Fallout |
Fallout 2 |
Fallout Tactics |
Fallout: New Vegas |
FOnline |
Společné |
Fallout projekty |
Příbuzné hry |
Hry naživo |
Soutěže |
Zábava |
Různé |
|
Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
ARCHIV AKTUALIZACÍ VAULTU
2024: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2023: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2022: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2021: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2020: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2019: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2018: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2017: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2016: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2015: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2014: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2013: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2012: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2011: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2010: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2009: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2008: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 2007: 9 10 11 12
Statické archívy před RS:
 2007: 1 2 3 4 5 6 7 8                     
 2006: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2005: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2004: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2003: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2002: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
 2001:5 6 7 8 9 10 11 12
Tagy:
vše Madbrahmin Kultura Zajímavosti Fallout 3 Povídky Návod Komiks LARPy Soutěže Rozhovory Příbuzné hry Modding Developers Fallout 1 Artwork Ostatní hry Fallout Tactics Články Videa Fallout MMO Van Buren Fallout 2 Komunita Fo2 RP Interplay Hudba Studená válka Fallout Online Fallout: New Vegas Anketa Recenze Film Fallout 4 Vaultmasteři FoT patch Fo3 patch Fo2 patch FOnline Fo1 patch Bethesda Černobyl Mutants Rising Screenshoty FOnline Engine BGE FoNV patch DLC Civilní ochrana Fukušima Arcanum Fallout of Nevada Olympus 2207 Fallout: Sonora Krai Mira Resurrection Wasteland Concept art Wasteland 2 Obrázky Platformy Brahmíní vemeno Urbex Junktown Festival Wasteland 3 Fallout Fallout 76 The Outer Worlds MIB88 Megamod Last Hope Fallout et tu Fallout: Yesterday Atom RPG
• 24.11.2009 . . . Soutěž: Vítěz
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (27) | 
Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky
První místo... někteří z nás v něm měli jasno hned, jiným to trvalo dlouho. Proč vlastně vyhrála tato práce? Bylo to tím, že přes místa, kde se odehrává děj povídky, tři ze čtyř recenzentů jezdí domů? Bylo to snad tou tajmnou atmosférou blíže nespecifikované katastrofy? Těžko říct. Na první čtení to vypadá jako tuctová záležitost, ale... ono je tam něco navíc. Osobně musím říct, že konkurence prvních pěti míst byla dost těsná, ale ono "něco navíc" v této povídce ji posadilo na trůn. Je to zvláštní dílo... a svým činem, poté, co se dozvědla o vítězství, autorka jen potvrdila jakési zvláštní fluidum vinoucí se příběhem: z nabízených cen si vybrala originálku Fallouta 1.
Jeďte do Brna, přátelé, přepásejte se bandalíry, vypucujte své simonovy a přijeďte se 28.11. poklonit vítězce soutěže O brahmíní vemeno!
Protože vaulťáci by měli držet spolu...
• 23.11.2009 . . . Soutěž: Ještě jednou z vaultu
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (19) | 
Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky
Tak tahle povídka recenzentama zamíchala asi jako protipěchotní bojová hlavice chovnou stanicí opuštěných hlodavců.
Už jsem kdesi rozepisoval svou myšlenku, že člověk zavřený pod tunami skály musí zmagořit. Já jsem sice člověk zrozený v hlubokém lůně strmých slovenských hor a představa otevřených prostor mě natahuje na zvracení, ale v prostředí protiatomového krytu jsem obvykle do dvou hodin zralý na svěrací kazajku. Takže asi chápete, že po pár generacích je mysl obyvatele vault na hony vzdálená tomu, čemu dnes říkáme normální...
Dost řečí, jsem dneska příliš ožralý na to, abych tady rozváděl sáhodlouhé rádobyhluboké myšlenky o obrazech míhajících se na stěnách jeskyní, prostě vemte za bernou minci paradigma, že realita je jen subjektivní dojem, a mazejte číst druhou nejlepší povídku téhle soutěže!
• 22.11.2009 . . . Soutěž: Vetřelec se vetřel až na třetí místo!
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (14) | 
Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky
Takže dneska se podíváme na nejnižší stupeň vítězů naší soutěže. Je umístěn na nejnižším patře vaultu, v tom nejzapadlejším skladišti. Přesto až sem vedou tunely filtrventilačních rozvodů, a jimi k této povídce propadla cena za třetí výherní místo.
Tento příběh je zvláštně roztomilý a možná by zasloužil i nějaké to pokračování. Těžko hledám něco, co bych k němu mohl říct více... raději vám doporučím uvařit si dobrou okenu, schoulit se na kožešinové lůžko a začíst se do vyprávění o lidech z vaultu.
• 21.11.2009 . . . Soutěž: Slibuji, že toto je poslední New Reno!
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (17) | 
Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky
V žilách koluje adrenalin a psycho, zpocená ruka třímá útočnou pušku, odhodlaný pohled upřený skrz HUD hodnotí taktickou situaci... v dáli zní bubny kobercového bombradování. Žánr akční fantastiky má své specifické fanoušky, stejně jako třeba speed metal. Pro mě osobně je toto jediný žánr, kde překousnu i upíry, nebo třeba... třeba New Reno. Ach ano, zase jednou New Reno... a zase jednou jeden řádně naštvaný mstitel. Tohle však není jalový Frankie, tohle je zlý vlk samotář, co po večerech hraje "na okouna" s Koniášem a Baklym. Dneska už je ale starý, a tak nerve střeva z lidí holýma rukama. Má na to docela pěknou sbírku pomůcek...
• 20.11.2009 . . . Soutěž: Průmyslové katastrofy holubích měst
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (26) | 
Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita
Dnešní povídka... je zvláštní. Nevím moc, co o ní napsat víc, než jsem napsal v recenzi, a vlastně asi nejlepší bude rovnou se na ni vrhnout a přečíst si ji. Pokud ve vás podzimní mlhy probudily chmurnou náladu, pak je tohle přesně to pravé na temný, studený, sychravý večer. Kdyby měly Pustiny nějakou bránu, tohle by se mohlo psát nad ni: "Budeš umírat dlouho... a osamotě..."
• 19.11.2009 . . . Soutěž: Jak pohřbít recenzenta, aby již nikdy nevylezl?
