Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Po zničení Enklávy se domorodá vesnice Arroyo stala pomocí G.E.C.K.u prosperujícím městem a Vyvolený, který zachránil svět před Enklávou žil v Arroyu klidně a spokojeně a působil jako prezident i stařešina a nic zlého netušil, protože všude byl klid a nic se nedělo, ale ne tak docela. V Denu na jihovýchod od Arroya, před restaurací "U mámy" spolu hovořily dvě postavy. Byli to dva muži. Jeden byl vysoký, až nadprůměrně vysoký a byl zahalený do pláště a druhý muž byl zase malý tlustý podsaditý a vypadal poněkud vyděšeně. Chvíli jen tak stáli a hleděli na sebe, když ten vysoký promluvil: "Mám pro tebe práci". "Ó to mě moc potěšilo" , řekl ironicky druhý, "Dej si pozor na pusu nebo skončíš jako ti ostatní". Jo jo jo poslouchám hlavně se nerozčiluj už poslouchám "Takže mám pro tebe práci, ale pozor, pokud to zvořeš půjdem se podívat za šéfem. Hlavně to ne, prosím, to ne, udělám cokoliv! Neboj se zvládnu to! To ti radím, protože jestli ne... Neboj udělám cokoliv. Takže TOHLE doručíš do L.A. Boneyard a máš na to tři měsíce.A pak vytáhl z pod pláště cosi oválného a lesklého a podal to mrňousovi a ten okamžitě odpověděl:"A-a-a-a to je přřeece De..... DRŽ HUBU.Nemůžeš vědět jestli někdo neposlouchá! Ale pane, co když se to po cestě probudí? To je jen tvůj problém já jsem své udělal.A opakuji Máš devadesát dnů.Do té doby to dostaneš do L.A. a předáš muži jménem Sanchez. Aaaaaaano provedu nebojte se dokážu to. To bych ti radil nebo je po tobě. A vysoký pod příkrovem tmy odcházel, když v tom ho zastavil opilej feťák a řekl:"Á moc vás zdravím pane prezidente, jsem rád, že vás zase vidím. Naposledy jsem vás viděl, když jste se zastavil na pár piv v restauraci na konci vesmíru!"A obrovi zasvítily rudé, hluboké pronikavé oči pod jeho tmavým pláštěm a pak se ozvala ohlušující hromová rána a potom se ozvalo odporné mlasknutí.Feťák teď nebyl tam kde stál. Byl na stěnách domů, rozmetaný po zemi a byl dokonce i na ožralcích co se váleli kolem. A na místě, kde stál teď, byl malý krvavý a zářící kráter. Mrňous,který stál opodál leknutím vyjeknul a začal se krčit za stromem a ovál křečovitě držel v ruce. Teď měl dobrý důvod proč splnit zadaný úkol. Obr odešel do tmy a když už nebyl vidět, mrňous se rychle rozběhl pryč.V obličeji měl děs a bál se o ten podivný objekt a říkal si:"co když to rozbiju nebo se to probudí nebo to třeba nestihnu. Nechci skončit na "sračky"a srdce mu bušilo jako o závod. Druhý den v Arroyu probíhala konference o zabezpečení města. "Myslím že nám tady žádné větší nebezpečí nehrozí, " řekla víceprezidentka McEndelová "jsme na víceméně bezpečném místě, celé město je za velkým kaňonem a v Chrámu zkušek se dá ukrýt, když bude potřeba. A jsou tu také naše podzemní bunkry, které nejsou největší, ale svému účelu poslouží. "Tím bych si nebyl tak jistý!" vykřikl senátor Alda. Enklávské jednotky se sem před třiceti lety dostali díky svým vertibirdům. A pokud by Enkláva povstala, vertibirdy by mohli použít znova! Nechci ani myslet na to co by tady mohli způsobit! Můžou na nás házet ze vzduchu bomby! Máme sice obranu proti vzdušným objektům, ale kdoví čeho můžou být Enklávané nebo jiné stvůry z pustin schopni! Máme sice druhý G.E.C.K. ,ale je to přece velmi vzácné a důležité zařízení. "Nebojte se senátore" řekl