Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
24. KAPITOLA Aeroauto se tie vznelo chladnou tmou, jedin zoufale osaml chab svtlko v hlubok magrathejsk noci. Uhnlo svin. Zdlo se, e Arthurv spolenk je zcela pohrouen do svch mylenek, a kdy se Arthur nkolikrt pokouel navzat konverzaci, kmet se jen zeptal, zda nco nepotebuje, a vc se nebavil. Arthur se snail odhadnout rychlost letu, ale tma venku byla neproniknuteln, take neml dn zchytn body. Pohyb byl tak plynul a neznateln, a mu pipadalo, e se vlastn ani nepohybuj. Pak se v dlce objevilo jin svtlko. Bhem pouhch nkolika vtein vzrostlo do takov velikosti, e si Arthur uvdomil, jak obrovskou rychlost se bl. Snail se zahldnout, jak plavidlo by to mohlo bt, ale a namhal oi sebevc, nedokzal rozeznat dn urit tvar. Nhle vyjekl zdenm, protoe aeroauto se prudce propadlo a zaalo klesat, take katastrofa byla nevyhnuteln. Relativn rychlost byla pmo neuviteln. Arthur ml sotva as nabrat dech, a u bylo po vem. Dal dojem byl jen neskuten matn stbrn psvit, jen ho zdnliv obklopoval. Ohldl se a spatil temn bod rychle mizejc v dlce. Trvalo nkolik vtein, ne pochopil: vltli do tunelu v podzem. Obrovsk rychlost byla jen jejich vlastn relativn rychlost vzhledem ke svtlu, jm zil nehybn otvor v zemi - st do tunelu. Nadskuten stbrn psvit vydvala kruhov ze tunelu, kterm se te tili rychlost nkolika set kilometr v hodin. V hrze zavel oi. Po jist dob, jej dlku se ani nepokouel odhadnout, uctil mrn zpomalen a o chvli pozdji zaznamenal, e zvolna a klouzav zastavuj. Otevel oi. Byli stle jet obklopeni stbrnm psvitem a propltali se msi, co vypadalo jako bludit kiujcch se tunel. Nakonec zastavili v men komoe se zakivenmi ocelovmi stnami. stilo tu jet nkolik dalch tunel a na vzdlenm konci komory Arthur uvidl ohromn kruh matnho, ale drdivho svtla. Drdiv na nm bylo, jak si zahrvalo s oima. Nedaly se na n zaostit a nedalo se ani rozeznat, jak je daleko. Arthur zcela nesprvn odhadl, e by mohlo bt ultrafialov. Slartibartfast te hledl na Arthura vnma starma oima. "Pozemane," oslovil ho, "jsme hluboko v srdci Magrathey." "Jak vte, e jsem pozeman?" vyjevil se Arthur. "To ti bude brzy jasn," ujistil ho staec mrn a s jistou pochybnost v hlase dodal: "Nebo aspo jasnj ne v tuto chvli." Po chvli pokraoval: "Musm t upozornit, e prostor, do kterho te vstoupme, v pravm slova smyslu neexistuje uvnit na planety. Je trochu moc... velk. Vstoupme branou do rozshlho traktu hyperprostoru. Mohlo by t to znepokojit." Arthur nervzn pokalval. Slartibartfast stiskl jaksi knoflk. Arthura pli neuklidnilo, kdy poznamenal: "Vdycky m to k smrti vyds. Dr se pevn." Plavidlo vyrazilo pmo do svtelnho kruhu. Arthur si nhle iv pedstavil, jak asi vypad nekoneno. Jenome to nekoneno nebylo. Nekoneno je samo o sob fdn a nezajmav. Kdy se dvte do nonho nebe, dvte se pmo do nekonena - vzdlenosti jsou nezmiteln, a tud pozbvaj smyslu. Prostor, do nj te aeroauto vplulo, byl vechno mon, jen ne nekonen. Byl prost jenom tak straliv obrovsk, e poskytoval mnohem lep pedstavu nekonena ne nekoneno samo. Kdy se v zvratn rychlosti, kterou, jak vdl, te aeroauto zskalo, zvolna plhali volnm prostorem, Arthurovi se vechno pohupovalo a vilo ped oima. Vstupn brnu nechali daleko za sebou - bodnut pendlku v tpytiv stn. Stna. Vzdorovala jakkoliv pedstavivosti - svdla ji a porela na cel e. Byla tak drtiv obrovit a strm, e jej vrchol, dno a strany zmizely v dohledu. ok ze zvrati mohl