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (3) | 
Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky
Když se zakládal časopic Živa, bylo rozhodnuto, v zájmu zachování plurality, vydývat i časopis Mrtva. Později začala vycházet ještě dvojice Žena a život/Muž a smrt, ale tu zakázal už strejda Dolfi. Každopádně Mrtva to chvíli táhla, byť zlé jazyky tvrdily, že fenomenálního úspěchu prvních čísel (když to ještě vedl Neruda) se již nikdy nepodařilo dosáhnout, a že zkrátka v redakci chcíp pes. Proč o tom vůbec začínám - povídka, kterou vám dnes představím, by totiž měla bezva šanci uspět v soutěžích, které svého času (než zemřel poslední redaktor a vydávání časopisu bylo nakladatelstvím ukončeno) vypisoval právě časopis Mrtva. Počtou si nejen ti, kdož po večerech za svitu baterky pod peřinou listují katalogy firmy Fiskars, nejen ti, kdož mají rádi z falloutích měst i nějaké jiné, než New Reno, ale hlavně ti, kdož mají rádi kvalitní dobrodružný příběh. Čtění trochu kazí ty malé obrázky kolem, ale to se dá umazat.
[ Hrob za hrob ODT ] [ Hrob za hrob RTF ] [ Hrob za hrob PDF ]
Mimochodem, nedá mi to... já se sice v mládí neučil hrobařem (ač jsem často jezdil s hlínou, jezdil s trakařem), nicméně veselé chvíle s rýčem jsem si na hřbitovech užil i tak. Závidím reddingským, že mají kyprou půdu, u nás doma máme jíl, a do toho kopat, to vám je opruz...
• 18.11.2009 . . . Soutěž: S větrem o závod!
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (9) | 
Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita
Sedm nejlepších se utkalo ve druhém kole. Když se vytvořil konečný žebříček, ukázalo se, že je shodný s žebříčkem dle průměrné známky z prvního kola, což je docela zajímavý a nečekaný jev. Žádné dvě povídky se neumístily na stejném stupni, což je také fajn. Vítězové jsou již jasní, ale vás, kdož svým favoritům držíte palce, nechám ještě chvilku v nevědomosti.
Rozhodně vás však všechny zvu 28.11. do Brna, konkrétně do restaurace Valhalla, kde proběhne slavnostní předávání cen vítězům! Více se dozvíte na našem fóru...
A nyní tedy ke dnešní povídce. Reprezentuje sedmé místo, průměrnou známku má dvě celé. Autor je starý známý pisálek pro VŠB Snikch a povídka se jmenuje Freeman. Je to divoká povídka o volnosti, a jako taková reprezentuje protiklad k povídkám odehrávajícím se ve vaultech. Snikche mám rád ve všech jeho podobách a tohle se mi líbilo rovněž!
A ještě jedno ilustrační foto: Máma (vlevo) s malým Markym. V pozadí jediná živá borovice mezi San Franciscem a Kráterem.
• 17.11.2009 . . . Soutěž: Ještě jeden kousek a už na to fakt kašlu!
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (11) | 
Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky
Hluboce se omlouvám, ale ze seznamu aktuálek vypadla jedna povídka, konkrétně deváté místo, Poslední kšeft v New Renu. Zřetelně si pamatuji, jak jsem ji psal - buďte si jistí, že o povídce z New Rena (které nesnáším) bych se opravdu rozepsal. Dnes se tedy rozepisovat nebudu. Představuji vám dobrodružný příběh detektiva (tedy opravdu nikoli detektivka, Bodkine), který už toho má v Renu dost, a právě dostal bezva šanci pěkně za sebou prásknout dveřma. Takže ještě jednou: Oprava - tenhle příběh skončil na devátém místě se známkou 2,5.
A mimochodem: Kdo dneska nevyvěsil vlajku je houby občan!
• Soutěž: I Have a Dream...
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (20) | 
Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita
Fallout 1... příběh hrdiny, jenž opustil rodný Vault a vydal se do neznámé, nebezpečné Pustiny nalézt součátku, která by zachránila tisíc obyvatel vaultu. Příběh odvážného poutníka, jenž křižoval pláně a konal dobro. Příběh skvělého reka, jenž se postavil Vůdcově armádě. Příběh... ergh... příběh...
A co takhle příběh člověka, kterému život mezi čtyřmi stěnami udělal z mozku guláš? Který je labilní a sebestředný a jehož život se povětšinou odehrává v jeho vlastní hlavě?
Dvě generace života pod tunami skal, v těsném, uzavřeném prostoru vaultu udělaly z lidí slepé, ustrašené ponravy. Toto je příběh chronické ponorkové nemoci.
S hodnocením 2,25 jsme se dostali až k hranici, za kterou se zbývající povídky poměřují v druhém kole soutěže. Od průměrné známky 2 po průměrnou známku 1,05 je rozloženo sedm povídek, z nichž tři nakonec zvítězí. Proč vlastně nepokračovat tak jak dosud a prostě nevylásit první tři povídky za vítězné? Možná si ještě vzpomenete na ta slova z hodnocení čtyřkových povídek - "Dal bych tomu za pět, ale jsou tu i horší kousky". Pravda je taková, že každé hodnocení je relativní, a známka díla je spíš pozici v pohyblivém hodnotícím rámci. Jistě si pamatujete ze základní školy takové ty situace, kdy půlka třídy dostala čtyřku a vyšichni jste byli rpohlášení za líné lemry, zato když dostali čtyřku všichni, pak prostě učitel posunul rámec hodnocení. A stejně tak se posune hodnotící rámec i nyní, roztáhne se, a sedm vítězných povídek se známkou jedna až dvě bude porovnáno navzájem. Poté je recenzenti seřadí do žebříčku od jedné po sedm, příčky žebříčků od všech hodnocení se sečtou a povídka s nejměnším počtem bodů bude vítězná.
V hodnocení druhého kola již hraje pramalou roli úroveň technického zpracování, gramatika či námět, protože tyto prvky jsou zde dost silné. Pamatujete, jak jsem říkal, že hodnotit můžeme objektivní literární jevy a subjektivní umění? Tak nyní se bude bojovat hlavně v tom druhém odvětví - líbí/nelíbí. Mám z toho Pocit, nebo taky ne.
Všech sedm povídek druhého kola bude také trvale zveřejněno na stránkách Vaultu šílené brahmíny.
• 15.11.2009 . . . Soutěž: Jdi do Prahy a přines mi... Ne! Raději knihu!
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (4) | 
Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky
Rozkrádat Prahu je v kurzu. Však i v knajpě jsme se shodli, že by bylo záhodno vybrat nějakého geroje, jenž by Cajzl infiltroval a vypil pražákům veškerý bier. Pak by totiž Smejki přestal užívat při hodnocení povídek svá šílená desetinná čísla, naučil by se zaokrouhlovat na půlbody a Zkouška knihy by nemusela dostat známku 2,625.