majestátně Vyvolený.V nejbližší době nám žádné nebezpečí nehrozí.Naše hlídky nic nezjistily a Navarro je vypleněné. Žádní vojáci v Navarru nezůstali. A kdyby zůstali, naše hlídky by je zničily." Kdoví čeho jsou schopni pane prezidente" řekla velitelka vojenských jednotek Aroya:Minerva McKenziová."Naše vojenské vybavení není na správné úrovni! Máme povětšinou už jen konvenční zbraně. Naše zásoby energetických zbraní jsou na žalostné úrovni. Nemáme už žádné pulzní zbraně. A nemáme už skoro žádné power armoury! Naši vojáci mají hlavně kevlarové zbroje. Tento problém se určitě vyřeší. Naše finance jsou v poslední době na velice dobré úrovni a naše styky s ostatními městy se zlepšily! Od Bratrstva oceli můžeme nakoupit zbraně a brnění."Aby to nebyly jen něaký oblbovací řečičky"vyhrkla Minerva. Ujišťuji vás že nejsou a pro vás senátore Aldo:žádné nebezpečí nám nehrozí!" A co ten váš syn prezidente"vykřikl Alda. Dokáže nadělat víc škody než hurikán! "Senátore můj syn není žádný hurikán"!"Je to spíš tornádo.... A takhle debata pokračovala ještě dlouho,ale co pak syn Vyvoleného? Eddy byl devatenáctiletý spratek,který se ve městě nudil a proto pořád vyváděl všem něaké naschvály.Jeho matka byla mrtvá.Umřela na něakou neznámou předválečnou pohlavní chorobu, protože nebyla svému muži zrovna věrná. Eddy neokusil tvrdost života, byl na svůj věk velice naivní.Byl přesvědčen,že mu ve městě žádné nebezpečí nehrozí. Žil si bezstarostně a bez obav z katastrofy. Ale něco mu mělo v nejbližší době zmněnit náhled na svět. Starý voják Cassidy jeden ze starých přátel jeho otce byl jeho častým společníkem a to hlavně proto, že ho Eddy pořád otravoval... "Ahoj Cassidy! Nepotřebuješ pomoct s nasazením brýlí?" "Já ti dám ty spratku přerostlá, otravovat starýho vysloužilce! Kdybi to tak vyděla tvá matka ta by ti dala! "Má matka byla děvka!" Pořád chodila za jinýma chlapama. Pokaždé když se otec na chvíli vzdálil už tu byl něakej její přítel! A mně říkala,že mám držet před tátou hubu! To,že umřela byla pro ni odplata za její hříchy!" "Pcha, tak o své matce nemluv! Svého času byla hodná žena, to že se tak změnila bylo kvůli tobě! Ty jseš totiž horší než Deathclaw v období páření!" "Pcha"Odfrkl Eddy. "A tvoje odplata za hříchy příde taky pokud bys to chtěl brát takhle! A navíc nejsem tak starý, je mi jenom osmdesát a podívej v jaké jsem formě! Cassidy vstal ze svého křesla, ale hned do něj zase padl."Do prčic možná si měl pravdu" "Já tt.... "Mlč ty spratku! Pravdu si měl jen pro dnešek, zítra to bude jiné! Kdybych musel vyrazím zase do boje! Cha umřel bys ještě před zahájením bitvy. Nebuď drzý spratku nebo mě přivodíš infarkt! Mám slabé srdce!A ještě pro úplnost brýle nenosím! "Jó jasně starochu, to ti tak věřím! "TAK teď si mně naštval! TEĎ si mě naštval! A Cassidy vytáhl brokovnici a namířil na Eddyho. Tak teď počítám do tří a teď vypadni! Ale Cassidy neblbni.. RAZ. Nech toho Cassidy.. DVA. Jo dobře už mizím.. TŘI! A ozvala se rána výstřelu a Cassidyho smích. Eddy radši utekl, i když věděl,že by mu Cassidy nic nudělal.Cha Cha.Zasmál se Cassidy:"Teď sem ho odstrašil". "Pfr" odfrkl si Eddy:"Blázen stará". Mezitím v pustině poblíž Redingu se pachtil mrňous s oválným objektem,který od svého setkání s obrem pořád svíral v prackách. Na svou tloušťku utíkal poměrně rychle snažil se ze