypadla."
"Chtěla ses jít pomstít?"
"Ale hovno. Prostě jsem tam nemohla zůstat už ani chvíli. Smrdělo mi to tam tim grázlem. sebrala jsem pár věcí a šla jsem sem. V takový chvíli si člověk uvědomí, jak málo toho vlastně potřebuje. V tý mý chajdě u hory se to tak nezdálo."
"Proč jsi teda šla do Corpus Christi? To neni zrovna místo, kde by se mohla mladá holka přesvědčovat o vlastní hodnotě."
"Snažíš se mě nachytat, Dodgi? Já jsem v tu chvíli nefilozofovala. Možná jsme se chtěla podvědomě schovat sama před sebou mezi všema těma lidma. Na tom ale nezáleží. Chtěl jsi slyšet můj děsně dojemnej příběh, tak mě kurva furt nepřerušuj!"
"Jsi vždycky tak nabroušená, když se mluví o tvým znásilnění?" zasmál se Dodge, načež byl hrubě zasažen letícím batohem.
"Ne," odpověděla se smíchem Sophie. "já už se přes to dostala, (alespoň v to věřím), ale ty se budeš jen těžko dostávat z toho, co ti provedu, když si ze mě budeš dál takhle utahovat."
Dodge jí dal teatrálním gestem slovo a Sophie si odměřeně odkašlala.
"Takže jsem přišla do Města. Nejspíš si to dokážeš představit. Připadala jsem si jak brouk ve skleničce. Zachránilo mě, že jsem potkala Quiz. Rychle jsme se spřátelily a ona mě zasvětila do šmelicích praktik města. Byla jsem šťastná, když jsem mohla potkávat nové lidi a pustit z hlavy špatný myšlenky. Přistěhovalecká euforie - možná sis tím taky prošel. Začala jsem pomáhat Thomsonovým s jídelnou. Ne - nemohl jsi mě tam potkat. dělala jsem jen v kuchyni. Thomsonovi si mě docela oblíbili a po tejdnu už mě u sebe i nechávali bydlet. Měla jsem pro sebe útulnej sklepní pokojík, kde byl neustále chládek. Cítila jsem se skvěle a těch pár tejdnů u nich bylo jak v jednom z těch filmů, který promítá ten statrej dědek na Dolní ulici."
"Nech mě hádat... pak se všechno zvrtlo?"
"Kdepak! Pak bylo všechno ještě lepší!"
"Á, promiň. Zapomněl jsem na fázi dvě kvalitního dojáku."
"Nech si sarkasmus, kovboji! Já si nic nevymejšlím!"
"To se teprve uvidí. Pokračuj..."
"Kde jsem skončila?"
"Urážkou pana Blooma."
"Jako by mu tak někdo říkal..." odvětila Sophie a rozhlédla se po pusté ulici.
"Já ano!"
"Spíš bych uvěřila, že mě na tyhle blbý kecy sbalíš... Stalo se to, že jsme se jednou šly s Quiz pobavit. Chtěla jsem jít k Hašišákovi, ale ta zrádná bestie mě ukecala, aby jsme zašly do toho baru v tý ulici, jak za zatáčkou navazuje na Lockovu. Tam mě naložila přímo do spárů jednoho chlápka.Nejdřív jsem na ní byla naštvaná, to je jasný, ale pak jsem ho začala mít docela ráda. Byl celkem úspěšnej obchodník a začala jsem s ním bydlet v jeho úžasně zařízený vilce. Nevím, jestli jsem ho milovala, ale choval se ke mě pěkně a já měla pocit, že jsem se konečně odpoutala od minulosti. Pohyboval se totiž v úplně jiný společnosti, než jsem znala a dokonce měl i kontakty na vládu. Nikdy mi o svejch obchodech nic neříkal a já to respektovala. Spíš by se dalo říct, že jsem k němu prostě vzhlížela. O to pro mě bylo horší, když ho po nějaký době zabili."
"Jak se jmenoval?"
"To vědět nemusíš. Zabil ho ale někdo z Papučákovejch lidí."
"Víš, že už za tuhle přezdívku nechával zabíjet?"
"Později se mě pokusil zabít stejně..."
"Vážně?"
"Nech mě k tomu dojít. Ten samej den ke mě naběhla gorila a odtáhla mě k Papučákovi. Ten špekatej kartelák mi sliboval "zajímavou budocnost", když mu budu dělat běhnu. Tvrdil, že se mu líbí jižanský typy. Copak já jsem nějakej jižanskej typ??"