snadno bt smrteln. Stna se zdla dokonale rovn. Jen nejdokonalej laserov mc zazen by mohlo zaznamenat, e nejen stoupala, zdnliv do nekonena, zvratn padala zpt a vydouvala se do stran, ale tak se zakivovala. Setkvala se sama se sebou o tinct svtelnch vtein dl. Jinmi slovy, letli vnitkem dut koule o prmru pes pt milin kilometr, zaplaven nepedstavitelnm jasem. "Tak tohle," ekl Slartibartfast, kdy se nepatrn teka aeroauta, letcho te trojnsobnou rychlost zvuku, sotva znateln sunula rozum paralyzujcm prostorem, "je nae tovrna." Arthur zral kolem sebe v naden hrze. Ve vzdlenostech, je nebyl schopen ani odhadnout, vidl adu podivnch konstrukc, pvabn ornamenty z kovu a svtla, zaven kolem stn kulovch tvar, vznejcch se v prostoru. "Tady vyrbme vtinu planet," vysvtloval Slartibartfast. "To jako...," Arthur pracn hledal slova, "chcete ct, e to rozjdte nanovo?" "Proboha jen to ne!" zdsil se staec. "Kdepak, Galaxie nen jet ani zdaleka dost bohat, aby ns mohla uivit. Byli jsme vyrueni ze spnku, jen abychom vyhotovili jednu mimodnou zakzku pro jist... velmi dobr zkaznky z jin dimenze. Mon e vs to bude zajmat... tamhle, v dlce ped nmi." Arthur sledoval kmetv ukazovek, a konen rozeznal vznejc se konstrukci. A skuten - jedin ze vech prozrazovala stopy njak innosti. Byl to ovem spe podprahov vjem, nedokzal by pesn ct, co se tu vlastn dje. Konstrukci prv prozil zblesk jasnho svtla a ukzal obrazce oste se rsujc na temn kouli uvnit. Obrazce, kter Arthur znal, zhruba nartnut strakat tvary, stejn povdom jako tvary slov, soust vbavy jeho mysli. Pr vtein omren, beze slova sedl, zatmco se obrazce mhaly jeho mysl a hledaly, kde by se usadily, aby mohly dvat smysl. st mozku mu kala, e moc dobe v, na se dv, a co ty obrazce znamenaj, kdeto jin st docela rozumn odmtala schvalovat podobn npady a vzdvala se odpovdnosti, pokud jde o jakkoliv dal pemlen v tomto smru. Dal zblesk svtla. Tentokrt nemohlo bt pochyb. "Zem...," zaeptal Arthur. "Zem slo dv," opravil ho vesele Slartibartfast. "Dlme kopii podle pvodnch vkres." Pauza. "Chcete snad ct...," Arthur mluvil pomalu a snail se ovldat, "... e jste kdysi... vyrobili Zemi?" "Ano," pisvdil Slartibartfast. "Byl jste nkdy v... myslm, e se to jmenuje Norsko?" "Ne, nikdy." "koda," zasnil se Slartibartfast. "Byl to mj nvrh. Dostal jsem za nj cenu. Ndhern zvrsnn okraje. Vzalo m, kdy jsem slyel, e to vechno zniili." "Vs to vzalo!" "Ano. Chyblo pt minut, a u by to tolik nevadilo. Otesn pehmat." "Hm?" uasl Arthur. "Myi byly bez sebe vzteky." "Myi byly bez sebe vzteky?" "Ano," pisvdil kmet pokojn. "Jo, a zejm to dost namchlo i koky a psy a ptakopysky, ale..." "Jist, ale nelo to pece z jejich kapsy, ne?" "Helejte," uzavel Arthur, "jestli vm to njak pome, tak j se na to vykalu a zblznm se rovnou, co vy na to?" Na palub aeroauta zavldlo na chvli rozpait ticho. Pak se kmet trpliv pustil do vysvtlovn: "Mil pozemane, planetu, na n jste ili, objednaly, zaplatily a provozovaly myi. Byla zniena pt minut ped tm, ne mohl bt dokonen projekt, kvli nmu byla vybudovna, a proto te musme postavit novou." Arthurovi z toho veho dolo jedin slovo. "Myi?" Nemohl vit svm um. "Prv tak, pozemane." "Pardon - mluvme oba o tch malch chlupatch zvtkch se srovou mni, co ped nimi ensk v situanch komedich z edestch let vyskakuj na stl?" Slartibartfast si zdvoile odkalal. "V, pozemane, nkdy je dost obtn pochopit tvj zpsob vyjadovn. Nezapomnej, e jsem pt milin let spal v