Tahle povídka je zvláštní především tím, že má otřesný název. Opravdu jsem ji nechtěl číst a raději se těšil na Peklo v Pittu. Nešťastně zvolené jméno pak pokračuje martyriem špatné gramatiky a ne úplně dobře ukočírovaným vyprávěním... proč to teda dostalo dvojku? Protože to je dobré! Nejen že tam je hořící Praha (to pomůže vždycky), ale má to i dobrý nápad, zajímavou zápletku a vtipné vyvrcholení. Tahle věc by si zasloužila, aby nad ní její autor strávil ještě pár týdnů práce, někde něco osekal, jinde něco zatmelil, vybrousil, přelakoval.
• 14.11.2009 . . . Soutěž: Jdi do Prahy a přines mi hlavu jejího vládce!
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (8) | 
Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky
Elita národa nás vymanila z područí Císařství, elita národa uchránila češství za okupace, elita národa nás dostala do Evropské unie... elita národa spustila jadernou válku. A proto byla ustanovena skupinka skvělých bojovníků, nejlepších lidí z národa, kteří pod vedením svého duchovního i strategického vůdce brání vzniku jakýchkoliv elit. Ergh... trošku to drhne, že? A pokud ještě bydlíte ve Slezsku či v Praze, možná budete překvapení, jak se ta krajina změnila. Naštěstí je děj docela rychlý, takže většina chyb zanikne ve víru akce. Proto, a také protože se povídka odehrává u nás, známkovali jsme za 2,75.
• 13.11.2009 . . . Soutěž: Není všechno uran, co se svítí.
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (12) | 
Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita
Tak dnes tedy povídka Osvícení s průměrnou známkou 3,2. Byť je dnes třináctého, tato povídka leží na dvanáctém místě. Otázku, jak moc si ho zaslouží řešíme v recenzích. Přestože se jedná o technicky docela dobře zpracované dílko, se zajímavým nápadem a nadpisem, pointa je rozmělněná, a nápad utopen v přehršli zbytečných slov. Kladné body tomu dodává aspoň prostředí - do Falloutu 1 zasazuje své příběhy málokdo.
• 12.11.2009 . . . Soutěž: Třináctka ve Falloutu 3
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (29) | 
Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita
Třinácté místo naší povídkové soutěže obsadila povídka, kolem které se asi točilo nejvíce debat. Je totiž možno ji brát jako další hloupý výžblept, nebo také jako ďábelskou parodii. Někteří z nás tomu chtěli dát jedničku, jiní to chtěli vyloučit ze soutěže. Prostě kontroverze jak brahmína. Nakonec povídka dostala těžce průměrné hodnocení 3,25, ale to by vás nemělo odradit od jejího čtení, neboť za to stojí. Pokud znáte Fallout 3, tak toto berte jako krutou parodii, která si dělá srandu z hromady nesmyslů, kterých je F3 plný (a ještě jich spoustu nechává pro další díly). My jsme se bavili skvěle!
[ Fallout 3 - Pravdivý příběh ODT ] [ Fallout 3 - Pravdivý příběh RTF ] [ Fallout 3 - Pravdivý příběh PDF ]
Smejki doplňuje: Tato povídka si vysloužila titul nejrozporuplnějšího díla soutěže, přičemž se může pyšnit mírou rozporuplnosti rovnou hodnotě 12. Průměrná míra rozporuplnosti u ostatních děl činí něco kolem 2,59.
Algoritmus výpočtu této míry je jednoduchý - byly sečteny absolutní
hodnoty vzájemných rozdílů hodnocení všech čtyř recenzentů. Statistika
nuda je...
...ale bez ní se věda dělat nedá, dodává Chekotay.
• 10.11.2009 . . . Soutěž: Odvěký motiv šílenství a msty
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (20) | 
Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita
Protože včera jste měli frei, dneska do vás nahustím hned tři povídky! Avšak nebojte se, jsou krátké a větší množství času zabere snad jen ta poslední.
Začneme povídkou jménem Vault šílené brahmíny od autora jménem McLure. Její průměrná známka je 3,7. Záležitost to je krátká, a přesto, pokud si dobře vzpomínám, jí
vytýkám přílišnou rozvleklost. Děj by se vešel do dvou odstavců. Pro
nás je podstatné, že s ní končí povídky hodnocené jako "katastrofa" - následující povídky
jsou již zařazeny do kategorie "prostě špatné".
A ještě na závěr, nedá mi to: Je moc pěkné, že autor umístil nadpis povídky
doprostřed a větším písmem (potržení již nebylo nutné), a pod to uvedl
i své jméno. Opravdu, s takto upravenou povídkou se pracuje mnohem
lépe. Také je zde dobře užita přímá řeč, myšlenky hlavního hrdiny,
odstavce... Všechno to jsou drobnosti, ale myslím, že rozhodly, zda
tato povídka bude na 19. nebo 17. místě...
A teď tedy ty slibované dvě povídky s průměrnou známkou 3,5. Frankie se odehrává ve světě Falloutu 3, druhá povídka (nemá jméno) od autora, jehož nick podle e-mailové adresy tipuji na "Vana"se točí kolem starého New Rena. Zvláště druhá povídka odpovídá lehkému podprůměru toho, co na VŠB již je, leč to nelze brát za měřítko, neboť Vault ve své minulosti bral za vděk kde čím (jak myslíte, že jsem se sem dostal já?). Tak šup šup číst, tahle věc je krátká a nelogická:
[ Frankie ODT ] [ Frankie RTF ] [ Frankie PDF ]
A tahle věc je sice delší, ale rovněž velice nelogická a zmatená:
[ Povídka od Vany ODT ] [ Povídka od Vany RTF ] [ Povídka od Vany PDF ]
A jako douška: JaW si stěžoval, že neví, jak jsme hodnotili, což je po šesti dílech
"Jak recenzujeme?" docela zlé, ale pokud jsem to opravdu nezmínil, tak
se tedy omlouvám. Bylo to prosté, každý recenzent přečetl všechny
povídky a pak ohodnotil každou povídku známkou na stupnici od 1 do 5,
kde 5 znamenalo nejhorší počin. Když bylo hodnocení nejasné,
hodnotitelé použili půlstupně (1*, 2-). Smejki je navíc takový kabrňák,
že rovnou hodnotil i s desetinnými čísly, takže pak po zprůměrování
někdy vyšla dost bláznivá numera. Po oznámkování pak obyčejný
aritmetický průměr dal výslednou známku. Výjimku tvoří Peklo v Pittu,
které získalo několikerá slovní ohodnocení typu "Pověste ho vejš, ať se
houpá!", což jsme na čísla převedli jako "6". Bohužel jsem zapomněl
tuto známku u následující povídky přepsat, čímž vznikly nějaké zmatky...
