Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
16. KAPITOLA Arthura probudily hdav hlasy. Vstal a el na velitelsk mstek. Ford tam divoce mval rukama. "Jsi blzen, Zafode," kal prv. "Magrathea je mtus, pohdka, kterou vyprvj rodie ped spanm svm dtem, kdy chtj, aby z nich vyrostli ekonomov, to je prost..." "A my te kolem n obhme," nedal se Zafod. "Koukni, ty si obhej, kolem eho chce, s tm nemu nic dlat, ale tahle lo..." "Pota!" zavolal Zafod. "Jen to ne..." "Ahoj, lidi! Hovo k vm Eddie, v palubn pota. Jsem v senzan form, pnov, a bude mi nrodnm svtkem a prasemi hody zpracovat jakkoliv program, kter uznte za vhodn mi zadat." Arthur pohldl tzav na Trillian. Posunkem ho vyzvala, aby vstoupil a byl zticha. "Potai," ekl Zafod, "jak je nae souasn drha?" "Je mi skutenm potenm, kmo," klokotal stroj. "V tto chvli obhme ve vi pt set kilometr kolem legendrn planety Magrathey." "To nic nedokazuje," odporoval Ford. "Ostatn tomu potai bych nedvoval, jestli chcete slyet mj nzor." "V tomhle ti taky mu pomoct," naden chrlil pota a horliv drkoval psku. "Klidn doku vypotat tvoje psychologick problmy s pesnost na deset desetinnch mst, jestli ti to njak pome." "Zafode," vloila se Trillian do hovoru, "kadou chvli se vyhoupneme na denn stranu planety, a u je to ona nebo ne." "No tohle, co tm chce ct? Planeta je tam, kde jsem pedpovdl, nebo snad ne?" "To ano, planeta tu je, o to se taky nehdm. Chci jen ct, e zatm bych nerozeznala Magratheu od obyejnho lomku studen skly. svit pichz, jestli t to zajm." "Nojo, nojo," mumlal Zafod. "Aspo si dopejeme trochu podvan. Pota!" "Ahoj, lidi! Co pro vs mu..." "Prost dr hubu a uka nm znova planetu." Obrazovky opt vyplnila temn, beztvar masa rotujc v hloubce pod nimi. Chvli se mlky dvali, ale Zafod byl pli vzruen a neposedn. "Letme nad non stranou..." promluvil tlumen. Planeta se otela dl. "Povrch je te pt set kilometr pod nmi..." pokraoval. Pokouel se znovu vytvoit atmosfru toho, co podle jeho nzoru mla bt slavnostn chvle. Magrathea! Fordova skeptick reakce se ho dotkla. Magrathea! "Za nkolik vtein bychom mli spatit...," pokraoval. "Tady je to!" Byl to skuten psobiv okamik. I ten nejotrlej hvzdn tramp poct zamrazen pi pohledu na drama vchodu slunce v kosmickm prostoru. Vchod dvojhvzdy je vak jednm z div Galaxie. Bezbehou temnotu nhle probodl oslepujc paprsek. Zvolna plhal vzhru, rozil se v tenk srpek a za nkolik vtein u to byla dv slunce, dv svteln vhn, seehujc ern okraj horizontu blm ohnm. hav jazyky barev prosakovaly dkou atmosfrou. "Ohn svitu...!" vydechl Zafod. "Sestersk slunce Soulianis a Rahm...!" "Nebo jak se jmenuj," dodal tie Ford. "Soulianis a Rahm!" trval na svm Zafod. Dv slunce hnula v kosmick propasti a velitelskm mstkem se nesla tich, straideln hudba: to si Marvin ironicky pobzukoval, e tak dsn nesn lidi. Ford zral na svtelnou podvanou odehrvajc se ped jejich oima, a v dui mu hnulo vzruen. Vzruoval ho pohled na neznmou planetu. Stailo mu vidt ji takovou, jak je, trochu ho popuzovalo, e si Zafod mus inscenovat