všech sil a nedbal na vyčerpání. Něakým záhadným řízením unikal tlupám Alienů, Floaterů a dalších nestvůr a také útokům nájezdníků. Ovšem věděl že nejhorší příjde teprve kolem San Fransisca. Svou cestu musel mít vyměřenou, protože věděl kudy jde, protože při soumraku dorazil k hliněnému domu kolem kterého byly další dřevěné a zděné stavby a také ohrada s brahminy.Před hliněným domem stál dosti zarostlý muž s divokým výrazem."Ahoj Micky" zvolal chlap na mrňouse. "Taky tě rád vidím Dicku" zvolal Micky. Mezitím se Micky dobelhal k Dickovi a vypadal potěšeně. "Čekal jsem, že se zastvíš! "A cos čekal, poslal jsem posla! Myslíš tohle? A Dick ukázal na hnijící mrtvolu, co ležela opodál. T ttttys ho zabil! Ty magore! To byl můj přítel a taky patřil k té ehmm (rozhlíží se kolem) skupině však víš. Té rockové(mrká). Aha to jsem teda netušil(mrká). A S TÍM MI MŮŽEŠ VLEZT DO PRDELE ! Je mi úplně jedno ke komu patřil! Seš stejnej jako on a máš svatý stěstí, že se k tobě chovám tak vlídně! Dick řval ještě dlouho a dlouho. "Nerozčiluj se" skučel Micky. Potřebuju jen trochu jídla a něakou zbraň. Víš měl jsem štěstí, že se mi nic po cestě nestalo. "No tak dobře" zamručel Dick a prohrabával si své dlouhé ježaté, špinavé, páchnoucí vousy."Dám ti pušku, náboje, trochu jídla a bágl na to co držíš v ruce. "Díky ti moc ti děkkkuji." Můžu si to půjčit?" "Aaaaa co?" No přece to ve..." Drž hubu! Někdo může poslouchat!" "No tak se nezlob!"A Dick se nasupeně podíval na Mickyho."Půjdu pro ty věci.Počkej tady!"Dick odešel a Micky nervózně chodil před chatrčí dokolečka."Tady to je!" Řekl Dick a podal Mickymu tašku s jídlem,batoh,pás s náboji,a loveckou pušku. "To je všechno pro mně?"Zeptal se Micky. "Jo a upaluj než si to rozmyslím!"Zaburácel Dick. "No asi se chvilku ještě zdržím." "Jak to mysl....."A Micky vpálil Dickovi kulku mezi oči."To je za nadávky a za mího kámoše."Micky odcházel pryč už byla skoro tma a Micky měl ve tváři šílený víraz.Přesto,že byl spokokený s tím co proved,ale zároveň věděl,že čas se krátil a už přišel téměř o hodinu.Nechtěl skončit jako ten feťák v Denu. Druhý den v Aroyu se Eddy vzbudil a v hlavě měl myšlenku,která mu tam ležela už od té doby co po něm Cassidy začal střílet.Přemítal o tom jestli by neměl už konečně na chvíli vypadnout z města.Chtěl získat něakou zkušenost a taky už ho město pěkně štvalo a říkal si pořád:"Proč tady vůbec tvrdnu?Je to tady odporně čistý nikde nic!Všude klid a nic se neděje!Jediný co můžu dělat je poslouchat Cassidyho nadávky,pozorovat vojáky co stojí u některých speeciáálně střežených budov nebo se prostě poflakovat po městě.Měl bych už vypadnout.Pozorovat jak to chodí v divočině a zajít třeba do jiných měst(zvlášť do Klamathu.Mají tam bordel s levnýma službama) Prostě odsud pryččč."A tak Eddy přemýšlel ještě dlouho a netušil co se děje zhruba sto kilometrů za městem. Mezitím sto kilometrů za městem:"Generále je to tu v pohodě.Hlídky bez problému likvydujeme a zdá se že nic netuší.Přepínám" "Hmm zítra bysme mohli podniknout útok natankujte vertibirdy a připravte všechny jednotky.Přepínám." Zítra máme zaútočit?To nebude problém zdá se,že jsou nepřipraveni na jakýkoli útok.Naše skrýš v horách u pobřeží je bezpečná.Přepínám." "Takže zítra v patnáct hodin zaůtočíte a jestli se něco pokazí vina padne na vaši hlavu