• 9.11.2009 . . . Povídkování - vnitřnosti
Autor: Bodkin | 
Komentuj novinku (30) | 
Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita
Chekotay už utrousil dost slov o
povídkování, ale myslím, že se ještě trocha rozumování ztratí. Někteří
z vás si možná u čtení naši recenzí říkali: Co to pořád mají s tou
pointou? Jakou zase sakra gradaci! Proč to nemá být povídka? Vždyť když
vybliju nápad na papír a není to dlouhé na román, je to povídka!
Naneštěstí není, což snad vyplyne z několika velmi volných a obecných definic:
Povídka
– je krátký (!!!) literární útvar jež sleduje jeden motiv vedoucí k
pointě, která je vyvrcholením povídky. Proč jeden motiv? Protože na víc
prostě není čas. Na těch pár stránkách stihnete obstojně vykreslit osud chlapa táhnoucího pouští za kapkou vody.
Když do toho začnete pražit další motivy, například skrze flashbacky,
rozbije se gradace. Na lepší zpracování je pak třeba větší prostor –
román. Ještě dodatek - největší flák textu, který považují v Ceně Karla
Čapka za povídku, má pod 90 000 znaků (včetně mezer).
Motiv
– neboli nápad, na kterém stojí samotné základy povídky. Je důležité si
jej nerozbít dalšími motivy. Spíše je lepší, pokud máte nutkání do
vašeho textu rvát nápad za nápadem, si je zaznačit a zůstat jen u toho,
který se vám hodí nejlépe. Ze seznamu pak vybrat další nápad a napsat
povídku jen a jen pro něj.
Vezmu
si znova toho chlapa táhnoucího pouští, jeho motiv je voda (či její
nedostatek). Proto v povídce nebudu řešit, jaké má kvéry včetně ráží a
počtu munice v zásobnících, jen se zmíním že ho tíží a už je zahodil,
brnění/výbava to samé. Nebudu řešit, jestli se na něm otčím análně či
orálně ukájel. Nebudu řešit, že mu zlí nájezdníci zabili štěně! Je tu
jen chlap, poušť a jeho obrovská touha si smočit.
Gradace
– maskuje náběh na vyvrcholení. Čtenářova záda sjíždí Děda Mráz, mající
8 promile v krvi, na sněžné rolbě táhnoucí cisternu Stoličnaji. Svíjí
se (čtenář, stařík si musí počkat na delirium tremens) nedočkavostí a
proklíná se, že neumí číst rychleji. Nutně potřebuje vědět, co se
stane. Autor to ví a využívá toho. Mazaně splétá neurčité narážky,
nevyslovené hrozby, rychle běžící děj a živí čtenářovu zvědavost.
V
našem případě bych měl popisovat, jak se hrdinovi lepí jazyk na suchá
ústa. Zjevují se mu andělé slibující brzký konec, objeví se Ďábel
nabízející vodu za jeho duši. Muž leze dál, brodí se pískem, zakopne,
upadá, valí se dolů ze svahu, potácivě se zvedá. Písek ho škrábe mezi
půlkama. Znovu upadne. Lapá po dechu. Pozvedne oči. Před ním rozsáhlá
vodní plocha... BUM! Čas na pointu.
Pointa
– je ukončení děje. Buď logické nebo překvapivé, nejlépe obojí.
Nejoblíbenější fígl (i můj) je takzvaný úkrok stranou. Autor si čtenáře
celou povídku zpracovává, říká mu jen to, co chce aby věděl. Dává mu
falešné stopy a indície. Takže na konci zjistíte, že hlavní hrdina byl
vlastně celý film mrtvý, všichni byli mimozemšťani, nebo že ta atomová
puma byla od samého začátku plná šlehačky.
Můj
příklad by mohl skončit například tak, že se vysušený muž vrhne do toho
jezera, bude se brodit a cákat až do středu, aby každičká molekula jeho
dehydrovaného těla byla obklopena vodou. A když se osvěží a chce
zamířit ke břehu, prásk! uvědomí si že neumí plavat, doprostřed se
dostal jen v adrenalínovém rauši a utopí se. Konec.
Konec
– možná si říkáte, co to ten vořech mele. Dyť sám tvrdil, že pointa je
konec! A taky že ano, za tím si stojím. Ovšem dost často se stává, že
autor pointou nekončí a následují další věty, které buď mají něco
předat nebo vysvětlovat. A já říkám: „To si strčte někam, tohle do
povídky nepatří. Jakékoliv další slovo padnoucí po pointě je zlo! ZLO!“
Démonické zlo drolící sílu pointy, potažmo celé povídky. Pokud byla
pointa slabší, doslov ji spolehlivě zabije. Jen silná pointa unese
další kecy, ale i tak ji to poškodí. Takže pointa (nejlépe posledním
slovem) a konec! Šlus!
Vynoří se
z chladivého objetí, písek, horko i žízeň jsou pro teď zapomenuty. Jde
na něj spánek, oči se klíží. Nedočkavě hledí ke břehu, na který se může
svalit a spát stovky let. Břeh se ovšem nepřibližuje. Stále se vysmívá
někde v dálce. Nohy ochabují, ruce pálí. Polyká vodu. Klesá pod
hladinu, která se nad ním uzavírá s definitivní platností. Zatemňující
myslí proletí poslední přání. Kéž bych se tehdy naučil plavat.
Logika
– ne, nemyslím ji tak, jak to znáte z hodin matematiky. Beru to z
hlediska zdravého selského rozumu. Postavy se chovají dle jejich
naznačených charakterů, fyzikální jevy dle fyzikálních zákonů. Co to v
podstatě značí? Že existují situace, které v tomto vesmíru (ani
několika nejbližších) prostě nenastanou. Fanatický člen KKK nebude
pomáhat jiným rasám a nebude na černochy pokřikovat: „Afroameričani!
Snězte tyto výtečné koláče, které pro vás uvařila firma Krupp, vy
Afroameričani volnomyšlenkářští v oblastí denní hygieny!“
Stejně tak světlo je rychlejší než zvuk a kulka je rychlejší než člověk! Kolikrát už člověk nejen četl, ale i viděl ve filmech (což je onen zdroj zla mlžící mysli pisálků) tenhle výblitek:
První
samopalník byl jen pět kroků ode mne. Vypálil dávku a minul. Další jsem
se vyhnul. Rozřezal jsem ho nožem a sprintoval k nejbližšímu kameni, za
který jsem se ukryl. Samopalná palba utichla, měnili zásobníky.
Další
oblíbenou věcí jsou logické zkraty. Autor ví, že se postavy musí dostat
tam a tam. Ale nenapadne ho, jak to udělat uvěřitelně a elegantně.
Proto vymyslí nějakou snadnou koninu, která hrdinům pomůže. Například
najít vstup do Vaultu podle fotografie nalezené u mrtvého obyvatele
onoho V. Nebo je třeba dodat příběhu více komplikací, tak se jedna z
postav začne chovat proti přírodě. Viz konec filmu Nepřítel před
branami.