tto planet, a o tch situanch komedich, o nich hovo, nevm zhola nic. Tvorov, kterm ty k myi, nejsou tak docela tm, m se jev. Jsou to pouh vnlky hyperinteligentnch pandimenzionlnch bytost do na dimenze. A pokud jde o sr a pitn, to je jen zstrka." Kmet se odmlel, pak se astn zamrail a pokraoval: "Bohuel na vs dlaly pokusy." Arthur se na vteinu zamyslel, potom vak vyjasnil tv. "Kdepak," ekl. "Te u chpu, jak k tomu nedorozumn asi dolo. Ve skutenosti to bylo naopak - my jsme dlali pokusy na nich. Pouvalo se jich pi vzkumu chovn. Pavlov a spol. Dvaly se jim vemon testy, uily se zvonit na zvonek, probhat bluditm a tak. Studovala se na nich povaha procesu uen. Pozorovnm jejich chovn jsme se dozvdali spoustu vc o svm vlastnm chovn..." Arthur rozpait umlkl. "ڞasn rafinovanost...," povzdychl Slartibartfast. "lovk to mus obdivovat." "Coe?" nechpal Arthur. "Lpe u svou skutenou podstatu nemohly zamaskovat. Ani vae mylen nemohly lpe nasmrovat. Nhle vbhnout do slep uliky v bluditi, snst nesprvn kousek sra, neekan chcpnout na myxomatzu - kdy se to peliv promysl, je vsledn efekt obrovsk." Odmlel se, aby dodal dalm slovm vtho drazu. "Jsou to toti, pozemane, skuten mimodn chytr hyperinteligentn pandimenzionln bytosti. Tv planeta a lidi na n tvoili matrici organickho potae, jemu zadali program trvajc deset milin let... Povm ti celou historii, ale zabere to dost asu." "V posledn dob nejsem zrovna v asov tsni," ekl Arthur chab. 25. KAPITOLA ivot pin spousty problm. Mezi nejpopulrnj pat otzky: Pro se lid rod? Pro umraj? A pro tou trvit vtinu asu mezi tm s digitlnmi hodinkami na ruce? Ped mnoha a mnoha miliny let jistou rasu hyperinteligentnch pandimenzionlnch bytost (jejich fyzick podoba v jejich vlastnm pandimenzionlnm vesmru se pli neli od na) zaalo natolik otravovat neustl handrkovn o smysl ivota, kter je zdrovalo od jejich oblben zbavy, Krobinskho ultrakriketu (zvltn hra, v jejm prbhu je nutno mimo jin neekan bez jakhokoliv zjevnho dvodu nkoho pratit a pak vzt do zajech), a se rozhodli, e se pust do zkladnch problm ivota, vesmru a vbec a vye je jednou provdy. Sestrojili tedy superpota tak asn inteligentn, e jet ped zapojenm databank zaal tez Myslm, tedy jsem, a ne ho staili vypnout, vydedukoval jet existenci rovho nkypu a dan ze mzdy. Byl velk asi jako men msto. Hlavn ovldac panel umstili do adovny navren zvl pro tento el, na mohutn psac stl z nejkvalitnjho ultramahagonu, potaen luxusn ultraervenou k. Zazen doplovaly nkladn, le diskrtn tmav koberce, exotick rostliny v kvtinch a vkusn rytiny pednch programtor a jejich rodin, ve v hojn me. Prostorn okna poskytovala vyhldku na hlavn nmst lemovan stromoadm. V den uveden do chodu, zvan Den Velkho Cvaku pijeli dva stzliv obleen programtoi s diplomatkami. Do adovny je uvedli velmi diskrtn. Uvdomovali si, e dnes budou reprezentovat celou svou rasu v okamiku jejho nejvtho triumfu. Ponali si vak klidn a tie, pokorn usedli k psacmu stolu, oteveli kufky a vyali die vzan v ki. Jmenovali se Lankvil a Fuk. Chvli sedli a uctiv mleli. Pak si vymnili vznamn pohled, nae se Lankvil naklonil a dotkl se malho ernho tlatka. Sotva slyiteln bzukot ohlsil, e ob pota b na pln aktivn reim. Po krtk pauze k nim promluvil zvunm, hlubokm hlasem: "Jak zn onen velk kol, pro nj jsem j, Hlubina mylen, druh nejvt pota Vehomra asu a prostoru byl povoln v existenci?" Lankvil a Fuk na sebe pekvapen pohldli. "Tvm kolem, potai...," zaal