takovou smnou fantasmagorii, aby z toho nco ml. Cel ten nesmysl s Magratheou mu pipadal lehce pubertln. Co nesta, e njak zahrada je krsn, copak je nutn vit, e v n bydl rusalky? Arthurovi byla cel zleitost s Magratheou pln nesrozumiteln. Pioural se k Trillian a zeptal se j, co e se to dje. "Vm jen, co mi ekl Zafod," poeptala mu. "Magrathea je zejm njak legenda z dvn minulosti, kter nikdo doopravdy nev. Nco jako pozemsk Atlantida, a na to, e podle legendy Magrathean vyrbli planety." Arthur zamrkal na obrazovky s pocitem, e mu chyb nco dleitho. Najednou mu dolo: "D se na thle lodi sehnat aj?" Planeta pod nimi postupn odhalovala svou tv, jak Srdce ze zlata uhnlo po obn drze. Ob slunce stla te vysoko na ernm nebi, bylo dvno po pyrotechnickch kouzlech svitu, a povrch planety v obyejnm dennm svtle vypadal ponur a odstraujc, ediv, pran, s nevraznmi obrysy. Planeta se zdla mrtv a studen jako hrobka. Obas se v dlce na obzoru zjevily slibn tvary - dol, snad i hory, mon dokonce msta - ale kdy se piblili, linie se rozplizly do neuritosti, a nic. Povrch planety setel as a pomal proudn dkho stojatho vzduchu, kter se nad n plouil po dlouh stalet. Planeta byla oividn velmi star. Ford pozoroval ubhajc edivou krajinu a na chvilku zavhal. Znepokojila ho nesmrnost asu. Ctil jeho ptomnost. Odkalal si. "I kdyby to dejme tomu byla..." "Taky e je," ekl Zafod. "... co samozejm nen," pokraoval Ford, "co tu vlastn chce dlat? Nen tu vbec nic." "Na povrchu." "Dobe, ale v ppad, e tu nco je, ekl bych, e tu nejsi jen proto, aby ses vnoval prmyslov archeologii. O ti jde?" Jedna Zafodova hlava se odvrtila. Druh se zaala rozhlet, aby zjistila, na co se dv ta prvn, ale zejm se nedvala na nic moc zvltnho. "No... je v tom zsti zvdavost, sten smysl pro dobrodrustv, ale hlavn asi slva a penze...," ekl Zafod povznesen. Ford na nj pronikav pohldl. Podezval Zafoda, e vbec netu, co tu dl. "Ta planeta se mi trochu nelb," otsla se Trillian. "le, toho si nevmej," uklidoval ji Zafod. "S polovinou bohatstv bvalho Galaktickho impria uloenou nkde tady si me dovolit vypadat ountle." Hovnajs, pomyslel si Ford. I za pedpokladu, e je to domov njak prastar civilizace, kter se u dvno obrtila v prach, i kdy budeme pedpokldat adu dalch krajn nepravdpodobnch okolnost, stejn neexistuje zpsob, jak uloit tak obrovsk bohatstv a poklady v podob, kter by i v dnen dob mla smysl. Pokril rameny: "Myslm, e je to prost jenom mrtv planeta." "J u to napt nevydrm," ekl Arthur rozmrzele. Stres a nervov napt jsou dnes vnm socilnm problmem ve vech stech Galaxie, a proto, aby se tato situace jet nezhorila, budou jist fakta odhalena pedem. Planeta, o kterou zde jde, skuten je legendrn Magrathea. tok smrtonosnch stel, kter maj bt zakrtko vypleny starobylm automatickm obrannm systmem, budou mt za nsledek pouze rozbit t kvovch lk a jedn my klcky, nkolik modin na nadlokt jednoho z hrdin a nevasn stvoen a nhl odchod z tohoto svta jednoho kvtine petni a jednoho nevinnho vorvan obrovskho. Aby vak byla pece jen ponkud zachovna atmosfra tajemstv, nedozvte se v tto chvli, nadlokt bude zhmodno. Tato skutenost se me bez nebezpe stt pedmtem dramatickho napt, protoe je naprosto bezvznamn. 