Teď tedy dochází k (slabé) pointě tohoto článku:
Pokud by nám přišel text, jenž by splňoval (mou) definici povídky,
sledoval solidní motiv dobře vygradován do bombastické pointy a
neobsahoval žádný okecávací konec, přitom by byl plně logický a celkem
gramaticky a stylisticky na úrovni, tak by snadno vyhrál.
Naštěstí několik takových přišlo. Můžete se ještě těšit na dobré počtení.
PS: Pokud někdo nesouhlasí se závěry, které jsem tu spáchal, ať se nebojí se jakkoliv vyjádřit, nejlépe zde, kde je více prostoru pro libovolnou polemiku. Děkuji
• 8.11.2009 . . . Soutěž: Na velikosti opravdu nezáleží!
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (25) | 
Tagy: Madbrahmin Soutěže Madbrahmin Komunita
Dnes vám, čtenáři, představím dvě povídky, které zaujaly shodné místo v žebříčku hodnocení. Sjednocená 19.-18. příčka je určená průměrnou známkou 3,875. Je zvláštní, že se čtveřice recenzentů takto shodla a umístila vedle sebe dvě tak rozdílné povídky. První z nich, Púšť, je drobný přívešek e-mailové zprávy popisující jakousi přestřelku kdesi na konci světa. Druhá práce, Touha žít, touha odpouštět, je obrovské dílo zvící novely či románu, které jsem si musel stáhnout z Letecké pošty a je nabitá nápady, dějem a zvraty... a zvratky, bohužel. Samotné recenze mají sedm stran!
Na rozcvičku prosím, zde krátkou povídku, jejíž název ji zcela vystihuje: Púšť je pustá záležitost...
Henry Thorn se už v této soutěži proslavil, když opakovaně vyřvával, jak je jeho dílo dokonalé a jak jsou recenzenti neschopní. Netřeba se o této kauze rozepisovat, stačí si přečíst diskuse k předchozím aktuálkám. Co ale ještě napsat chci je, že "Touha žít, touha odpouštět" je výborný nadpis, kterého je na tuto práci škoda. Také vám doporučuji číst originál v rtf. :) Opět chci upozornit na fakt, že Henry je mým spoluhráčem z Templářského řádu, a proto je možné, že jsem mu maličko nadržoval. Poukáži ještě na reakci k minulé aktuálce, kde uživatel "heršvec" docela pěkně zhodnotil - aniž to věděl - úroveň Touhy. Myšlenka tam je, a je důležitá - ale číst se to nedá.
[ Touha žít, touha odpoštět ODT ] [ Touha žít, touha odpouštět RTF ] [ Touha žít, touha odpouštět PDF ]
Pokud jste se přenesli přes dnešní dávku povídek - doufám, že vám nezkazily nedělní odpočinek - tak ještě malá zprávička na závěr. Konečně se mi podařilo najít fotku dvou cen, které byly do seznamu přidány dodatečně, tedy dvou originálek hry Stalker: Shadows of Chernobyl (věnoval Smejki). Pozdě ale přece... přidám tedy tuto ilustraci, aby ti z vás, kdož naše aktuálky sdílejí na Facebooku, mohli zprávu doprovodit tématickým obrázkem.
• 7.11.2009 . . . Soutěž: Fallout 3 nás poznamenal víc, než by nám bylo milé
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (6) | 
Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita
Jak jste se již přesvědčili na vlastní oči, první tři příspěvky do soutěže si ani nezaslouží, aby se o nich mluvilo jako o povídkách. Dnes tedy konečně trochu delší a obsáhlejší dílo, které by se již povídkou nazvat dalo. Samozřejmě je to hrůza a od nejhorší známky ji zachránilo pouze to, že referenční rámec je relativní. Tato povídka je typu "přečti a zapomeň", bylo velmi obtížné na ni psát recenzi, neboť člověk již po pár minutách nevěděl, o čem vlastně je. O otřesu, který odvážné čtenáře čeká, svědčí již nezvládnutý název povídky...
• 6.11.2009 . . . Soutěž: Čeština v bubnové palbě!
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (17) | 
Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Povídky
Pokud vám včerejší první ochutnávka nevypálila oči, zde je další atak na váš zrakový nerv. Autor je válečník Templářského řádu VŠB a můj známý, a proto se obávám, že jsem mu asi trošku nadržoval. Jeho dílko si žádný dlouhý komentář nezaslouží. Myšlenka je prostá, zpracování otřesné.
[ povídka od Linota ODT ] [ povídka od Linota RTF ] [ povídka od Linota PDF ]
Aby toho pro dnešek nebylo málo, dám sem ještě jednu dávku. Nejspíš má jít o aspiraci na výhru v bonusové kategorii, nicméně průměrná známka 4- naznačuje, že ani tento autor nedosáhl na nejvyšší vítěznou metu. Mikropovídka o VŠB má název Vemeno.
• 5.11.2009 . . . Soutěž: První krev!
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (34) | 
Tagy: Povídky Soutěže Madbrahmin Komunita
A je to tady, přátelé! První kolo hodnocení povídek je za námi. Do poslední chvíle nebylo nic jisté, pořád se děly věci... například JaW si v předvečer odevzdávání hodnocení všechna hodnocení omylem smazal! Ratman se dal slyšet, že všechno zhodnotit prostě nestihne a Aranelka se zdejchla úplně. Proto nakonec hodnotili jen čtyři recenzenti: Bodkin, Chekotay, Smejki a Viky. Na jejich hodnocení (a jejich známky) jedině bude brán zřetel, byť k povídkám někdy přikládám i další názory, tyto však slouží jen jako taková zajímavost. Každou povídku zde zveřejním v jednotných formátech odt, rtf a pdf. U povídek, které došly regulérně, tedy nikoli jako obsah e-mailové zprávy, pouze změním formátování souboru, aniž bych jakkoliv zasahoval do formátování textu. Hodnocení a recenze jsou umístěny až na konec souboru, za vlastní povídku.
Co se nějaké malé statistiky týká, tak došlo nám celkem 24 povídek, z toho jedna byla odmítnuta, neboť nebyla dokončena - hodnotit první tři kapitoly fakt nemá smysl. Jedna povídka nebyla do soutěže původně určena, ale pro srandu jsem ji zařadil, když už došla v soutěžním termínu. Jedna povídka byla velmi dobrá, navíc v dost obecném PA/sci-fi duchu, a proto jsem její autorce poradil ji stáhnout z naší nevýrazné soutěže a zaslat do soutěže vyšší, například do Ceny Karla Čapka. Dvacet dva autorů bylo, zdá se, mužského pohlaví, k tomu jedna jediná autorka. Z recenzentů se ukázala být nejhodnější Viky, zatímco zlý Bodkin a zlejší Smejki utvořili zabijácké duo.