"Jo."
"Ne! Nejsem! Takže ten sráč se mnou prostě chtěl spát. Bylo mi špatně jen při pohledu na něj."
"Takže jsi odmítla?"
"Jestli jsem odmítla? Takovýhle nabídky se přece neodmítají. Zabil mi přítele kvůli obchodu, tak by se asi nerozpakoval mě odkráglovat kvůli urážce. Ta jeho gorila mě vzala do zamčenýho pokoje, jako bych byla nějakej kus nábytku. Kromě toho, že byly zabedněný okna to tam fakt bylo vybavený jak v luxusním bordelu. Vždyť ona tam byla i červená žárovka na dynamce! Prostě hrůza. Hned ten večer se za mnou ten bastard dovalil. Vyskočila jsem z postele a připravila si za zádama nůž na dopisy se slonovinovou rukojetí, kterou tam některej z těch jeho imbecilů pro efekt naaranžoval do ostatního bordelu. Začal na mě hrozně cukrovat, shodil košili a když se na mě pokusil šáhnout, tak jsem mu tu kudlu vrazila do hnáty."
"To jsi udělala Papučákovi ty?" zasmál se Dodge.
"Jo a doufám, že už se mu to nezhojí. Docela mě překvapilo, jak se dá tak tupá čepel zabodnout hluboko."
"Co jsi dělala pak?"
"Zdrhala jsem. Dveře byly odemčený. Nevím, kde zrovna měl tu svojí opici, ale u vchodu nebyla. Zatímco ten sádelnatec na patře sténal, já už si to frčela rovnou ke Quiz. Schovala mě u sebe a začala mi shánět prostředky, abych mohla vypadnout z města. Bez ní bych byla v hajzlu. Krmila mě a nosila mi informace, co se k ní donesly. Papučák byl údajně tak nepříčetnej, že mě chtěl nechat zabít tím samým otevíračem obálek."
"Dokážu si ho docela představit," smál se Dodge a nabral si plnou hrst oříšků.
"Abych to dokončila: Za těch pár dní mi Quiz pomohla dostat se z nejhoršího. Dala mi jídlo, vodu a peníze. Rozloučili jsme se a já se vydala podél dálnice na severozápad. Když jsem přešla Nezávislou oblast, potkala jsem nadrženýho cizince, co mě pozval na buráky. Dál už to znáš."
"To jo, ale jestli chceš, tak klidně pokračuj."
"Ale no tak. Pořád si myslíš, že jsem si to vymyslela?"
"Třeba jseš jen zákeřná vražedkyně, co se mě snaží ukolébat do pocitu bezpečí."
"Tak nějak to bude. Specializuju se na likvidace přespříliš chtivých rukou."
"Třeba jsem ale já ten zabiják, kterého na tebe Papučák poslal."
"Kdepak. Já mám na lidi oko. Ty jsi dobrák."
"Tebe člověk nezaskočí, co?"
"To by ses musel trochu víc snažit..."
"Pokusím se. Takže ty teda utíkaš."
"Přesně tak."
"Taky náhodou opouštím Christi. Možná bychom mohli cestovat spolu."
"Já jsem zase někde zaslechla, že se mě tu někdo pokouší klofnout."
"To už se to tak rozneslo?"
"Uvědomuješ si, že mě Papučákovi zabijáci budou pronásledovat až do pekla. To jseš ochotnej pro mě tohle riskovat?"
"Řekl bych, že riskuju víc než jen to..."
"Hraješ si na tajemnejho? Taky jsem slyšela, že se to holkám líbí."
"A mě se zase líbí holky. Já a moje vábničky se skvěle doplňujeme."
"To vždycky takhle vtipkuješ?"
"Neměj strach. Brzo tě začnu hrozně nudit. Raději už vyrazíme. Do večera ještě kus cesty stihnem."
"Kam vlastně jdeme?"
"Podél dálnice na severovýchod, přece."
"To je ale náhoda. Z toho směru jsi přišel..."
"Život je nepředvídatelnej."
"Kdy mi povíš ty svůj příběh?"
"Až někdy jindy. Zvedej se."

Za půl hodiny už byla industriální zástavba stejně opuštěná, jako řadu dekád předtím. Vítr se proháněl kdysi rušnou ulicí a letaregicky pohazoval s prázdnou krabičkou od oříšků. V suti zůstal ležet nůž na dopisy se slonovinovou rukojetí.