Vault šílené brahminy - největší stránka o sérii Fallout v češtině a slovenčine.
|
Počet stran: 144 (pokus o formát A5) Že jsou germánci v psaní propagandy dobří, to dokázal už Dr.J.Goebbels. Tahle kniha je skutečně zajímavý propagandistický výtvor patřící do knihovny každého zarytého greenpeasáká (maji oni vůbec knihovny? Vždyť jsou ze dřeva!) Další zajímavostí knihy je otřesná kresba na tom, čemu se ve slušné společnosti neříká obálka a fakt, že tato kniha je dárek. On by si asi nikdo propagandu nekupoval, že. Výtěžek z prodeje (?) je prý věnován protijaderným organizacím. No dobře, vím o místech, kde by ho využili líp, ale budiž. Ještě malé upozornění: kniha je přeložena z němčiny, přičemž jména byla autorkou vybrána zřejmě jako pomsta slovanům za vítězství u Stalingradu. Žádný Hans, Greta nebo Eva či Adolf. Připravte se na pekelný jazykolam. Ale dosti již planého tlachání, vrhněměž se na příběh. Je to jednoduchý, malá holka si vesele chrápe ve škole, když tu se naprosto nenadále ozvou sirény hlácící jaderný poplach. Němci, vycvičeni z druhé světové, jim věnujou aspoň nějakou pozornost, ovšem kašlou na ně. Pak se ale ozve z rádia, že v nedaleké JE došlo k hodně moc velkému průseru. Od této chvíle čtenář sleduje (pokud při četbě neusne, což je určitě lepší alternativa) osud oné malé dívenky, která, uboha a vystrašená, neví co si počít. A tak bere telefon a obvolává příbuzné. V této chvíli se čtenář setká s asi 50 postavami, z nichž 49 zdechne hned po chrakteristice. Krutý osud ubohé andulky, která je ponechána svému světélkujícímu osudu, mi vehnal slzy do očí, avšak náladu mi zpravil fakt, že malý brácha oné dívky je přejet autem (strašně pateticky-nechybí plyšový medvídek a výkřiky "Nééééé" a "Už mu nemůžeš nijak pomoct"). Ona malá holka poté putuje tak různě sem a tam, přičemž platí pravidlo, že každých 10 stran se délka názvu města zdvojnásobí. Každopádně někdy ke konci holka zakotví u svých šíleně apolitických prarodičů (oba byli v hitlerjugend a pak na východní frontě a žádná z politických stran nyní nesplňuje jejich tužby). Ti zastávají (v Německu zřejmě velmi nekonvenční) názor, že totiž jaderné elektrárny mají své opodstatnění. Zde se ona hlavní hrdinka dozvídá, že její rodiče byli zrovna shodou velmi mnoha velmi nešťastných okolností v epicentru nehody (pravděpodobně protestovali proti jaderným elektrárnám-čest jejich památce!). Tohle ji docela naštve a když pak děda začne vykládát své názory na jadernou energetiku a totalitní režimy (obvzvláště poznámka "Bez JE bychom byli na úrovni doby kamenné" ukazuje, o jak podlého ničemu se jedná), ukáže holčička svou holou lebku a začíná vyprávět svůj příběh. Tady naštěstí kniha končí. Konec špatný, všechno špatné, veselme se! Co mi vlastně na téhle knize vadí? No...asi ta kniha. Když pominu nedostatky spisovatelkého umění (holt není každý jako já:-)), tak mi hlavně vadí vylíčení katastrofy. Podle popisu soudím, že došlo k neřízené jaderné reakci ve velkém množství štěpného materiálu-což je přinejmenším nepravděpodobné a podle svých znalostí JE soudím, že i nemožné. Každopádně při tom zemře víc lidí, než v Hirošimě, což se mi taky nějak nezdá. Také úroveň znalostí hl.hrd. o jaderné energetice kolísá-napřed neví vůbec nic a potom neví taky vůbec nic, ale umí o tom vyprávět. Ovšem specializované výrazy jí známy jsou. Je to divné. Celá kniha je divná. Dejte si na ni majzla! (Sakra, ten hříbek na obzoru se mi nějak nezdá...) |