Co se nějaké velké statistiky týká, tak Smejki zpracoval jakýsi famózní dokument o známkování, a já se jej pokusím převést do srozumitelné řeči.
Nyní ještě poznamenám, že veřejnou oslavu závěru soutěže spojenou s předáváním cen výhercům plánujeme uspořádat někdy kolem 28.11. v Brně, takže si na to období nic jiného neplánujte!
Teď už ale dost hloupých organizačních řečí, zvu vás na košt prvního povídkového díla, spíš tedy dílka. Povídka nazvaná Peklo v Pittu obsadila nejspodnější příčku žebříčku, když si vysloužila na pětičlenné stupnici (kde 1 je nejlepší a 5 je nejhorší) průměrnou známku 6. Vaše reakce na tuto povídku jsou vítány v příslušném topicu našeho diskusního fóra.
• 4.11.2009 . . . Soutěž: Jak recenzujeme? VI. díl
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (4) | 
Tagy: Komunita Madbrahmin Soutěže Madbrahmin
Než řeknu cokoliv jiného, jedna základní, nejdůležitější rada, která musí jít sem dopředu a ne až na konec: Píšete-li v textovém procesoru, vždy používejte automatickou kontrolu jazyka! Je strašné, jak málo lidí tohle dělá... Teď už ale k mému článku:
Minule jsem rozváděl cosi o tom, že autor by měl psát tak, aby mu jeho čtenáři porozuměli, a rozepsal jsem tam problematiku volby témat a zacílení děje. Dneska se podívám na přízemnější záležitost - na porozumění mezi národy, na dělníky slova v potu tváře se mačkající v linkách - ano, na samotný jazyk.
Napsat povídku v jazyce, kterému čtenář nerozumí je věc, která se málokdy odpouští. Ve škole se učíme spisovný jazyk a ten bychom měli používat vždy, když píšeme pro obecenstvo. Když totiž napíšu "Po hokně hodím sicnu na Oltecu, valím augle na koc... Splách sem tři plnotučné a voprůboval betálné bresty," tak asi pardáli z Blekfíldu ví, o čem točím, ale zbytek je zralé na šaškec. Kdybych svá opilecky-erotická vyjádření napsal spisovně česky, tak mi porozumí každý od Aše po Jablunkov. A nejen to. Rozuměli by mi před sto lety a za sto let. Pokud někdo napíše "hey nygga drsnou powydku" ve slangu, který se používá jen letos a jen v oblasti garáží za panelákama, tak ji nemá co posílat na web provozovaný pro čechoslováky a s nechutně velkou životností. Okořenit povídku slangem může být zajímavé a někdy se to i podaří, ale obvykle to autor zkoní - buď použije slang, kterému nikdo nerozumí, nebo naopak použije slang, kterému rozumí mnozí, ale použije ho špatně. Poslední postava, která mluvila slangem a u které to ani moc nevadilo, byl Yarpen Zigrin.
Mimochodem, spousta lidí nadává na náš vstup do EU a lomí rukama nad úpadkem české kultury a přílivem cizinců, ale jen málokdo je ochoten na oltář milované vlasti položit svou pohodlnost a psát spisovně.
Teď si spolu užijeme kopec srandy, protože já, čtyřkař, se pokusím vysvětlit vám něco o tom, kde se ve větě píšou čárky. Na fóru se teď objevil krásný citát: "Ano, Senile L je pověstný svým balistickým přístupem k interpunkci... "Švihnu tu, čárku kam mě, napadne." Čárky jsou, v pořádku nenech se tím, rozhodit Sentinele naši, čtenáři jsou hni, dopichové" Balistický přístup autorovi při hodnocení povídky nepřidá, to je jasné. Pro začátek by autor měl prohlédnout celé své dílo a zkontrolovat, zda jsou čárky před každou spojkou (vyjma "a" a "i"). Následně nechť smaže čárky před "a" a "i". Tento jednoduchý krok zvýší úroveň mnoha povídek dvojnásobně. Celá záležitost je samozřejmě složitější, kdo se cítí na druhý krok, tomu poradím prostou skutečnost, že čárkami se od sebe oddělují odlišné myšlenky. Kdo neví, jaké myšlenky vlastně svým psaním vyjadřuje, tomu nezbyde než počítat slovesa a provádět větné rozbory, neboť dle Viky má každé sloveso stát samo, obklopeno toliko suitou svých přátel, ale odděleno od ostatních sloves čárkou. Tímto druhým krokem se již povznesete nad většinu autorů píšících na madbrahminku, ale pokud vám nestačí ani to, pak vám nezbyde, než zadat do Googlu heslo "Jak psát čárky?" a přečíst si příslušné obsáhlé návody. Například tento a tento, popřípadě henten.
Psaní měkkého a tvrdého i je také strašlivý kámen úrazu, který v první řadě svědčí o tom, že autoři nečtou, a hlavně - že nepřemýšlí. Tak polovina do očí bijících problémů je případ jevu, jenž se tuším nazývá "shoda přísudku s podmětem". Vezměme si třeba větu "Muži ráno ulovili geckona, stáhli z něj kůži, naporcovali a vyudili maso, a večer je vítězoslavně donesli do vsi." Průmerný autor™ napíše takovu větu, a přijde mu divné, že tam je mockrát "i" a málo "y", a proto se rozhodne to poopravit. Vznikne něco jako "Muži ráno ulovily geckona, stáhli z něj kůži, naporcovaly a vyudily maso, a večer je vítězoslavně donesli do vsi." Přitom si stačí uvědomit, kdo ulovil, kdo stáhl, kdo porcoval... atd. Vždy to byli ti samí muži. Ti muži ulovili, ti muži stáhli kůži, ti muži naporcovali maso... ti muži se vrátili do vsi. Čeština je krásně sexuální jazyk, čehož doceníte při psaní milostné poezie formou SMSky - v angličtině nikdy nenapíšete nic tak pěkného, jako v češtině. Pamatujte tedy, že koncovka slovesa se řídí rodem podmětu, ke kterému se sloveso (přísudek) váže. Když jde výhradně o ženy, tak slovesa končí na "y". Když jsou popisováni výhradně muži, jde o "i". Když jde o skupinku žen a mužů, nebo o skupinku bez určení rodu (pohlaví), pak pište pro sichr jen "i". Nedávno jsem četl nějakou PA povídku, která popisovala zážitky jakési skupinky lidí, kde byli zástupci obého pohlaví, a v jednu chvíli přišel čas na erotickou scénu, kde se o sebe dva lidé "vášnivě třely". Bez bližšího udání pohlaví je jasné, že se jednalo o sex lesbický. Autor sklidil posměch, protože tato scéna obrátila jeho značně machistické dílko zcela naruby a z horroru udělala satiru.