kapitáne.Přepínám" "Nebojte se generále nic se nepokazí všechno je pod kontrolou.Končím". Zpátky do Aroya Eddy se rozhodl a řekl si:"půjdu za fotrem a řeknu mu,že chci podnikat výlety z města a jestli bude mít výhrady tak ho pošlu někam!Sám když mu bylo dvacet vyslali ho pro G.E.C.K..Pcha a mně by potom nechtěl pustit z města."Eddy šel do domu svého otce a byl přesvědčen,že mu to víjde."Takže tati mám na tebe žádost." "Hmm a jakou?" "Chci podnikat výpravy mimo mesto." "Beze všeho." "FAKT?" "Fakt."Dodal otec chladně. Skvělé zítra vyrazím! A kam? Na západ.K pobřeží do hor. Beze všeho,ale varuji tě je to tam plný Supermutantů.No ne úplně plný,ale je jich tam spousta. Jó jasně nejsem něakej malej harant abys mně vyděsil hystorkama o Supermutantech. Jsou pravdivé!Jeden můj nejlepší přítel je supermutant. A proč nežije tady?Odešel za lepším.Navíc měl na starost město. Jó už ti věřím!Supermutanti vymřely před dvaceti lety. Jen abys na to nedoplatil. Pcha nebojím se ani nemám čeho. Druhý den Eddy zrána vyrazil na východ.Nebál se otcovích povídaček o Supermutantech a Deathclawech.Věděl,že už se neviskytují Supermutanti se schovávali nebo už nežili a Deathclawové byli vyhubeni.Šel bez něakých obav pořád dál a dál.Rychlím krokem kráčel pustinou a chtěl dojít až na pobřeží.Cesta mu rychle utíkala a setkal se pouze s hejnem zmutovaných krys,které bez problémů zlikvidoval svím revolverem(který nebyl jeho.Ukradl ho Cassidymu).Asi kolem poledne došel k jakési oáze kde byli vysoké stromy,zelený porost a prťavé jezírko.Odpočinul si a z klidného spánku ho vzbudily podivné jako kdyby robotické hlasy.Opatrně se zvedl a schoval za keřem a poslouchal:Kapitáne jsme právě asi dvacet kilometrů za městem a za hodinu bysme tam měli být.Eddy se podíval na své drahocené kapesní hodinky a zjistil,že je za deset minu čtrnáct hodin.Začal zase poslouchat:A co vertibirdy jsou připraveny? Aaano kapitáne téměř. Jak to TÉMĚŘ?Noo potřebují ještě dotankovat. MUSÍ TO KLAPNOUT NA MINUTU PŘESNĚ!Pošlete zprávu do tábora ať okamžitě vyrazí! Aaano pane! Eddy nemohl nic dělat byl schovaný za křovím a věděl,že kdyby vyběhl vojáci by ho uviděli,dohnali a zabili.Mohl jedině zalézt do křoví a počkat až odejdou.Obklopoval ho strach ví teť,že chtějí zničit jeho rodné město.Nemohl nikoho varovat byl bezradný a pomalu propadal panyce.Klepal se jako osika a potich zalezl do křoví.nevěděl co má dělat chvíli se chtěl radši zabít,ale pak usoudil,že to není dobrý nápad a tak čekal a čekal.Až asi za pět minut se vojáci daly do pohybu.Viděl jak jejich obrovské strašlivé siluety kráčejí pořád dál a dál.Nemohl nic dělat(mohl,ale bál se)seděl a seděl.Asi po půl hodině se odvážil vylézt ze křoví.Čekal asi ještě čtvrt hodiny až najednou uviděl nad sebou prolétnout létající stroje-zřejmě vertibirdy.Věděl,že je zřejmě vše ztraceno.Odvážil se stoupnout a pomalím krokem se vydal zpátky. Mezitím v Aroyu. Do Arroya zatím dorazili vojáci Enklávy.Hlídky,které si jich všimly byli zabity,ale ty co přežily prchaly zpátky do města varovat ostatní.Ve městě propukla panyka lidé se utíkaly schovat do bukrů,do chrámu zkoušek(který působil jako velký bunkr) i do svích domovů.Vojáci měli pohotovost a ti kteří mohli se pustili do boje.Enklávané se hrnuli směrem k městu.Most přes kaňon byl stržen,ale vojáci Enklávy si s tím poradili.Napínali přes