Fuk. "Ne, pokat, tady nco nehraje," vpadl mu ustaran do ei Lankvil. "Navrhli jsme ho pece jako nejvt pota vech dob, a rozhodn se nemnme spokojit s druhm nejvtm. Hlubino mylen," obrtil se k potai, "copak nejsi tm, co jsme navrhli, toti nejvtm a nejdokonalejm potaem vech dob?" "U jsem ekl, e jsem druh nejvt, a taky e jsem," pronesl zvun Hlubina mylen. Programtoi si vymnili ustaran pohled. Lankvil si odkalal. "To bude asi njak mlka," ekl. "Co nejsi vt pota ne Gargantuovsk gigamozkovna z Maximegalonu, kter doke spotat atomy kterkoliv hvzdy za pouhou milisekundu?" "Gargantuovsk gigamozkovna?" opil Hlubina mylen s neskrvavm pohrdnm. "O tom poitadle mi nehovo!" "A co nejsi lep analyztor," nalhal zase Fuk, "ne Guglplexsk hvzdn myslivna ze Sedm galaxie svtla a geniality, kter doke spotat drhu kad jednotliv steky prachu v prbhu ptitdenn psen boue na Dangrabdu Beta?" "Ptitdenn psen boue?" ekl Hlubina mylen zvysoka. "A to se pt m, kter meditoval o vektorech atom pi samotnm Velkm tesku? Jdii mi s takovmi koly pro kapesn kalkulaku!" Programtoi chvli rozpait mleli. Pak se Lankvil znovu pedklonil a oslovil pota: "Ale co nejsi beltj diskutr ne Ob hyperlalon neutronov vevd z Ciceroniku 12, zvan Magick a nenavn?" "Ob hyperlalon neutronov vevd by vymluvil i tele z arktursk megajalovice," zadunl Hlubina mylen, "ale j bych z toho telete potom vymmil zky." "V em tedy spov problm?" otzal se Fuk. "dn problm tu nen," zahlaholil Hlubina mylen majesttn. "Prost jsem druh nejvt pota Vekerenstva asu a prostoru." "Ale pro druh?" dorel Lankvil. "Pro pod k, e jsi druh? Nemysl pece Multikorov fintotronn Miller-Titn? Nebo snad Dumamatik? Nebo..." Na ovldacm panelu zazila pohrdav svtlka. "Tmhle kybernetickm blbekm nehodlm vnovat ani zlomek kapacitn jednotky!" zaburcel. "Nemluvm o nikom jinm ne o potai, kter pijde po m!" Fuk u ztrcel trplivost. Pooupl svj di stranou a zabruel: "Snad by to lo bez toho mesistv." "Vy nevte nic o tom, co pijde," hovoil Hlubina mylen. "Ale j ve svm plodnm obvodov doku usmrnit nekonen deltaproudy budouc pravdpodobnosti, a proto vm, e jednoho dne mus pijt pota, jeho pouh zkladn parametry nejsem hoden spotat, pece vak bude nakonec mm osudem ho navrhnout." Fuk ztka povzdechl a pohldl na Lankvila. "Nemohli bychom toho nechat a pejt k na otzce?" Lankvil mu naznail, aby byl zticha. "O jakm potai to mluv?" zeptal se. "Pro tuto chvli vm vc neeknu," pravil Hlubina mylen. "Radji se m ptejte na to, co mohu zvldnout. Mluvte." Programtoi svorn pokrili rameny. Fuk u se uklidnil. "Hlubino mylen, velk potai," zaal znovu. "kol, pro nj jsme t zkonstruovali, je tento: Chceme, abys nm sdlil...," udlal efektn pauzu, "... odpov!" "Odpov?" podivil se mrn Hlubina mylen. "A co vs zajm?" "ivot!" ekl drazn Fuk. "Vesmr!" dodal Lankvil. "A vbec!" zvolali dvojhlasn. Hlubina mylen chvli uvaoval. "Pkn makaka," ekl nakonec. "Doke to?" Dal odmlka. "Ano," ozvalo se konen. "Doku." "Take odpov existuje?" Fuk vzruenm sotva dchal. "Jednoduch odpov?" doplnil Lankvil. "Ano," pravil Hlubina mylen. "ivot, vesmr a vbec. Odpov na to je. Ale... budu si to muset trochu promyslet." Vnost chvle vak naruil nhl kravl - dvee se rozltly a dovnit vtrhli dva rozzuen mui v hrubch, vybledle modrch tunikch pepsanch opasky v barvch Cruxwansk univerzity. Intelektuln posluhovae, kte se jim snaili zabrnit ve vstupu, prost odhodili stranou. "dme piputn!" zaval mlad z nich a utdil hezk mladink sekretce rnu na