Lathamův deník, záznam 10.1.4.
Naše vzducholoď se zřítila severně od tábora obývaného supermutanty. Myslíme si, že jsou to zbytky Vůdcovy armády. V některých archivech je zmínka o tom, že někteří z těchto supermutantů mohou být přátelští. Proto jsem navrhl, aby jsme si připravili zrcátka a korále, možná se budou hodit.
Než jsme však mohli učinit nějaký vstřícný krok, byli jsme přepadeni hlídkujícími strážemi. Svázali nás a odvlekli do tábora. Polovina z nás byla zabita při dopadu vzducholodě a méně než polovina z této poloviny, jen tak tak přežila velmi kruté zacházení naším mutantím hostitelem. Velitel tohoto tábora si říká Gammorin.
Dozvěděli jsme se, že máme být, pro pobavení Gammorina, brutálně znásilněni a poté rozčtvrceni jejich místním bavičem. Všimnul jsem si, že se to některým mutantům moc nelíbí a zdálo se mi, že jsou ze způsobů svého velitele viditelně nešťastní. Ve skutečnosti jsem zjistil, že nejsou tak divocí, jak jsem si původně myslel. A daleko více, než nějaké krvavé orgie, je potěší obyčejné loutkové divadlo.
Vyzval jsem Gammorina k souboji beze zbraní, a on souhlasil. Jeho domýšlivost byla tak velká, že vůbec nepočítal s tím, že bych mu mohl jen trochu ublížit. V mé mysli byla jen jedna jediná myšlenka. Když zemřít, tak v boji.
Lathamův deník, záznam 0.0.1.
Jsem vzhůru.
Abych řekl pravdu, tak si toho z boje moc nevybavuji. Sečná rána na mé hlavě, spolu s mnohonásobnými frakturami, dávají jakýsi obraz, jak to asi proběhlo. Nicméně, od doby kdy jsem poslal Gammorina pod kytky, ke mně mutanti vzhlížejí s obdivem a považují mne za svého nového vůdce. Co se dá dělat, tak já to tedy vezmu. Ve psaní budu pokračovat později. Mám takový pocit, že můj mozek při boji utrpěl menší poškození. Raději se pokusím odpočívat do doby, až se má mysl zjasní.
Lathamův deník, záznam 0.5.8.
Supermutanti jsou sice prostoduší, ale dobří. Mnozí je považují za hlupáky a mají pravdu, opravdu jsou velice tupí, ale jejich oddanost je větší než u většiny lidí.\n\n
Dnes se u nás objevil nějaký obchodník s jídlem, prý ho, tam kde žil, vydírali, tak se rozhodl cestovat. Nabídl se, že zajistí pravidelnou dodávku jídla. Souhlasil jsem. Bob říkal, že nám bude zajišťovat jen ty nejlepší speciality.
Začal jsem organizovat tyto mutanty s pomocí hrstky přeživších kolegů. Za čas se mi navrátila fyzická síla, ale pozoruji, že se se mnou v poslední době něco děje. Stále častěji mám záchvaty zlosti a přepadají mne strašlivé deprese. Ale ze všeho nejhorší jsou halucinace. Nedovedu si to vysvětlit, co se to se mnou děje?
Lathamův deník, záznam 1.4.5.
Dnešní den je naplněn absolutní hrůzou a beznadějí.
Jen jeden z mých mutantích vojáků se vrátil z průzkumné cesty. Strašné. Bylo to deset výborných vojáků. Ten poslední, chudák, se dopotácel do tábora, zhroutil se na zem bez jediného slova. Zemřel mi v náručí, když jsem se mu snažil zastavit krvácející ránu na hlavě.
Dříve než jsem mu mohl zavřít oči, objevilo se to, co způsobilo celou tu zkázu! Kovové smrtící stroje vstoupily do tábora, nepovšimnuty mými hlídkami! Nikdy před tím jsem neviděl taková stvoření, byly nezadržitelní. Do tohoto okamžiku jsem nepoznal, co je to strach! Byla to ohromná síla. Jen to, že nás bylo tolik, nám dalo šanci zničit ty tři strašlivé stroje, které rozsévaly smrt mezi mými muži.
Naše ztráty byly ohromující.
Lathamův deník, záznam 1.8.2.
Odpočíváme. Lidé a mutanti sedí nebo se válejí vyčerpáním po zemi, mají svěšené hlavy, snaží se popadnout dech. Jak dlouho jsme ustupovali? Dvacet mil? Možná čtyřicet!
Až bude mezi námi a tou... tou Hrozbou ze západu dostatečná vzdálenost, pak se můžeme seskupit a připravit se na protiůtok!
Lathamův deník, záznam 2.3.4.
Necítím se dobře. Dnes ráno jsem si myslel, že na nás zaůtočil deathclaw. Byl jsem příliš daleko od svého SMG, mlátil jsem kolem sebe nožem, sekal jsem tu bestii přímo do chřtánu. Když jsem začal vidět jasněji, uviděl jsem Nathanovy oči. Byl v nich údiv. Hrdlo měl rozsekáno strašlivým zbůsobem, jeho horká krev mi stékala po rukou. Hrůzou jsem omdlel... Jak se můžu zbláznit, když je lidstvo v tak hrozném nebezpečí?
Musím si udržet svůj zdravý rozum. Musím.
Lathamův deník, záznam 2.4.2.
Má hlídka dnes narazila na nepřátele. Zvuk střelby a explozí, mne přinutil, abych se rozběhl po schodech nahoru podívat se co se děje. Když jsem chvíli pozoroval co se vlastně děje, přeběhl mi mráz po zádech.
Moji mutanti se střetli s hlídkou Bratrstva. Poprvé v mém životě, jsem během boje nebyl ničeho schopen.
Sledoval jsem, nezvykle klidný, jak vojáci Bratrstva kosí mé nové druhy.
Moji mutantí společníci, kteří mi byli oddáni celým svým životem, teď srdnatě bojovali s mými dřívějšími druhy z Bratrstva oceli. Pozvedl jsem zbraň a ...
Když už bylo po všem a viděl jsem jak odnášejí těla vojáků Bratrstva, pochopil jsem. Konečně jsem pochopil. Už vím jaký je můj cíl, a co je nejdůležitější, už vím kdo jsem.
Jsem Gammorin, zapřísáhlý nepřítel Hrozby ze západu.