most lana a někteří odvážní ho prostě přeskočili.Vojáci Aroya bojovali ze všech sil a byli v přesile,ale brněním Enklávských vojáků jejich mocným energetickým zbraním se nevirovnaly.Situace byla stejná jako před třiceti lety.Spoustu domů podpálili a nebo prostě zbořili.Vertibirdy začaly na město shazovat malé bomby.Některé vertibirdy přistávali a vojáci do nich naháněli nebo nosily civilisty či omráčené vojáky.Situace byla pro Aroyo zoufalá.Vojáci Enklávy se dostali i do bunkrů dokonce i do nejlépe střeženého bunkru ve kterém byl ukryt G.E.C.K..G.E.C.K. byl přenesen do jednoho vertybirdu a byl zase v prackách Enklávy. Vyvolený se schovával v budově senátu,která odolávala všem útokům,protože s vyvoleným byly uvnitř i nejlepší jednotky Aroya s nejmodernějším vybavením.Starý voják Cassidy tam byl také,ale nikde se neschovával naopak bojoval z celého svého slabého srdce.Ale i budova senátu byla dobyta,jenže vojáci byli velmi překvapeni,když uvnitř nenašly nikoho.Město za pár hodin téměř celé lehlo popelem.Budovy byly pobořeny a většina hořela.Na ulicích už taky skoro nikdo nebyl jen občas odněkud vyběhl voják a ze svích posledních sil se hnal vstříc smrti(kterou rozséval jenže ho pak stejně zabili).Někteří lidé se Enklávským jednotkám skryli a čekali schovaní ve svých úkrytech.Asi po šesti hodinách rabování se nad město vnesl obrovský vertibird,který se začal snášet k zemi.Když přistál jeho dveře padli rychle k zemi a vytoupolo z něho šest vojáků kteří se rozestoupili tři na levo a tři na pravo,aby udělali cestu vprostředku.Najednou prostředkem vystoupila z vertibirdu obrovská postava zahalená do plástě a do obličeje jí nebylo vidět pod.Plástěm jí svítily dvě červené oči. Klaním se vám pane!Rozkřikl se kapitán a vyběhl z budovy senátu a poklekl před pánem na kolena. Dobrá práce kapitáne!Zahřměl obr. Děděděěkuji pane.Jsem poctěn vaší návštěvou a vaší pochvalou. Na díky nemáme čas kapitáne!Musíme odsud pryč nebo spíš musíte. Šéf vás chce vidět. Šéf?Opppravdu tím jsem poctěn pane.A prosím vás z jakého důvodu? Neptejte se!Všechno vám vysvětlí sám!Je to důležité! A pproč zrovna já?Nemám přece nejvyší hodnost. ŘEKL JSEM NEPTEJTE SE!A teď nastupte do vertibirdu! Aano pane.Za chvíly pro vaše vojáky přiletí z hor další vertibirdy.Dobře pane.A proo...Obr to nevydržel a kapitána obráčil obrovskou rukou.A řekl svím :vojákům:"Pojďte máme jen hodinu na vyklizení. Mezitím asi deset kylometrů na východ od města. Eddy se ploužil tmou a v hlavě měl strach z toho co asi uvidí.Byl zároveň trochu spokojen z toho,že udešel jinak by byl určitě mrtví.Šel strašně pomalu a po tváři mu tekly slzi a říkal si:"Proč sem jen byl tak hloupí?Pořád jsem otravoval Cassidyho.A teď se mu už nemůžu omluvit.Byl jsem na všechny hrubí.Byl jsem naivní přestože je mi devatenáct let.Nikdy jsem neokusil co je to život.Že je také tvrdý."A tak si Eddy nadával ještě dlouho a hleděl pořád do země a záhadně udržoval směr.Asi k ránu došel k velkému kaňonu.Neodvažoval se pozvednout hlavu.Bál se toho co uvidí.Doufal,že to byl jen sen,že je všechno v přádku a,že zase uvidí svého otce a Cassidyho a své kamarády.Asi po hodině přemítání a koukání do země se odvážil pozvednout hlavu. A uviděl to co ho položilo na kolena.To čeho se nejvíc obával bylo pravdou. Aroyo bylo v troskách....... konec první části 
|