17. KAPITOLA Po znan roztesenm startu do dne se Arthurova mysl zanala znovu skldat z lomk rozmetanch verejm vbuchem. Objevil na lodi nutrimatick syntetizr npoj, z nho vydobyl plastikov lek tekutiny tm pln ale ne zcela naprosto nepodobn aji. Automat fungoval velmi zajmav: po stisknut knoflku Pit pstroj provedl okamit, zato vak velmi podrobn przkum chuovch bunk subjektu, spektroskopickou analzu jeho metabolismu, nae vyslal velmi slab experimentln signly po nervovch drahch a do chuovch center mozku, aby zjistil, co by mu tak mohlo dlat dobe. Nikdo vak neml nejmen tuen, pro to vechno dl, protoe nakonec vdycky bez rozdlu vyprodukoval lek tekutiny tm pln ale ne zcela naprosto nepodobn aji. Syntetizr zkonstruovala a vyrobila spolenost Sirius Cybernetics, o n je znmo, e jej reklaman oddlen zabr plochu vech hlavnch pevnin na prvnch tech planetch ve slunen soustav Siria Tau. Arthur vypil tekutinu a zjistil, e je osvujc. Letmo pohldl na obrazovky a uvidl dalch nkolik set kilometr neplodn edi ubhajc pod lod. Tu ho napadlo vyslovit otzku, kter ho u chvli trpila. "Je to bezpen?" "Magrathea je mrtv u pt milin let," ekl Zafod. "Jasn e je to bezpen. I duchov se u dvno usadili a maj rodiny." V tu chvli rozechvl mstek podivn, nevysvtliteln zvuk. Znlo to jako vzdlen fanfra - dut, pitiv, jakoby nehmotn zvuk. Nsledoval ho stejn dut, pitiv a jakoby nehmotn hlas. ekl: "Bute pozdraveni..." Z mrtv planety k nim nkdo promlouval. "Pota!" "Ahoj, lidi!" "Co zas u vech foton je tohle?" "le, jenom njak pt milin let star pska, kterou nm tu pehrvaj." "Coe? Nahrvka?" "Pt!" okikl ho Ford. "Pokrauje to." Hlas byl star, zdvoil, tm okouzlujc, ale nesl neomyln vhrun podtn. "To, co slyte, je pouh nahrvka, protoe momentln nen bohuel nikdo z ns ptomen," kal neznm hlas. "Obchodn rada Magrathey vm dkuje za vai ctnou nvtvu..." "Hlas dvn Magrathey!" vykikl naden Zafod. "Nojo, nojo," odvtil Ford. "... ale lituje, protoe planeta je obchodnm partnerm doasn uzavena. Dkujeme vm. Pokud chcete nechat sv jmno a adresu planety, kde je vs mono zastihnout, eknte je laskav, a uslyte signl." Ozvalo se zabzuen a po nm nsledovalo ticho. "Chtj se ns zbavit," pronesla Trillian nervzn. "Co udlme?" "Je to jenom nahrvka," ujioval Zafod. "Letme dl. Pota! Slyels?" "Jo," ekl pota a kopl tam vy rychlost. ekali. Asi za vteinu se znovu ozvala fanfra a hlas. "Rdi bychom vs ujistili, e jakmile obnovme obchodn innost, otiskneme inzerty ve vech mdnch asopisech a jejich barevnch plohch, a nai klienti si budou moct vybrat to nejlep, co lze v souasn geografii najt." Vhrun podtn se piostil. "Prozatm dkujeme naim klientm za jejich laskav zjem a jsme nuceni podat je, aby opustili planetu. A to okamit." Arthur se rozhldl po nervznch vrazech svch spolenk. "Snad bychom mli radi jt, co kte?" navrhl. "Css! Nen se absolutn eho bt," ekl Zafod. "Tak pro