ohryzek. "Pece ns z toho nemete vyoupnout!" hulkal star a vystril mladho programtora za dvee. "dme, abyste ns nemohli vyoupnout!" vykikoval opt mlad, pestoe byl bezpen uvnit a nikdo se ho u vyhodit nepokouel. "Kdo jste?" povstal rozzloben Lankvil. "Co chcete?" "J jsem Majikthise!" oznmil star mu. "A j dm, abych byl Vrmfondl!" halasil mlad. Majikthise se obrtil na Vrmfondla. "To je v podku," vysvtloval zlostn, "o to dat nemus." "Sprvn," houkl Vrmfondl a pratil do nejbliho stolu. "J jsem Vrmfondl, a to nen poadavek, ale prost fakt. Chceme jasn fakta!" "Ale ne," zajeel Majikthise podrdn. "To je pesn to, co nechceme!" Vrmfondl jednm dechem zahulkal: "Nechceme jasn fakta! Chceme naprost nedostatek jasnch fakt! A j dm, e jsem anebo teba nejsem Vrmfondl!" "Ale kdo ksakru vbec jste?" rozzloben Fuk rovn zvil hlas. "Filozofov," oznmil Majikthise. "Anebo taky nemusme bt," zahrozil Vrmfondl na programtory. "Ale jo," ujioval Majikthise. "Jsme tu docela urit za Spojen odborov svazy filozof, mudrc, osvcenc a jinch myslcch osob a dme, abyste tuhle mainu vypli, a to hned!" "V em je problm?" zeptal se Lankvil. "Hned ti povm, v em je problm, kmo," opil Majikthise. "Vymezen, v tom je problm!" "dme, aby vymezen problm bt mohlo, nebo taky nemuselo," zavetl Vrmfondl. "Jen pkn nechte ty svoje mainy stat a nsobit," durdil se Majikthise, "a o vn pravdy se postarme my! Jen se podvej do zkonku, kmo. Podle zkona je hledn Konen pravdy nezcizitelnou vsadou pracujcch v oboru mylen. A te ji najednou k pitom maina jednodue najde, a my budeme na dlab, co? M pak vbec smysl vysedvat po nocch a handrkovat se, zda Bh je anebo teba taky nen, kdy tahle zatracen maina ti hned rno d jeho telefonn slo?" "Sprvn," hulkal Vrmfondl. "dme pesn vymezen oblast pochyb a nejistot!" Tu mstnost zadunl hromov hlas: "Mohu k tomu taky nco poznamenat?" otzal se Hlubina mylen. "Budeme stvkovat!" vetl Vrmfondl. "Sprvn!" souhlasil Majikthise. "Budete mt na krku generln stvku filozof!" Hladina umu v mstnosti se prudce zvila, nebo nkolik pomocnch basovch reproduktor zabudovanch ve vkusn vyezvanch a moench lakovanch sknch, se zapnulo, aby dodaly Hlubinovu hlasu vt prraznosti. "Chci ct jen tohle," zahml pota. "M obvody jsou u neodvolateln nastaveny, aby vypotaly odpov na zkladn otzku ivota, vesmru a vbec...," odmlel se, spokojen, e ho te vichni napjat poslouchaj, nae pokraoval o nco tieji: "Ale bude mi to chvilku trvat, ne tenhle program sjedu." Fuk netrpliv pohldl na hodinky. "Jak dlouho?" zeptal se. "Sedm a pl milinu let," odpovdl Hlubina mylen. Lankvil a Fuk na sebe zamikali. "Sedm a pl milinu let...!" zvolali dvojhlasn. "Ano," pronesl Hlubina mylen. "kal jsem pece, e si to budu muset promyslet. A ekl bych, e takovhle program zsk ohromnou publicitu, take filozofie jako obor bude rzem znan populrn. Vichni te budou spekulovat, jakou odpov asi nakonec dm, a kdo jin by si ml monopolizovat trh v thle sfe, ne prv vy? Pokud dokete dostaten vniv nesouhlasit jedni s druhmi a vzjemn na sebe kydat pnu v tisku a pokud budete mt chytr manaery, mete z toho tit a do smrti. Co vy na to?" Oba filozofov na nj zstali civt. "Do prken vohrady," vypadlo konen z Majikthise. "Tomu km mylen. Hele, Vrmfondle, pro ns tyhle vci nikdy nenapadnou?" "Vim j," pitl ustraen Vrmfondl. "Asi mme petrnovan mozky, Majikthise." Tak pravive, udlali elem vzad a vypochodovali ze dve vstc ivotnmu stylu, o jakm se jim nikdy nesnilo. pokraovn |