Psaní i/y v rámci slova tvoří menší část problému, setkávám se s ním zejména tam, kde autoři zkoušejí napsat slovo, které běžně nepoužívají. Zdá se, že drill vyjmenovaných slov zanechal jakousi stopu. Dokonce i háčky a čárky nad měkkými a dlouhými písmeny fungují docela dobře (pokud se je ovšem autor vůbec naučí psát), snad si autoři konečně uvědomili, že tahle vychytávka je krásná a hlavně užitečná.
Poslední skupina problémů je představována snahou autorů použít nové, nezvyklé slovo, či snad psát nějakým jiným jazykem, než jaký ovládají. Protože se jedná o velice vykutálené špeky, seznámím vás s nimi přímo u konkrétních povídek. Obdobný případ jsou přechodníky, trošku archaický jev, který je velmi malebný, velmi poetický a velmi obtížný. Ukusujíce kokosovou margotku přemýšlím, jak vám jej vysvětlit, leč nic mne nenapadá. Proto svůj článek zakončím tou nejlepší radou, jakou vám dát mohou - když nevíte, jak se co píše, tak to nepište. I tento článek byl několikrát přepisován tak, abych vyházel všechna sporná i/y a vyhnul se slovům a jevům, která sice čeština zná, leč mezi námi imigranty se bežně nevyskytují. A pokud nevíte o psaní vůbec nic, tak prosím, nepište vůbec. Raději čtěte. Hodně a kvalitní literaturu. Nenechte se svést na zcestí Máchou, Haškem nebo Škvoreckým a raději sáhněte po kvalitní češtině Neomillnerové, Rečkové, Nesvadby a Součka. Čeština je jeden z nejlepších jazyků Evropy - a je škoda jezdit po okreskách, když máte Lamborghini Diablo, ne?
Smejki: K mým milovaným přechodníků zde. Jasně z toho vyplývá, že chekotay ten svůj jediný zkonil
V jeho případě připadá v úvahu jen ukusuje, nebo ukusovav (minulý tvar), nebo třeba přikusuje.
• 3.11.2009 . . . Soutěž: Jak recenzujeme? V. díl
Autor: Chekotay | 
Komentuj novinku (6) | 
Tagy: Madbrahmin Soutěže Madbrahmin Komunita
Čtenáři, doufám, že jste v pořádku přečkali Totennacht, a také, že
snesete ještě dva-tři článečky literárně technického stylu. V mém
miniseriálu jsme se dostali do stádia, kdy je již povídka čtena. Toto
období je jako bitva, jako soulož, jako dialog autora se čtenářem - a
tak jako v bitvě i souloži nedosáhne úspěchu ten, kdo nemyslí na
partnera, tak ani povídka, jejíž autor píše výhradně pro sebe, nesklidí
mnoho úspěchu. (Byť přirozeně existují výjimky, povídky zachycující
běžný život autora a přesto oblíbené.) Obvykle píšeme pro někoho a je
dobré mít na paměti, pro koho. Když jsem napsal jeden díl Šerifa jako
slohovku, nebyla z toho má učitelka ČJ zrovna nadšená, protože
samozřejmě netušila, o co jde. Pro povídky ze světa Falloutu obecně
platí, že není třeba nic vysvětlovat nijak zvlášť podrobně, protože vše
již bylo vysvětleno ve hře, a kdo hru nehrál, ten se stejně chytí jen
obtížně. Naopak, když píšete povídku z nějakého obecného postapo světa,
je dobré umístit třeba hned na úvod nějaké varování, že se nejedná o
obvyklou beletrii ale o fikci, a někde později v expozici pak objasnit,
co se vlastně stalo a že svět vypadá poněkud jinak, než by se člověk
mohl domnívat. Vezměte si třeba první dva odstavce z Qwertyho povídky
Objev. My, Fallouteři, okamžitě zasadíme příběh do PA světa a
kovbojskou stylizaci Divokého západu vnímáme jako invenci a příjemné
ladění pozadí příběhu. Avšak když dám tuto povídku přečíst tzv.
normálnímu čtenáři (to je ten, co kupuje žárovky, nezajímá se o
politiku a myslí si, že GMO kukuřice pije lidem krev), tak po prvním
odstavci sklouzne do roviny "zase nějaký rodokaps" a buď tu věc zahodí
nebo nebude chápat, co to je "vault" a kde se vzali "vembloudi".
Na
druhé straně spektra zase stojí povídky, které objasňují a vysvětlují
úplně vše, vypadají spíš jako filmové scénáře a jsou neskutečně nudné.
O tom jsem ale už psal. Abyste to, soutěžíci, neměli tak lehké, jsou v
posuzovacím týmu jak lidé, kteří reálie všech Falloutů znají dokonale,
tak lidé, kteří je znají jen obecně, popřípadě toliko některé díly.
Může se pak také stát, že nevyrovnané hodnocení je způsobeno tím, že
jeden člověk prostě nepochopil, kde a proč se děj odehrává. Samozřejmě,
že všichni víme, co to je APWA - ale ne každý z nás ví, že ti tři
ghúlové hlídající v Necropolis plasmovou pistoli se v originální hře
nazývají "Zombies" (ilustrační poznámka, samozřejmě).
Svého času si
docela užil petruschka, když napsal haldu povídek ze světa Falloutu a
Arcana, a pak, když je chtěl zveřejnit, musel je všechny "zcivilnit",
vyházet z nich všechny čistě fandovské prvky a surový příběh doplnit
tak, aby jej pochopil každý, kdo čte fantastiku. Když sáhnu do
leteckého slovníku, tak řeknu, že povídka musí být v daném kulturním
prostředí samonosná, tedy k tomu, aby byla pochopena, nepotřebuje nic
dalšího než sama sebe a věci, které jsou obecně povědomé. Šířku
kulturního prostředí - a tedy hloubku obecně povědomých termínů -
určuje autor. Takový Washington Irving psal pro masy a stal se z něj
první americký spisovatel, který se psaním uživil. Viky naopak píše pro
specialisty, a nemyslím, že by někdo z vás něco od ní četl - nebo by
vás to bavilo.