jste vichni tak napnut?" "Prost proto, e je to zajm!" osopil se na nj Zafod. "Potai! Zani sestupovat do atmosfry a piprav se k pistn." Fanfra byla tentokrt dost odbyt a hlas znl zeteln chladn. "Je nesmrn potujc, e vae naden pro nai planetu pokrauje v neztenen me. Proto bychom vs rdi ujistili, e nae zen stely, kter se prv bl k va lodi, jsou soust specilnch slueb, je poskytujeme vem naim horlivjm klientm, a jako drobnou pozornost pidvme nuklern hlavice. Tme se na vae zakzky ve vaich ptch ivotech... Dkujeme vm." Hlas zmlkl. "Ach," ekla Trillian. "Ehm...," ekl Arthur. "Tak co?" ekl Ford. "Helejte," ekl Zafod, "vtluu vm to u jednou do hlavy? Je to jen nahrvka pr milin let star. Netk se ns, chpete?" "A ty stely?" namtla tie Trillian. "Stely? Chce m rozesmt?" Ford poklepal Zafodovi na rameno a ukzal na zadn obrazovku. Daleko pod nimi se jasn rsovaly dv stbrn ipky plhajc atmosfrou vzhru k lodi. Stih na detail je ukzal oste a jasn - dv nepjemn skuten rakety hmc oblohou. Nhlost, s n se objevily, byla okujc. "ekl bych, e se ns velmi brzy tkat budou," poznamenal Ford. Zafod uasle zral na rakety. "No to je bjen! Nkdo zezdola se ns pokou zabt!" "Bjen...," ekl Arthur. "Nechpete, co to znamen?" "Jist. Znamen to, e umeme." "To jo, ale krom toho?" "Krom toho?" "... to znamen, e tu o nco jde." Stely na obrazovce se kadou vteinou zvtovaly. Mily te pmo na lo, take bylo vidt pouze pice nuklernch hlavic. "Jen tak mimochodem," ozvala se Trillian, "co udlme?" "Zachovme prost klid," odpovdl Zafod. "To je vechno?" zaval Arthur. "Ne, udlme samozejm taky... ... hybn manvr!" vyhrkl Zafod, jeho nhle zachvtila panika. "Potai! Jak hybn manvr je na sklad?" "Ehm, bohuel dn, mldenci," ekl pota. "... nebo nco jako... ...," vyblekotal Zafod. "Cosi toti blokuje mj dc systm," vysvtloval vesele pota. "Zsah za tyicet pt vtein. kejte mi Eddie, jestli vs to uklidn." Zafod se pokusil rozbhnout nkolika stejn dleitmi smry souasn. "Sprvn!" ekl rozhodn. "... musme pejt na run ovldn lodi." "Um ji dit?" zeptal se Ford vldn. "Ty snad jo?" "Ne." "Co ty, Trillian?" "Taky ne." "Fajn," uklidnil se Zafod. "Spolen to dokeme." "J to taky neumm," ekl Arthur, kter uctil, e je naase, aby se i on zaal prosazovat. "Myslel jsem si to," ekl Zafod a dodal: "Potai! Sly? Chci pln run ovldn." "M ho mt," odpovdl pota. Nkolik velkch kontrolnch panel se odklopilo a vysunuly se klvesnice s ovldacmi tlatky, piem posdku zasypaly kousky polystyrnu a kuliky zmuchlanho celofnu: kontrolky jet nikdo nepouil. Zafod na n zden zral. "Tak, Forde, pln zptn chod, pravobok o deset stup. Nebo tak nco..." "Hodn tst, mldenci," veholil pota. "Zsah za ticet vtein..." Ford skoil k tlatkm. Jen nkolik z nich mu nco kalo, tak je stiskl. Lo se otsla a zajeela - to se smrovac raketov trysky pokusily postrit ji vemi smry souasn. Ford pustil polovinu tlatek, lo se obrtila jako na obrtlku a smovala te zptky, odkud piletla, pmo proti stelm. Ze stny se vyfoukly vzduchov polte, prv v okamiku, kdy na n cestujc dopadli. Rozplcnuti silami setrvanosti zpasili nkolik vtein o dech a monost pohybu. Zafod se zmtal v maniaklnm zoufalstv, a se mu nakonec podailo brutln nakopnout jakousi pku, kter tvoila soust ovldacho systmu. Pka s cvaknutm vyskoila. Lo se prudce stoila a vyrazila vzhru. Prudk pohyb mrtil posdkou pes celou kabinu. Fordv vtisk Stopaova prvodce po Galaxii narazil do jin sti dicho panelu, co souasn zpsobilo, e prvodce zaal vysvtlovat kadmu, kdo ml nladu poslouchat, jak jsou nejlep zpsoby paovn antarskch papouch lz z Antaru (antarsk papou lzy napchnut na pejli jsou odpuzujc, avak velmi vyhledvan koktejlov pochoutka, za ni jsou nkte zazoban pitomci ochotni zaplatit obrovsk sumy, jen aby udlali dojem na jin zazoban pitomce), a e lo zaala padat jako kmen. Bylo to samozejm vcemn v tto chvli, kdy nadlokt jednoho z len posdky utrplo oklivou pohmodninu. Tuto skutenost je teba nleit zdraznit, nebo, jak u bylo eeno, jinak vichni uniknou bez nejmenho zrann a smrtonosn nuklern stely lo nakonec nezashnou. Naprost bezpe posdky je zajitno. "Zsah za dvacet vtein, mldenci...," informoval pota. "Tak ksakru zapni ty zatracen motory!" vytkl Zafod. "Jasn pka, hoi," ekl pota. Motory s tichm hukotem naskoily, lo hladce vyrovnala pd a obrtila se opt pd proti stelm. Pota zaal zpvat. "Kdy bou kr..., hlavu svou zpma dr...," koural huhav. Zafod na nj zaval, a proboha dr hubu, ale jeho hlas zanikl v inkotu toho, co pirozen povaovali za blc se zkzu. "A nic se neobvej temnoty...!" kvlel Eddie. Pi vyrovnvn pdu se lo obrtila nohama vzhru a vichni te leeli na strop, take bylo technicky nemon, aby nkdo doshl na zen. "A boue pomine...," sentimentln kuel Eddie. Obrazovky ukazovaly dv hroziv velk stely neodvratn hmc pmo na lo. "... a nebe zezltne..." Neuviteln astnou shodou okolnost vak stely nestaily korigovat svou letovou drhu podle chaoticky se potcejc lodi, a proletly tsn pod n. "A stbrn skivn pse se roznese po kraji... Zsah po korekci letov drhy za patnct vtein, mldenci... Proti vtru krej..." Jec stely se obloukem otoily a pustily se opt do pronsledovn lodi. "Tak tohle je konec." Arthur nemohl odtrhnout oi od stel. "Te u je to docela jist, e umeme, co?" "Pesta s tm pod otravovat," houkl na nj Ford. "Vdy je to pravda, nebo ne?" "Je." "Dl krej detm...," pl Eddie. Arthur nhle dostal npad. Vykrbal se na nohy. "Pro vlastn nkdo nezapne ten nepravdpodobnostn krm?" otzal se. "Na ten snad doshneme." "l?" oboil se na nj Zafod. "Bez patinho naprogramovn se me stt naprosto cokoliv." "Vad to tolik v thle situaci?" odsekl Arthur. "A tv sny jsou rozvty a polapny...," zpval Eddie. Arthur se vydrpal na jednu z asn elegantn tvarovanch prolklin v mst, kdy se stna spojovala se stropem. "Dl krej, krej dl, s nadj v srdci hoc..." "Mete mi nkdo ct, pro by neml zapnat nepravdpodobnostn pohon?" vyhrkla Trillian. "A nikdy nepjde sm... zsah za pt vtein, jsem rd, e jsem vs poznal, hoi, spnembohem... A ni-kdy ne-p-jde sm!"v "Povdm," zajeela Trillian, "me mi nkdo..." Pak nsledovala omraujc exploze rmusu a svtla. pokraovn |