Teď bych se chtěl ještě zmínit o dynamice povídky, ale protože nejsem
vyštudovaný kritik, začínají mi docházet slova. Mluvím o jevu, který je
pro povídku zásadní, ale který jen zřídkakdy vnímáme. Někdy se stane,
že se povídka tak nějak plouží, nikam neodsýpá, vše se pořád dokola
opakuje a je to nuda... Jindy naopak děj letí jako splašený a čtenář se
jen s obtížemi chytá a vůbec neví, která bije. Asi to zní trochu
zen-buddhisticky, ale povídku si představuji jako řeku, po které pluje
kajakář - čtenář. Řeka samotná byla postavena krajinářem - autorem
povídky. Když je proud povlovný, všude se usazuje bahno a kal a kajakář
se tím musí prodírat a namáhavě veslovat, tak je to špatné. Když je
proud pomalý a nic nestojí v cestě, může se čtenář pohodlně rozvalit a
okukovat okolí - pak by si ale měl autor dát s tím okolím sakra práci a
také by si měl uvědomit, že povídka není slohový útvar určený pro
okukování okolí. Když se zase koryto povídky zúží a zaplní balvany,
kajakář je stržen prudkým proudem, který jím zmítá a dává mu do těla,
vau, to je pak počteníčko! Jen si musí autor uhlídat, aby mu kajakáři
neztráceli vesla a nevypadávali z loďky, případně aby nebyli
ultramegahustě zběsilou akcí vyšoupnuti z koryta řeky úplně.
Výhoda
pomalého budování děje je v tom, že můžete čtenáři ukázat vše, co
potřebuje vědět, aby na konci sám přepadl přes jez pointy. Výhoda
rychlého budování děje je v tom, že se čtenář soustředí na hlavní linku
a nemá čas koukat kolem, takže si třeba ani nevšimne, že máte gramatiku
dogy a že váš děj stojí na velice vratkých nožkách hraničících s
časoprostorovými paradoxy. Zde nemohu nevzpomenout krásný příklad z
Artemise Fowla, kde troll zaútočí na Julii, ale ještě než sevře
čelisti, Butler se stihne vyléčit, zorientovat, ozbrojit a sám
zaútočit. Je to kiks, ale došlo mi to až při šestém čtení, protože ta
scéna je prostě rychlá a nenechá čtenáře všímat si podružností.
Jedním ze způsobů, jak řídit rychlost povídky, jsou třeba dialogy.
Existují krátké povídky s drobnou pointou, do kterých autor prostě
musel zasadit dialog, který je ovšem zbytečný, málo vypovídající,
zdržuje, zaclání a vůbec opruzuje. Povídka je pak zbytečně dlouhá a
kajak drhne o štěrk. Opačným extrémem jsou dlouhé monolitické bloky
textu, skrz který se čtenář musí prodírat jako lepkavým blátem, bez
sebemenší naděje na spásný odlehčující dialog.
"Hele, a jak ještě můžu ovlivnit rychlost čtení?"
"Třeba volbou slov. Jejich délkou a rychlostí jejich čtení."
"To nechápu."
"Jen
vnímej melodii. Máš akci. Nářez. Užíváš krátká slova. Jednoduché věty.
Slova, co maj málo slabik. Nekecej capiny. Tak zrychlíš."
"A když chci naopak zpomalit?"
"No
tak v tom případě prostě začni psát rozvláčně, vybírej ze svého
jazykového portfolia dlouhé výrazy a slovní spojení, a když ještě navíc
celou myšlenku zasadíš do jednoho dlouhého, komplikovaného souvětí -
které navíc můžeš opepřit zajímavými odbočkami, samozřejmě stále se
ještě (aspoň trochu) týkajícími děje, za pomoci různých závorek,
pomlček, vhodně použitých čárek a středníků - tak čtenáři nezbyde, než
doopravdy zvolnit rychlost čtení, neboť mozek prostě musí držet velký
kus vyjadřovaného v operační paměti a to jej značně zpomalí; nehledě na
takové "nesportovní" pomůcky, jako jsou málo známá expresiva."
Tak
a zase se mi to rozrostlo jako nádor. Tak na závěr ještě o práci s
pointou. Pointa je to, co dělá z povídky něco víc než hustě popsaný cár
toaleťáku. Pointa je nápad, pointa je vtip, pointa je motor, který
táhne za sebou všechnu tu tíhu slov a písmenek. Největším zločinem je
vyzradit pointu předčasně a tomu se mnozí zdejší autoři vyhýbají tím,
že do svého příběhu žádnou pointu raději ani nezahrnou. Číst něco
takového je pak za trest, protože tomu zcela chybí důvod, proč vlastně
číst. Pointu obvykle v povídce umístíme až na samotný konec, extrém je
sir A. C. Clarke, který má v oblibě v poslední větě (či někdy i jen
slovu) obrátit celou povídku naruby (Střílejte veverky, Devět miliard
božích jmen). Přátelé, opravdu si představte pointu jako remorkér a
slova jako náklad. V povídce pointa táhne slova. Když je pointa slabá a
slov je mnoho, tak se to vleče a je to nuda. Když je slov málo a pointa
je silná, tak je jí škoda a nevyzní tak dobře, jak by mohla. Ze spousty
skvělých povídek se silnými pointami se dělají dlouhé romány (mám
dojem, že takhle vznikl i Stardust) a někdy to dopadne dobře; jindy to
dopadne špatně, protože pointa se utápí v množství zbytečných slov.
Autoři, prosím vás, naučte se škrtat. Škrtat je důležitější než psát.
Nebojte se vyhodit scénu, pokud je pro děj a pointu zbytečná. Ano,
autora to bolí, ale víte jak moc bolí recenzenta, když přečte pět stran
popisů a na konci není odměněn?
Snad jsem toto téma podal
srozumitelně, není lehké psát o věcech, které se týkají pocitů, a není
snadné je známkovat, ale dělat se to musí, neboť povídka je umění a
umění jsou pocity. Slibuji, že příště to již bude o přízemnějších
věcech. To, že povídka má úvod, (expozici), zápletku, vyvrcholení a
závěr snad říkat nemusím, takže příště to bude o těch věcech
nejpřízemnějších - o gramatice, slovní zásobě a interpunkci. Je to
něco, v čem jsem sám slabý a už se těším, jak mě Viky strhá.
No a místo sedmé lekce už snad budu zveřejňovat první soutěžní povídky.
STARŠÍ VZHLEDY VAULTU
Vzhled Vaultu k 29.8.2007, ještě na Bonuswebu
Vzhled Vaultu k 4.10.2003
Vzhled Vaultu k 30.4.2002
Vzhled Vaultu k 31.1.2002
Poslední dny kompromisní grafiky 23.9.2001
Návrh příštího vzhledu od Ratmana 19.8.2001 (vítězný, zaveden 26.9)
Návrh příštího vzhledu od Jiri_auf_Wiedersehena (tehdy stávající vzhled) 19.8.2001
Návrh zaslaný Ratmanem těsně před spojením Ratman´s Tactics s Valtem šílené brahmíny
Jeden z nejstarších dochovaných vzhledů Vaultu, který ještě vedl osamělý Jiri_auf_Wiedersehen
|
|
|